Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 6

16.08.2009 (11:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5150×

6. ZASE ŠKOLA

Edward:

Alice mě i Jazze objala a šťastně švitořila. Nechápal jsem ale příjemné lechtání v nose…

Tak jemné, svěží…sladké… Hledal jsem tu vůni, dokud se nesmísila s jinou…kuřáckou. Otočil jsem hlavu a Alice bouchla loktem do Jazze. Viděl jsem ji! Byla jiná… neměla na sobě tolik líčidla, ale i tak vypadala nádherně… ba i krásněji. Vlasy svázané do úhledného drdolu s po stranami uvolněnými pramínky, které se jí v tenkých loknách spouštěly až ke klíční kosti. Oči neměla zvýrazněné tužkou…jen řasenkou a na rtech místo krvavé rtěnky jen lesk…Měla na tváři vepsanou zvědavost, nepochopenou radost a starost…

Před ní ale klečel ten…ten kluk. Její kluk… Tolik to bolelo. Bolelo jen slyšet i jeho myšlenky… Vypadal, jako kdyby ji žádal o ruku… Ne! Nemysli na to! Okřikl jsem se. Odevzdala se jemu…

Naše pohledy se na chvíli spojily. Magneticky mě přitahovala, nemohl jsem se od ní odtrhnout.

,,Edwarde?‘‘ Otočila se na mě nechápavě Alice. Zavrtěl jsem jen hlavou, abych si pročistil myšlenky a šel s nimi po boku do pekla…

,,Takže Cullenovi…kdepak vás jen mám…‘‘ Bručela si starší paní za pultem a přehrabovala se v kartotéce se složkami. Byla předkloněná a Emmettovy myšlenky…na vraždu.

,Éďí, vidíš to? To je větší jak celá kráva.‘

,,Emmette!‘‘ Zavrčel jsem a probodl ho pohledem.

,Co je?‘

,,Rose, hlídej si svýho manžela.‘‘ Otočila se okamžitě na Emmetta a dala pohlavek. Žena okamžitě vyskočila.

,,Co spadlo?!‘‘ Chvíli se rozhlížela kolem, zatímco Jazz nedýchal a Alice protočila panenkami.

Nikdo:

Bella byla šťastná… Nevěděla proč, netušila důvod své radosti, ale věděla, že to bude přítomností jich. Těch andělů…

,,Už musím srdíčko.‘‘Mike vyskočil na nohy a zamířil ke skupince usmívajících se studentů. Ebby k ní natáhla ruku s cigárem.

,,Na.‘‘

,,Ne, díky.‘‘

,,Odvykuješ?‘‘ Zvedla obočí a uchichtla se. Zavrtěla hlavou, ale byla celá nějak mimo… Starosti se míchaly se štěstím… Srdce se jí štěstím tetelilo.

,,Jdem.‘‘ Ze rtů Ebby unikl malý obláček kouře, pustila cigaretu a udusila její kouř. Ale po cestě si jich všimne.

,,Hele Bello! Není tohle ten fešák z diskotéky?‘‘ Stočí pohled doprava k skupince holek, které ho obklopovaly a skoro zbožně sledovaly.

,,Hm.‘‘ Přitakala a vpíjela se očima do svých bot.

Rychle vešla do učebny trigonometrie a tiše si sedla na svoje místo. Nechápala svou reakci na příjezd těhle pěti osob…dvou párů a jednoho z nich, který jí zachránil před policií.

,,Ahoj.‘‘ Vyděšeně vyskočila. ,,Zdála ses mi být nějak mimo…promiň, učitel mě sem posadil.‘‘ Zavrtěla hlavou, aby se vzpamatovala a Edward ztuhl.

,,Ne, to je dobrý…jen…jen jsem se zamyslela.‘‘

,,Jak ti je?‘‘ Zašeptal tiše a dívky v myšlenkách vrčely nenávistí k oblíbené spolužačce.

,,Žiju.‘‘ Usmála se a začervenala. Edward byl ještě víc unešený jejími reakcemi. ,,A co ty?‘‘

,,Nevěděl jsem, že chodíš do stejné školy.‘‘ Uchichtl se.

,,Vadí ti to?‘‘

,,Ne, já jen, že jsem se tě zapomněl zeptat na to, abych se přihlásil do stejné, kde bych někoho znal, ale jak koukám, tak Alice vybrala dobře.‘‘

,,Alice?‘‘

,,Všimla jsi si té malé černovlásky, která vypadá jako elf?‘‘

,,Ta, jak si hlídá svého blonďáka?‘‘ Alice v myšlenkách zavrčela a Edward se na obě reakce tiše zasmál.

,,Ano.‘‘

,,A zbytek tvojí rodiny?‘‘

,,Slečno Swanová! Máte nám co zajímavého sdělit?‘‘ Zavrčel na ně učitel a probodával pohledem.

,,Ne pane učiteli.‘‘ Šibalsky se usmála. Učitel si něco zabrumlal pod vousy a pokračoval dál v nudném vysvětlování. Oba byli skoro izolovaní od třídy. Tiše spolu mluvili, smáli se a ptali na různé události, názory, dokud nezazvonilo a nebyl čas ke ‘stěhování národa‘.

Bella se hned jen co vyšla ze dveří vypařila. Zmizela v davu, kde ji někdo chytl za paži a tahal ke skříňkám.

,,Mikeu! Jau to bolí vole!‘‘ Zavrčela. Přetočil ji a narazil zády na boxy. Ruce uzamkl- dal vedle její hlavy a hrudí se na ni přitlačil.

,,Co vidíš na tom Cullenovi?‘‘ Zasyčel blízko jejího obličeje.

,,Co?‘‘

,,Celou hodinu jste se bavili.‘‘

,,No a? Co je ti do toho?!‘‘

,,Hlídám si své potěšení…‘‘ Sklopil hlavu, ale pak ji rychle zvedl. V jeho očích byla nenávist, proradnost, sobeckost, vzrušení a chtíč. Hned přitiskl svoje rty na Belliny a brutálně se na ni tlačil. Snažila se mu trochu bránit, ale nešlo jí to.

Vážně je až tak silný? Byl taky o něco vyšší, než posledně. Drtil svými horkými rty její a tiskl na její malé, dokonalé tělo.

Sklouzl rty na její krk a laskal. Bella zavřela násilím oči a snažila se myslet na to, že je sama u moře. Ale pak se začalo dít něco…divného…

Sladké rty jí zasypávaly polibky, tak vroucnými, přeplněnými láskou a touhou… Ty vlasy…tak hebké a ledové, ruce…prsty tak jemné, chladné, dokonalé, dlaně, které jí procházely celým tělem a způsobovaly totální rozkoš, kterou zatím nepoznala… Jemně stoupaly po stehně výš a výš, přes boky až k prsům.

Třásla se… byla noc… nepoznaná…tichá… prosycená jen jejich polibky a přerývavým dechem…Hruď neznámého se tiskla opatrně k ní, cítila celý chlad jeho těla a rozpalovala ho vlastním. Krůpěje potu na kůži…vzduch byl nasládlý tou atmosférou, která se zase vypařila jako pára nad hrncem.

,,Bello?!‘‘  Otevřela oči a zírala na pobavený Mikeův obličej.

,,To vážně líbám tak dobře?‘‘ Zasmál se, vzal ji kolem pasu a vedl na další hodinu, kterou měli společně. Neodpověděla mu. Až moc živě si pamatovala tu dokonalost, radost, touhu a lásku, kterou cítila necelou vteřinu, ale tak živě, že se jí z toho udělala husina…

Jako kdyby v ten moment byla jinde, cítila tu volnost…to, jak pevně tiskla stehna na ledové tělo.

,,Bell, slyšíš? Vnímáš? Země volá Bellu!‘‘Mávala mi Ebby rukou před obličejem.

,,Promiň, jen jsem se zamyslela.‘‘

,,Jo, to jsem koukala…‘‘ Uchichtla se a vrhla pohrdavý pohled na blížícího se Mikea k jejich stolu. Ten den tak rychle utekl? Vyděsila se Bella. Podnos na stole…cola, salát…jako vždy! Jakto, že si nepamatuje nic než jen ty doteky a tu atmosféru? Stále cítila ten chlad s horkem smíchané v jednom…

,,Jez, jinak se do toho dám já, mám šílenej hlad. Sežrala bych klidně i Gianu.‘‘ Střelila pohled k tělnatější dívce. Smála se a zuby trhala kuřecí stehýnko z kterého kapka nahnědlé omáčky jí spadlo na kalhoty.

,,Přeju ti dobrou chuť.‘‘ Zasmála se ironicky a pak se dveře jídelny lehce zhouply a tam stála malá dívka s vysokým klukem… jak si Bella domyslela z Edwardova popisu- Alice a Jasper…

Tiše s lehkými úsměvy na rtech došli- ne, nedošli, jejich chůze se podobala tanci, létání, jako kdyby se ani špičkami chodidel nedotkli nablýskané, černobílé podlahy- k pultu a tichými melodickými hlasy si objednali. Jen sodovku a jablko s dalamánkem?  Nechápala Bella.. Posadili se k nejvzdálenějšímu stolu a ve stejnou chvíli se dveře vyrazily.

Byl tam obrovský hromotluk s úsměvem od ucha k uchu a ruku měl obtočenou kolem božské blondýny. Její zlaté vlasy se v loknách  , které jí splývaly po pás a byla to jednoduše dokonalost ve fyzické osobě.

Dveře se nestihly ani zavřít a všem padl pohled na tichého kluka s bronzovými vlasy a unuděným výrazem. Rozhlédl se po ztichlé jídelně a pohled mu padl na Bellu, na kterou se pousmál pokřiveným způsobem a půlka dívek to snad pět minut rozdýchávalo.

,,To se usmíval na tebe?‘‘ Drkla do ní Linda a uculila se.

,,Nevím, zeptej se ho.‘‘ Hned se zvedla ze stolu a pomalu a sebejistě k němu kráčela. Jen co si jí všiml popadl co nejrychleji tácek a obloukem ji obešel, ale šel směrem k Belle a Mikeovi. Sklonil se k ní.

,,Zachraň mě.‘‘ Zašeptal a vrhl po ní bolestný pohled, který ji hned rozesmál. Postavila se, vzala ho kolem ramen a zhluboka nabrala dech.

,,Holky, máte smůlu! Edward je zadaný.‘‘ Chvíli byl zaražený, ale pak se omluvně na ně usmál. Všechny hned zklamaně vydechly.

,,Jak se jmenuje ta šťastná?‘‘ Rozeznělo se odněkud a Alice s Emmettem se smíchy skoro váleli pod stolem.

,,Gabriela, viď Edwarde?‘‘ Střelila po něm pobavený pohled.

,,Jo.‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 6: