Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Remember - 1. kapitola

06.09.2009 (21:30) • KateLamb • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1132×

Moje pocity byly v tu chvíli smíšené. Cítila jsem lásku, zklamání ze ztráty důvěry, neuvěřitelný smutek, a to jen díky němu. Podvedl mě, naprosto zklamal moji důvěru. Časy, kdy mi říkal Miluji tě, byly pryč a já už jsem je nikdy nechtěla zpět.

,,Bello, můžeme si o tom promluvit.” naléhal na mě Edward.

,, Ne, to nemůžeme.” zakřičela jsem na něj se slzami v očích. Koukala jsem na Edwarda, kterého jsem až do poslední chvíle milovala.

,,Edwarde, tys mě podvedl, říkal jsi, že mě miluješ. Jestli jsi mě nemiloval, proč jsi mi to neřekl a nerozešel jsi se se mnou? Nebylo by to jednodušší ?” zeptala jsem se ho.

,,Omlouvám se, už se to nestane.”

,,Ale ano, stane. Zase odjedeš k Tanye a ona s tebou zase přijede jako ,,kamarádka” .” Rukama jsem naznačila uvozovky, protože dnes nepřijela jako kamarádka, alespoň předemnou ne.

,,Nic k ní necítím. Začala mě líbat, nic to pro mě neznamená Bells, přísahám.” Odcházela jsem od něj a protože to nechtěl, postavil se přede mě abych nemohla dál.

,,Řekneš to i příště až tě bude líbat a ty do toho budeš tolik zapálený ? Jste oba to co jste, patříte k sobě. Já jsem jen člověk, jen normální bytost co se zamilovala do upíra jako ty a ona ... Nemám k ní ani slov.” Slzy se mi řinuly z očí, ale na chvíli jsem je zastavit dokázala.

,,Ne, nestane se to, slibuji. Tanyu už tu neuvidíš.”

,,Jo, a tebe už taky neuvidím, dlouho a to doufejme, nechci tě teď vidět, protože chci mít prostor k přemýšlení a klid. Nechci tě teď vidět, prosím.” Sklopila jsem očí a odešla jsem ke svému autu.

Odjela jsem tak rychle, jak jen to šlo. Bylo mi hrozně, cítila jsem se bezbranná,protože jestliže Tanya Edwarda bude chtít i nadále, on jí k sobě pustí a já mu budu ukradená.

,,Bells, jak jsi se u Cullenových dnes měl ?” zeptal se mě Charlie, když jsem přijela domů.

,,Skvěle tati, vážně skvěle.” řekla jsem to s celkem příjemným tónem, což mě potěšilo, ale Charlie poznal, že je něco v nepořádku.

,, Bello, co se stalo?” zeptal se a objal mě.

,, Rozešla jsem se s Edwardem, to je všechno. Tati, teď mě prosím nech chvilku být, musím si zavolat. Děkuju, pak ti udělám večeři, an ?”

,,V pořádku, nemusíš nic dělat, přinesl jsem pizzu,ale běž, půjdu se koukat na zápas.”

Odběhla jsem do pokoje, popadla jsem telefon a vyťukala jsem číslo. Číslo Alice, byla mou nejlepší kamarádkou a že se Edward líbal s Tanyou nebyl její problém. Ona s tím nic společného neměla.

,,Alice? Máš chvilku?”

,,Samozřejmě Bells, zrovna jsem si dala hovor s Edwardem, nevadí ti, že jsem na něj kapánek zakřičela ? I Emmet zuřil.”

,, Ne, mě to nevadí. Mohla bys přijet, jestli se ti chce ? Ráda bych si s tebou promluvila, popovídala, myslím, že to potřebuji.” říkala jsem s prosíkem.

,,Jasně, přijedu...Emmete ne, ty nikam nejedeš!...Promiň Bello, Emmet chce také jet,ale ne, on nikam nejede.” Překvapil mě Emmetův zájem, myslela jsem si, že bude na straně Edwarda.

,,Dobře,děkuju. Zatím ahoj.”

,,Jo, ahoj.” rozloučila se rychle Alice.

Zaklapla jsem telefon a lehla jsem si na postel, to ale netrvalo dlouho, protože mi začal zvonit telefon.

,,Ano?” zeptala jsem se.

,,Ahoj Bello, tady Jake. Nemáš chvilku?” Zrovna teď jsem chvilku neměla a mrzelo mě to, protože jsem měla Jakea moc ráda.

,,Jacobe, moc se omlouvám, ale za chvilku přijede Alice, no, rozešla jsem se s Edwardem.” Vysvětlila jsem

,,Doopravdy? Proč?” zeptal se.

,,Povím ti to později, slibuju, teď ale už musím jít, měj se. Zavolám.” řekla jsem.

,,Dobře, nezapomeň.”

Po chvilce jsem uslyšela kola Aliciina sporťáku. Vykoukla jsem z okna, abych se ujistila, že to je opravdu Alice a nikdo jiný.

Seběhla jsem po schodech dolů,abych oznámila Charliemu, že přijela Alice a spěchala jsem jí otevřít. Vyběhla jsem ze dveří ven a v tom mě něco překvapilo. Venku stály auta dvě. Jedno krásné porshe, Aliciino a druhé Volvo. Vyšla z něj osoba, ovšem ne ta, kterou jsem původně čekala. Tanya, byla tam ona, okamžitě jsem šla k Alice.

,,Alice, co to znamená?” zeptala jsem se Alice potichu, když Tanya pozorovala náš dům.

,,Bello, nezlob se,ale Edward mi řekl, že jestliže nebude moct jet on, ona ti to určitě vysvětlí, prý to myslí stejně jako on, nic v tom prý nebylo.”

,,Kecy. Ať okamžitě odjede... Chci mluvit s tebou Alice. Jo a on už jí dal i svoje auto?” To mě hodně naštvalo, protože to vypadalo, že se už dělí o svůj majetek? Co kdyby se vzali, pomyslela jsem si ironicky.

,, Ne, jen jsem nechtěla aby jela se mnou, protože i ona mě naštvala. Pojďmě dovnitř.” řekla Alice s klidem.

,,My dvě, ano. Ona může jet zpět.” rozhodla jsem a dala jsem si ruce v bok.

,,Tanyo, Bella chce,abys jela pryč. Jeď.”

,, Chci si sní promluvit. Isabello...” řekla Tanya prosivým tónem.

,,Bello...” opravila jsem ji podvědomě.

,,Bello, prosím.” prosila.

,,Ne, volala jsem Alice, ne tebe.” řekla jsem jí a tím jsem ukončila náš hovor. Otočila jsme se a šla k domu, Alice mě následovala.

Když jsme byli u mě v pokoji, čekala jsem, až tanya odjede. Odjela hned, takže jsem se pustila do řeči rychle.

,,Alice, takže ty víš všechno co se stalo?” zeptala jsem se jí, protože jsem si nebyla zas až tak jistá.

,,No jasně, přišla jsem, když se olizovali, potom jsi přišla i ty. Asi jsi mě při tom šoku nepostřehla.” podotkla.

,,Jo, asi jsem tě nazhlédla. Křičela jsi na něj hodně?”

,, Nejen já, Emmet mu to řekl pěkně do očí, že přišel o nejlepší holku na světě, pak mu promlouval do duše Carlisle, Esmé se bezeslov otočila a odešla a Jazz tam byl s Emmetem. No a já jsem mu to řekla hezky nahlas.” pousmála se.

,,Takže jsou všichni na něj naštvaní?”

,,No jasný.”

,,Neměli by vezmi si, nejsem pro něj ta pravá. Přišel na to, čekala jsem kdy to příjde.” prohrábla jsem si vlasy, protože jsem se potřebovala nějak hnout anevěděla jsem jak.

,,Ne Bello, on tě miluje, ale Tanya ho asi nějak svedla.”

S Alice jsme si to všechno pověděli, řekla mi, že je Edward sám ze sebe zklamaný, že se mi omlouvá, ale to jsem ignorovala. Povídali jsme hodně dlouho, protože jsme si toho museli říct víc než kdy předtím.

,,Musím si dát pauzu. Tohle mu můžeš říct, to je tak všechno. A...děkuju.” Pověděla jsem Alice když odjížděla.

,,Dobře, Bello, nezapomeň, že tu jsem pro tebe kdykoliv. Jsi moje nejlepší kamarádka Bells, přijď kdykoliv.”

,,Děkuju Alice, jsem ti vděčná.” Alice mě líbla na tvář a odešla.

Autor: KateLamb, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Remember - 1. kapitola: