Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rande naslepo - 17. kapitola

g


Rande naslepo - 17. kapitolaDá mu Bella šanci, nebo se to znovu zamotá?

Byla jsem nešťastná, jelikož jsem nevěděla, jak tu větu dokončit. Jakmile jsem mu měla povědět, jestli mu dám nějakou šanci, hlas mi zanikl. Nevěděla jsem, jak dál, a nevěděla, jak mu odpovědět. Byl zklamaný, to jsem vyčetla z jeho grimas v obličeji, ale co já s tím mohla dělat?

„Panebože, Edwarde! Ty mi to tak ztěžuješ, proč na mě musíš v jednom kuse dělat ty psí oči? Cožpak to nemám už tak dost těžké? Ty víš, že tě strašně miluju, ale já nedokážu zapomenout a už nezvládám přihlížet tomu, jak se ti v jednom kuse mění nálady a jak se každou hodinu měníš.“

Odmlčela jsem se a pohlédla mu do očí, asi jsem mu způsobovala mnoho bolesti, ale já nemohla jinak. Sama jsem trpěla.

„Myslím, že ti rozumím,“ zašeptal. Znělo to tak smutně a sklesle, že jsem prostě neododala a přistoupila k němu, abych ho mohla obejmout. Nevím, co mě to popadlo, vždyť jsem mu tady ještě před pár sekundami vyčítala jeho chování! Ano, chovám se velmi hloupě, nezodpovědně a celkově úplně divně, ale nemůžu si pomoct. Miluji ho a jsem schopná pro něj udělat cokoliv, i když už nemám tolik síly, abych s ním mohla být a snášet jeho nálady i divné chování.

„Co vlastně pro tebe znamenám?“ Ta otázka mi bez přemýšlení vyklouzla z krku a už bylo pozdě, abych ji vrátila zpět. Vlastně jsem ani nechtěla slyšet, co pro něj znamenám, co když to bude něco – pro mě – velice smutného a zklame mě to? Nejspíš bych se potom dlouho trápila.

„Co to je za hloupou otázku?“ zeptal se. Cítila jsem, jak chvilku potom ztuhl, ale nic jsem neřekla a ani se na něj nepodívala. Už jsem měla jasno a plnou odpověď nechtěla slyšet. Když tohle někdo řekne – hlavně chlap –, nejspíš se chce přímé odpovědi vyhnout. Ženský instinkt mi říkal, že ani on sám neví, co pro něj jsem. 

„Nemusíš nic říkat,“ zašeptala jsem. Chtěla jsem tu větu nějak dokončit, ale nenapadala mě žádná slova, kterými bych chtěla vylíčit, co má udělat.

„Jenomže když nic neřeknu, urazíš se.“ Kousek jsem od něj poodstoupila a zpříma mu pohlédla do očí.

„Já že se urážím?“ pronesla jsem chladně a probodávala ho očima. Co si jako o sobě myslí? Nikdy jsem se před ním neurazila, maximálně naštvaně odešla, ale to je všechno, tak jak může říkat takovou hloupou a nepravdivou věc?

„Ano, někdy ses urazila,“ odpověděl. Chtěla jsem se na něj vrhnout a vystrčit ho ze svého bytu zpět na chodbu, jelikož to byla lež jako věž! Nikdy jsem se před ním neurazila!

„Dobře, kdy naposledy jsem se urazila?“ optala jsem se a netrpělivě vyčkávala. Když do deseti vteřin neodpověděl, začala jsem na něj křičet.

„Nevíš, co, hm, hm, nikdy jsem se totiž neurazila, tak tady přestaň říkat naprostý blbosti a konečně mi odpověz, miluješ mě, nebo ne?“

Do očí mi vhrkly slzy vzteku a já nedočkavě čekala na jeho odpověď. Měla jsem co dělat, abych na něj celá netrpělivá nezakřičela, aby mi odpověděl.

„Já nevím,“ odpověděl a sklopil pohled do země. Měla jsem už napřed vymyšleno, co řeknu, kdyby byla odpověď ne, ale tohle mě vyvedlo z míry. Nevěděla jsem, co říct. Nakonec mě ale přece jenom něco napadlo.

„Tak až to zjistíš, zavolej. Dej si pozor, ať je to brzy, protože já na tebe čekat nebudu, a teď jdi pryč.“ Byla jsem smutná a moje srdce se pomalu lámalo na kusy. Nechtěla jsem ho odsud vyhodit, ale co jiného jsem mohla dělat? Pořád mám hlavu plnou otázek a přitom nenacházím odpovědi, i když jsou přímo přede mnou. Je to smutné, já vím, ale co člověk nadělá?

„Bello…“ Zvedla jsem ruku aby přestal mluvit.

„Nic neříkej, běž pryč, až zjistíš, co vlastně ke mně cítíš, ozvi se.“ Nechtěla jsem to dál protahovat, tak jsem otevřela dveře na znamení, že má odejít pryč.

Beze slova se kolem mě protáhl. Na konci chodby se na mě ještě otočil a chtěl něco říct, ale já už zavírala dveře a nedala mu příležitost vyslovit své myšlenky nahlas. 


Ano, velice krátká kapitola, ale zase je brzy, co říkáte? Jinak, pro ty, co čtou i Můj gigolo, povídka bude zveřejněna do 3 dnů, tak se těšte. Jinak velice děkuji za komentáře, jsem moc ráda, že jste na tuto povídku nezapomněli a že jsou tu stále mí čtenáři, děkuju.

P.S.: Doufám, že tu povídku ještě někdo čte. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rande naslepo - 17. kapitola:

08.07.2012 [13:00]

Clothylda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.07.2012 [13:00]

CatherineCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

08.07.2012 [12:51]

SiReeNAhoj, příště si dej větší pozor na:
- Čárky,
- Vynechaná písmena,
- Dělení slov,
- Si se -> ses,
- Malá/velká písmena,
- Slovesné třídy,
- Krátké/dlouhé samohlásky,
- Skloňování,
- Chybějící mezery.
Pokud si po sobě kapitolu vždy pořádně pročteš, na většinu chyb bys měla přijít.
Díky. Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!