Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 6. kapitola

20.03.2011 (08:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2862×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Někteří lidé prostě nechápou, že se nechci vázat

Přisedla jsem si ke klukům a k Amy a pustila jsem se do jídla. Dneska už odpoledku nemáme, takže hurá domů. Myslela jsem, že se svezu s Ryanem, ale jeho auto už na parkovišti nebylo, takže jsem byla nucená vzít do pěšky.

V domě bylo ale pusto prázdno. Jen máma seděla s Lily u stolu a zkoušela jí z nějakých slovíček. Jejich společnost byla na mou zbrklou povahu příliš klidná, a tak jsem jen do obýváku hodila tašku a vyrazila jsem do Jiskřivého sídla. Ale i tam bylo poněkud vylidněno.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se Rose, která se v garáži rejpala ve svém autíčku.

„Venku,“ odvětila, aniž by se na mě podívala.

Rose je asi dneska v blbé náladě, pomyslela jsem si a vrátila jsem se zpět do obýváku, kde jsem našla tetu Alice.

„Alice? Kde jsou všichni?“

„S Ryanem,“ odpověděla cinkavě.

„Stalo se mu něco?“ zeptala jsem se znepokojeně.

„Proměnil se.“

„Z Ryana je vlkodlak?“ podivila jsem se.

Alice jen kývla, protančila místností a zmizela bůhvíkam. Tak proto má Rose tak blbou náladu, protože její oblíbenec se změnil v tvora, kterým ona tak hrozně pohrdá. Chtěla jsem je najít a zjistit něco víc, ale neměla jsem vůbec tušení, kde by mohli být.

„Emmette?“ zvolala jsem venku před domem a doufala jsem, že mě uslyší. „Emme?“

Objevil se na kraji lesa asi za tři minuty. Usmíval se, i když od něj jsem ani jinou reakci nečekala.

„Jak se má Ryan?“ poptala jsem se.

„Bude v pohodě,“ odvětil a přišel ke mně blíž. „Všichni jsou u něj. Zkouší, jak reaguje na upíry. Jde mu to dobře.“

„Co ho naštvalo?“ zeptala jsem se, protože jsem věděla, že poprvé se to stane, když se moc rozzlobbí.

„Nic. Byl šťastný. Akorát přišel z rande s nějakou slečnou a pak se to najednou stalo,“ vysvětlil mi.

Odfrkla jsem si. Bude to teď mít těžší. Ale myslím, že to zvládne levou zadní, když kolem sebe má tolik vlkodlaků. Děsila jsem se chvíle, kdy to samé budu muset podstoupit já... Jestliže se Ryan proměnil v devatenácti, pak mě to čeká za tři roky. Nebo dřív, kdo ví?

Nechala jsem to plavat, skočila jsem Emmettovi na záda, což samozřejmě vzal jako pokyn, aby vyvedl nějakou blbinu, překřížil si moje nohy na břiše a pelášil se mnou bůhvíkam. Míhal se kolem stromů tak rychle, že jsem všechno viděla jen rozmazaně. Brala jsem jako samozřejmost, že do ničeho nenarazí. Odrazil se od jednoho stromu a skočil na druhý. Šplhal stále výš a výš, až jsme přeskakovali z jedné špičky vysoké borovice na druhou.

Na jedné z nich se zastavil a postavil mě na nejvyšší větev, abych se mohla rozhlédnout po okolí. Tohle jsem na tom milovala nejvíc, tu svobodu a možnost dovádění. Věděla jsem, že s Emmem se mi nikdy nic nemůže stát, a i když byl lehkovážný, nikdy by nedopustil, abych se zranila.

Pak mě zase čapnul na záda a s poťouchlým úsměvem mi doporučil, ať se ho pořádně držím. Odrazil se a skočil z těch třiceti metrů dolů. Padali jsme a on ještě udělal ve vzduchu dvě salta, než hladce dopadl na zem. Ani se nezastavil a běžel dál.

Když jsme se později večer vrátili z našeho výletu, unaveně jsem padla na křeslo a ještě stále jsem v uších slyšela šelest větru. Rodina už bylo doma, z čehož jsem usoudila, že Ryan už zase po světě chodí po dvou nohách.

Vyrazila jsem druhý den do školy jen s Joshuou, protože Ryan chtěl zůstat pár dní doma, aby si zvykl na svou novou identitu. Vběhla jsem rychle do třídy, právě včas, když profesorka začala s výukou.

„Chtěla bych vám jen oznámit, že asi za měsíc odjede profesorka McFinová na stáž do Evropy, takže proběhnou menší změny. Vzhledem k tomu, že nás bude méně, dojde ke sloučení tohoto předmětu se starším ročníkem,“ oznámila nám na začátku hodiny.

Prima, pomyslela jsem si a těšila jsem se, jak se seznámím s další spoustou kluků. Navíc tenhle předmět mě s touhle profesorkou baví, je mladá a má šťávu, takže to vypadá na docela slušnou legraci.

Po hodině jsem s Amy zapředla konečně rozhovor, který jsem potřebovala vést už od té chvíle, co jsem se ocitla na této škole. Musela jsem ventilovat všechny svoje pocity.

„Tamhleten kluk je fakt kus,“ mrkla jsem nenápadně na klučinu v rozepnuté kostkované košili, který stál na druhém konci chodby.

„Jo, je pěknej,“ přitakala Amy a mně bylo jasné, že by neřekla, že je ošklivý, i kdyby se jí sebevíc nelíbil. „A který se líbí tobě?“

Amy se začervenala a sklopila oči.

„Tak to vysyp,“ žďouchla jsem do ní a těšila jsem se z jejích rozpaků.

„Chris,“ pípla a nechala oči přilepené k podlaze.

„Jakej Chris?“ zeptala jsem se. Znala jsem na škole spoustu kluků jménem a oni mě, ale nevzpomínám si, že by se některý z nich jmenoval Chris.

„Chris Winter,“ ujasnila mi.

Stejně mi to nic neříkalo, a tak jsem se rozhodla, že to musím co nejdřív zjistit. Ale není to priorita, nejdřív si užiju se svými objekty zájmu.

Amy byla ráda, že jsem se v tom víc nešťourala a převedla téma na mě. „A ty už sis někoho konkrétního vyhlídla?“

„Ne, nikoho konkrétního. Předevčírem jsem se vykousla s Robem ze třeťáku. Dneska to vidím na Chucka ze čtvrťáku. Už minulej tejden jsem ho docela slušně zaháčkovala,“ vyprávěla jsem jí.

„A co třeba Glen?“ navrhla mi.

„Á,“ ušklíbla jsem se a rychle jsem se oklepala. „O toho bych si ani koště neopřela.“

Amy se na mě zamračila, ale hned nasadila veselý výraz, abych si ničeho nevšimla. Trochu mě to zarazilo, ale za pár vteřin jsem to pustila z hlavy.

Škola končila a já jsem si to namířila k autu Jeremyho, který mi nabídl, že mě hodí domů. Jenomže k tomu autu jsem nestihla dojít. Přímo přede mnou stál Duncan. Můj úsměv pohasl.

„Ahoj Becco,“ pozdravil mě a přišel ke mně, aby mě obejmul. „Myslel jsem, že už tě nikdy nenajdu. Když jsi nepřišla potom v pondělí do školy, šel jsem za ředitelem a ten mi oznámil, že tě vyhodili. Mrzí mě to.“

„Nech to plavat. Tady je to v pohodě,“ usmála jsem se a odstrčila jsem ho od sebe.

„Stýskalo se mi,“ naklonil se zase ke mně, ale já jsem uhnula. „Šílel jsem, že už tě nikdy neuvidím.“

„No, já už na to zapomněla,“ odvětila jsem a sledovala jsem, jak se mu úsměv změnil na bolestný škleb.

„Chci tě zpátky,“ šeptal.

„Já už tebe ale ne,“ opáčila jsem tvrdě. Jo, sex s ním byl skvělý, ale já musím jít dál. Nikdy dlouho nevydržím na jednom místě, chci poznávat nové lidi, teda kluky.

„Ale já tě miluju.“

Ježíši Kriste, zaklela jsem v duchu. Jak ho mám sakra odpálkovat. Doteď jsem se snažila být celkem slušná, ale evidentně to nefunguje.

„Ale nepovídej,“ zasmála jsem se. „Gary mi onehdy říkal, že se ti postavil v klučičích sprchách. Máš ve všem jasno?“

Duncan zbledl a nic neříkal. Na vteřinu ve mně hrklo, že to byla podpásovka, ale nechala jsem ho tam stát, došla jsem k autu, kde na mě čekal Jeremy a schovala jsem se v jeho malé zrezivělé dodávce.

Doma mě vesele přivítal táta, až jsem se sama divila. Ryan seděl s Alexem dole v obýváku a o něčem si povídali.

„Čau Ryane,“ pozdravila jsem ho vesele. „Tak co, už máš blechy?“

Táta se zakřenil, ale Alex jen sledoval Ryanovu reakci. Ryan se za chvíli usmál a vyplázl na mě jazyk. „Abys mi ten kožich pak nemusela vyprášit.“

„Brrr,“ zkřížila jsem před sebou ruce v obranném gestu a pak jsem se ze srdce zasmála. Vážně je v pohodě, když tak brzo snáší moje vtípky.

Nalila jsem si v kuchyni sklenici vody a pak jsem vyrazila do pokoje. Z Lilyina pokoje jsem slyšela hluk, a tak jsem do něj nakoukla. Lily seděla na posteli a Edward na židli a hrál jí na kytaru. Lily koukala do nějaké knížky a potichu zpívala. Byli tak zvláštní. Oba tak neuvěřitelně nakloněni umění, které pro mě nic neznamenalo. Usmála jsem se na ně a zaplula do svého pokoje.

Říkala jsem si, co s načatým odpolednem. Emmett a Jasper vyrazili na lov někam dál, takže mi chyběl společník na nějaké trajdání. Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem zavolala Jessovi, jestli se mnou nechce někam vyrazit.

„Jasně, tak se sejdem za půl hodiny v La Push? Na pláži?“ ozval se radostně do telefonu.

„Prima, už se těším,“ zahlaholila jsem a zavěsila.

Hodila jsem na sebe tmavé přiléhavé džíny, bílý nátělník a černou klokanku, přetáhla jsem přes sebe koženou bundu, na nohy jsem obula kotníkové tenisky a vyrazila jsem.

„Kam jdeš, Becco?“ zeptal se mě táta, když jsem kolem něj probíhala.

„Pryč,“ houkla jsem a vyšla jsem ze dveří.

„A kdy se vrátíš?“ slyšela jsem za sebou.

„Až se mi bude chtít,“ zasmála jsem se a utíkala jsem do La Push.

Jesse už na mě čekal. Stál zády ke mně a pozoroval temné moře. Potichu jsem se k němu přiblížila a zakryla jsem mu oči.

„Becca,“ odpověděl bez rozmyslu, stáhl moje ruce z jeho tváře a vesele se na mě otočil.

„Bingo,“ zasmála jsem se a nechala jsem svoje ruce v těch jeho o trochu déle, než bylo nutné.

„Tak co budem dělat?“ zeptal se a v očích mu zasvítilo.

„Půjdem se vykoupat, ne? Bude zábava,“ navrhla jsem a koukla jsem se k moři, které vzhledem k podzimnímu počasí bylo mimořádně bouřlivé.

„Mám lepší nápad,“ pousmál se a já jen zvědavě zvedla obočí.

Chytil mě za ruku a táhl do La Push. Cupitala jsem za ním a těšila jsem se, co je to za nápad. Doběhl až k sobě domů, otevřel dveře od malé plechové garáže a vešel dovnitř. Vešla jsem za ním a hned mě upoutal krásný modročerný stroj. Jesse pohladil svoji terénní motorku.

„Chceš se projet?“ usmál se na mě a pobaveně mě sledoval.

„To myslíš vážně?“ vypadlo ze mě a s otevřenou pusou jsem přišla blíž k motorce. Vypadala fantasticky a on mi nabízel projížďku! „Vážně pojedem?“

„Jasně,“ přitakal, podal mi helmu a vytlačil motorku před garáž.

Nasadil si taky helmu, nasedl na motorku a zapnul motor. Párkrát ho pořádně vytúroval a pak mě vybídl, aby si sedla za něj. Učinila jsem tak a obtočila jsem ruce kolem jeho pasu. Přidal plyn a motorka se rojela.

Byl to dokonalý pocit. Připadala jsem si tak volná a nespoutaná! Taky to bylo porušení pravidel, protože táta mi zakázal na motorce jezdit, čímž to pro mě byl ještě větší adrenalin. Jesse to kroužil po silnici a bylo vidět, že má motorku úplně pod kontrolou. Asi po dvaceti minutách zabočil na lesní cestu, trochu zpomalil a obratně projížděl mezi kořeny stromů. Po pár minutách kodrcavá jízda skončila. Seskočila jsem z motorky a sundala jsem si helmu. Jesse motorku vypnul a postavil na stojan, taky si sundal helmu a přišel s úsměvem ke mně.

„Tak jak se ti to líbilo?“ optal se.

„To byla paráda!“ zvolala jsem nadšeně.

„Myslel jsem si to,“ uculil se a vyzval mě, abych šla za ním.

Šli jsme ještě pár desítek metrů lesem, když se Jesse zastavil a rozhlédl se po okolí. Cesta před námi končila. Stáli jsme na obrovském kopci a přímo před námi byla obrovská propast. Celou krajinu jsme tu měli jako na dlani. Všude jen zelené klidné lesy lehce se vlnící do větru.

Chtěla jsem se na Jesse obrátit a pochválit ho, ale on stál přímo vedle mě a dřív než jsem stihla otevřít pusu, lehce se dotkl mých rtů. Hned jsem mu polibek opětovala a přitáhla jsem se k němu blíž. Nikdy jsem si nevšimla, že má tak široká ramena, teď mi to však přišlo vhod. Mohla jsem se schovat do jeho příjemné náruče.

Jesse mě nepřestával líbat a já jsem se přistihla, že už zase myslím jen na to jedno. Rozepnula jsem mu koženou bundu a hladila ho na hrudi přes mikinu. Pevněji mě sevřel. Líbilo se mi to. Těžko teď mohl myslet na něco jiného než já. A tak jsme později naše těla na zemi divoce spojili. Studený podzimní vítr bičoval naši pokožku, ale my jsme se zahřívali navzájem...

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Takže z Ryana je vlkodlak a Becca se začíná zase rozjíždět. Jaké postavení v jejím životě bude Jesse mít? Uloví ji, nebo bude jen dalším v řadě?

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 6. kapitola: