Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 4

14.08.2009 (19:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4929×

4. DOPRDELE!

Nikdo:

,,Kurva!‘‘ Zavrčela a snažila se vyškrábat na nohy, neúspěšně. Kroky se blížily.

,,Mikeu!!!‘‘ Řvala za ním naštvaně. Najednou se z rohu vyřítila černá motorka a bílá paže se pro ni natáhla.

,,Rychle!‘‘

,,Jakob!‘‘

,,Je s Lindou!‘‘ Rychle ji chytl a vymrštil vedle sebe. Šokovaná Bella nic nechápala a o to víc, když jí podal helmu.

,,A co ty?‘‘

,,Já nenabourám.‘‘ Usmál se a za nimi se rozezněla siréna. Motor vrčel a oba uháněli tichými ulicemi Philadelphie.

,,Sakra! Sakra! Doprdele!‘‘

,,Bello, drž se mě! Pevně!‘‘ Objala ho pevně kolem pasu, a hlavu mu složila mezi lopatky. Motorka se rozjela šílenou rychlostí. Bellino srdce tlouklo jako o život, policejní houkačky za nimi neutichaly a Edward se smál.

,,Zastavte! Policie!‘‘ Ozývalo se za nimi a Bella ho chytila křečovitěji.

,,Držíš se.‘‘

,,Jako vteřinový lepidlo!‘‘

,,Dobrý!‘‘ Vybočil z cesty na lesní stezku. Motorka poskakovala na koříncích stromů a na chvíli se oddělila od země.

Dopadli znova na asfalt a za nimi létaly snad jiskry.

Z nebe se začal snášet déšť. Dopadal, útočil na jejich tváře a Edward se soustředil jen a jen na cestu a pevné sevření, které dokázala tahle dívka vyvolat.

Z úst jí stoupal malý dým teplého dechu. Ani si nevšimli, že se tak ochladilo. Na sobě měla jen kraťásky a tílko.

Udělali dalších pár zatáček. Policejní auta se rozestavěla před nimi i za nimi. Zase na lesní cestu! Trhl volantem a zase celá motorka se třásla pod nápore, kořenů a větví. Motorka jela plnou rychlostí.

Bella mu dýchala na krku a koukala před sebe. Musela oči dát do škvírek,  šílená rychlost, kterou Edward jel byla největší, jakou motorka mohla ze sebe vydat.

,,Bello.‘‘

,,Teď mi neříkej, že nejdou brzdy.‘‘

,,Proč?‘‘

,,Ne! To mi neříkej! Vem si tu zasranou helmu!‘‘ Zakřičela na něj panicky a chtěla si hned sundávat jedinou ochranu proti její smrti.

,,Zapomeň! Okamžitě si ji zapni a nedělej ze sebe hrdinku!‘‘ Pevně ho objala a zavzlykala.

,,Když jí nemáš ty, tak já taky ne.‘‘ Sirény za nimi se zase rozezvučely.

,,Bello!‘‘ Zakřičel. Nechápal, jak může mít tolik odvahy, jezdit se skoro neznámým klukem 220 km rychlostí a v druhé ruce držet helmu.

,,Nehodlám pak nikomu vysvětlovat nic!‘‘ Zakřičela. Cítila se jako opilá. Zahodila helmu za sebe a ta dopadla na přední sklo policejního auta a rozbily. Auto za nimi nabouralo do stromu.

,,Bezva.‘‘ Zamručel.

,,Kde jsme?!‘‘

,,Vyštvali nás…sakra! New York!‘‘ Zavrčel.

,,Do prčic! Kurva!‘‘ Klela.

,,Myslíš, že tě policajti poznali?‘‘

,,Ne… pochybuju.‘‘

,,Dobře.‘‘ Hned udělal smyk a vyjel k hotelu. Bellin stisk kolem něj nezeslábl. Jako kdyby na něm ztuhla a nemohla se odtrhnout…nebo spíš nechtěla. Během cesty si všimla jeho příjemné vůně…taková… neznámá… nesrovnávala se s žádným parfémem, ničím, co dosud poznávala. Zabrzdili před hotelem. Skoro všechny pokoje byly pod nadvládou tmy, jen z pár unikalo matné, naoranžovělé světlo.

,,Děláš si srandu?‘‘

,,Jsou čtyři ráno, půjčím ti telefon, zavoláš své kamarádce a řekneš jí, aby kdyby volala tvoje maminka, říkala, že jsi u ní. Okolo osmé tě na chvíli probdím, abys zavolala tvoji matce a řekla jí, že jsi u kamarádky.‘‘¨

Edward:

Hned přikývla. ,,Díky…‘‘ Lehce jsem se pousmál a chytl ji za ruku.

,,Promiň, ale většina ženského osazenstva mi chce uloupit srdce, tak jestli ti to nevadí…‘‘ ,,Ne, to je dobrý.‘‘ Přikývl jsem a ruku jí obtočil okolo horkého pasu.

,,Budeš potřebovat vhodné oblečení a já taky.‘‘ Vešli jsme do osvětlené recepce. Byl to jeden z těch hotelů, kam jezdí celebrity a velvyslanci…

,,Dobrý den.‘‘ Pozdravil jsem.

,,Omlouvám se, ale tohle není motel.‘‘ Uchichtl se recepční.

Ignoroval jsem ho. ,,Budeme potřebovat jeden pokoj pro dva.‘‘

,,Máme tu jen dva volné. Prezidentský a od pokojské.‘‘

,,Bereme ten prezidentský.‘‘ Vysoký, namyšlený muž s pleškou na hlavě na nás vykulil oči.

,,Zatím jen na jednu noc?‘‘ Podíval jsem se na Bellu. Celá se vedle mě klepala.

,,Ano.‘‘

,,Dobře, kartou?‘‘ S úsměvem jsem mu podal platinovou kreditku a dostal klíče od pokoje.

,,A můžete jí prosím koupit nějaké společenské šaty?‘‘ Hodil jsem mu ruličku peněz a ten zíral s otevřenou pusou.

,,Ještě něco pane?‘‘

,,Ne, to je všechno.‘‘ Vedl jsem nás do nejvyššího patra, kde bylo naše apartmá. Odemkl jsem a společně s Bellou vešli. Pozvedla obočí a chvíli na to koukala.

,,V tomhle jsem ještě nikdy nebyla…‘‘ Zašeptala a pomalu šla k sedačce.

,,Ach, ještě na něco jsem pozapomněl.‘‘ Zavrčel jsem a šel k telefonu.

,,Ty si zatím můžeš v pokoji zatelefonovat.‘‘  Tiše přikývla a šla do jednoho ze 3 pokojů elegantně vybavených…jako vždy.

,,Recepce.‘‘ Ozvalo se ze sluchátka.

,,Dobrý večer, můžu ještě o něco poprosit?‘‘

,,Jistě.‘‘ Řekl jsem recepčnímu, co by měl ještě koupit a během chvilky se ozvalo tiché zaklepání. Okamžitě jsem otevřel dveře a za ním stála slečna s kruhy pod očima.

,,Tady je vaše zásilka pane.‘‘

,,Děkuju.‘‘ Pokusil jsem se o úsměv a dal jí menší ruličku. Vypadala opravdu vysíleně a unaveně.

,,Nashledanou.‘‘ Mlčky se otočila a odešla. Pomalu jsem zavřel dveře a otočil se směrem k prosklené stěně na balkón.

,,Jo, Ebby, prosím… jsi zlatá… počkej, cože?…aha…ty opravdu myslíš na všechno…Ahoj mami…jsem u Ebby, můžu tu být až do večera? Prosím…dík!‘‘ Chvíli se odmlčela a já absolutně nic nechápal. ,,Takhle to bude stačit? Dík, seš zlatá… dobře, přivezu ti to… papa, miláčku.‘‘ Zaklapla telefon.

Povzdychl jsem si a sedl na gauč. Její vůně…spalovala mi hrdlo… rty jsem měl v pevné lince.

,,Uch, tak to je už vyřešený… Ebby ráno zavolá mojí mamce a Jakeovi i Mikeovi právě volá.‘‘

,,Dobře.‘‘

,,Uf…to byl den…‘‘

,,Poprosil jsem recepci, jestli by ti nekoupili nějaké oblečení- je v tašce, snad jsem trefil tvou velikost.‘‘

,,Tys vzal i spodní prádlo?‘‘ Vyvalila oči, nadzvedla jedno obočí a vytáhla z tašky kalhotky. Zakoulel jsem očima a podal jí ručník.

,,Jdu si už lehnout…‘‘ Usmál jsem se a přizavařel dveře u mého pokoje. Budu jí hlídat.

Slyšel jsem, jak kapky vody se rozbíjí o její tělo…  Rychle jsem zavřel oči a okamžitě se mi tam objevil obraz Belly. Nemůžu ji vyhnat z hlavy!

Teď jsem si mimořádně přál být jako ty kapky… klouzat po její rozpálené pokožce, vychutnávat si každý záhyb její siluety…

Vypla vodu, slyšel jsem, jak roztahuje ručník, aby se do něj zabalila a ťape po kachličkách do obýváku. Slyšel jsem, jak si sedla na gauč a z tašky vytahuje oblečení. Nikdy se mi zatím nestalo, že bych někomu nemohl přečíst myšlenky, nikdy! Její hlava pro mě byla jedna velká záhada…jedno velké bludiště. To ticho… ta neznámá… Depresivní…frustrující…

Začal jsem si radši pobrukovat nějaké melodie…nemůžu…nemůžu…

,,Edwarde?‘‘ Vyděšeně jsem se zvedl. Vůbec jsem ji neslyšel. Neslyšel jsem ani nejmenší myšlenku a děsně mě to štvalo.

,,Promiň, nechtěla jsem tě probudit…já jen, že…‘‘ Sklopila hlavu a podívala se na svoje bosé nohy. Vypadalo, že se začervenala. ,,Já…ehm…můžu spát u tebe?‘‘ Zhluboka se nadechla. ,,Bojím se…spát sama na neznámých místech.‘‘

Chvíli jsem nevěděl co odpovědět… jedna část mé osobnosti se šíleně radovala a druhá se bála… měla strach o ni. Netvor s rudými očima ho paličkou mlátil do hlavy a utloukl ho pod povrch.

,,Nespal jsem…‘‘ Posunul jsem se ke kraji. Vklouzla tiše pod přikrývku a otočila se zády ke mně. Byl jsem jako na trní. Stačilo jen tak málo. Jen natáhnout ruku, prsty se zlehka dotknout té jemnosti…natáhnout se a zuby ukotvit na jejím krku…

Zavrtěla se a vydechla. Touha…chtíč…to byly mé pocity… toužil jsem po ní. Po jejím hlase…těle…dotecích……. polibcích…ale i po její krvi, která mi voněla jako pro žíznivého voda…rum…víno…nejsladší víno…

,,Ed…‘‘ Zamumlala a povzdychla si. ,,Mi…‘‘ Zhluboka se nadechla. ,,Nevím…‘‘ Zašeptala a zase se zavrtěla.

,,Jsi vzhůru?‘‘ Zeptal jsem se opatrně šeptem. Neodpověděla. Začala se vrtět…obrátila se ke mně a jednou omylem do mě kopla. Tiše jsem se tomu uchichtl. Zase se zhluboka nadechla a najednou se zasekla. Srdce se jí taky zpomalilo. Prsty začala šátrat před sebe a narazila o mě. Jezdila jimi po délce mého trupu a pak vyjela nahoru.

Nedýchal jsem. Nesmím si to dovolit.  Jeden nádech a může být po ní… Přitáhla se blíž ke mně, objala rukama i nohama. Ležel jsem tam s rukama podél těla, obmotaný spící Bellou…

Hlavu si položila na mou ruku a s lehkým úsměvem na rtech spokojeně oddechovala.

,,Miluju tě…‘‘ Zašeptala a mě spadla brada. Co? Řekla to? Do hlavy mě ale praštila myšlenka… Ten hrozný zlomyslný červ mi kazí radost.

,Co když to patří tomu jejímu frajírkovi? Tebe by asi nemilovala…jsi zrůda…‘

Když se zase s mumláním otočila, využil jsem toho a rychle vyklouzl. Vzal jsem deku, která byla na sedačce a přehodil ji opatrně přes Bellu. Nevzbudil jsem jí…uff… Chvíli jsem ji pozoroval…světlo měsíce dopadalo na její holá záda s ramínkama od noční košile. Pomalu jsem se spouštěl dolů a pod sebou jsem okrajem mysli zaznamenal křeslo.

Byla tak nádherná…kdybych jen mohl… Kdybych si jen mohl posouvat, zastavovat čas, kdy se mi zachce… Právě teď…teď! V tento okamžik bych ho zastavil a nechal…

Chtěl jsem být co nejblíž u ní. Chránit ji. Vpíjet se do jejích očí pohledem… Mluvit s ní. Smát se s ní…  Dotýkat se její pokožky. Moci políbit její červené rty…

Bezmocně jsem se lokty opřel o kolena a bradu složil do dlaní. Nemrkal jsem, nedýchal jsem, nehýbal jsem se. Jak nejdokonalejší socha. Moje myšlenky…rozházené… točily se jen kolem ní… kolem jednoho bodu, jedné bytosti, jedné osoby s tlukoucím srdcem… kolem ní…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 4: