Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 14

24.08.2009 (16:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4555×

14.ZASE FIT

Edward:

Bella už během půl roku od nehody chodila i běhala. Chodili jsme spolu na procházky, povídali si a smáli. Už zítra ji pustí z nemocnice…  Přišlo mi divné, že se tu nikdy neobjevil její otec. I když to slibovali, neukázal se. Bylo to divný.

,,Tak Bello.‘‘ Usmál se Carlisle, když přišel ráno na vizitu.

,,Už jsi v pořádku, takže to znamená, že můžeš svižně opustit tento ústav.‘‘ Bella se zasmála a pokračovala.

,,Tento ústav opustím…musím tak rychle? Mě vyháníte, mě nemáte rád pane doktore.‘‘ Jeho tvář zase zvážněla.

,,Kdyby jsi byla hodně unavená, frustrovaná a další věci, dej si oddych. Tvoje žebro se už jakž takž zafixovalo, takže teď jen hlava, ale jinak jsi v pořádku.‘‘

,,Díky vašemu synovi.‘‘ Hodila po mě děkovný pohled a Carlisle se uchichtl.

,,Dobře, takže…až vyklidíte bojové pole tak se stavte oba u mě v kanceláři, ještě dám nějaký prášky a bude to.‘‘ Jen co se za ním zavřely dveře se podívala na mě.

,,Škoda…a já už si zvykla…‘‘

,,Jestli chceš, půjdeme teď někam na oběd a pak tě zavezu domů.‘‘

,,Dobře…‘‘ Povzdechla si a posadila na posteli.

,,Jdeme balit.‘‘

,,Počkej, udělám to.‘‘ Zasmál jsem se a během chvilky vyndal ze skříně její věci a bágl. Rychle jsem do něj úhledně srovnal věci a hodil zkoumavý na nedůvěřivou Bell.

,,Waw, tak tohle mě budeš muset někdy naučit.‘‘ A prstem ukázala na bágl.

,,Promiň! Zabalil jsem ti i věci, které si oblečeš.‘‘ Vzpomněl jsem si a vyndal rychle tmavomodrý tričko až ke stehnům a temné džíny.

,,Jak ty dokážeš všechno tak rychle a s přesností?‘‘ Zakroutila hlavou a vzala si oblečení.

,,Čekám za dveřmi.‘‘ Vzal jsem tašku, přehodil přes rameno a vyklouzl z pokoje.

Nikdo:

Bella chvíli stála v pokoji. Vdechovala poklidné aroma lesa, které tu bylo. Něco, na co si zvykla a v čem poslední půlrok bydlela.

S lehkým povzdechem se sklonila ke kupičce a začala se převlíkat. Zapla si podprsenku a na okraji mysli cítila, jak její prsty kloužou po její kůži. A zase po dlouhé době se jí zjevil ten prapodivný přelud…

Tentokrát jako by byli u vodopádu. Kolem bušila voda do skal a kamenů, ptáčci cvrlikali a  cítila ty dokonalé ledové ruce. Bylo zataženo, ale i tak byl vzduch nasládlý, teplý a vlhký. Celou plochou svých zad cítila hrbolatou skálu za sebou, neměla pod sebou zem… sebejisté, silné paže si ji přidržovaly a mezi stehny svírala studené, houževnaté mužské boky.

Na celou její hruď se tiskla jiná, třely se o sebe a způsobovaly ještě větší rozkoš.Paže měla ovinuté kolem jeho krku, hlavu zakloněnou a jemné rty jí sestupovaly po čelisti až ke krku. Chvěla se. Vzdychala a pak přišlo něco…

,,Miluju tě…‘‘

,,Bello…‘‘ Vydechl nebezpečně známý hlas.

,,Edwarde….‘‘ Zašeptala a podívala se na jeho rty. Zase se spojily v polibku a…vše se rozplynulo v prach…v mizivou vzpomínku, ale natolik živou…nedalo se to popsat…

,,Belli? Žiješ? Už jsi hotová? Nebo se mám zeptat otce, jestli tu nemáš zůstat?‘‘ Zaklepal na dveře a Bella potřásla hlavou.

,,Jo…jo, hned jdu!‘‘ Ruce se  jí třásly…

Panebože, já snila o něm!

A co jinýho jsi čekala?

Já…ale já to nedělala naschvál!

Ale já jo. Musíš mít nějaký touhy…

Zmlkni!

Já jsem tu s tebou, vždycky budu… já jsem ty a ty jseš já.

To zní pěkně blbě.

Ale je to tak. Smiř se s tím.

Nikdy jsem nebyla na romantiku.

Změnil tě. On se taky změnil, ale nemá o tom páru.

Drž hubu!

Miluješ ho! Ty to víš, ty to cítíš! Přeješ si to!

Lžeš!

Toužíš ho líbat. Toužíš jezdit rukama po jeho nahém těle, po jeho svalech. Toužíš mít ho mezi nohama, splynout s ním a odevzdat se mu.

NE!

Až se tak stane, vzpomeň si na mě.

Nikdy se tak nestane!

Bella se hádala sama se sebou. Dvě části její osobnosti se přely. Jedna, která si nechtěla připustit, že by Edward mohl být víc než kamarád a druhá, která se snažila dokázat opak.

,,Sem tu!‘‘ Zavýskla když vyrazila dveře.

,,Dobrý, už jsem si myslel, jestli jsi se tam na protest nepřilepila k zemi.‘‘

,,Takový štěstí nemám, ani představivost.‘‘ Pousmál se a dovedl až ke svému autu.

,,Takže, naco máte chuď madam?‘‘

,,Na pěkně krvavýho, šťavňaťoučkýho člověka.‘‘ Vypálila bez přemýšlení. Edward se na ni nechápavě, ale zároveň vyděšeně podíval.

,,Neříkala jsi mi, že jsi kanibal.‘‘

,,Ne, jsem upír.‘‘ Vybuchla v smích.

,,Aha…‘‘ Skousl si spodní ret.

,,Dělám si srandu, to těžko, upíři neexistují…tak třeba…italská kuchyně?‘‘

,,To zní mnohem lépe.‘‘ Přikývl a otočil klíčkem v zapalování. Už se lekl, že Bella zná jeho tajemství…

,,Není ti zima?‘‘Zašeptala po chvíli a vzpomínala na jeho ruce, které ji v nemocnici uklidňovaly a vždy vydávaly ledovou teplotu.

,,Ne, proč?‘‘

,,Jen tak…‘‘

Má ledový prsty.

Není normální.

Určitě, nikdo normální by se se mnou nepáral přes půlrok.

To je taky pravda.

Ale proč je tak ledový?

Je prostě studenej čumák.

Drž hubu!

Potřebuje rozpálit…máš sirky?

Zmlkni!

Všimla sis těch špičáků? Má je o něco větší,vystouplejší.

Jo a teď mi tu ještě začni básnit o jeho rtech a zadku.

K tomu jsem se dopracovávala.

Ale je pravda, že je jiný…

Myslíš tím dokonalý? Sexy? Prostě kus?

Ne! Je…milý…

To je taky pravda…Mike byl od začátku pitomec.Hele a nevíš, proč se za těch 7 měsíců, co se znáte Edward ani v nejmenším nezměnil?

Opravdu netuším

Elixír mládí…juchů!

Jdi někam!

Až po tobě zlato

,,Bello?‘‘

,,Promiň, nějak jsem se zamyslela.‘‘

,,Svádíš nějaké vnitřní boje?‘‘ Uchichtl se a zastavil před restaurací.

,,Bože! Edwarde! Tos mě nemohl vzít do něčeho obyčejnějšího?‘‘ Sykla na něj, když jí pomáhal vystupovat z auta.

,,Co, tobě se nelíbí?‘‘

,,Luxusní restaurace, sotva mě pustili z ústavu, ty mě tam hodláš hned vrátit?‘‘

,,Já myslel, že jsi nevratné zboží.‘‘ Zazubil se jako andělíček a chytl za ruku. ,,Smiř se s tím.‘‘ Zašeptal jí do ucha a způsobil tak, že jí přeběhl po zádech mráz.

Ke stolu přiběhla celkem pěkná číšnice.

,,Dobrý den, co byste si přáli?‘‘Měla blankytně modré oči a jen pro Edwarda… Ten se otočil na mě.

,,Jednu…jednu colu…‘‘ Vykoktala ze sebe.

,,Dvě.‘‘ Slečna přikývla a ladně odtančila.

,,Tak si vyber něco.‘‘ Pokývl s pozdviženým obočím k ní a Belle padl zrak na těstoviny. Hned přilítla servírka s colami.

,,Takže, už jste si vybral něco k jídlu?‘‘

,,Ne, já si nic nedám, ale tady Bella…‘‘

,,Penne Bella Vista?‘‘

,,Všechno?‘‘

,,Ano.‘‘ Vydupala zpátky k baru.

,,Objednáváš si i jídla stejného jména? Netrpíš narcismem?‘‘ Uchichtl se a naklonil přes stůl k Bell.

,,Ne, opravdu netrpím, podívej se na sebe, ty tu mezitím i obyčejnými gesty svádíš nebohou dívku.‘‘

,,Já? Já jsem takový ďábelský andílek! Já nic!‘‘ Začal se smát.

,,Jo, ty a andílek?

***Ve stejnou dobu***

Hluboko v temném, neprostupném, smaragdovém lese ve Skotsku se mihl stín.

,,Kdo je tam?!‘‘ Vyjekla mladá dívka. Za ní zase zašustilo. ,,Kdo je tam?!‘‘ Vykřikla a srdce jí tlouklo jako vrtule u helikoptéry. Oči strachem rozšířené, prsty se jí potily a chladné kapky pálily na kůži.

,,Ahoj.‘‘ Objevil se zničehonic před ní osoba. Krásný, lehce opálený kluk. Jeho hnědé vlasy a dokonalá polonahá postava ji ohromila, ale vyděsila se, když viděla ty oči.

,,Co jsi zač?‘‘

,,Neboj se…‘‘ Zašeptal slastně. Jeho oči barvy mlhy se zaleskly a malé rudé plamínky zaplnily čočku, ale zornička i bělma byly stále mlhavé barvy. Položil jí ukazováček lehce na rty a přiblížil, jako kdyby ji chtěl políbit.

,,Pojď se mnou a nic se ti nestane.‘‘ Zašeptal a ve stejnou chvíli se za dívkou objevil jiný. Tenhle byl jiný… Vlasy nakrátko střižené, bílé jako sníh a téměř stejné barvy, jako jeho pokožka a karmínové oči.

,,Santiago, snad by jsi mi nebral to potěšení.‘‘

,,Vypadni Jimme!‘‘

,,Ne, ne, ne, ne, ne, přece si ji nenechám ujít, když tak nádherně voní.‘‘ A zhluboka nasál vzduch.

,,Vypadni! Jestli jí něco uděláš, já si tě najdu!‘‘ Zavrčel na něj černovlasý muž a popostrčil dívku za sebe.

,,Ale no tak, Santíku, přece si nechceš hrát na hrdinu…‘‘

,,Vypadni Jimmy Dogerthy.‘‘ Zavrčel na něj jiný hlas a z lesa začali vystupovat další a k nim i mladá dívka s kraťasy bez trička jen s podprsenkou. Byla nízká, ale i tak na podhled příjemná. Zrzavé vlásky se jí plazily po zádech, ale měla stejně nebezpečný vzhled jako muži vedle ní. Všech 5 nadlidsky krásných, lehce opálených, tělo zdobené zelenými obrazci a písmeny do nejmenších detailů s těmi podivnými kukadly a lehkým úsměvem na rtech.

,,Ne!‘‘ Zavrčel Jimm a vrhl se na chlapce před dívkou.

,,Lauro! Rychle!‘‘ Vyděsila se dokonalá zrzka, přiběhla k ní a objala.

,,Jdi Sáro! Vypadni!‘‘ Pobídl jí vysoký blonďák a ona rychle vedla třesoucí se dívku pryč z lesa… Došli až k malému potůčku a tam stála obrovská vila. Rychle vpadly dovnitř a beze slov dovlekla vyděšenou holku až do sklepení a zamkla.

,,Co jste zač?!‘‘ Zakřičela hystericky. Zacpala ji pusu a kolem bylo slyšet jen zurčení potůčku, ale Sára slyšela mnohem víc. Slyšela bolestivý ryk Santiaga a ještě bolestivější Jimmův zlomyslný smích…

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 14: