Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rande naslepo - 3. kapitola

04.04.2012 (13:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 4053×

„Můžu ti tykat?“ zeptal se mě a než jsem stačila odpovědět, přišla k nám ta samá hosteska, která mě dneska obsluhovala. Mohla na Edwardovi oči nechat, když ho spatřila. „Dal bych si vaši specialitu a ty, Bello?“ začal mi tykat, aniž bych s tím souhlasila. V duchu jsem se usmála.

„Dám si to samé co on,“ řekla jsem a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil.

Tohle bude ještě zajímavý a určitě velmi příjemný večer.

Pohled Edward

Hned jak jsem uviděl tu krásnou ženu, co seděla u stolu, poznal jsem, že je na ní něco výjimečného.

Její krásné hnědé oči mě ihned upoutaly a já jsem měl co dělat, abych od ní odtrhl zrak. Ihned jsem jí nabídl tykání, protože mi připadalo opravdu blbý, že jsme byli oba tak mladí a vykali jsme si.

Měla příjemný hlas, který, jak jsem si uvědomil, bych mohl poslouchat od rána do noci.

„Kolik ti je?“ zeptal jsem se a napil se vína, co nám přinesla servírka hned potom, co jsme si objednali specialitu.

„Je mi jednadvacet a tobě?“ odpověděla svým překrásným hlasem. Její srdce tlouklo opravdu hlasitě a vždycky, když jsem promluvil, ten tlukot ještě zesílil.

„Za dva měsíce mi bude třiadvacet,“ odpověděl jsem a usmál se úsměvem, díky němuž jdou ženy do kolen. Ano, je mi dvaadvacet už skoro pět set let. Ne, dělám si srandu. Ve skutečnosti mi je sedmnáct!

„Proč ses vlastně přihlásila do té seznamky?“ Počítal jsem s tím, že až mi odpoví, zeptá se mě na totéž. Odpověď mám přichystanou pořád. Přece jenom to není poprvé, co jsem do tohohle stupidního kurzu, nebo jak to mám pojmenovat, šel.

„Já se vlastně nepřihlásila. To moje kamarádka Angela, která si díky tomu našla svojí „životní lásku“. Teprve nedávno mi řekla, že tohle pro mě udělala a že jí za to můžu poděkovat později. Opravdu nevím, co od toho čekala, protože já si myslela, že tam se registrují jenom ubožáci.“ Začervenala se, když si uvědomila, že mě nepřímo tak nazvala. „Promiň a proč si se vlastně přihlásil ty?“

Jako bych to neříkal. „Jednou jsem slíbil svému kamarádovi, že to pro něj udělám. Samozřejmě jsem to neměl v plánu, ale časy se změnily. Minulý týden měl autonehodu, při níž zemřel.“ Vykulila na mě oči, ostatně tohle udělala každá žena, které jsem tohle nakecal. „Řekl jsem si, že to pro něj musím udělat, dokud jsem mladý, protože, jak už jsi řekla ty, jsem si myslel, že se sem hlásí jenom samí ubožáci a ubožačky. Prostě lidi, co nemají nic lepšího na práci, ale nejspíš jsem se malinko spletl. Kdo by řekl, že narazím na takovou krásnou a mladou ženu, jako jsi ty?“ Zářivě jsem se na ni usmál, úsměv mi oplatila. Upřeně se mi zadívala do očí, čímž mě zaskočila. Skoro každá žena, které jsem tuhle tu nacvičenou řeč pověděl, se stydlivě usmála a svůj zrak sklopila do země, ale tahle ne. Líbila se mi, klidně se mi dál dívala do očí, jako by tam mohla najít odpovědi na její nevyřčené otázky. 

„Chtěla by ses ještě na něco zeptat? Ptej se na cokoliv, odpovím ti rád,“ řekl jsem a mrkl na ni. Pořádně jsem se opřel do židle, a zatímco přemýšlela, nám servírka přinesla jídlo. Pečené brambory a… Co to sakra je? Snad nějaká klepítka nebo co?

Isabella se na mě zkoumavě zahleděla a asi poznala, jak jsem zaskočený jídlem, které nám servírka přinesla. Krátce se zasmála.

„To jsou krabí klepeta a brambory,“ zašeptala a těžko skrývala výsměšný úsměv. „Nikdy jsi to ještě nejedl?“

Zavrtěl jsem hlavou a znovu se podíval na krabí klepeta, co nám přinesli. Vypadaly tak nějak odporně. Ohrnul jsem nad tím jídlem nos, protože to divně zapáchalo.

„Musíš to jíst takhle,“ řekla a ukázala mi, jak to mám jíst.

***

Dojedli jsme to „výborné“ jídlo, ale oběma se nám ještě pryč nechtělo. Chtěl jsem jí udělat návrh, jestli by se mnou náhodou nejela ke mně ještě na kafe nebo na dezert. Prostě na něco, co by mi tam Alice stihla poslat.

„Žádné otázky jsi mi ještě nepoložila. Vždyť jsem ti to nabídl. Čekal jsem, že se mě zeptáš třeba, jestli mám sourozence nebo něco takového.“ Zadíval jsem se na ni a na chvilku se střel pohledem s jejíma čokoládovýma očima.

„Máš rodinu?“ zeptala se a zazubila se.

„Ano, mám sestru Alice a bratra Jaspera, ale nejsme sourozenci. Moji rodiče umřeli a jejich také, tak se nás ujali Esmé a Carlisle Cullenovi.“

„Myslíš doktora Carlislea Cullena?“ Hrubě mě přerušila a ihned, jak si to uvědomila, se mi omluvila. Mávl jsem nad tím rukou a v klidu odpověděl.

„Ano, můj otec je místní chirurg a možná si slyšela i o Esmé. Dělá byty, tedy navrhuje je a dělá i interiéry.“ Skončil jsem a usmál se na znamení, že jsem skončil a může promluvit, aniž by mě omylem přerušila.

„Ano, máš pravdu, znám ji. Dělala byt mé kamarádce a jejímu příteli.“ Přikývla, ale dál už nevěděla co říct. Hovor mezi námi nějakým způsobem vázl.

„Chceš už odvézt domů?“ zeptal jsem se, protože jsem usoudil, že dnešní večer už nemá cenu. Usmála se na mě a pokývala hlavou na znamení souhlasu.

Pomohl jsem jí do kabátu a ona se na mě vděčně usmála. Sám jsem se oblékl a zaplatil. Společně jsme vyšli z restaurace a mířili k mému autu. Když jsme k němu došli, zalapala po dechu.

„Páni, není to náhodou BMW Corba čtyři? Tohle nemá být u nás v USA ještě k dostání,“ zašeptala a upřela na mě svůj okouzlující pohled.

„Ano, je a máš pravdu i s tím, že tady ještě není. Objednal jsem si ji z Itálie a musím uznat, že mě to stálo opravdu majlant, než ji sem dopravili.“ Souhlasně zakývala hlavou. Pokynul jsme jí rukou, že může nastoupit na sedadlo vedle řidiče, a jako pravý gentleman jsem jí otevřel dveře a ihned potom, co nastoupila jsem, je za ní i zavřel.

Musel jsem vymyslet něco, o čem bychom se spolu mohli bavit, a díky čemuž by mě třeba i pozvala k sobě do bytu. Začínal jsem mít obrovskou chuť na sex. Už to je dlouho, co jsem ho měl naposledy.

Nasedl jsem a nastartoval motor, který ihned beze zvuku naskočil. Pomalu jsem vyjížděl z parkoviště a té krasavici, co seděla, jsem nevěnoval ani jediný pohled, zatím.

„Kolik tě to auto stálo?“ zeptala se. Nevěděl jsem, jestli to bylo tím, aby prolomila ticho, nebo to prostě vědět chtěla.

„Přibližně kolem půl milionu dolarů,“ odpověděl jsem a blýskl na ni úsměvem.

„Ty budeš asi v balíku, co?“ zazubila se na mě, ale ihned se zase otočila zpět k okýnku, a koukala z krajiny jako předtím, když jsme vyjeli.

„Si piš.“ Mrkl jsem a usmál se. Úsměv mi oplatila a hned byla atmosféra v autě ještě lepší. Byl slyšet jenom tlukot jejího a mého srdce, ale jinak bylo ticho. Cože? Ticho? Žádné protivné myšlenky, jak mě dostat do postele? Žádné myšlenky o tom, jak jsem krásný nebo něco podobného.

Ne, opravdu bylo ticho. Nemohl jsem přečíst její myšlenky, protože byly schované v její hlavě, kam jsem se nemohl dostat. Jak to, že jsem si toho nevšiml už předtím? Asi jsem. Já nevím, jak jsem si toho nemohl všimnout?

Ztěžka jsem si povzdychl.

„Kde vlastně bydlíš?“ zeptal jsem se jí.

„V ulici Jamese Basona, panelák číslo dvacet tři. Neboj, až budeme trochu blíž, tak tě budu navádět.“

„Neboj, já vím, kde to je,“ řekl jsem milý tónem hlasu.

***

„Jsme tady,“ zašeptal jsem a zastavil u chodníku.

„Děkuju za dnešní večer, bylo příjemné seznámit se s okouzlujícím mužem, jako jsi ty.“ Nic, ani stopa studu, že mě takhle nazvala. Zářivě jsem se k ní natáhl.

„Taky se mi to líbilo, zítra ti zavolám, abychom se domluvili na další schůzce, jestli budeš chtít,“ zašeptal jsem jí do ucha.

„Velmi ráda,“ řekla. Políbil jsem ji na rty. Chtěl jsem jednoduchý polibek, ale když ty její rty chutnaly tak nádherně. Neovládl jsem se a ještě víc se jí přisál na rty. Nebránila se, naopak! Oplácela mi to a jak. Líbala nádherně. Sice jsem měl spoustu žen, které líbaly ještě lépe, ale tohle bylo v něčem jiném, nemohl jsem přijít na důvod. Plné rty s příchutí jahody, to mám nejradši. Přitáhl jsem si ji nejblíže, jak to jen šlo. Jednou rukou jsem jí objímal za pas a druhou vklouzl do spod šatů a sáhl na krajkové kalhotky, pod nimiž bylo místečko, které jsem měl u žen nejraději. Chtěl jsem strčit prsty ještě pod ně, ale v tom se ode mě odtáhla a vlepila mi facku. A že to byla rána, až to pleskl. Vyděšeně se na mě podívala a rychle vystoupila z auta a běžela do domu.

Zabouchla dveře a mě tam nechala sedět vzrušeného a malinko poníženého.

Tos to pěkně podělal, nadával jsem si. Nevěděl jsem, jestli mám vystoupit a omluvit se jí, ale nakonec jsem to zavrhl a odjel pryč. Věděl jsem, že chtěla víc, měla je mokré a to určitě nebylo z ničeho jiného než ze vzrušení ze mě a z mého polibku.

Otočil jsem auto a odjel domů. Těšil jsem se do postele. Až se osprchuji a půjdu si lehnout. Ano, půjdu si lehnout. Tedy, alespoň jsem si to myslel, ale to by u nás nesměla bydlet Alice. 

Doufám, že se vám kapitola líbila. Jinak bych byla ráda, kdybyste každý napsal komentář a svůj názor, co zlepšit a co ne. Předem bych chtěla upozorni, že chyci aby bylo u každé kapitoly minimálně 16 komentů, jinak dál nepíšu. Vaše forewer.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande naslepo - 3. kapitola: