Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Reality show - Alone in the wild - 6.

06.09.2009 (23:00) • Sfrenato • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2502×

Kapitola šestá – "Na hranici skutečnosti.“

Celý den jsem se zase vyhýbala naopak jim a snažila se Jessice nějak vnutit, aby mi o něm řekla alespoň něco. Nějakou zmínku o tom, co udělal, nebo jak se divně choval. Vždy mě jen odpískala s tím, že mi do jejich vztahu nic není, čímž jsem usoudila, že spolu stále něco mají. Ale zároveň přiznala, že se občas jen tak vytratil bez jakéhokoliv vysvětlení, což jsem si vysvětlila tak, že měl nejspíš nějakou bokovku.

Prostě jsem nic nezjistila a po čase mě to přestalo bavit. Vlastně ať už byli třeba mimozemšťané, neublížili mi, když jsem si myslela, že jsou stejní jako já. Nebála jsem se jich, ale byla jsem zvědavá. Za celý svůj život se mi nestalo něco takového – byla jsem si jistá, že takový jako oni už neexistuje.

A potom ke mně přišel vedoucí s tím, že mám telefon. Zjistila jsem, že moje matka se vdala za nějakého baseballového hráče a zrovna jsou na líbánkách ve Francii, mezitím co já tady trčím v Amazonce. Nepozvala mě na svatbu, ani mi o ní předem neřekla, neseznámila mě s tím dotyčným – byla jsem jí ukradená. Jen mi zavolala, aby se měla komu pochlubit, a ona věděla, že budu hrát nadšení, jenže já s tím telefonem třískla a s brekem a uslzenýma očima se vydala do té pustiny.

Cestou jsem srazila pár lidí, ale nezastavovala jsem se. Nechtěla jsem s nikým mluvit, nesnášela jsem to tady. Nesnášela jsem svojí matku, která ani nebyla mou matkou – nechovala se tak, nesnášela jsem sebe, že jsem taková špatná dcera, že mě nemiluje. Nesnášela jsem svůj život. A když jsem tak nad tím přemýšlela, zjistila jsem, že jsem se ztratila. Bylo mi to jedno.

Nohy se mi pletly do cesty tak, že jsem o ně každou vteřinu zakopávala, a když jsem spadla už po desáté, vzdala jsem to a klesla ještě s větším brekem k zemi. Bylo mi líto, že mám takovou ‚rodinu‘. Záviděla jsem Edwardovi, že má alespoň sestru, která se o něj uměla postarat nebo otce, který byl milý a inteligentní. Záviděla jsem jim, i když byli jiní. Měli opravdovou rodinu, za to já ne. Měla jsem jen matku, která se o mě nezajímala.

Uběhlo několik hodin, stmívalo se a já pořád ležela tam, kde předtím. Nevnímala jsem hmyz kolem mě ani ještěrky, co pobíhali kolem, i když jsem si přála, ať z nich je jedna jedovatá a kousne mě. Abych si ušetřila to trápení.

Jenže to, co se objevilo přede mnou, zvyšovalo mou možnost na smrt. Dívala jsem se do žlutých očí hladové pumy. Opatrně se přibližovala a já jsem věděla, jak lehká budu kořist. Strašně moc jsem si přála, ať to všechno skoncuje rychle, ať mě udeří nebo po mě vyskočí tak rychle, abych nezaregistrovala mou smrt. Smiřovala jsem se s myšlenkou, že nikdy nezjistím, co je Alice a Edward zač, ale nevědomost patřila k obyčejnému lidskému životu.

Puma byla necelé dva metry ode mě, když vycenila své ostré zuby, nahrbila se a chystala se po mě skočit. Jenže potom křoví zašustělo, puma zakňourala jako kočka a skácela se k zemi. Byla jsem zmatená, uši zalehlé a oči uslzené od pláče, když jsem spatřila Edwarda, jak se mě snaží uchopit za ruku. „Dělej, nemáme moc času,“ přikázal mi, chytl mě za rukáv a táhl mě pryč.

„Co se děje?“ zeptala jsem se, hlas se mi zachvěl. Čekala jsem jakoukoliv odpověď i tu, na kterou bych neuměla nijak odpovědět, ale neřekl nic. Jen mě táhl dál od té pumy. V krku jsem měla sucho a hlasivky mi selhaly dřív, než jsem se snažila vyptávat na víc. Jen jsem mlčela a běžela s ním.

„Sakra,“ zamumlal a přidal na tempu. Tahal mě za sebou jako kus hadru a ani přinejmenším mě nechtěl pustit, a možná to bylo dobře. Složila bych se. A potom se najednou zastavil, skončila jsem schovaná za jeho zády.

Uslyšela jsem vrčení; puma byla tady. Postavila jsem se na špičky a nakoukla mu přes rameno, přitom jsem si povšimla, že měl soustředěně zavřené oči, jako když mi uzdravoval ruku. Neměla jsem se odvahu na to zeptat, protože moje oči zůstali stát na černé pumě, která se chystala na nás zaútočit.

Vlastně jsem neměla odvahu ani pořádně dýchat, hlasitě bijící srdce jsem cítila až v krku a ruce se mi třásly. Instinktivně jsem popadla Edwarda za ruku a snažila se ho odtáhnout kousek dál od té pumy, ale ani se nepohnul. Stál na místě jako socha a soustředil se.

Všechno trvalo jen několik vteřin, ale mě to připadalo jako věčnost. Puma opětovaně s hlasitým zakňučením se složila na zem, Edward oživl, stiskl mou ruku a běžel se mnou zase dál. „Alice!“ zakřičel najednou. „Teď!“

Přede mnou se objevilo velké bílé světlo, které mi částečně bilo do očí. Bylo to jako nějaká záře, oslňující paprsek, něco, o čem lidi po klinické smrti říkají, že je vábí. Že je světlo přímo přitahuje, láká a oni doufají, že se dostanou až k němu – prochází takzvaným tunelem. Stejně jsem to cítila já. Jenže tohle světlo nebylo ani zdaleka brána do nebe, tohle bylo něco jiného – něco nadpřirozeného, nějaký jev, který se nedal vysvětlit. A potom, když se stáhlo, společně s Edwardem jsem se ocitla v mém stanu – přesně několik kilometrů od místa, kde jsme byli před páry vteřinami.

Žádný prales, stromy, keře, žádná puma, nic. Jen stan a my dva.

Nejspíš jsem se už zbláznila. Dočista mi hráblo. „Co to dopr-“

„Pššt,“ přehlušil mě Edward a položil mi dlaň na ústa. „Tohle bude naše velké tajemství, je ti to jasné? Všichni tě hledají; řekneš, že jsi celou dobu byla ve stanu. Žádná puma, ani my. Jen ty, stan a Pan Hugo.“ Říkal to všechno tak vážně a důrazně, že jsem byla nucena přikývnout. Opatrně stáhl svou dlaň.

„Co udělala Alice? Sakra kde vůbec je?“ zašeptala jsem a přitom se rozhlížela po stanu. Zatvářil se lítostně, a přitom zklamaně. Bylo mi jasné, že mi to nemůže říct.

„Bello, prostě mi musíš věřit,“ řekl a přitom se ušklíbl. „Vím, že ti to bude připadat divné, že my jsme divní, ale věř mi. Nechceme ti ublížit. Snaž se prosím předstírat, že se nic nestalo,“ řekl spěšně.

Naštvaně jsem zvedla obočí. „Že se nic nestalo? Sakra, vždyť my se přemístili z jungle do stanu, která je odsud snad několik kilometru! Jak si asi mám namluvit, že jsem blázen? Že to všechno se mi jen zdálo?“ Naštval se.

„Sakra Bello, je to pro tvoje bezpečí a hlavně pro naše! Nikdo se to nesmí dozvědět. Už příliš jsme s Alice riskovali naše prozrazení.“

„Fajn, fajn, fajn. Jak chceš, budu dělat, že se nic nestalo. A teď dovol, abych se šla projít,“ řekla jsem uraženě a snažila se ho ve stanu obejít. Ale místo toho, aby mě pustil, schválně se přesunul k vchodu a zůstal tam sedět jako socha. „O co ti jde, Cullene?“ procedila jsem skrz zuby a snažila jsem se kolem něho protáhnout.

Zamračil se. „Jak můžu vědět, že teď nepůjdeš za Jessicou a všechno ji to nevyžvaníš?“ zeptal se rozčíleně a chytil mě za rukáv. Povzdychla jsem si.

„Edwarde, prostě mi musíš věřit,“ zarecitovala jsem ho. Rezignovaně si povzdychl a pustil mě. „Musíme si prostě vzájemně věřit,“ řekla jsem, ještě než jsem odešla a nechala ho tam samotného. Šla jsem hledat Alice; ta mi určitě prozradí víc. Snad.

♣♣♣

„Bello, to tě vážně nenapadlo, že když ti to nesmí říct Edward, tak ti to nesmím říct já?“ povzdechla si Alice ve stanu a zakoulela očima.

„Jo, Alice, napadlo,“ přiznala jsem. „Ale myslela jsem si, že mi alespoň něco prozradíš.“

Zašklebila se. „Je to nebezpečné pro kohokoliv, kdo se dozví o nás pravdu,“ vysvětlila mi a když pochytila můj nechápající výraz, rezignovaně si povzdychla. „Takže to bude logicky nebezpečné i pro tebe.“

„To mi došlo,“ zabručela jsem. „Jenže mi to nedá spát. Pořád musím přemýšlet, jestli jste doopravdy jiní – myslím vzhledově. Co když jste doopravdy nějací malí mužíčci? Zelení a slizcí?“ Nejspíš ji to přišlo vtipné, protože se zasmála. Mě to naopak přišlo až moc vážné.

„Ne, jsme přesně takoví, jak nás vidíš, a znáš. A teď prosím se už o tom nebavme, nechci tě tady nějak vystrašit nebo tak něco,“ zasmála se.

„To jsi mě teda uklidnila,“ zamumlala jsem mírně šokovaná. Usmála se a nevěřícně zakroutila hlavou.

„To ti na tom tak záleží vědět, kdo jsme?“

„O to tu nejde, Alice,“ uklidnila jsem ji, když se ji na čele vytvořili vrásky. „Jen jsem prostě zvědavá. Tvůj bratr mi vyléčil ruku a ty jsi nás přemístila z jednoho místa na druhé. Tohle není normální.“

Usmála se. „Vidíš. Teď už víš, že máme nějaké schopnosti. Postupem času na to přijdeš, bohužel.“ Zamračila jsem se, tohle nedávalo smysl.

„Já tě nechápu,“ povzdychla jsem si.

„Nesnaž se, nepochopíš,“ mrkla na mě a potom se jí úsměv rozšířil ještě víc. Vypadalo to, jako kdyby si na něco vzpomněla. „Jen tak mimochodem – slyšela jsem, že máš něco s Edwardem.“ – zástava srdce -

„C-cože?“ zajíkla jsem se a vykulila na Alice oči. Ten blbec jí to řekl. Uculila se a potom se zasmála.

„Ptáčci mi zacvrlikali, že ses s ním líbala ve sprše,“ řekla a já cítila, jak se mi krev hrne do obličeje. Musela jsem být rudá jako rajče. „Že jsi prostě otevřela a začala ho líbat. Bello, já si nemyslela, že se ti líbí můj bratr,“ uculila se znovu.

„Tak to jsi ještě neslyšela tu pravou verzi, Alice,“ odfrkla jsem. „Všechno za to může on. Vyhecoval mě k tomu! Já se chtěla prostě vysprchovat v teplé vodě.“ Při vzpomínce na sprchu jsem se mírně otřepala.

„Tobě to ještě nedošlo, že? Takhle to Edward dělá. Každou holku přiměje k tomu, aby ho políbila sama, a ona toho potom nemůže využít,“ ušklíbla se. „Ale neboj, už tě nechá na pokoji, nejspíš. Nikdy nelíbá holku dvakrát,“ mrkla na mě.

Až na to, že mě líbal dvakrát, pomyslela jsem si. „Hmm,“ zabručela jsem. A i přestože jsem Cullena nijak v lásce neměla, pocit, že mě políbil po druhé, byl spokojivý. Jenže on byl sukničkář a já byla ten typ, co se na nikoho neváže a ani nehledá společnost – tohle nešlo dohromady, i kdybych si přála.

„A co jsi tam vůbec dělala sama? V té divočině.“ V jejím hlasu byl slyšet údiv. Vzpomněla jsem si na to, co se stalo a ihned jsem měla chuť se tam rozběhnout znovu.

„Jen jsem se šla projít,“ zalhala jsem a snažila se skrýt podrážděnost. Nadzvedla obočí, ale nic nekomentovala. „Jdu do táboru,“ oznámila jsem ji a rozběhla jsem se k vedoucímu, abych mohla zavolat mámě a říct ji vše na pravou míru. Že odjíždím.

Autor: Sfrenato, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Reality show - Alone in the wild - 6.: