Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 20. kapitola

12.05.2011 (13:30) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2596×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Už vás mám plný zuby! Všech!

Matta to asi povzbudilo, položil mě opatrně na mech, až mě to zašimralo, a přilehl ke mně. Zastavil se svou tváří patnáct centimetrů od mé a sladce se mi díval do očí. Tam jako bych našla všechno, co jsem hledala. Po pár vteřinách oči přivřel a něžně se dotkl mých rtů.

Nemohla jsem se jeho polibků nabažit. Když pak utekl na můj dekolt, slastně jsem zavřela oči. Možná jsem i vrněla, ale nedokázala jsem se kontrolovat. Všechny ty pocity byly tak silné, znásobené. Laskala jsem ho ve vlasech a lehce jsem masírovala jeho ramena.

Sjel svými rty ještě níž, k mému bříšku. Nával slasti mi zatemnil mozek. Pak své tempo zpomalil, rty se mi otřel o kůži a vrátil se zpět k mým rtům. Párkrát je políbil a pak se odtáhl. Bylo to tak nečekané, že jsem ani nestihla zareagovat.

Upřel na mě ten svůj měděný pohled a moje srdce se rozbušilo. Chtělo ho zase u sebe. Matt si lehl na bok vedle mě a jen mě hladil po tváři a vlasech. Zavřela jsem oči a soustředila se na jeho prsty. Poslepu jsem našla jeho dlaně a schovala jsem do nich své ruce. Uklidňovalo mě to.

Matt mě nepřestával hladit. Když jsem pak po pár minutách otevřela oči, sluníčko mě pošimralo na tváři. V tom jasném světle jsem si všimla, že je Matt skutečně nádherný. Pleť sjednocené bronzové barvy, černé řasy a dva nepopsatelně krásné ďolíčky na tvářích. Musela jsem se usmát. Možná překvapeně? Byl můj. Žádnej kluk na téhle planetě se mu krásou nemohl vyrovnat. Jak to, že jsem to předtím neviděla?

„Copak?“ zašeptal s kouzelným úsměvem a přejel mi prstem po tváři.

„Jsi krásný,“ řekla jsem mu do očí.

Ještě víc se usmál a na tváři se mu objevily moje milované ďolíčky. Jiskřičky v jeho očích symbolizovaly radost, kterou jsem mu udělala. Měkce se dotkl mých rtů, aby mě odměnil. Milovala jsem ho. Teď už bylo zbytečné to před sebou samou popírat. Právě v této chvíli bylo nevyhnutelné, abych si to konečně přiznala. Ale že mi to trvalo.

Vydrželi jsme u malé studánky až do setmění. Pak jsme se zvedli a ruku v ruce jsme vyraźili k nám. Matt souhlasil, že u mě dneska přespí.

Vešli jsme do obýváku Hřejivého domu. Všichni seděli u stolu a čekali na večeři.

„Andie, přihoď tam ještě něco, přibyli nám další dva strávníci,“ houknul Alex na moji sestru do kuchyně a ta zvědavě vykoukla. Zářivě se na nás usmála a kývla.

Přisedli jsme ke stolu a pozdravili se s ostatními. Teprve teď jsem si všimla neznámé tváře po Ryanově pravici. Ten si mého pohledu všiml a objasnil mi totožnost neznámé. „Vy se ještě neznáte. Tohle je moje teta Becca,“ ukázal na mě, „a tohle je Shannon.“

Natáhla jsem se přes stůl a podala jsem jí ruku. Při tom jsem si ji prohlédla. Měla nádherné blonďaté rovné dlouhé vlasy, zelenomodré oči a při bližším zkoumání jsem si všimla i malé jizvičky táhnoucí se podél čelisti k bradě.

Otočila jsem se na Matta a neslyšně jsem se ho zeptala: „Jeho přítelkyně?“

Matt se usmál a kývl.

„Proč jsi mi nic neřekl?“

„A tebe to zajímalo?“ zvedl obočí a když viděl můj výraz, políbil mě na spánek.

Chvíli jsme jen seděli a každý se bavil s kým chtěl, ale pak Andie přinesla jídlo a zábava se nečekaně rozjela. Táta se cpal a hlučně mluvil s ostatními. Pak se k nám otočil můj brácha Luke a začal se s námi bavit.

„Tak co, Matte? Jak to jde ve škole?“

„No, zatím to zvládám, ale za dva měsíce tu mám maturitu a to bude teprve záhul,“ odpověděl mu Matt.

„To zvládneš levou zadní,“ ujistil ho Luke. „A kdybys potřeboval pomoct, klidně si řekni.“

„Díky.“

„Páni, to to letí,“ povzdechla si Lukova družka Lindsey.

„Viď?“ souhlasil Luke. „Není to tak dávno, co byl Matt ještě takhle malej.“

„Co?“ vykulila jsem oči. „Tys viděl malýho Matta?“

„No jasně,“ usmál se na mě brácha. „Párkrát jsme u něj byli na návštěvě, když byl Joshua malý.“

„Něco málo z toho si pamatuju,“ přitakal Matt.

„Jakto, že to nevím?“ podivila jsem se. „Začíná mi připadat, že o téhle rodině nevím vůbec nic.“

„Tak se nečerti, Bex,“ pohladil mě Matt po ruce.

„Jak se nemám čertit? Vždyť i ty toho víš víc jak já. Tak co se přede mnou ještě tají? Je vůbec Jacob můj táta a Nessie moje máma?“ naštvala jsem se a zhurta jsem se zvedla od stolu. Už mě to vážně dopaluje. Proč nemůžu nic vědět?

Práskla jsem dveřmi od svého pokoje a uraženě jsem sebou plácla na postel. Už mě unavovalo být nejmíň uvědomělým členem rodiny. Ať jdou všichni do háje.

Došla jsem ke komodě a zapnula jsem si rádio na plný pecky. Jen ať si všichni s těma dokonalýma ušima třeba ohluchnou. Já se s nima přece taky nemusím bavit. Jak oni ke mně, tak já k nim.

Vzala jsem do ruky tužku a podle hudby jsem si čmárala na papír. Bylo to podivně uklidňující. Člověk si mohl vybít všechnu zlost. A když jsem pak konečný výtvor roztrhala na malé kousíčky, které jsem vyhodila do vzduchu, cítila jsem se ještě líp. To ale neznamenalo, že jsem na svoji zlobu zapomněla.

Hudba z ničeho nic přestala hrát. Zareagovala jsem na to ticho rychlým otočením. U rádia stál Matt a tvářil se kamenně.

„Pusť to rádio,“ řekla jsem mu.

On ale stál dál na svém místě a měřil si mě pohledem.

„Zapni to rádio,“ zopakovala jsem mu trochu prudčeji.

Žádná reakce. Vztek se ve mně začal hromadit.

„Okamžitě zapni to rádio,“ zavrčela jsem už trochu nepříčetně.

Když ani na mou třetí výzvu nereagoval, přešla jsem místnost s úmyslem zapnout si to rádio sama – a jeho dostat z mého pokoje. Ani jsem se na něj nepodívala a natáhla jsem ruku k rádiu, v ten moment ale drsně chytil moje zápěstí.

„Bex,“ oslovil mě, ale mně to bylo jedno.

Pokusila jsem se zapnout rádio druhou rukou, ale i ta skončila v jeho sevření. Naštvaně jsem rukama škubla, ale jeho stisk nepovolil. Nechal mě se vycukat a pak znovu promluvil.

„Bex, podívej se na mě.“

Ani ve snu jsem nehodlala jeho prosbu (nebo příkaz?) splnit. Zarytě jsem koukala do podlahy a v duchu jsem mu nadávala. V mých očích už to byl zase ten arogantní kluk, kterého jsem nemohla vystát.

„Přestaň se chovat jak malá,“ zašeptal.

Tak já se chovám jako malá? A jak se chová on? Jako někdo, kdo se mi snaží rozkazovat. A to nenávidím. Jenomže já jsem přesně věděla, čeho se snažil docílit. Věděl, že vyletím. Znal moji vznětlivou a prchlivou povahu. A nechtěla jsem mu udělat tu radost. Takže jsem si zamkla pusu na zámek a mlčela jsem.

„No tak, Bex,“ povolil a pustil moje ruce, protože si myslel, že jsem se zklidnila.

V ten moment jsem zmáčkla tlačítko na rádiu a hudba se rozeřvala naplno. Tak na dvě vteřiny, protože pak zase utichla. Naštvaně jsem se po něm ohnala, ale on hbitě uhnul. S nechápavým výrazem mě pozoroval.

„Běž pryč,“ promluvila jsem poprvé.

Dneska měl asi špatnej den. Nerozuměl tomu, co mu říkám.

„Běž pryč, slyšíš?“ vyjela jsem na něj. „Nechci tě tady!“

Pořád tam stál a odmítal se pohnout. Došla jsem ke dveřím a otevřela je, ale on se pořád nehýbal. Strčila jsem do něj ve snaze dostat ho ze svého pokoje, ale to bych stejně mohla hýbat se skálou. V nestřeženém okamžiku mě sevřel v náručí. Použila jsem všechnu sílu, abych ho od sebe dostala. Začala jsem do něj bušit pěstmi, ale s ním to ani nehnulo.

„Pusť mě,“ křikla jsem.

Moje rozzlobení dosáhlo vrcholu, když nepovolil svoje sevření. Soustředila jsem se na toho, že se z toho objetí chci vykroutit, a dotkla jsem se jeho ruky. V tu chvíli jeho sevření opravdu povolilo a zároveň se svalil na zem vedle mě.

Zděšená, ale i spokojená jsem jeho tělo překročila a seběhla jsem ze schodů. Proběhla jsem kolem rodiny, která se na mě dívala skrz prsty, a rozrazila jsem dveře na terasu. Utíkala jsem do La Push. Ani nevím, proč jsem běžela. Asi jsem se cítila volná.

Zastavila jsem se až na pláži. Sotva jsem mohla popadnout dech, ale nevadilo mi to. Svalila jsem se na písek a zavřela jsem oči. Jenomže moje uvolnění pomalu vyprchávalo a v hlavě se mi začaly vířit myšlenky. Byla jsem zase naštvaná. Každý tady má nějaké tajemství, ale hlavně moje rodina. Ta, která mi už od začátku vtlouká do hlavy, že patříme k sobě, že si pomáháme a že se na sebe můžeme spolehnout. Vážně? A jakto, že tohle pravidlo platí pro všechny kromě mě?

Jak dlouho jsem na té pláži ležela a přemítala, to nevím. Věděla jsem jen, že jsem se nechtěla vrátit domů. Zvedla jsem se a začala jsem se courat k La Push, zatímco jsem dumala, kam bych se mohla na dnešní noc uklidit. Snad by mě k sobě vzal Jeremy nebo Deepak, ale netušila jsem, kde bydlí.

Jako na zavolanou se vedle mě objevil Jesse.

„Co tady děláš?“ zeptal se mě místo pozdravu.

„Coby? Procházím se,“ odsekla jsem nepřátelsky.

„A sama, sama?“ roztáhl rty do úsměvu.

Povytáhla jsem obočí. „A ty tady snad vidíš někoho jiného?“

„No čekal jsem, že bys tady mohla mít toho... obra,“ pokrčil rameny a na očích mu bylo vidět, že spřádá nějaký plán.

„A proč bych ho tu měla mít?“

„No myslel jsem, že ty teď sama nikam nechodíš, že si tě drží zkrátka,“ zasmál se.

Naštvaná, že si myslí, že mě někdo ovlivňuje, jsem na něj vyjela: „Mě nikdo zkrátka nedrží. Dělám si, co chci.“

„Jo, tos dělala vždycky,“ kývl a po chvilce dodal: „Ale vypadáš dneska nějak zaraženě.“

„No jo, potkala jsem tebe,“ rejpla jsem si do něj bezohledně.

„Spíš si myslím, že jste se pohádali,“ trefil se do černého a já jsem si pomyslela, jestli to je na mě tolik vidět, nebo se jenom Jesse snaží v mých očích sundat Matta.

Nic jsem mu na to neřekla, a tak pokračoval využívaje toho, že jsem ho výjimečně neusadila. „Slyšel jsem o něm, že je pěkně divnej. Vůbec bych se nedivil, kdyby se ti pořád snažil rozkazovat. A taky je prej velkej lhář. Klukům vždycky říká, že s nima nemůže jít surfovat, a pak ho potkaj s tím Clearwaterem klidně si kráčejícího přes La Push.“

„A proč mi to všechno říkáš?“ optala jsem se, i když jsem důvod znala. Chtěl ho co nejvíc očernit. A přestože jsem věděla, co dělá, jeho slova mě jen utvrzovala v tom, že ke mně Matt není upřímný.

„Myslel jsem, že bys měla vědět, co jen ten tvůj přítel,“ to slovo zasyčel, „zač.“

„To zvládnu i bez tvý pomoci,“ vyjela jsem na něj, čímž jsem jenom rozdmýchávala oheň jeho narážek.

„Já bych se k tobě takhle nikdy nechoval. Vsadím, že on ti ani nedopřeje rozkoš, jakou potřebuješ. Vůbec netuší, po čem tvoje tělo prahne,“ pokračoval a pravděpodobně vůbec netušil, jak blízko pravdy je. Matt mi jakoukoli tělesnou rozkoš už od začátku odpíral. Nechtěl se se mnou ani vyspat. Jako bych mu za to nestála...

Dneska jsem vážně nebyla ve formě. Nedokázala jsem mu vůbec odporovat, jen jsem si dál nechávala vykecávat díru do hlavy.

„Taky jsem ho nedávno viděl, jak směle flirtoval s nějakou třeťačkou,“ dodával, ale já jsem tohle poslouchat nechtěla. Mohl mi tvrdit, že je Matt divnej, že lže, že mě nemiluje, cokoliv, ale aby zpochybňoval jeho věrnost, na to neměl právo. Jakkoliv jsem Mattovi nevěřila, věděla jsem, že by mě nikdy nepodvedl.

„Nelži,“ zavrčela jsem na něj tak ostře, až na pár vteřin zmlkl.

Když si všiml, že touhle poznámkou u mě narazil, hned se vrátil ke svým původním řečím a o jeho věrnosti už neřekl ani slovo.

Vydržel ho pomlouvat a shazovat možná i dvě hodiny a já na jeho obranu neřekla ani slovo. A když se mě pak zeptal, jestli u něj nechci přespat, souhlasila jsem...

Předchozí kapitola

Následující kapitola

No, takže vztah mezi Bex a Mattem se nám trochu vyostřil. Bex zůstane přes noc u Jesse, jak tohle může dopadnout? Bude Bex bojovat se svou starou povahou, pokusí se alespoň o to, nebo bez snahy podlehne? Tak o tom teď můžete přemýšlet, protože tohle je na delší dobu poslední díl téhle povídky. Začíná mi svaťák a pak maturita, takže tohle musí jít stranou. Snad nezapomenete a až přibudou další díly, budete číst dál. Aspoň v to doufám :)

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 20. kapitola: