Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Reality show - Alone in the wild - 4.

27.08.2009 (21:00) • Sfrenato • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1485×

Kapitola čtvrtá – "Každý velký čin se zdá být zpočátku nemožný.“

Rychle a bez opatrnosti jsem se od něho odtrhla a trochu vyplašeně prohlásila: „Tohle je jenom mezi námi, jestli to někomu řekneš, tak tě zabiju a teď laskavě uhni, ať se můžu osprchovat i já.“ Hlavně se nedívej dolů, Bells. Dolů ne.

Díval se na mě uznale a potom se začal nepřekonatelně smát. „Klidně se jdi osprchovat vedle,“ smál se a pořád přede mnou stál jako nějaká socha, která si nechce zahalit své přirození. Zaregistrovala jsem, že si mi dívá do výstřihu.

Zamračila jsem se. „Kam se mi to díváš?“

„Cože?“ zeptal se zmateně a konečně se mi podíval do očí.

Povzdychla jsem si. „Ale padej, chci se osprchovat a nemám moc času nazbyt. Potřebuju nutně horkou vodu, abych ze sebe smyla tebe,“ ušklíbla jsem se a snažila se mu dívat do tváře. Přece byl o hlavu větší, poznal by, kdybych se podívala někde jinde.

Znovu se zasmál. „Říkal jsem, že se máš jít osprchovat vedle,“ řekl, sebral ručník, co měl přehozený o dveře sprchy a omotal si ho kolem pasu. Konečně jsem se mohla uvolnit. Prošel elegantně kolem mě a svým tělem se jemně otřel o to moje. „Protože všude teče teplá voda,“ uchechtnul se a odešel.

Ještě minutu jsem stála tam, kde původně měl stát a hleděla kamsi do dáli a poslouchala teplou vodu, jak dopadá na spodek sprchy. „Kretén jeden,“ zabrblala jsem uraženě, že mě využil a šla jsem pro Pana Huga, který ležel v jiné sprše. „Tak pojďte, zasloužíte si pořádnou sprchu tady, protože to, co udělal ten kretén, je dost nefér.“

Nakonec jsme se s Panem Hugem osprchovali oba dva a ulehli vedle sebe ve stanu a určitě jsme se snažili zapomenout na dnešní večer, vlastně na všechno, co se poslední dobou děje.

♣♣♣

Jeho pohledy byly nesnesitelné. Na druhý den si mě pořád prohlížel, tím svým úchvatným svlíkajícím pohledem a měl samé narážky na ten večer. Alice ani nedutala, ale měla jsem takové tušení, že jí o tom ten kretén řekl. A taky jsem měla takové tušení, že to za chvilku bude vědět celý náš tým včetně šerifa i vedoucího.

Dneska jsme dostali svůj první úkol; a to najít nějaký poklad skrytý v jungli. Měli jsme chodit po dvou, maximálně po třech, abychom se neztratili, popřípadě ten co přežil, nahlásil úmrtí. Slova našeho vedoucího, čím dál tím víc byl upřímný. A mně se upřímnost zdála jako krutá věc.

Samozřejmě ani Edward nechyběl a zapojil se do aktivit se mnou a Alice, která byla ihned proti, ale jejich otec, to prý přikázal. Nezdálo se, že by Edward nějak odmítal nabídku.

„A co máme vůbec hledat?“ zeptal se Edward, když jsme kráčeli sami jungli. Všude kolem nás byli jen stromy, keře, stromy, sem tam nějaký had, normálka.

„Poklad, nějaký poklad,“ zabrblala Alice nepřítomně a bloumala dál se mnou. Edward se naráz zarazil, obě dvě jsme se zastavili.

„Co je, něco vidíš?“ zeptala jsem se nadšeně, mohli bychom dostat žetony do sprch navíc. Když jsem si vzpomněla na sprchy, udělalo se mi divně.

„Vidím poklad,“ rozzářili se mu oči a kouknul na mě.

Přiběhla jsem k němu a snažila se dívat stejným směrem. „Kde? Nic nevidím.“

„Je vedle mě,“ uchichtl se.

Pitomec. „Nech si ty narážky pro někoho jinýho jo?“ řekla jsem uraženě. „Já nejsem žádná věc. A už vůbec nejsem zvědavá na ty tvoje řeči.“

Alice se uraženě zasmála. „Ha, ha, ha. Tak jsme se zasmáli a jdeme dál,“ řekla sarkasticky a bloumala dál.

„Ona to bere vážně, že?“ zeptala jsem se Edwarda, se kterým jsem šla necelý metr za Alice. Spíše jsme cupitali krůček po krůčku a dívali se na všechny strany, dokud jsme si něčeho nevšimli.

„Ona bere všechno vážně, co se týká oblečení, módy a žetonu do sprch,“ souhlasil.
Zasmála jsem se. „Jo, to vidím.“

„A to jsi ještě neviděla, jak chodí pravidelně na Lakers. Vždycky si musí obléknout něco extra, napatlat si něco na tvář a potom na tribuně tančit jako roztleskávačka a fandit,“ zasmál se mnou.

Alice se zastavila, aby šla stejným tempem. „Hele vy dva, nekláboste o mně a pojďte hledat,“ zamračila se.

„Jasně, jasně,“ řekla jsem a chtěla docupkat k ní, jenže Edward mě chytil za ruku a než jsem stačila vykřiknout, mi položil dlaň na pusu.

„Pššt,“ řekl a zatáhl mě hlouběji do lesa tak, aby nás Alice neviděla. Deset minut mě držel za ruku a vedl kdesi hlouběji do jugle. Tam mě posadil na kmen a postavil se přede mne. Se zamračeným pohledem jsem čekala, co z něj vyleze. Tvářil se tak lhostejně, a tak zvláštně, prostě divně. Vstala jsem a chtěla zavolat Alice, ale už zase jsem seděla na kmenu a zase měl dlaň na mých rtech. Kousla jsem ho do ruky, sykl bolestí.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se ho varovně. „A co si vůbec o sobě myslíš? Zatáhneš mě do jungle plné ještěrů a pum! Chceš nás oba dva zabít? Jsi normální?“

Zasmál se. „Měl bych tě unášet častěji. Teď už vím, že jsi i ukecaná.“

„Trhni si nohou,“ sykla jsem po něm a chtěla vstát, jenže tentokrát jsem zakopla a málem sletěla na zem, chytl mě.

A chvíli mlčenlivého překrucování se v jeho objetí jsem usoudila, že mě ani nechce pustit. „Pusť mě ty idi-“ Chtěla jsem po něm řvát, co nejvíc a tak přivolat Alice, která nás už určitě hledala, ale umlčel mě polibkem. Spíše se jen svými rty třel o ty moje a čekal, až se uvolním a zapojím se do polibku taky, ale v téhle chvíli jsem mu měla chuť jen nakopat ten jeho arogantní zadek. Pevně mě chytl za obě dvě zápěstí tak, abych jimi nemohla bušit o jeho hruď a nohy mi zkřížil tak, abych ho nemohla kopat. Po chvilce jsem se vzdala kopání a všeho nátlaku, ale polibky jsem mu neopětovala. Jen jsem čekala, až přestane svým jazykem tlačit na zuby, které mu bránili proklouznout do mých úst.

A vypadalo to, že se nevzdá. Nadechla jsem se a tu zeď, která nás dělila od opravdového polibku, odstranila. A i přestože byl nucený, líbilo se mi to. Pořád na mě tlačil, až se konečně zapojím, že jsem neodolala tomu pocitu být blízko něho a připojila se i rukama, které jsem potom přesunula za jeho krk. Jenže potom mi začal docházet kyslík, a já se od něj odlepila a konečně se nadechla toho čerstvého vzduchu, který mi poprvé připadal užitečný.

„Co jsi to –,“ nadechovala jsem se a chystala se ho pořádně sejmout za to, co se mnou udělal, ale on mi jen přiložil prst na ústa, zakroutil hlavou a zasmál se.

„Takhle ne,“ řekl vážněji a znovu se mě chystal políbit.

Hnula jsem hlavou a odstoupila od něj krok. „Nech mě být. Nevím, proč to děláš, ale nemusíš do těch svých hrát zapojovat i mně. Já po žádném milostném románku netoužím. Jsem ráda sama, chci být sama,“ vysvětlila jsem mu a přitom si uvědomovala, že říkám pravdu. Nechtěla jsem si něco s někým začít už, protože jsem nechtěla, abych se nešťastně zamilovala.

Zamračil se. „Fajn, jak chceš. Chtěl jsem ti to tady jen trochu zpříjemnit,“ řekl hněvivým hlasem a otočil se ke mně zády, aby mohl odejít.

„Kam si myslíš, jakože jdeš? To mě tady necháš samotnou, když jsi mě tady zatáhl?! Tak na to zapomeň, zavedeš mě přesně tam, odkud jsme přišli.“

Rezignovaně se otočil, vzal mě za rukáv od mikiny a táhl mě za ním. „Pokusím se najít cestu zpátky, ale nic neslibuju. Šel jsem naslepo,“ vzdychl a začal se i se mnou prodíral křovinami.

„To nemyslíš vážně?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Ježíš, nebuď tak hysterická.“ Zakoulel očima. „Všechny holky jsou stejné. Všechny jenom uvažujete, jestli se ten kluk zbláznil nebo jestli je idiot.“

Odfrkla jsem si, mezitím co jsme obcházeli jakýsi hrubý kmen. „Protože uvažujeme na rozdíl od vás chlapů realisticky.“

„Vy prostě jen řešíte šminky, kosmetiku, nákupy a bůhví co. Ale že byste měli rádi divočinu, nebo prostě byly alespoň trochu dobrodružné, to ne. To vy byste nejradši seděli u kadeřníka hodiny,“ ignoroval moje poznámky a začal si pro sebe brblat jakési hovadiny.

Zasmála jsem se. „A na to jsi přišel jak? Že si se díval na Sladkých 16?“ zeptala jsem se sarkasticky, hlavu naměřenou na zem, abych nezakopla o různé rostliny a keře, kterýma mě doslova plahočil.

„Tohle jsem pochytil od své sestry,“ odpověděl mrzutě a ještě víc přidal na kroku, nejspíš byl hodně podrážděný.

„Alice?“ zeptala jsem se.

„Ne, té co má místo očí nos,“ odpověděl ironicky. „Jasně že Alice. Mám snad já ještě jednu sestru? Ne, a stačí mi ona. Dokáže zvládnout všechno naráz a ještě mi bezvadně zkazit náladu, jenže jí to trvá daleko dýl než tobě.“

Tentokrát jsem se naštvala já a vytrhla jsem se mu s rukávem. Založila jsem uraženě ruce na prsou, otočila jsem se a odkráčela druhou stranou. Slyšela jsem, jak se zastavil. „Co děláš? Kam jdeš?“ zeptal se, pořád mrzutý.

Zakoulela jsem očima. „Co bys řekl? Prchám od tebe. Nebudu poslouchat ty tvoje umíněné kecy, to bych radši tady bloudila do stmívání.“ Snažila jsem se napodobit stejně mrzutý tón, jako měl on, ale ani zdaleka se mi to nepovedlo. Nečekala jsem, že něco řekne, jen jsem prostě šla dál, dál dokud jsem na to nenarazila.

Přesně přede mnou stál balvan, celý omotaný mašlí tak, aby vypadal jako dárek. Co ti tupci nevymyslí. „Cullene!“ zařvala jsem a šla se k balvanu podívat blíž. Byl asi metr vysoký a půl metru široký. „Cullene, já vím, že tě to nezajímá, ale našla jsem ten poklad. Teda spíš balvan!“

Do vteřiny byl u mě, celý zadýchaný. „Co jsi prosím tě dělal?“ zeptala jsem se a prohlížela si ho. „Že tys byl vystrašený sám,“ začala jsem se smát. „A to si říkáš chlap.“ Smála jsem se dál.

Zašklebil se. „Moc vtipný, ale já něco slyšel, tak jsem začal utíkat,“ zadýchával se a potom se zarazil pohledem na tom kamenu. „Co to je?“

Stále jsem měla založené ruce na prsou. „Nejsem chodící encyklopedie. Ty bys měl vědět, co to je,“ řekla jsem a přitom si začala ten kámen obcházet. Nic na to neřekl, jen se zakřenil. „Co když to není pravý kámen? Co když to je jen náhražka?“ Přemýšlela jsem nahlas a zkusila do něj uhodit rukou. Ozvalo se křupnutí, jenže daleko jiné než jsem očekávala. To křuplo v mé ruce, přesněji v zápěstí. Sykla jsem bolestí a svalila se na zem.

„Tak sakra d-dělej n-něco bolííí tooo,“ křičela jsem na něho a přitom si držela zápěstí druhou rukou. Měla jsem pocit, jako kdyby mi ruka hořela a já tomu nemohla nijak zabránit.  Stál tam a upřeně zíral na mou ruku, skoro nedýchal. Když jsem však začala vzlykat, přišel ke mně a klekl si. Vzal mou ruku do té jeho a potom se na mě zkoumavě podíval.  

„Slib mi, že to co právě udělám, nikomu neřekneš,“ řekl a propaloval mě vážným a řekla bych kapku nerozvážným pohledem. Zamračila jsem se nad jeho rychlostí.

„Slibuju, ale teď s tím něco udělej!“ zafňukala jsem a položila jsem hlavu na trávník, připravující se na bolest.

„Zavři oči, bude to … míň bolet,“ přikázal mi a vyhrnul mi rukáv od mikiny. No to jistě, pomyslila jsem si, ale oči doopravdy zavřela. Čekala jsem, že mi uchopí zápěstí a jemně s tím škubne, ale namísto toho jsem ani necítila jeho ruce na mé pokožce. Přišlo mi to divné, nic jsem neslyšela a tak jsem zvědavostí otevřela oči. Možná jen přemýšlel, co s tím. Avšak to, co jsem uviděla, si budu pamatovat celý svůj život jako nevysvětlitelný jev Edwarda Cullena. Klečel nade mnou soustředěný, se zavřenýma očima a obě své ruce měl nad mým zápěstím, které mi právě modře světélkovalo. V ten moment jsem cítila ostrou bolest, a to jak se mé kosti v těle rovnají; byl to ten nejdivnější pocit, jaký jsem kdy cítila. Když to všechno skončilo, rychle jsem zavřela oči a předstírala jsem, že jsem nic neviděla, ale ve skutečnosti jsem přemýšlela, co je zač.

Jen jediným jsem si byla na sto procent jistá; Edward Cullen není člověk.

Autor: Sfrenato, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Reality show - Alone in the wild - 4.: