Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rande naslepo - epilog

10.08.2012 (21:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4760×

Víte, co znamená prožívat sen? Ani já jsem to nevěděla, dokud jsem takhle nezačala žít. Všechno mi připadalo jako pohádka, bylo to dokonalé. Z Michaelova odchodu mi bylo velmi smutno a i přes Edwardovo utěšování, že je určitě v pořádku, a že se mu nic nestane, jsem měla obavy z jeho osudu. Přes všechno, co jsme si udělali, jsem ho milovala jako bratra a nechtěla, aby mu někdo ublížil. Byl to můj nejbližší člověk. Tedy bývalý, jeho role se teď ujal Edward, kterému začínám důvěřovat víc a víc. Čeká nás ještě spousta práce.

Poznala jsem na něm, jak velké má obavy, když mi oznámil, co je on a jeho rodina zač. Překvapilo mě to, ale svůj názor jsem na něj nezměnila, ani na někoho jiného. Miluji Edwarda takového, jaký je, i když je to s ním někdy těžké. Postupně se dozvídám víc a víc informací o světě, ve kterém žije. Snad se někdy stanu jeho součástí. Ano, slyšíte správně, chci se stát upírkou a prožít věčnost s Edwardem.

Vím, že on má vyhrazený názor na přeměnu lidí, co můžou žít spokojeně dál, ale copak bych mohla za pár desítek let umřít a nechat ho tu, jako to udělala jeho Debby? Ne, i kdyby mě nepřeměnil on, nechám se proměnit a potom spolu zůstaneme do konce věčnosti.

Kdo ví, třeba spolu budeme mít za pár dní určitý rozhovor, kde si o tom všem promluvíme, a třeba ho i přemluvím. Někdy je život těžký, ale když máte u sebe ty správné lidi, je lehké ho žít, i když máte před sebou spoustu překážek. Znovu jsem začala žít, tentokrát s Edwardem a jeho rodinou.

Angela Edwarda nemůže vystát a často to dává najevo nadávkami na něj, ale i přes to všechno jsme pořád kamarádky, jelikož hlavně díky ní, jsme se s Edwardem dali dohromady. To ona spojila naše životy a jenom díky ní, jsme oba konečně šťastní.

Věřte tomu nebo ne, ale Edward mě požádal o ruku. Za dva měsíce se bereme a já budu nosit jeho jméno, není to úžasné? Nemůžu se dočkat, i když mám mega trému, ale snad to nějak zvládnu, jako všechno.

Právě teď se nacházím u Cullenů doma a tulím se Edwardovi v náručí. Jsme v jeho starém pokoji, a i když má byt, ve kterém bydlí, neodolal a musel mě vzít ke Carlisleovi a Esmé domů a do jeho pokoje. Posloucháme jeho oblíbenou písničku – už jsem zapomněla, jak se jmenuje. Nejspíš jsem nedávala pozor a zase moc přemýšlela, jako teď.

„Miluješ mě?“ zeptala jsem se ho. Byla to pitomá otázka, ale důležitá k začátku našeho rozhovoru. Věděla jsem, že všichni nás nejspíš slyší, ale doufala, že je to nebude zajímat, nebo že si nás nebudou všímat.

„Jistě,“ odpověděl a usmál se. Milovala jsem, když se na mě takhle usmál, jelikož mě to vždycky zahřálo u srdce. Bylo to jako oheň, který nikdy nezhasíná, ale pořád hřeje a nikdy nepřestane.

„Takže mě přeměníš?“ Znovu jsem začínala. Věděl moc dobře, že ho budu neustále otravovat, ale snažil se to nějak přežít a znovu opakoval to samé, jako já. Dneska jsem se ale nehodlala jenom tak vzdát, chci slyšet konečnou odpověď.

„Už jsme o tom mluvili,“ odpověděl mi a pohladil mě po vlasech. Začínalo to být stereotypní, jelikož to dělal opravdu pokaždé. Je to, jako bychom točili nějaký film a neustále tuto scénu opakovali, protože nikdy nebyla správně.

„ Ano nebo ne?“ Tohle bylo poprvé, co jsem tuto otázku položila takhle přímo. Viděla jsem, jak ho to vykoulilo, ale ihned tu grimasu zamaskoval, až jsem si říkala, jestli to nebyl výplod mojí fantazie.

„Ne,“ zašeptal do ticha pokoje. Ranilo mě to, ale už jsem se naučila, že se člověk nesmí vzdávat, jinak to nikam nedotáhne. Budu ho přemlouvat tak dlouho, dokud mi neřekne ano, a i kdyby to mělo trvat další dva roky, budu trpělivá.

„Ale já chci.“ Znělo to jako od dítěte, ale já si nemohla pomoci.

„Vážně se o tom chceš teď dohadovat?“ Zavrtěla jsem hlavou, protože měl pravdu. Nechtěla jsem se o tom teď bavit, ne, když jsem v jeho objetí.

Však on mě jednou promění a potom spolu budeme až do konce věčnosti. Kdo ví, třeba konec světa nikdy nenastane a my nikdy neumřeme. Pořád budeme živí a zdraví, navíc krásní a mladí, koho by to nelákalo? Mě to tedy láká, obzvlášť pokud budu moct být s ním napořád. 

Víte, zezačátku jsem tuhle povídku milovala, ale když jsem psala dál a dál, začala mě nudit. Teprve teď na konci jsem si uvědomila, jakou mi dala práci. Nechtěla jsem ji dokončit, protože jsem chtěla odejít, ale teď jsem ráda, že jsem zůstala. Snad se vám kapitola líbila a pevně doufám, že i celá kapitolovka stála za přečtení. Můj dík patří všem, co mě podporovali a zanechávali komentáře, protože to byli právě oni, co mě nutili psát a psát. Děkuju, forewer.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande naslepo - epilog: