Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rány minulosti - 23. kapitola

11.07.2012 (08:30) • mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 3163×

Na začátek - dárek od TorencCullen. :-D Děkuji! :-)

Stála jsem před zrcadlem a dívala se na sebe. Potřebovala jsem chvilku jen pro sebe. Stále jsem se nevyrovnala s tím, co se mi stalo. Strašil mě ve snech, přestože jsem svou smrt přežila. Nevybavovala jsem si nic z toho, co se mnou dělal. Naposledy si pamatuji jen silnou ránu do hlavy.

Opřela jsem se o umyvadlo a svěsila hlavu. Na všechny okolo jsem se snažila působit klidně. Vždyť přece žiju, no ne? Všichni kolem mě byli vyděšení a já jim nechtěla přidělávat starosti. Snažila jsem se, aby nic nezpozorovali, aby byli přesvědčení, že to oni nejsou normální, že já jsem úplně v pořádku. Není to tak. Jsem vyděšená na smrt a vnitřně vyřízená.

Cokoliv se okolo mě pohne, vyděsí mě to. Cokoliv uslyším, leknu se. Je to příšerný pocit, ale musím ho zvládnout. Jediná moje jistota je Edward. Je tu u mě a to je jediný okamžik, kdy se cítím v bezpečí. Jeho nepřítomnost zvládám jen stěží. Cítím se slabá a bezmocná a právě ta bezmocnost mě ničí.

„Bell? Lásko?“ volal na mě Edward. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla. Zvládnu to. Musím.

„Už jdu,“ vydala jsem ze sebe sebejistě. Narovnala jsem se a naposledy se podívala do své tváře. Tu vyděšenou holku jsem schovala a přede mnou se objevila ta stará Bella.

„Vypadáš... No prostě… Jsi dokonalá,“ vydechl nakonec a usmál se. Vrátila jsem mu úsměv a zavěsila se do něj.

Dorazili jsme do recepce a oba jsme si odložili. Hned, jak jsem vstoupila mezi „mé“ lidi, ulevilo se mi. Tyhle pracovní párty jsem měla nejraději. Máme je každý rok. Vždycky jsem se na ně moc těšila. A letos poprvé extrémně. Nešla jsem totiž sama.

Zábava v sálu byla v plném proudu. Chvilku jsme stáli při vchodu a rozhlíželi se. Naproti nám bylo pódium, kde objednaná kapela dělala svoji práci. Po pravé straně byl připravený raut a vlevo od nás byl bar, který obklopovali moji kolegové.

„Jsi v pořádku?“ pronesl Edward do mého ucha.

„Ano,“ usmála jsem se a byla překvapená, že poprvé moje odpověď byla založená na pravdě.

„A ty?“ vrátila jsem mu starostlivý dotaz.

„Naprosto,“ vydechl a zářivě se na mě usmál. Naklonila jsem se pro polibek.

Po chvilce váhání jsme se zapojili do proudu zábavy. A po další chvilce jsem už Edwarda neviděla. Kluci ho vtáhli do svých spárů a já se přidala k holkám. Po oku jsem ho sledovala a vždy, když jsem se na něj podívala, on vyhledal mé oči a tak se naše pohledy střetly.

Musím přiznat, že jsem se cítila dobře. Opět jsem to byla já a to bez větší námahy. Byla jsem ráda, že jsem nakonec Edwarda přemluvila, abychom sem šli. A že mě to stálo hodně námahy. Stále jsem totiž nebyla zdravotně úplně v pořádku.

Nenasytné pohledy žen, které se jako „náhodou“ motaly kolem Edwarda, mě po nějaké době začaly štvát. A tak jsem se vymanila z našeho hloučku a šla si pro něj.

Propletla jsem se mezi lidmi a šla přímo k němu. Když jsem se blížila, stoupl si bokem, takže když jsem k němu přišla, něžně jsem mu vplula do objetí. Přendal si skleničku do druhé ruky a ochranářsky mě objal okolo zad. Držela jsem ho oběma rukama okolo pasu a přitiskla mu hlavu na hrudník. Přiznávám, že to bylo dětinské, ale ať na něj laskavě přestanou ty hyeny dělat oči.

Z mého gesta byl Edward evidentně vykolejený, ovšem zachoval klidnou hlavu. Vtiskl mi polibek do mých vlasů a rukou okolo mých zad si mě přitáhl blíž k sobě. Ty ženské si stejně nedaly pokoj a klidně ho balily dál. A tak jsem přešla i já do útoku. Nehledě na mé kolegy jsem se přesunula před něj. Edward mi odhrnul spadlé prameny vlasů a usmál se tím jeho neodolatelným úsměvem. Věděl, že žárlím. Jenže to mi bylo jedno. Stoupla jsem si na špičky a spojila naše rty v jedno. Divoce jsem ho líbala a on rozhodně neprotestoval, troufám si říct, že spolupracoval.

Moje ruce, které jsem měla na jeho zádech, nekontrolovaně sjely na jeho dokonalý zadek. Jeho rty na mých, jeho jazyk v mé puse, jeho volná ruka na mém zadku a jeho zadek v mých rukách měly za následek to, že jsem úplně zapomněla, že jsme na veřejnosti.

Jeho rty sklouzly k mému krku a já blaženě zavřela oči. Hladila jsem ho po zádech a vnímala každý dotyk jeho rtů. Opět se prodral k mým rtům, když jsem zezadu ucítila šťouchnutí. Ihned mi bylo jasné, že tohle gesto nebylo od Edwarda. Jediný, kdo je schopný do mě takhle neomaleně dloubnout, je Aiden.

Nepříjemně jsem se otočila a párkrát zamrkala, abych se probrala z té extáze, kterou ve mně Edward vyvolával s každým jeho dotekem.

„Nehodláš tu mít sex přímo před námi, že ne?“ nahnul se ke mně Aiden a pozvednul jedno obočí. Uvědomila jsem si, že moje snaha o odstrašení těch hyen přesáhla hranici únosnosti, a tak jsem se potichu usmála.

„Ne,“ špitla jsem směrem k němu a on se narovnal a zakýval hlavou na souhlas.

„Hodná holka,“ usmál se a vítězně si dal ruce v bok.

„Jdeme na záchod,“ zašeptala jsem do prázdna, chytila jsem Edwarda za klopu a rozešla se směrem ven ze sálu. S upřeným pohledem na Aidena jsem se zářivě usmála a kráčela pryč ze sálu. Aiden s výdechem opět složil ruce podél jeho těla a zamračil se. Vyděšeně na mě koukal, než jsme zmizeli na chodbě.

Vrhla jsem se po Edwardovi a on položil na nejbližší stolek svoji skleničku. Stejně to byla jen kulisa. Polibky mi vracel, ale tentokrát jsem poprvé měla pocit, že mi nestíhá. Byl evidentně překvapený z mého chtíče. Zato já byla hnaná touhou vzít si to, co mi patří a co je jen moje.

Zběsile jsem se po něm vrhala a on se snažil mi vyhovět. Sundala jsem z něho sako a to hodila do umyvadla. Edward mi zezadu vyhrnul šaty a pak jsme se natlačili do kabinky. Zavřela jsem za námi dveře a v tu ránu mě vysadil do vzduchu. S jeho neopotřebitelnou silou nebyl problém mě tam chvíli udržet. Roztáhla jsem ruce a chytila se z obou stran stěn. Což bylo sice zbytečné, ale určitý efekt to mělo. Edward mi zabořil hlavu do výstřihu a po chvilce mě sesunul na svůj klín.

Přísahám, že si snad nikdy nezvyknu na ten pocit, když je ve mně. Ladnými pohyby nahoru dolů jsme si udělali dobře. Stále mě držel a já se zadýchaná skláněla k jeho hrudi, abych se o něj opřela. Pohladil mě po vlasech a věnoval mi do nich polibek. Stále opřená o jeho hruď jsem to rozdýchávala. Tiše mě držel v náručí ještě několik málo minut. Pak se odhodlal prolomit to ticho a mé zrychlené dýchání.

„Jsi v pořádku?“ Bože, tuhle větu jsem od té nehody slýchala tak často, že mi z ní bylo zle. A proto jsem se urychleně otočila k záchodové míse a vyvrhla všechno, co jsem ten den jedla. Edward mi obratně chytil vlasy a čekal, co bude.

„Jsi v pořádku?“ zopakoval znova, když to vypadalo, že je po všem.

„Ne! Nejsem v pořádku! Byla jsem další oběť a já na to nepřišla! Nejsem v pořádku! Nemůžu! Nech mě!“ zakřičela jsem na něj nesmyslně a rozrazila dveře od záchodu. Když jsem vylezla, z očí se mi valily slzy o velikosti hrachu. Vyděšené holky stály u zrcadla a dívaly se nechápavě na mě.

„Co je?!“ zařvala jsem na ně a ony zakroutily hlavou, že nic. Otočily se a rychle záchodovou místnost opustily. Opřela jsem se o umyvadlo a pustila jsem vodu. Umyla jsem si obličej a tím smyla veškerý make up. Vypláchla jsem si pusu a snažila se uklidnit. Edward celou tu dobu stál na záchodě a ani se nepohnul. Bože, co jsem to udělala? Jsem nespravedlivá! Chtěla jsem se mu omluvit. Říct mu, že mě to mrzí a že ho miluji! Ale dveře do místnosti se rozrazily a v nich stál vyděšený Aiden.

Slibuji, že když bude hodně komentářů, tak přidám druhou, tu zajímavější část, rychle. :-DDD (Dělám si srandu. :-))

Druhá část bude z pohledu Aidena a Edwarda... :-D

Zatím si můžete tipnout, jak celý večírek skončí. :-D

P.S. Doufám, že to nikdo neuhádne... :-)

Autor: mmonik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rány minulosti - 23. kapitola: