Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 43

27.09.2009 (19:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3385×

43. AHA… TOHLE…JE TO ZASE JEN VÝPLOD MÉ MYSLI ČI SKUTEČNOST?

Bella:

Edward se mi lehce rty otřel o břicho a políbil. Děsně mě to zalechtalo, ale najednou…

,,Edwarde?‘‘ Měla jsem chuť zakřičet. Tohle…ne, nesměla jsem. ,,Prosím! Koupelna!‘‘ Vyškytla jsem ze sebe a během chvilky jsem se skláněla nad mísou a žaludek se mi obracel. Bylo mi mizerně…

Edward mi chytil vlasy a opatrně mi procházel po zádech. Třel a mě bylo špatně…špatně ze mě samotné.

,,Jdi ven, tohle…‘‘ Další bolestivé stahy břicha, kdy se mi zbytky jídla hrnuly do krku.

,,Bello, tohle se mi nelíbí… zavolám Carlislea.‘‘ Zavrtěla jsem hlavou, ale nepomohlo to. Po chvíli si mě posadil do klína a opatrně procházel po zádech, zatímco já si vyprazdňovala útroby. Pachuť toho byla odporná…

Nevím, kdy to stihl, ani jsem ho neslyšela mluvit do telefonu, ale během chvilky se ozvalo klepání dveří.

,,Carlisle, jsme nahoře.‘‘ Oznámil mu Edward a během chvilky vedle mě stál doktor. Hlavu jsem si opřela o Edwarda a jeho prsty mi odhrnovaly upocené vlasy.

,,Jak je ti Bello?‘‘ Zašeptal.

,,Už líp…‘‘ Hlas jsem měla nakřáplý a šílený pocit, že je mi cítit z pusy byl hrozný. Pomalu jsem se snažila postavit. Edward porozumněl a pomohl mi na nohy.

,,Můžu? Chviličku jen…‘‘ Naznačila jsem gestem a oba mlčky odešli.

Opřela jsem se dlaněmi o okraj umyvadla a sledovala svůj znavený obličej. Pustila jsem ledovou a opláchla se. Vydrhla jsem si zuby a pouklidila svůj nepořádek. Jen co jsem otevřela dveře, už mi někdo obmotal ruku kolem pasu a pomáhal k posteli.

,,Děkuju Edwarde…‘‘ Zašeptala jsem. Ztrápeně mě políbil  na čelo a s povzdechem přikývl na Carlislea. Vyhrnul si rukávy jako ve starých filmech a kufřík si položil vedle mě na postel. ,,Kdy to začalo Bello?‘‘

,,Co myslíš?‘‘ Zeptala jsem se hloupě.

,,Kdy jsi cítila, že tě třeba bolí hlava nebo kdy jsi cítila závratě, tmu před očima… bolesti břicha… konečetin, únava?‘‘ Ptal se a vytáhl malý předmět ve tvaru tužky.

,,No, hned jak jsem…jak jsme se s Edwardem pohádali.‘‘ Přikývl, pravou rukou mi opřel hlavu a rozsvítil malé, ale ostré světýlko. Chvíli mi sledoval oči a pak různě otáčel mojí hlavou a prohmatával opatrně některé části.

,,Nechápu, oči většinou ukážou nějaké problémy s kyslíkem v mozku a další podobné problémy, ale tady je vidět jen únava. Škoda, že mi do medicíny nezahrnuly taky ošetřování Prokletých…‘‘ Mumlal si pro sebe a já se uchychtla. Jeho ruce se mi opatrně pohybovaly po břiše a na jednotlivých místech lehoučce stiskl. Zamračil se.

,,Kdy jsi naposledy jedla?‘‘

,,Jedla?‘‘ Zeptala jsem se nevěřícně. Přikývl.

,,No…asi před… před sedmi hodinami, proč?‘‘ Během chvilky se přede mnou objevil Edward s táckem.

,,Najez se trošku a pak bych byl s to ti to říct…‘‘ Povzdechla jsem si. Tohle přesně bylo to, co mě na nich-všech- štvalo. Byli vždy zahaleni pod rouškou tajemnství, kterému jsem nemohla přijít na kloub.

Cpala jsem do sebe jídlo a žaludek pod tím náporem zaskučel. Edward poslušně seděl vedle mě a podával mi skleničku s vodou hned co jsem k němu obrátila.

,,Zachvíli ze mě bude nejtěžší, nejtlustější holka na světě.‘‘ Zasmála jsem se trpce. Edward se mračil… nepromluvil.

,,Co se děje Edwarde?‘‘ Zašeptala jsem. Odložil sklenici a pevně mě objal.

,,Neboj Bells…‘‘ Zašeptal. Jeho hlas se zlomil.

,,Edwarde?‘‘ Zašeptala jsem zase.

Zavrtěl hlavou… neřekne mi to.

,,Dobře, takže je to vážný…‘‘ Došlo mi a cítila jsem, jak se začínám třást. Jeho stisk zase zesílil. Dovnitř zase vešel Carlisle.

,,Bello, máš částečně naplněný žaludek?‘‘ Zašeptal a já s přikývla. Začala jsem dýchat pusou, protože mi bylo mdlo.

,,Jo… dá se to tak říct… je to moc zlý?‘‘ Zeptala jsem se.

Došel ke mně a Edward vyskočil. Došel k oknu a byl zamračený. Co se stalo?! Křičela jsem na sebe ve vzpomínkách.

,,Bello, ty bolesti hlavy, halucinace, křeče…zatmění před očima… ehm…‘‘ Nervózně se otočil na Edwarda.

,,Jsi těhotná.‘‘ Dořekl to za něj skoro šeptem.

Padla mi brada. Blbost.

,,To musí být omyl, já přece nemůžu-‘‘ Edward mě zuřivě přerušil.

,,Ale jsi Bell… a podle Carlislea je to už čtvrtý týden…‘‘ Zamračila jsem se…na co tím naráží?

,,Ne…ale…já jsem přece Prokletá… nemůžu…‘‘ Kolečko v hlavě mi cvaklo… moje matka- byla taky těhotná. ,,Ale…‘‘

,,Každý měsíc budu jezdit tě kontrolovat, ale teď to hlavní…‘‘ Carlisle se dramaticky odmlčel. ,,Budeš chtít své dítě?‘‘

To byla otázka, na kterou jsem neměla odpověď… Bylo mi jen 21! Nemohla jsem…lidé si děti většinou pořizují až po sedmadvaceti! Skousla jsem si spodní ret. Edward se ke mně s bolestným výrazem otočil.

,,Já…ehm… těhotná…‘‘ Mumlala jsem a cítila jsem, jak se postel lehce zhoupla. Kousala jsem si nehtym, ret a vůbec jsem nevěděla, co dělat… Dvě paže se mi obmotaly okolo mých a podívala jsem se na jejich majitele. Edward… Opatrně mě na ně podíval.

,,Jakkoliv se rozhodeš, budu stát při tobě Bells…‘‘ Zašeptal.

Z koutka oka mi stekla slza. Já ho tolik miluju, ale chci to  něco, co mi roste v břiše? Toužím snad po tom, abych byla už  tak mladá a matkou? Psychicky i fyzicky mám zafixované, že mi je stále osmnáct. Viděla jsem ty malé křičící uzlíčky v náruči umučených matek. Křičely jako o život a věčně dělaly problémy.

Další cvaknutí kolečka v hlavě… Edward je naštvaný… ale…

,,Edwarde?‘‘ Zašeptala jsem a podívala se na něj. ,,Proč…proč se tak chováš?‘‘ Carlisle se takticky vypařil.

,,Ne… Bells… to nic…‘‘ Lehce se snažil pousmát.

,,Mám?‘‘ Zašeptala jsem a hlas se mi zlomil. Měla jsem v krku knedlík…

,,Co?‘‘ Podíval  se na mě nechápavě.

,,Já… stále jsem si nejsem jistá, jestli bych si to měla nechat.‘‘

,,To?‘‘

,,To dítě…‘‘ Zašeptala jsem.

,,Mluvíš, jako kdybys k němu nic necítila.‘‘ Měl pravdu… neuvědomovala jsem si svůj stav. ,,Já… nevím, jestli k tomu něco cítím Edwarde… tohle všechno… je to…‘‘ Nemohla jsem pro to najít vhodný výraz. ,,Divné…‘‘

,,Co je na tom tak divného?‘‘ Skousla jsem si spodní ret. Proč se vždycky ptá na tyhle otázky?

,,Všechno. V jedné chvíli jsem v pořádku a v druhé… jsem tě-tě-těho-těh-‘‘ Koktala jsem .

,,Těhotná.‘‘ Dořekl má láska za mě a v jeho očích byla muka.

,,Nevím, co si o tom mám myslet. Jsem zmatená, dezorientovaná. Nikdy jsem ani o tom neměla ponětí, že budu řešit otázky těhotenství. Nikdy jsem se o to ani nezajímala! Nechci… nechci se zavázat na něco, co mi později může udělat problémy.‘‘ Zvedl obočí.

,,Bello, nechápu, čeho se tak bojíš?‘‘

,,Sebe…‘‘

***

Nebyla jsem schopná mu dát odpověď ještě tři dny… Ráno, když jsem se probudila, měla jsem vždycky kolem pasu obmotanou jeho paži a láskyplně mě k sobě tiskl.

,Parazit. Mám v sobě parazita. Bere mou energii, žije ve mně, pijavice!‘ Křičelo něco ve mně hystericky. Druhá část osobnosti byla…milejší.

,Roste v tobě nový život. Nová existence. Jak tomu Carlisle říkal? Tvoje dítě… zní to tak krásně… Je to krásné. Bytost, která byla zplozena z velké lásky. Lásky…koho?‘ Milovala jsem se tehdy se dvěma muži. Angelem a Edwardem… No…tak to je pech.

Nebo by to něco mohlo být od obou něco… krásné medové oči po Edwardovi a kudrlinky po Angelovi. Blbost! Angelo je minulost! Nemiluju ho už tolik. Edwarda miluju z celého svého srdce, z celé své existence, své duše… celým svým tělem.

Proto byl Edward takový! Myslí si, že je to dítě mého milence! Panebože!

,Ale… pokud by bylo… nenechám si ho.‘ Křičela na mě zlá Bella. Ne, nenechám si ho vůbec! Jsou to jen starosti! Postaráme se Bello, aby nebylo.‘ Vyděsila jsem se. To ne…

Můj problém spočíval nejen v tom, že mám dítě s neznámým otcem a vlastně jsem o něm neměla nejmenší páru, ale zároveň v mé rozpůlené osobnosti.

Jedna zoufale toužila se toho ‚odpadu‘ zbavit, zatímco ta druhá chtěla poznat pocit, držet v rukách kousek mě. Kousek milované osoby. Živůtek mladý, nedokonalý, který by mohla sledovat a ukládat do vzpomínek každou sekundu, každý pocit. Musím se rozhodnout… rozhodnout dřív, než si Edward všimne, že jsem vzhůru. Ano, ne, ano, ne, ano, ne,ano, ne, ano…ne….ano…nevím…

,,Dobré ráno lásko.‘‘ Zašeptal vedle mě Edward a líbnul na tvář. Už vím…nejspíš.

,,Edwarde?‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 43: