Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 49

03.10.2009 (16:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3720×

49. NECHÁPU TO!

Bella:

Nechápala jsem, co ten hrozný sen znamenal. Tolik bolesti! Strachu a bezmocnosti! Myslím, že za to mohla ona….moje druhé já…

Tos mi udělala ty ty sny?!

Já?! Já ne!

Přiznej se!

Proč bych ti ukazovala něco takovýho?! Taková bestie nejsem!

A co to teda bylo?!

Nevím!

Pomoc….

Bell, my to zvládneme, nevím, co to bylo, ale my to zvládneme, věř mi…

Tobě věřit?! Kvůli tobě jsem málem dvacetkrát umřela- minimálně.

To mě chytl amok.

A proto jsi chtěla zabít jak mě, tak i moje děti?!

Bylo to pro tvoje dobro!

Lhářko…jsi ubohá…

Ve mně se vzalo tolik síly… věděla jsem, že už mám víc kuráže, než –ta předtím tak sebevědomá- bytůstka ve mně.

,,Bello! Jídlo…‘‘Zasmál se Edward a objevil se v pokoji jako vzduch- okamžitě.

,,Zase mě jdeš přecpat?‘‘

,,Jistě.‘‘ Usmál se nejoblíbenějším pokřiveným úsměvem a ladně ke mně došel. ,,Prosím má paní.‘‘ Sklonil se a položil mi tác na nohy.

,,Panebože…‘‘ Vydechla jsem. Tolik jídla jsem nebyla snad schopna spořádat ani za týden!

,,Prý tolik bys toho měla sníst… já nic! To Carlisle!‘‘ Ohradil se, když jsem ho propálila nevěřícným úšklebkem.

,,Hahaha.‘‘ Sarkasticky jsem se zasmála a vzala do ruky rajče. ,,Pěkná červená…‘‘ Nějak jsem sice nepochopila, proč jsem to řekla, ale jinak jsem v pohodě…

,,Dobře mamino, otevři pusu, ne, stůj.‘‘ Zastavil mě prudce a rychle se sehnul pro polibek. Posadil se vedle mě a tác si přesunul na klín. Začala jsem okusovat rajče a zkoumala místnost. Ta obrovská plazmová televize naproti posteli mě šíleně znervózňovala, stejně jako skutečnost, že jsem snad tři roky neviděla svého otce.

,,A co táta?‘‘ Zašeptala jsem a Edward si skousl ret.

,,Čekáme na to, že mu to řekneš ty. Nic ještě neví a teď jsou s ostatními někde ve Švédsku a staví si další úkryt.‘‘

,,A maminka?‘‘

,,Myslíš René?‘‘ Přikývla jsem.

,,I když to není moje pravá matka, myslím, že by to mohla vědět… mohla bych ji vidět?‘‘ Edward byl chvíli zticha…. Nevěděl, co si o tom má myslet, ale nakonec přikývl.

,,Zítra tu bude…‘‘ Zašeptal a políbil mě. Z obrovskýho města do Forks… do nudného malého městečka, který jsem se škodolibou radostí nazývala vesnicí.

Když jsem dojedla, Edward odnesl tác- já se už nemohla normálně pohybovat. Bylo to stejné jako s - no, možná lehčí než- tehdy, když jsem měla Marianu a Nicka.

Pohladila jsem si bříško a spojila si ruce na vršku. Byla to sranda, neviděla jsem si přes něj na nohy. Předtím jsem si to tolik neuvědomovala, ale teď jsem z toho měla skoro záchvaty smíchu.

,,Mamí?‘‘ Slyšela jsem za dveřmi.

,,Pojďte sem.‘‘ Zasmála jsem se. S částečně provinilým výrazem mi do pokoje přišli děti.

,,Mamí, my se stlašně omlouváme! Slýček Emm si z nás dělal slandu!‘‘ Zvážněla jsem.

,,Co jste mu udělali?‘‘ Oba se na sebe podívali a pak ukázali oknem ven.

S trochou problémů jsem se posadila. Nick vylezl vedle mě a natáhl svou malou buclatou ručku po Marianě.

,,Emmette?‘‘ Na větvi, trochu vyšší, než jsem měla okno, bylo uvázané lano a obrovské nohy. Sjela jsem pohledem dolů. Vzhůru nohama visel Emm a tvářil se pomstychtivě. Vyprskla jsem smíchy.

,,Bello, hlídej si ty děcka!‘‘ Ukazoval na mě prstem.

,,Já?! To tys je měl hlídat a koukám, jak to krásně dopadlo.‘‘ Smála jsem se a dveře vrzly. Vedle mě se začal smát i Edward.

,,Tak tos brácho nezvládl.‘‘ Zasmál se.

,,Vy se na nás nezlobíte?‘‘ Zašeptal Nick. Pohladila jsem ho po vláskách.

,,Teď ne, ale co vám říkal, že jste to udělali? A hlavně jak?‘‘

,,Žíkal, že jsme pidilidi, Mariana se naštvala a zvedla ho, já jsem dal jen to lano.‘‘

,,Jak?‘‘

,,Pžáli jsme si to!‘‘ Zasmála se.

,,Nick měl hezký oči.‘‘

,,Jaký?!‘‘ Dostala jsem strach.

,,Takový… nejlív se to změnilo na zlatou a pak už měl oči jako včelejší mlha, viď?‘‘

,,Jo a ona měla čelný, mě se tak líbili.‘‘ Spadla mi brada… Edward byl zamračený.

,,My jsme doma ale žádný lano neměli.‘‘ Konstatoval a mě naskočila husí kůže.

,,Nicky si ho vymyslel.‘‘  Pokrčila Mariana rameny.

,,Chvilličku mu to tlvalo, než to dokázal.‘‘

,,Iluze a pohyb tělesy…‘‘ Zamumlal Edward a nevěřícně je sledoval. Přikývla jsem jim a oba se ke mně přiblížili. Líbla jsem je na tváře a podívala se do jejich andělských tvářiček.

,,Jděte si hrát, sundejte strýčka, ale příště už nic takového nedělejte bez mého vědomí, ano?‘‘

,,Dobže.‘‘ Seskočili z postele a nemotorně běželi ke dveřím. Jen co se zavřely, Edward mi svíral obličej v jeho dlaních.

,,Bello! Musíme to držet v tajnosti, tohle kdyby se dověděl Tengel, tak je s nimi ámen.‘‘

,,Potřebuju zvracet…‘‘ Vyškytla jsem ze sebe a hned mě odnesl do koupelny. Byla tp šíleně nepříjemná věc.

Vzpomněla jsem si na poslední sen, který jsem měla. Byl to další sen, který mě srazil na kolena…

Sledovala jsem to všechno… byla jsem vzduch. Moje dcera- Mariana byla krásná a velká holka- asi okolo čtrnácti. Tichá, chytrá a milá, Nick byl živější a stále se smál, povídal a byl šéf partičky. Mariana najednou vyskočila na nohy a rozběhla se k  dívce, která se k nim blížila. Měla krásné hnědé vlásky a topazové oči stejně jako Edward. Mohla být asi tak o dva roky mladší než Mariana a Nick. Skočili si do náruče a objímaly se, tiskly k sobě a z očí jim vyhrkly slzy. Dívka byla značně pomlácená a z rány na čele jí kapaly malé kapičky krve.

,,Kdes byla?! Víš jaký jsem měla strach? Kde je máma? A táta?‘‘

Dívenka se dala zase do pláče.

,,Odpověz!‘‘ Věděla jsem, že příjde něco strašného.

,,Roztrhali je! Oni je roztrhali! Viděla jsem to a hned jsem utíkala! Začali mě honit, ale táta na poslední chvíli jim skočil na záda a oni ho…‘‘ Nedořekla. Hlas se jí u každého slova zlomil a chraptivěla. Mariana zadržela vztek.

,,Co se stalo?‘‘ Obě s sebou škubly.

,,Musíme zmizet…máma…táta… nejsou…‘‘ Zašeptaly a moje starší dcera to nevydržela a padla na kolena. Nick si k ní přiklekl a dal jí ruku na rameno. Chvíli zhluboka dýchal a pak se z jeho dokonalých rtů vydral křik tak bolestný, že se mi do srdce zaryl ostrý nůž…

Počkat! Máma?! Táta?! Já a Edward?! Ne…

Další obraz byl z nějaké honosné místnosti. Byly tam všechny tři děti… Mariana…Nick a poslední u které jsem nevěděla jméno. Věk… čtrnáct, čtrnáct, dvanáct….

,,Pojďte se mnou Cullenovi.‘‘ Pokynul jim obtloustlý, nízký mužík s knírkem. Brýličky na nose mu stále klouzali dolů a zuby měl jako myš. Děti se postavily. Všechny byly krásné, dokonalé, ale zároveň bolestně smutné…

,,Tohle je váš nový poručík… René Swanová… zároveň je to vaše babička.‘‘ Děti k ní pomalu došli a všichni se objali. Líbla je na tváře a já poznala svou ‚nepravou‘ , ale přesto milující matku… Ta, která se starala o mě a zároveň o Jakea… oh… Jakeu, kdepak jsi.

,,Je mi líto paní Swanová… vaší dcery i syna…upřímnou soustrast.‘‘

,,Už je to venku lásko… ještě tři měsíce… to zvládneš…‘‘ Šeptal opatrně mi ledovými prsty klouzal po tváři.

,,Ty sny mě zabijou…‘‘ Zamručela jsem. Každý z nich jsem Edwardovi dopodrobna převyprávěla. Pokaždé mě šíleně bolelo u srdce, ale věděla jsem, že něco v nich není tak jak má být… že je to sice předzvěst, ale taky obrovská lež…

,,Bello! Pojď se podívat!‘‘ Protočila jsem oči.

,,Umyj si zuby lásko, pak jen zavolej až budeš a donesu tě tam.‘‘

,,Jsem jen o něco lehčí než kamion.‘‘ Zasmála jsem se sarkasticky.

,,Moje pírko…‘‘ Zašeptal a hned utekl, abych nemohla namítat…

Vzala jsem kartáček do prstů a chvíli sledovala štětinky. Zase jsem byla otupělá… jako vždycky, když jsem se rovzpomínala na děti. Ups! Děti! Musím si rychle vypucovat zuby! Drhla jsem je a divila se, že mi ještě nevypadaly.

Vypláchla ústa a přidržovala se stěn, abych se dobelhala alespoň ke dveřím. Sotva jsem je chtěla otevřít, už v nich stál Edward a nasupeně na mě koukal.

,,Říkal jsem zavolat! Ne dobelhat ke schodům a až pak.‘‘ Zavrčel a vzal mě do náruče.

,,Nechci tě využívat.‘‘

,,Dělám to rád.‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 49: