Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Řekni - chci tě! - 13. kapitola

09.05.2011 (14:00) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 11003×

„Já vím,“ usmál se a opět svými rty pohladil ty mé. Pak už jsme jen leželi jeden vedle druhého. Slova nebyla potřebná. Jen by kazila tuto chvíli. Edwardovy prsty jemně kroužily po mém bříšku a já začala postupně usínat.

Ráno jsem se probudila ve své posteli. Nejdříve jsem přemýšlela, jestli se mi to celé nezdálo, ale jakmile jsem nahlédla pod peřinu a zjistila, že jsem nahá, svůj názor jsem změnila. Jako omámená jsem šla do koupelny a ptala se sama sebe, jak jsem se octla ve svém pokoji. Byla jsem si jistá, že jsem usnula po boku Edwarda na gauči.

Když jsem sešla do přízemí, nikdo tam nebyl. Jak by taky jo, když Mike a Jessica se opili skoro do němoty. Angela si určitě ráda pospí. Ale u Edwarda jsem nevěděla. Po včerejšku jsme se rozhodla, že si nenechám ujít jediný den, kdybych mohla být s ním. Přeci jen náš čas je jasně vyměřený. Je nám dovoleno spolu být jen do konce prázdnin. Pak se naše cesty navždy rozdělí.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se mě Edward, když jsem nepřítomně zírala z okna. Opíral se o futra s rukama složenýma na prsou.

„Nad námi,“ odpověděla jsem. Krásně se usmál a přešel ke mně.

„A na co jsi přišla?“zašeptal a něžně mě políbil.

„Chci být s tebou,“ přiznala jsem se.

„A co ti v tom brání?“ zeptal se a přitom se mi díval do očí.

„Nevím, jestli to chceš i ty,“ vysvětlila jsem.

„Nic si nepřeji víc,“ řekl zcela vážným hlasem. Začal se ke mně sklánět a pak naše rty spojil v nádherném polibku. Tohle bylo jiné. Nebyla v tom ta neskutečně spalující vášeň a touha, ani živočišná dravost, či chtíč. Byl to něžný, procítěný polibek, který jsem ještě nikdy neměla možnost ochutnat.

„No, pááni,“ ozvalo se za námi. Pomalu jsem se otočila a viděla stát ve dveřích kuchyně Angelu.

„Já věděla, že vy dva se dáte dohromady,“ usmívala se od ucha k uchu.

„Jo, no… víš,“ koktala jsem.

„Nic mi neříkej. Už od začátku jsem věděla, že vy dva patříte k sobě. Ale Jessicu budeme muset na to nějak připravit,“ plánovala.

„Nemyslím si, že bychom to měli tajit,“ řekl Edward. Tázavě jsem se na něj podívala.

„Věřte mi. Jess to zvládne. Vlastně ani tak nechce mě jako spíš Mikea,“ vysvětlil a ze zadu mě objal. Opřela jsem se o něj a užívala si ten úžasný pocit blízkosti.

„Jak to můžeš vědět?“ zeptala jsem se. Copak je Edward slepý a nevidí, jak po něm Jessica jede?

„Opravdu. Věřte mi. Jessice se líbí Mike,“ přesvědčoval nás.

„Mimochodem, kde je? Včera jsme ho nechaly ležet tady na gauči,“ zeptala se Angela. Měla pravdu. V noci jsem si to neuvědomila a to jsem na té pohovce usnula.

„Když jsme se včera večer vrátili s Jessicou, pomohl jsem mu do pokoje,“ objasnil nám Edward.

„A tebe jsem taky přenesl,“ zašeptal mi tak, aby to Ang neslyšela.

Po poledni vylezli Mike i Jessica ze svých pokojů. Vypadali strašně. A jak mi potvrdili, bylo jim blbě jako ještě nikdy v životě. Nevím, jestli jim to nedocházelo, ale když jsme se před nimi s Edwardem políbili, nic neřekli. Vlastně jsem za to byla ráda, protože Jess mě nezahrnula miliony dotazy ohledně toho, jak jsme se dali dohromady. A co bych jí měla říct? Víš, Jess, když jste se s Edwardem vrátili večer z procházky, tak jsme se potom potkali v kuchyni a tam se spolu vyspali? Byla jsem si jistá, že v tom případě by její výslech neskončil ani příští rok.

Později odpoledne jsme se rozhodli, že se vydáme na procházku k jezeru. Jess s Mikem to vehementně odmítali, ale poté, co jim Edward nachystal vyprošťováka, což byla směs, ani nevím čeho, souhlasili. Procházeli jsme lesem a někdy se zastavili, abychom si prohlédli zdejší krajinu. Jezero bylo v horách a z některých míst byl opravdu nádherný výhled do údolí. S Edwardem jsme se drželi za ruce a sem tam se políbili. Bylo mi krásně. Až na ty bolavé nohy. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jezero se od chaty nachází osm kilometrů daleko. Jak byla Jessica schopná v podnapilém stavu ujít takovou dálku? U jezera jsme se rozdělili. My s Edwardem jsme se vydali ke starému molu, u něhož v létě bývají přivázány rybářské loďky.

„Edwarde?“ oslovila jsem ho.

„Ano?“ podíval se na mě.

„Víš… něco mi nejde do hlavy.“ Zastavili jsme se.

„Co?“

„Včera jsem ti řekla, že tě miluji, a ty…“

„Taky tě miluji,“ skočil mi do řeči. Usmála jsem se.

„Je hezké to od tebe zase slyšet.“ Vzpomněla jsem si na kumbál a Edwardovo vyznání. „Ale to není to, co jsem měla na mysli.“

„Tak co tě trápí?“ zeptal se s neskrývaným zájmem.

„Když jsem ti řekla, co k tobě cítím, odpověděl jsi ‚já vím‘. Jak jsi to mohl vědět?“ Mile se na mě usmál.

„Vím to od toho dne, kdy jsem Jessice vysvětloval fyziku v jídelně. Tam mi to prostě došlo, když jsem viděl, jak na ni žárlíš.“ Nevěděla jsem, co na to říct. On to na mě poznal už tehdy? Tak proč s tím něco neudělal? Proč mě nějak nepřinutil, abych se mu vyznala? Copak si neuvědomuje, jak málo máme času? Už jenom necelé tři měsíce a pak se zřejmě rozejdeme, protože nepředpokládám, že by chtěl vést vztah na dálku.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě, když viděl měnící se výrazy v mém obličeji.

„Na to, proč si mě nedonutil to říct.“

„A kdybych to udělal, řekla bys to?“ vrátil mi. Řekla bych mu to?

„Tak vidíš,“ odpověděl na můj výraz a pohladil mi vrásku, která se mi vždy vytvoří mezi obočím, když ho svraštím.

Do chaty jsme přišli těsně před setměním. Jess, Mike i Angela okamžitě zapadli do svých ložnic. Byli utahaní a já popravdě řečeno taky. Jenomže jsem se nechtěla hnout od Edwarda. Chtěla jsem s ním strávit každičkou vteřinu, kterou jsem mohla.

„Nejsi unavená?“ zeptal se mě, když zapálil oheň v krbu.

„A ty?“

„Ne, já nejsem unavený. Jsem zvyklý. Hodně sportuji, víš?“ řekl laškovným tónem hlasu, zatímco mě objal v pase a přitáhl si mě k sobě, aby mě mohl políbit.

„Neodpověděla jsi mi na otázku,“ upozornil mě, když rozpojil naše rty. Mou odpovědí, bylo zívnutí, které jsem se snažila skrýt v křečovitém úsměvu.

„Běž si lehnout. Přijdu za tebou, jen co zamknu kůlnu a sklidím stůl a židle z terasy.“ Zachmuřila jsem se, že nejde ihned.

„Bello, musím to udělat. V noci přijde bouřka, tak aby nám to neodnesla,“ vysvětlil mi a znovu políbil.

Moc děkuji za komentáře u minulé kapitoly. Co se týče této, tak ta se mi psala hrozně špatně a je to na ni poznat. Možná se ptáte, proč Edward nebyl s Bellou, když se probudila. Vysvětlení je jednoduché - byl na lovu. Ale na to byste v příštím díle asi přišli. Takže příště budeme mít tu trochu něhy, kterou jsem slíbila...

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Řekni - chci tě! - 13. kapitola: