Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebecca Black - 16. kapitola

25.04.2011 (20:30) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2901×

Chceš mě? Tak mi věř!

Šla jsem temným lesem. Nebála jsem se, nějak jsem tušila, že nemám proč. Neměla jsem strach z fyzické bolesti, to vůbec. Nikde nebylo žádné světlo, pořád jen šero a dlouhé stíny. A pak najednou jsem ucítila ledový zářez v mých zádech. Prudce jsem se otočila, ale nůž mi v zádech zůstal. Než jsem se skácela na zem, dotkla jsem se toho člověka. Tvrdě jsem dopadla na půdu pokrytou mokrými listy a nechala jsem vyvalené oči. Umírala jsem. Ozvala se ještě jedna tlumená rána a vedle mě se objevilo lidské tělo. Bylo už bez života? Těžko říct, ale to mé bude brzo taky.

S prudkým nádechem jsem otevřela oči. Na čele se mi zračily krůpěje potu. Připadalo mi to tak zvláštní, ale cítila jsem v tom podobnost s něčím, co už se mi stalo. Jako by to bylo déja-vu.

Vylezla jsem z postele a dala si studenou sprchu. Ta mě probere a vyčistí mi hlavu. Za dvacet minut už jsem si na svůj hrůzný sen nevzpomněla. Co jsem ale věděla natuty, bylo to, že dneska konečně uvidím Matta!

Hodila jsem do sebe snídani a seběhla do garáže, kde jsem netrpělivě čekala na Ryana, který slíbil, že mě odveze. Jenomže, jako by mi to dělal naschvál, zdržoval a pak do mě ještě rejpal, že se nějak moc těšim do školy.

Na parkovišti u školy jsem se vyhrnula z auta a rozhlížela jsem se, kde ho uvidím. Nespatřila jsem ho, a tak jsem vyrazila k budově. Hodila jsem si věci do skříňky. Bylo mi trochu smutno, že ho teď před vyučováním neuvidím, ale nedalo se nic dělat. Sebrala jsem tašku a mířila do učebny.

Šla jsem jen co noha nohu mine. Zvedla jsem hlavu a pak jsem ho uviděla. Stál opřený o sloup a se založenýma rukama mě pozoroval. Doširoka jsem se na něj usmála a popoběhla jsem, abych už byla u něj.

Rozevřel náruč a já jsem mu do ní skočila. V tom momentě se naše rty spojily a moje srdce opět pookřálo. Pevněji mě sevřel a líbal s takovou něhou, že jsem málem zapomněla na to, kde jsem. Chtěla jsem se dotýkat jeho těla, laskat ho, cokoliv. Byl zase u mě a na ničem jiném nezáleželo.

Cítila jsem, jak se v polibku usmál a pak se lehce odtrhl. Sklonil hlavu ke straně a s jiskřičkami v očích zašeptal: „Ahoj.“

„Ahoj,“ odpověděla jsem mu stejným tónem.

„Chyběla jsi mi,“ ozval se vedle mého ucha a pak mě políbil na spánek.

Ještě víc jsem se usmála. Šlo to samo, nemohla jsem to ovlinit. Musela jsem se na něj prostě usmívat.

„Měli bychom jít do třídy,“ vytrhl mě z mého přemýšlení a popostrčil k chůzi.

Chytil mě kolem pasu a pyšně si mě vedl chodbou. Pár lidí, no vlastně všichni, se po nás otáčeli. Bylo nad slunce jasné, co si myslí. Nemusela jsem být čtenář myšlenek jako Edward, abych v duchu neslyšela ty věty: Ta coura si někoho nabrnkla? nebo To je ale chudáček, když si myslí, že s ním zůstane!

Do třídy jsme vešli těsně před zvoněním. Matt si sedl na své obvyklé místo k Ryanovi, takže jsem se smutně posadila na místo, kde sedávám já. Za Jesse, který jen zíral na to, co právě viděl.

Naštěstí hodina začala dřív, než se mohl začít ptát. Celou dobu jsem si do sešitu kreslila obrázky a výkladu jsem nevěnovala žádnou pozornost. Občas jsem pohledem zabloudila k Mattovi a potěšilo mě, že se na mě taky kouká.

Připadalo mi, že ta hodina trvá věčnost. Sedět s ním v jedné místnosti, ale nemoct se ho dotýkat. Jako by nestačilo, že jsem bez něj musela být celý víkend.

Jenom co se ozval zvonek, shrábla jsem věci ze stolu do kabelky a chtěla vypadnout za Mattem, když mě Jesse zachytil za zápěstí.

„Becco?“

„Co?“ utrhla jsem se na něj. Zdržuje mě, když chci být se svým klukem.

„Co má tohle znamenat?“ křikl.

„A co jako?“

„Ty? A ten obr ze čtvrťáku?“ nechápal.

„No a co?“ máchla jsem rukama.

„Myslel jsem, že jsi nechtěla žádný vztah!“

„To bylo předtím, než jsem potkala jeho,“ ujasnila jsem mu.

„Ty jsi takový pokrytec, Becco!“ řval. „Mně tvrdíš, že o vztah nestojíš, a pak jsi s ním? Co je na něm tak zvláštního?“

„Je prostě dokonalý!“

„Já jsem dokonalý. Jsem pro tebe přesně ten pravý, jenže ty to nechceš vidět.“

„Ne, Jessi,“ zarazila jsem ho tvrdě. „Je to Matt, kdo ke mně patří.“

„Ale co tak najednou!“ zasmál se ironicky. „Ty nejsi holka na vztah!“

Zhluboka jsem se nadechla. „Ty... o mně nevíš ani slovo! Tak mě přestaň soudit.“

„Vím toho dost, abych viděl, že ty s jedním klukem nevydržíš,“ vmetl mi do tváře.

„Vydržím,“ zavrčela jsem a stála si na svém.

Zakroutil hlavou. „Ty jsi tak naivní, Becco. Pokud ho nepodvedeš ty, podvede tě on. Nechá tě. Zradí tě. Nakonec se vrátíš ke mně. Ale to už o tebe možná nebudu stát.“

„Dobře pro mě,“ odsekla jsem naštvaně a otočila se k němu zády.

Matt čekal na chodbě před dveřmi připravený zakročit. Chtěl mě nechat, abych si to s ním vyřídila sama. Určitě to všechno slyšel. Přitiskla jsem se k němu a zabořila obličej na jeho hruď.

„Nikdy tě nezradím,“ řekl tiše, jako by mi chtěl dokázat to, za co jsem celou dobu bojovala.

„Já vím,“ odpověděla jsem, ale hluboko ve mně jsem cítila pochybnosti. Jessova slova se mi v mozku převalovala a kroutila a vytvářela obrazy, na kterých jsem sama. Zrazená.

Matt mě doprovodil na další hodinu a pak zmizel. Moje hlava byla plná zmatku. Poslední dobou jsem fakt divná, všechno mě ovlivňuje a mate. Nikdy jsem nikoho neposlouchala, tak proč se mi najednou Jessova slova zaryla do mozku? A kam se poděl ten pocit blaženosti, když jsem s Mattem?

Pokusila jsem se přestat nad tím přemýšlet a za chvíli se mi to podařilo. Dokonce jsem se brzy dostala do svého šťastného rozpoložení a nemohla jsem se dočkat, až na mě Matt zase upře ten svůj měděný pohled.

Setkali jsme se na obědě a sedli si spolu ke stolu. Místo do talíře jsem se koukala na něj a pohledy ostatních mě nechávaly klidnou. Dojedli jsme a zastavili se až před školou. Ryan se zdržel na obědě s tou holčinou, co se jí podle všeho snaží sbalit, a tak jsme zatím bez odvozu. Ne že by nám to vadilo. I kdyby Ryan nepřišel, došli bychom k nám pěšky nebo by mě Matt vzal na záda.

Ryan se dovalil asi za dvacet minut, tvářil se jak sluníčko na hnoji a vesele si pobrukoval. S Mattem jsme se mu museli smát. Nasedli jsme dozadu a v objetí jsme sledovali míhající krajinu. Matt se ke mně naklonil a zastavil se pár centimetrů od mých rtů, ale nedovolil mi políbit ho. Srdce se mi rozbušilo jako na poplach a málem jsem omdlela z přívalu vzrušení, které mi tímto jednoduchým gestem způsobil.

„Chápu, že už se jí chceš zbavit, ale prosím tě ne v mém autě. Nechci ji mít na svědomí,“ zakřenil se Ryan zepředu a hodil po nás pobaveným pohledem ve zpětném zrcátku.

Matt se jen usmál a konečně mě políbil. Zbožňovala jsem jeho měkké teplé rty vpíjející se do těch mých.

Ryan zastavil v garáži a vypnul motor. Vyšli jsme ven a mířili po schodech nahoru. V obýváku byl táta s mámou a Andie s Alexem.

„Á, náš nový pár,“ rozplývala se Andie a nakreslila do vzduchu srdíčko.

Žertem jsem zvedla oči v sloup a zkontrolovala Matta pohledem. Chtěla jsem si být jistá, že už ho moje rodina nevytáčí. Ale Matt se prostě jen usmál a dal mi motýlí polibek.

Vzala jsem ho za ruku a chtěla ho odtáhnout k sobě, kde bychom se mohli věnovat sami sobě.

„Počkej,“ zastavil mě jemně Matt a otočil se na Alexe. „Jak se má Joshua?“

Nechápavě jsem nakrčila čelo. „Co je s ním?“

„Asi se mění v upíra,“ konstatoval Alex a já jen vykulila oči.

„Mění v upíra? To přece nejde.“

„To jsme si taky mysleli, dokud nepřestal spát a jeho teplota nezačala klesat,“ dodala Andie.

„Co si myslí Luke?“ dotazovala jsem se a myslela na to, že by jako doktor měl vědět něco víc.

„Udělal mu testy. Hodnoty byly úplně mimo křivku. Jeho tělo se mění,“ vložil se do toho táta.

„Wow, teda to je něco,“ vyklouzlo mi.

„Dáme vám vědět, až budeme vědět víc,“ usmála se Andie, což pro mě byl signál, že jsme propuštěni.

Vrazili jsme do pokoje a já nezapomněla zamknout. Matt se ke mně otočil a pohladil mě po tváři. Samovolně jsem se zase usmála. Sklonil ke mně hlavu a měkce se dotkl mých rtů. Moje srdce se tetelilo blahem.

Matt mě vzal do náruče a opatrně položil na postel, aniž by se vzdálil od mých rtů. Líbal mě s něžností, ale zároveň s touhou. Hladil moje tělo, které se pod jeho doteky svíjelo jako had. Moje ruce bloudily po jeho zádech, až dojely k dolnímu okraji jeho trička a uchopily jeho konec, aby ho z něj vysvlékly. Mé prsty lehce přejížděly po jeho horkém břichu, které bylo pevné a mužné.

Sjel svými rty na můj krk. Jeho lehké polibky mě vynášely až do nebe. Prohnula jsem se v zádech, aby se mu ještě více odhalil můj dekolt. Čekala jsem, kdy mi konečně sundá tričko, ale on se k ničemu neměl, a tak jsem si ho chtěla sundat sama. Jeho ruce mě však zarazily.

Nechápavě jsem se na něj podívala. Matt si mě ale nevšímal a vrhnul se znova na mé rty. Hned jsem se odtrhla.

„Proč?“ pozvedla jsem obočí.

„Proč co?“ podíval se mi zběžně do očí a chtěl mě zase zaměstnat.

„Proč nechceš víc?“

„Chci,“ řekl mi, jako by to bylo úplně jasné, „ale nechci to uspěchat.“

„Neuspěcháš,“ přitáhla jsem si ho k sobě, ale tentokrát se uvolnil on mně.

Povzdechl si a vylezl z postele. Došel až k oknu a zadíval se ven. Zůstala jsem smutně sedět na posteli a dívala se na jeho nahá záda.

„Co se děje?“ kuňkla jsem a šla jsem za ním.

„Jen je to těžké,“ zašeptal.

„Co je těžké?“ pohladila jsem ho po paži.

„Já... jenom nechci být další v řadě. Dám ti, co chceš, a všechno bude pryč,“ odpověděl mi zlomeně.

Zalapala jsem po dechu. Tak tohle je problém. Myslí si, že se s ním chci jen vyspat a jít za dalším, jako jsem to dělala doteď. Zabolelo mě to. S ním to přece bylo jiné. Myslela jsem, že to ví, že mi věří, ale on o mně pochybuje.

„Nevěříš mi,“ konstatovala jsem bolestně a šla jsem pryč. Proč mi tolik ubližuje, že si o mně myslí něco špatného? Nikdy mi nezáleželo na tom, co si myslí ostatní. Před pár týdny mě na Mattových názorech pranic nezajímalo. Ale teď to bylo jiné. Vloudil se do mého života a celý ho převrátil naruby.

Proběhla jsem kolem našich, co seděli v obýváků, a zamířila jsem někam ven. Bylo mi líto toho, co se stalo. Ano, chtěla jsem to, chtěla jsem se s ním vyspat, ale ne proto, abych ho pak odkopla jako ostatní.

Sedla jsem si na útesy, tam, kde jsme ještě před pár dny seděli spolu. Dívala jsem se k obzoru a říkala jsem si, že má minulost asi nebude pro Matta zrovna jednoduchá, i když jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, že by to nezvládl.

„Omlouvám se,“ ozvalo se za mými zády a já sebou polekaně škubla. Jako by nemohl přijít aspoň trochu nahlas.

„Za co?“ řekla jsem, ale neotočila jsem se na něj.

„Za to, co jsem řekl. Jen mi dej trochu času,“ prosil.

„A na co? Tvůj názor se stejně nezmění,“ odvětila jsem tvrdě.

Obešel mě, aby se mi podíval do tváře, a klekl si přede mě. „Vím, jaká jsi byla předtím, a musím si zvyknout na to, že ses změnila. Že jsi teď jenom moje.“

Proč to pořád vytahuje? Od toho Silvestra jsem se na žádného jiného ani nepodívala. Jo, je to teprv pár dní, ale to je na mě dost dobrej výkon, prolétlo mi hlavou. „Jestli se mnou chceš být, musíš mi věřit.“

„A ty zase musíš věřit mně, za žádnu jinou bych tě nevyměnil!“ zašeptal bez rozmyšlení.

Jeho rozechvělé vyznání podlomilo moje slabé sebeovládání, a tak jsem mu skočila kolem krku a spojila naše rty, které k sobě odjakživa patřily.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Kolik dalších překážek ještě budou muset zvládnout? Prosadí si Becca svou, nebo vyhraje Matt?

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebecca Black - 16. kapitola: