Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 34

18.09.2009 (13:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3204×

34. VRČENÍ

Edward:

Dveře se prudce rozletěly. Oba jsme ztuhli, nazí, vyděšení a zároveň přeplnění studu. Jen co jsem si všiml osoby, rychle jsem vyskočil z jejího teplého sevření a zabouchl dveře. Skočil za osobu a zacpal jí ústa. Začal se zmítat.

,,Jazzi, ne, prosím…‘‘ Obmotala okolo sebe prostěradlo a došla ke mně a k Jasperovi.

,,Pšt, prosím, šeptej… jedině to není slyšet… prosím Jazzi.‘‘ Přikývla na mě a já opatrně uvolňoval stisk.

,,Edwarde, jak jsi mohl! A co Bella?!‘‘ Syčel na mě a já si až pak všiml, že měla blond vlasy a zase zamlžené oči.

,,Ne, tys to nepochopil-‘‘ Přerušil mě.

,,Myslel jsem, že jsi víc muž! Ne děvkař a co ty?‘‘ Otočil se na Bell. ,,Odkaď znáš moje jméno?‘‘ Bella zasyčela.

,,Jazzi, není to tak jak si myslíš…‘‘ Zašeptal jsem. Zavřela víčka a otočila se zády k nám… Teprve tehdy jsem si všiml, jak měla celá záda zjizvená… bičovali jí… Vlasy měnily barvu na hnědou, kterou jsem tak miloval a po chvíli se k nám otočila… Naše stará krásná, lidská Bella…

,,Nemohli jste mě poznat… ani ty, ani Edward, nikdo. Seděla jsem mu na klíně, cítila jsem jeho vůni, ale nevěřila jsem tomu, že je to on… stejně jako on nemohl uvěřit tomu, že ta blonďatá otrokyně jsem jen já s příkazem sloužit, aby mě nezabili…‘‘ Podíval jsem se na Jaspera. V myšlenkách si zpíval nějaké japonské písničky, ale zhluboka se nadechoval a zase oddychoval. Zamračil se.

,,Bello? Jsi to ty? Jsi to doopravdy ty?‘‘ Bella se pousmála.

,,Z masa a kostí… stojím před tebou…ehm… trošku…neformálně oblečená a nikdo neví, že vás znám…‘‘ Jazz se překvapeně otočil na Edwarda.

,,Ty tomu věříš?‘‘ Nechápal jsem, co tím myslí.

,,Ano…‘‘

,,Dobře…‘‘ Zašeptal a vzpomněl si na pocity, které cítil jako příval tsunami. Bolest, překvapení, nevěřícnost… následovaná zvědavostí, radostí, láskou…a pak už nezkrotnou vášní, touhou a chtíčem… Skousl jsem si spodní ret.. byly to taky smíchané moje pocity s jejími…

,,Jazzi, pamatuješ, jak jste mě museli s Edwardem chránit, aby mě nezabil Emmett? Nepoděkovala jsem ti za to… děkuju…‘‘ Přešla neslyšně k němu a opatrně ho objala. Jasper se lehce pousmál…

,Jak ji odsud dostaneš?‘

Pokrčil jsem rameny.

,Tak to bude zajímavý…‘

Nikdo:

Ano, pokud stále si někdo není jist, je to Bella…pravá Bella… ta Bella, která je až po uši zamilovaná do Edwarda, ta která by za něj položila život…tedy už existenci…

Jasper se vrátil do svého pokoje a sedl si na zem. Vytáhl z kapsy telefon a jako stará drbna hned napsal Alici.

,Ed je šťastný v objetí Belly.‘ Ve skutečnosti to byla pravda. Doba, kdy k nim Jasper vletěl byla, když se zrovna začalo svítat… okolo páté ráno. Tengel si v pokoji tři patra nad nimi užíval hádek se svou ženou kvůli jeho ‚údajným‘ milenkám.

Edward zase objal Bells a odrazil se od země. Dopadli na postel a oba se zachichotali.

,,Jako malej.‘‘ Zašeptala a sklonila se k němu, aby ho políbila, ale on uhnul. ,,Co?‘‘ Zamumlala, ale sjel jí po hraně čelisti až ke krku a něžně zasypával polibky.

,,Spinkej…‘‘ Zašeptal a z jejího hrdla se ozval vzdech. Odtáhl se a přitiskl si ji k sobě. Přikryl ji prostěradlem a políbil na čelo.

,,Broukej mi prosím…‘‘ Pousmál se a když začal broukat, příjemně se zavrtěla a políbila na hruď, kam nanejvýš došáhla.

Edward:

,,Děkuju.‘‘ Zamumlala a po chvíli se ozvalo jemné oddychování. Tiše jsem stále probrukoval, zhluboka po chvílích nasál okolní vzduch prosycený stále její vůní… jejím teplem a láskou. Mohlo být tak okolo osmé, když dveře jemně vrzly a vedle stolku se octnul Tengel s pobaveným výrazem.

,,Ty ďáble jeden, jaks to dokázal! Máš můj obdiv! Ta holka nikoho nechtěla a ty ji hned první noc takhle okouzlíš! Zdá se, že jsi mi ji okouzlil…Nevadí ti ty hnědý vlasy? Mám takový pocit, že se ostatním vždy líbí víc blondýny a berou si brunety za manželky, protože to jsou chytrý mrchy.‘‘

Zasmál se a já přikývl a pak jen přiložil ukazováček ke rtům a tím ještě víc posílil jeho radost.

,,Okouzlili se navzájem…‘‘

Začal si pobrukovat nějakou melodii a ladně odešel z místnosti. Bella se mi zavrtěla v náruči a zašeptala moje jméno… Kamenné srdce se mi štěstím zatetelilo…stále mě miluje! Prsty jí trošku cukly a pevněji mě sevřely. Políbil jsem ji na čelo a vymanil se z jejího objetí… Přešel jsem až ke svým věcem, které byly poházené po pokoji a zvedl kalhoty…

,,Sakra…‘‘ Sykl jsem a zíral na potrhané věci. Obrátil jsem se ke spící Belle a pousmál se. Její věci ležely taky potrhané s nesčetným množstvím děr na zemi. Šel jsem nenápadně ke skříni a otevřel ji. ,,Tengel myslel na všechno…‘‘ Zamručel jsem, když jsem našel deset dalších kalhot a košil. Na spodní poličce byly šaty pro Bells.

Vzal jsem si jedny džínové a natáhl je na sebe… Poprvé mi snad vadilo oblečení. Cítil jsem, jak se na mě skoro lepí, jako kdybych já byl magnet a tohle kovové součástky, které přitahuju. Vykašlal jsem se na košili a sedl si vedle spící krásky.

Lehce se pousmála a její ruka se zvedla a zlehka položila na mou dlaň. Otevřela svoje nádherné hnědé oči a chvíli jsme se vpíjeli do sebe.

,,Jak odsud můžu zmizet?‘‘

Zavrtěl jsem hlavou a svěsil ji.

,,Neboj, na něco snad příjdu.‘‘ Zašeptala a natáhla se, aby mi políbila ruku, ale rychle jsem se sehnul, takže nakonec polibek směřovaný mým dlaním padl na rty. Překulil jsem se zase na ni, když se ozvalo zaklepání a následné lehké zaškrábání. Dveře se otevřely a hned zavřely.

,,Sakra!‘‘ Zavrčela jistá osoba a já se zase s neskrývaným neštěstím odtrhl od Belly.

,,Bello?‘‘

Vytřeštila oči žena v blond vlasech, které hned nabraly rudou.

,,Sáro, ne, není to tak, jak myslíš!‘‘ Stále byla obmotaná v prostěradle a se strachem koukala na svou kamarádku- což jsem usoudil podle tónu, kterým na ni mluví.

,,A jak to teda je? Hm?! Ležíš tu, s jiskřičkami v očích, zdá se, že po vášnivé noci a zrovna jsem vás viděla, jak se líbáte!‘‘

,,Ne, Sáro nech mě to vysvětli-‘‘

,,A co ten tvůj, kvůli kterýmu jsi se skoro nesmála? Jehož jméno jsi křičela ze spánku, prosila, aby byl s-‘‘

,,To je on Sáro! Nechápeš?!‘‘ Zasekl jsem se… chvíli jsem překousával to, co jsem se právě dozvěděl…

,,Ale blbost! Tenhle je studený! Upír! Tos nepoznala?! Neučila jsem tě to náhodou?!‘‘

,,Ale já ho jako upíra poznala a milovala!‘‘ Zamračila se.

Chvíli se na mě zkoumavě dívala. Došla ke mně a vzala za bradu. Jemně zatlačila a donutila, abych se postavil. Postavila mě doprostřed místnosti a chvíli sledovala. Kroužila kolem mě, jako kdyby ohodnocovala, z jaké strany mě nejlépe napadne. Zneškodní.

,,Neublíží ti, ani by nechtěl. Ti, které beru za přátele respektuje… respektuje i mou rozbitnost… miluje mě.. stejně jako já jeho…‘‘ Šeptala Bella a vstala z postele. Sára zlehka položila ruce na mou hruď a jemně projížděla. Lechtalo mě to, ale ovládl jsem se. Otočil jsem se k Bells a díval se do její tváře, která se na mě opatrně usmívala.

,,Obdivuhodný upír… nezajímá ho, že mu kloužu rukama po těle. Dívá se láskyplně na tebe a já úplně cítím mezi vámi to napětí. Jak se jmenuješ?‘‘ Zašeptala mi do ucha.

,,Edward.‘‘

,,A dál?‘‘

,,Edward Anthony Masen Cullen.‘‘

,,Co jsi zač?‘‘

,,Zamilovaný upír vegeterián, mou existencí je Bella.‘‘

Zavrčela a přikrčila se. Díval jsem se překvapeně na ni a Bella nechápavě. Lehce se pousmála, když viděla, že stojím naproti ní a sleduju její tvář…snažil s zjistit, co má za lubem. Věděl jsem, že je stejná jako Bella, z jejího druhu, nemůžu jí číst myšlenky a podle obleku a kousancích na těle…

,,No, jsem zvědavá, co na to řekne velitel…‘‘

Velitel?

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 34: