Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 31

15.09.2009 (17:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3281×

31. SMRTÍ VŠECHNO KONČÍ, ALE ZÁROVEŇ I ZAČÍNÁ

Nikdo:

V obrovské hale musela Bella poté pod přísným dohledem všech musela bojovat. Bojovala se všemi, často ji smýkali na zem, podtrhli nohy a ona sebou bolestivě práskla na zem.

Myslím, že by bylo zbytečné, vám popisovat boje, kdy Bella prohrávala- tehdy totiž nebyla…nebyla tak dobře spřízněná s jejím útočníkem.

Co tím myslím? No… Když stojíte, celý upocení před svým nepřítelem, zpříma se vpíjíte do jeho očí a tělo se vám očekáváním třese, svaly máte ze strachu z bolesti stažené a zrychleně, mělce nabíráte vzduch do nozder a očekáváte... Oba bojovníci si navzájem v očích četli jejich příští tahy, pohyby… musela se naučit myslet jako její nepřítel, aby v boji obstála. To byla jedna z těch těžších věcí. Myslet jako oni, jako protivník…

,Cigaretový kouř a nikotin, totálně mi to vygumovalo mozek!‘ Pomyslela si trpce, když ji znova Zack složil na zem. Tělo- dříve hubené, bez svalové hmoty, ale teď už se trochu zvětšily, pevně se jí táhly po siluetě a krásně ji tvarovali- měla všude samou modřinu. Zalápala po dechu a rozkašlala se.

,,Už nemůžu!‘‘

,,Bello, poddej se chvilkovému hněvu,‘‘ nabádal ji Zack, ,,jen tak to dokážeš, jen tak mě porazíš.‘‘ Zhluboka se nadechla a on jí pomohl zase na nohy.

,,Znova.‘‘ Přikývla.

Velitel, který seděl na lavičce vedle Sáry a Jacoba si skousl ret. ,Co když to nedokáže?‘ Pomyslel si trpce. Až bude připravená, musí po boku Jakea zkusit přeprat všechny- kromě Ethiny, protože i on si uvědomoval, co pro Jakea znamená- je to jeho láska.

Z Bellina hrdla se ozvalo zavrčení a vlasy jí nabraly krvavou barvu.

,,Jo!‘‘ Zavýskl Zack, když se na něho vrhla a povalila na zem. ,,Dokázala jsi to!‘‘ Zasmál se a Bell se hned vzpamatovala.

,,Já tě přeprala!‘‘ Zasmála se ve stejnou chvíli, co se ze spodního patra ozval výbuch.

,,Co se děje?‘‘ Velitel si hned uvědomil svou chybu…

Chybu, že se před měsícem nepřesunuli na jiné místo. Zůstávali hodně dlouho na jednom místě…ve Skotsku.

,,Okamžitě všichni zmizte! Zmizte! Nesnažte se bojovat, nemáme šanci!‘‘ Zakřičel na ně Velitel a tři dívky se okamžitě vyřítili z haly. ,,Vy taky!‘‘ Zavrčel na mužské osazenstvo, kteří stáli po jeho boku.

,,Ne.‘‘ Zamumlal Zack, popadl s Jakobem a Martinem velitele a společně ho vlekli k oknu. Vyrazili ho a vyskočili. Tvrdě dopadli na měch a zmizeli v lese.

,,Bello! Bello! Tudy!‘‘
Křičela Sára a zoufale se rozhlížela po Lauře.

,Kde je sakra ta holka?!‘ Ptala se v myšlenkách a čapla Bellu za ruku. Ta vypískla, ale než se to rozlehlo po sklepních prostorech hradu, zacpala ji pusu.

,,Holky…‘‘ Zašeptala Laura s Ethinou a ve stejnou chvíli ji Sára chytla druhou rukou.

,,Pšt, musíme jít touhle chodbou až k těm dveřím.‘‘ Ukázala na ztrouchnivělé dřevo, které sotva stálo pohromadě. Tiché našlapování a mělké dýchání byly jediné věci, které byly v tom zatuchlém prostředí s tisíci pavučinami slyšet.

Znáte ten pocit, kdy je absolutní ticho, máte pocit, že tlukot vašeho srdce je slyšet jako nejvyšší hlasitost hifi-věže a že je slyšet na míle daleko. Najednou se prudce otočíte a zjistíte, že sotva milimetr od vás vám někdo dýchá na krk a jeho nehty se vám zarývají bolestivě do paže. Pak promluví strašidelný, nakřáplý hlas a srdce se vám zastaví. Jediná myšlenka je… pomoc….

Belle se kolem ruky obtočily ledové paže a do ucha jí zavrčel melodický hlas, kterého se bála.

,,Neutíkej, je to zbytečné Bello.‘‘ Přitiskl si ji zády pevně k hrudi.Ztuhla.. Jak jsem říkala… srdce se jí zastavilo a oči vytřeštily. Jeho dech se jí zabodával do kůže jako jehličky ledu.

,,Nikdo ti už nepomůže, viďte Earle, Franzi a Jimme?‘‘ Jeho dva komplicové pevně svíraly Lauru, Ethinu a Sáru kolem pasu.

,,Co po nás chcete? Zabijete nás?‘‘ Bylo nepřirozené kolik odvahy se v ní najednou vzalo.

,,Ne, odvedeme tě do nového domu.‘‘ Zasmál se, hlas prořízl sladké ticho a přehodili se je přes rameno.

,,Né!‘‘

,,Co se děje Santiago.‘‘

,,Ne! Ne! Ne! Do prdele! Unášejí je!‘‘

,,Cože?!‘‘ Zavrčel, ale ve stejnou chvíli ho zachytil Martin.

,,Ne pane, nemáme šanci! Je nás málo!‘‘ Zack se vzpamatoval a rychle chytil Santiaga a složili je na zem a pevně přiklincovali vzpírající se muže.

,,Musíme to vydržet pane! Nemůžeme! Jakobe!‘‘ Doteď stál jako opařený, ale z jeho hrudi se ozvalo zavrčení.

,,Jsme příliš slabí, nepřemůžeme je!‘‘ Prosili je Martin se Zachem. Jake padl na kolena a nehty zaryl do země.

,,Pomstíme se, najdeme je a zase vysvobodíme.‘‘

,,Moje Bell…‘‘ Vydechl muž a z oka mu ukápla slza…

Edward:

Už je to půl roku… půl roku! Předtím, než jsem ji potkal to bylo nic. Jen jistá krátká doba, kterou jsem musel vytrpět, abych se dočkal dalších deseti let. Lusknutí prstů… žádný čas, nepotřebný čas. Něco, co neexistovalo, ale teď?

Seděl jsem v křesle svého pokoje a díval se skrz skleněnou stěnu. Tolik mi to připomínalo to, jak jsme se takto dívali spolu s Bells. Moje vzpomínka se mi začala živě vybavovat před očima. Vedl jsem ji přes tmavý pokoj až k těm ‚lehce‘ zaprášeným záclonám a poprosil ji, ať zavře oči.  Nejistě se usmála, ale poslechla mě. Rozhrnul jsem záclony a zase si stoupl za ni. Ruce obmotal kolem pasu a něžně jí do ucha zašeptal- teď. Srdce se jí tehdy freneticky rozbušilo a její ruce mě pevně svíraly kolem prstů, které jsem měl na jejím pasu.

Záviděl jsem sám sobě v té vzpomínce… tehdy bylo všechno o tolik jednodušší, krásnější…

,,Edwarde, už toho nech! Slez dolů!‘‘

,,Ne!‘‘ Zařval jsem tvrdohlavě a přitom omylem křupl rámeček, který jsem svíral v ruce. Byl to ten, který fotil tehdy Emmett, ten, na kterém jsme nevěděli, že nás fotí… fotka při láskyplném polibku… Byla tak krásná. Celou fotku jsem vlastně podle mého vkusu kazil já. Taková bledá skvrna. Té myšlence jsem se uchichtl.

,,Edwarde Anthony Masene Cullene! Okamžitě sem naklusej, jinak tě královská garda upírů přeseká na kusy a pak zapálí! Belle pak budeš jedině k pláči!‘‘ Zamručel jsem.

Stále jsem se snažil dostat se do Belliných myšlenek, nebo tedy spíš, co si kdy myslela. Co si myslela, když ode mě tehdy v noci utíkala… Po celém pokoji jsem měl poházené mapy a snažil se je najít…Bellu i Jakea.

,,Co se děje?!‘‘ Zavrčel jsem na všechny nabručeně když jsem sešel dolů. Rose seděla Emmettovi na klíně, Alici Jazz objímal kolem pasu a mě bodlo u netlukoucího srdce.

,,Prosím…‘‘ Zašeptal jsem a hned pochopili. Rose s Emmettem se smutně zvedli a vyšli z pokoje a Alice s Jazzem si sedli každý do druhého kouta. Věděli, jak moc mě bolí pohled na štěstí a lásku…

,,Přišel nám dopis z Řecka… od Tengela Velikého. Žádá nás- znáš jeho žádosti, když se nevyhoví, tak jsme na seznamu pro likvidaci- abychom my- muži- jeli do Řecka, potřebuje si prý s námi popovídat.‘‘

,,A o čem?‘‘

,,Nevím…‘‘ ,,Bude se mě zase snažit dát s nějakou jeho služebnou dohromady…‘‘

,,Jeden den to strpíš.‘‘

Zavrtěl jsem hlavou, oči mě pálily, protože jsem si zase vzpomněl na Bells. ,,Kdy?‘‘ Zašeptala bolestně Esme a vpíjela se mi do obličeje. Věděl jsem, že Tengel pozval jen Carlislea, Jaspera a mě. Jako vždy. My jsme pro něj byli méně nebezpeční. ,,Do konce měsíce musíme vyrazit.‘‘

,,Cože? Tak brzy?‘‘

,,Je to za dva týdny…‘‘ Zavrčel jsem, ale pak se mi podlomila kolena a já padl na pohovku za mnou.

,,Edwarde, my tě s sebou musíme potáhnout, ať chceš nebo ne…‘

,,Carlisle…‘‘ Zašeptal jsem a podíval se do jeho vyděšených očí.

,,Já bez ní nejsem nic.‘‘ Jeho oči zněžněly. Byl jako můj otec… otec, kterého jsem už dávno ztratil, ale s tím i získal nového. Sklonil se a objal mě pevně kolem ramen.

,,Já vím synu, já vím…‘‘ Zavrtěl jsem hlavou a začal se pohupovat dopředu a dozadu.

,,Ne, nic nevíš… ty máš Esme… trhá mi srdce vidět…vidět to štěstí kolem mě.‘‘ Sedl si vedle mě na pohovku a Esme s druhé strany. Procházela mi po vlasech a bolestivě se koukala na Carlislea.

,,Nemůže tu zůstat?‘‘

,,Obávám se, že ne…‘‘ Zavrtěl hlavou a Alice z horního patra pískla.

,Bella není ve Skotsku, ale nic nevidím, viděla jsem jen naštvanýho Jakea a ještě jednoho celkem pohledného muže vedle něj. Oba měli ale strach o Bell.‘ Ztuhl jsem. Obrátil jsem se na Carlislea.

,,Pojedu s vámi do toho Řecka a pak pojedu hledat Bell, není ve Skotsku.‘‘

,,A kde?‘‘

,,Nevím, ale myslím, že nám to řekne někdo…až si je najdeme…‘‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 31: