Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Remember me - 6. kapitola

Don´t cry,Edward

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Další kapča. Doufám, že se zalíbí. Jsou tam tři pohledy, mezi nimi i ten Jasperův. Jinak prosím prosím komentáře Elle

08.02.2010 (15:15) • Elle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1447×



Edward

Naše setkání s Jennou mě docela vyvedlo z míry. Byl jsem hodně zvyklý, že se lidi někdy báli mě; tedy, ne, že bych se v tom nějak zvlášť vyžíval. Dnes to ale bylo naopak. A to všechno kvůli Jasperovi. Myslím to, že lidi o nás ví. O upírech. Budu ho muset vyhnat. Už toho udělal dost.

Vystoupil jsem z auta a vešel do domu. Z patra ke mně pronikaly dvě mysli - Alicina a Jasperova. Alice měla plnou hlavu Jaspera a Jasper měl plnou hlavu Alice – které byly následovány mlaskáním polibků. Jemu to nestačilo? Znovu jsem pohlédl na promáčklinu na stropě. Zamířil jsem ke schodům. Jdu tě zabít, Jaspere Masene.

Rozrazil jsem dveře od Alicina pokoje, kde se mi naskytl pohled hodný scény v hororu; Jasper hladí Alici po tváři. Když si mě všimli, polekaně od sebe odskočili.

„Měla’s tam zubní pastu,“ snažil se to zamluvit Jasper a čistil pomyslné zbytky zubní pasty tak usilovně, že to vypadalo že Alici fackuje.

„Ha, ha. Vtipné. Vypadni,“ zavrčel jsem na něj.

„Ale no ták, Edí.“ Jasper šel ke mně s roztaženýma rukama jako k objetí a se šklebem na tváři, který měl asi znamenat úsměv.

„Nedávej mi další záminku proč tě zabít.“

„Další?!“ Jasper ode mě polekaně odskočil.

„Zabít?!“ vykvikla Alice zhrzeně a ochranitelsky se postavila před Jaspera, což vypadalo dost nepatřičně. „Ne, Edwarde, to ne! Jasper ti slíbí, že…“ Jasper za Alicí zuřivě vrtěl hlavou. Po chvilce usilovného přemýšlení se Alice vytasila s návrhem.

„Jasper ti slíbí, že už nikdy nebude pít lidskou krev.“ Jasper stočil pusu do rozzuřeného bezhlasného ‚Cože!‘ a začal předstírat zvracení.

„Promiň,“ zašeptala Jasperovi zoufale Alice. „Ale budeš to muset vydržet.“

Naposled jsem Jaspera probodl pohledem ‚Ty-víš-co‘ a odešel z místnosti.

Bella

Seděla jsem v polosedu a spokojeně jedla měsíčky pomerančů, když mi do pokoje přitančila Alice. Vypadala vyčerpaně, ale přesto se usmívala. Úsměv v její vílí tvářičce ale vyměnil vyděšený výraz, když na mě pohlédla.

„Co to máš s oblečením!“ zděsila se a zírala na mě. Okamžitě jsem se začala prohledávat. Díra? Nebo snad flek od pomerančové šťávy? Nic jsem ale nenašla.

„Co je?“ zeptala jsem se.

„Co to máš za šaty?“ divila se.

„To nejsou šaty, to je nemocniční košile,“ poučila jsem ji.

„Vypadá to hrozně. No, ale co. Ptala jsem se taťky a on řekl, že tě brzo pustí domů! Není to skvělý? Půjdeme nakoupit nějaké oblečení,“ ukázala na nemocniční košili a poslední slovo řekla tónem, jako kdyby chválila kaluž zvratků.

Jasper

Měl jsem žízeň. A když říkám žízeň tak jakože fakt žízeň. Vyšel jsem si tedy na lov. Ne, že bych měl v plánu Eda nějak extra zvlášť poslouchat, ale on z něho docela šel strach. A to je poprvý.

Ucítil jsem vůni; nebo spíš smrad. Zvíře. A tohle smradlavý, chodící… něco… mám jíst. Nikdy jsem nebyl na BIO potraviny. Ale co.

Ze stromu jsem si chytil veverku. Stačí zakroutit krkem a pít. Nic jsem ale neudělal. Koukal jsem se na tu veverku, na ty její maličkatý černý kukadla. Bylo mi líto ji zabít. No potěš, začínám se záchvatem sentimentality. Zakroutit krkem veverce mi přišlo maličko morbidní. Teda dost morbidní. Ale vymyslel jsem té veverce důstojnou smrt. Ze země jsem zvedl lískový oříšek a hodil ho veverce na hlavu. Veverce se zatočila hlava kolem dokola, zavřela očka a z otevřené tlamičky se jí houpal růžový jazýček. Její tělíčko ochablo. Trochu jsem s ní zatřásl a hlava se jí kroutila na všechny možné i nemožné strany. Zlehka jsem jí kousl do krčku a začal sát.

Když jsem dopil, vůbec mi to nestačilo. Co to bylo? Předkrm? Bonbónek? Každopádně jsem ucítil další zvířecí pach. Silný. Bylo to velký zvíře. Tak jsem skočil po něčem s kopytama - myslím, že srna – a zlomil tomu vaz. Zakousl jsem se a pil. Na to, že to bylo takový malý cosi, to v sobě mělo docela dost šťáv. Žádnej človíček to teda nebyl, ale chutnalo to docela dobře. Ale ani to mi nestačilo. Vydal jsem se tedy znovu na lov.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Autor: Elle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Remember me - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře