Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rande naslepo - 11. kapitola

14.05.2012 (21:30) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 3763×

Vrátila jsem se do mého dočasného domova s nákupem a jakmile jsem vkročila do obýváku, vyskočil na mě Edward a začal řvát:

„Kde jsi, sakra, byla?“ Úplně v klidu jsem ho obešla a položila nákup na stůl v kuchyni. Na to, že jsme měla ruku v sádře, to šlo všechno opravdu v pohodě.
„Odpovíš mi?“ zeptal se. Měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy, protože se tvářil opravdu komicky.

Ach jo, co se zase děje, Edwarde, že jsi najednou tak milý? Ještě před pár dny bys mě nejraději vojel někde v uličce a najednou máš strach, kam jsem odešla. Vůbec se v tobě nevyznám a začíná mě to opravdu štvát.
Možná bych si s tebou měla promluvit na rovinu a zeptat se tě, proč jsi jednou takový a potom zase takový. Nemáš náhodou rozdvojenou osobnost? Nebo něco podobného, co může být nebezpečné nejenom pro tebe, ale i pro ostatní lidi, když je tvoje druhá půlka úplnej magor?

Nemám se začít bát? Ani ho pořádně neznám a moc dobrý dojem na mě neudělalo ani to, že mi po hodině známosti sahal pod sukni. Ano, vzrušovalo mě to, ale nic extra to nebylo. Nebo vlastně? Do háje! Vyřešíme to teď a tady.
„Nechceš se už konečně rozhodnout, jak se ke mně budeš chovat?“ zeptala jsem se ho.

„Jak to myslíš?“ Naklonil hlavu malinko na stranu a v tomhle gestu zůstal až do doby, než jsem odpověděla.
„Pokaždé se chováš jinak, obzvlášť když jsem s tebou já. Jednou jsi hrozně milý a příjemný a vzápětí je z tebe obrovskej hajzl. Nepoznám, co z toho je jenom přetvářka, protože obojí hraješ dokonale, ale mě to už otravuje, tak se, prosím, rozhodni, jestli budeš normální, nebo kretén.“ Dala jsem si ruce vbok a našpulila rty. Čekala jsem, až mi odpoví, a upřímně jsem byla na odpověď zvědavá.

Povzdechl si a promnul si kořen nosu. „Omlouvám se, ale nemůžu za to, jakou mám osobnost.“ S těmihle slovy se otočil a odešel zpět do obýváku, kde hrála puštěná televize.

Tak trochu jsem čekala, že k tomu dodá něco jako: „A pokud se ti to nelíbí, můžeš se sbalit a vypadnout pryč!“ Nic takového ale neřekl, čímž mě docela překvapil.

Přemýšlela jsem, jestli mám jít za ním, aby tam nebyl tak sám, ale nakonec jsem se posadila na židli v kuchyni a dala se do čtení nového Cosmopolitanu, který nedávno vyšel.

Tak různě jsem si četla, když se najednou po pár minutách vrátil Edward a omluvil se.

Kulila jsem oči a v hlavě si přehrávala tuhle scénu pořád dokola. On se mi omluvil. Pan Frajírek se mi omluvil za to, že strkal svoje pazoury do mých kalhotek, kam jsem ho dobrovolně nepustila.

„Myslíš to upřímně?“ Chtěla jsem mít jistotu, že si ze mě nedělá nějaké blázny. Bála jsem se, abych mu neskočila na špek a on se mi nevysmál. To je vždycky na všem to nejhorší, ta nejistota.

„Jistě,“ řekl a přistoupil ke mně blíže. Viděla jsem, jak se usmívá, a čeká na mou odpověď.
Nadzvedla jsem obočí. „A proč se mi omlouváš až teď?“ Ano, v tuhle chvíli nebylo lehké mě přesvědčit, ale co, ať se hošánek snaží.

„Myslím, že je důležité, abychom si spolu rozuměli, když už tu společně budeme bydlet, a navíc jsem si uvědomil, že máš pravdu, Bello. V tvé přítomnosti se chovám opravdu pokaždé jinak, nevím, čím to je, ale budu se to snažit napravit, abychom se tu příštích pár dní nezabili. Přijímáš mou omluvu?“ Natáhl ke mně ruku a já ji, po krátkém váhání, přijala.

„Budu ti věřit,“ zašeptala jsem. „Doufám, že mě nezklameš.“ Něco mi říkalo, abych mu nevěřila, že mě stejně zklame, ale já tomu nechtěla věnovat pozornost, a tak jsem to ignorovala.

„Nezklamu tě.“ Mrknul na mě a hned vzápětí dodal: „Co kdybychom si skočili do kina a potom na večeři, samozřejmě pokud budeš chtít.“

Zkoumavě jsem se na něj zadívala a chtěla ihned vyhrknout, že ano, ale na poslední chvíli jsem se zadržela a dělala, že si to rozmýšlím. „Klidně, pokud se ti chce.“ Ledabyle jsem pokrčila rameny, aby to vypadalo, že je mi to vlastně jedno.

„Výborně, mrknu se, co dávají, a kolem šesté vyrazíme, jo?“ Blýskl po mně úsměvem a odešel zpět do obýváku, aniž by počkal na mou odpověď. Mrkla jsem se na hodiny a všimla si, že mi ještě pár hodin zbývá, takže jsem se znovu začetla do časopisu.

***

„Můžeme vyrazit?“ zeptal se mě Edward, když jsem vyšla z pokoje, už oblečená. „Sekne ti to.“ Uznale pokýval hlavou a já jsem se malinko začervenala. Měla jsem na sobě krátké červené šaty, které se mi lepily na tělo, a ve kterých jsem měla úplně dokonalé nohy. Vlasy jsem si natočila kulmou a lehce se namalovala. Tento večer jsem si chtěla užít, tak proč se neudělat krásnou? Sice jsem měla sádru, ale co.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a lépe si ho prohlédla. Měl na sobě černé kalhoty, které mu padly jako ulité. Určitě je měl šité na míru, protože mu padly opravdu skvěle. K tomu měl černé tričko, které mu obepínalo svaly na rukou a na hrudi. Zkrátka vypadal skvěle, ale to jsem mu říct nemohla. „Tobě to taky docela sluší.“

Usmála jsem se na něj a obula se do černých lodiček, které jsem si připravila. Boty na podpatku nenávidím, ale proti Edwardovi vypadám jako prcek, takže bude lepší, když si je vezmu.

Vyrazili jsme k jeho autu a on mi - jako džentlmen - otevřel dveře. Poděkovala jsem mu a nasedla do jeho autíčka, které se mi tolik líbilo.

Vyjeli jsme a cestou mlčeli. Byla jsem moc ráda, že to nebylo takové to tíživé ticho, ale docela příjemné, takže nám nebylo nepříjemně ani jednomu.

Zastavil před kinem v Seattlu. Znovu mi otevřel dveře a čekal, až vystoupím z auta. Nerada jsem to přiznávala, ale začínalo mi být malinko špatně a bolelo mě břicho. Nevěnovala jsem tomu pozornost a odešla s Edwardem, který mě držel kolem pasu, do kina.

„Vybrals něco?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, nevěděl jsem, co se ti bude líbit, a tak jsem koupil lístky na Titanic, který bude ve 3D provedení, nevadí?“
Zářivě jsem se na něj usmála. „Vybral si skvěle, bude to jistě úžasná podívaná, moc ti děkuju, ale nebude vyprodáno?“ Byla bych asi smutná, kdyby se najednou ukázalo, že jsou všechny lístky beznadějně vyprodané.
„Ano, jsou,“ zašeptal a já jsem smutně sklopila pohled. „Ale zavolal jsem sem ještě předtím a dva nám zamluvil.“ Rozesmála jsem se a strčila do něj.

„Ty jsi teda, víš, jak si mě vylekal?“ Rozesmál se, chytil mě za pas a odváděl k sálu, kde měl za pár minut začít film. Přede dveřmi jsme dostali oba 3D brýle a vešli dovnitř.

Pohodlně jsme se posadili a pozorovali lidi, co sem přicházeli. Měl pravdu, za pár minut tu bylo plno a žádné místo k sezení nebylo už volné. Nikdy bych to nepřiznala, ale ještě, že si na to vzpomněl.

Hodila jsem pohledem k němu a všimla si, že mě pozoruje.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se. Co když mi někde odstávají vlasy nebo jsem rozmazaná? To by byl opravdu trapas.

„Ne nic, jenom se dívám. Jsi krásná. Škoda, že jsem si toho nevšiml dřív. Kdybych se nechoval jako tupec, mohlo to dopadnout jinak,“ zašeptal a políbil mě do vlasů. Velice mě to překvapilo a malinko i vylekalo, co když po mně bude chtít víc?

Nedala jsem na sobě nic znát a klidným hlasem pronesla: „To je fakt, všechno mohlo být jinak, kdyby ses nechoval jako tupec.“ Zatvářil se smutně, a tak jsem rychle ještě dodala: „Ale pořád máš šanci to napravit, tak se snaž.“ Mrkla jsem na něj a otočila se zpět na plátno, kde začínal film.

Nasadila jsem si brýle a už se k Edwardovi neotočila. Zcela určitě jsem v nich vypadala jako tupec, zatímco on v nich vypadal jako model z nějaké reklamy. S určitostí jsem to ale říct nemohla, protože jsem překonala samu sebe a nepodívala se na něj ani během začátku filmu.

Jako vždy mi na konci ukápla slza, když se Titanic potopil a Jack zemřel. Chudák Rose, neumím si představit, že by mi přítel umřel a já přežila.

Vcelku mi bylo trapně, když to tam v tom autě dělali. Měla jsem z toho nepříjemný pocit a bylo to jenom díky tomu, že jsem vedle sebe cítila Edwarda a jeho pátravý pohled na mém obličeji. Lákalo mě to a přitahovalo jako magnet, takže jsem musela vynaložit veškeré úsilí, abych to ignorovala.

S naprostou určitostí jsem věděla, co by pak následovalo. Dali bychom si polibek, nebo se vášnivě líbali, dokud by nás ostatní neokřikli. Ne, to přeháním, ale i tak. Nechtěla jsem si připustit, že by se Edward změnil tak rychle. Uvěřila jsem mu, ale tak hloupá jsem nebyla. Ještě ne! Až mě teprve přesvědčí, potom se s ním budu líbat, i když vím, jak mi ublížil.

„Děkuji, že jsi mě sem vzal,“ zašeptala jsem mu, když film skončil. Když se rozsvítila světla, poprvé po pár hodinách jsem se na něj podívala. Na tváři mu hrál úsměv a pořád měl ty brýle. Jako bych to neříkala. Vypadal jako vystřižený z obálky nějakého vtipného časopisu.

„Rádo se stalo, doufám, že se ti film líbil, uplakánku,“ zašklebil se a vzal mě za ruku. Působilo to jako milé gesto, ale pro mě nijak příjemné nebylo. Když se mě dotkl, proběhl mnou elektrický šok, který jsem nedokázala popsat. Ihned jsem se zatvářila normálně a usmála se na něj.

„Si piš, že se mi líbil, a neříkej mi tak. Na konci to bylo smutný a určitě jsem nebyla sama, komu se zalily oči slzami. Alespoň ne jediná dívka,“ řekla jsem a stiskla mu ruku. Usmál se na mě tak, až jsem myslela, že si roztrhne obličej, ale nestalo se tak. Škoda.

Dělám si srandu. Ale bylo mi líto, že vypadá pořád tak dokonale, ať dělá, co dělá. Každý jiný, co by dokázal udělat úsměv jako Edward, by vypadala zatraceně divně, ale u něj to působilo vcelku mile.

Vydali jsme se ruku v ruce k autu, které jsme zaparkovali na parkovišti. Nastoupili jsme a Edward nás odvezl do nějaké přepychové restaurace, kam bych nikdy nevkročila bez zlaté karty. Obrátila jsem oči v sloup, když k nám přišel mladík, aby od Edwarda převzal klíče a auto zaparkoval někde jinde.

„Nepřeháníš to malinko?“ zeptala jsem se ho potichu, aby nás nikdo neslyšel.

„Nevím, o čem to mluvíš.“ Uličnicky na mě mrkl a řekl postaršímu pánovi své jméno. Poté nás odvedl do zadní části podniku, kde jsme měli víc soukromí než ostatní hosté. Nešťastně jsem si povzdechla. Proč musel vybrat zrovna takhle luxusní podnik? Takhle mu budu dlužná alespoň polibkem, když už ne něčím jiným.

Bylo to krásné prostředí. Nádherně to tam vonělo a na sedačkách potažených kůží se dobře sedělo. Nic z toho mi však nezabránilo, abych se na tomto místě cítila příjemně. Byla jsem nejistá, protože jsem neznala správnou etiketu, ale na druhou stranu jsem děkovala Bohu, že jsme tu jenom my dva a nikdo jiný nepřijde.

Mýlila jsem, opět.

Asi po deseti minutách, co jsme tam seděli, k nám přišla krásná hnědovláska a bez dovolení se posadila k našemu stolu. Zamračila jsem se na ni, protože mi bylo jasné, kdo to je. Jedna z Edwardových známostí, předpokládám. Hodila jsem pohledem k Edwardovi a prosebně se na něj zadívala. Chtěla jsem buď odtud odejít, nebo ať alespoň odejde tahle ,kráska‘.

„Natasho, co tu děláš?“ zeptal se jí a usrkl šampaňského, které jsme objednali. Já jsem se ho ani nedotkla, protože jsem neměla chuť.

„Co by, chtěla jsem tě pozdravit,“ zašeptala. Očividně jí vůbec nevadilo, že jsem tam. Nejspíš mě ignorovala.

Ve mně to vřelo. Proč ji ještě Edward odsud nevyhodil? Já vím, nebylo by to nějak extra slušné, ale mohl ji o to alespoň požádat.

Tiše jsem tam seděla naproti nim a připadala si jako páté kolo u vozu. Proč jsem odtamtud ještě neodešla? Nejspíš proto, že mám nějakou hrdost, a že nenechám tuhle nánu vyhrát. S Edwardem sice nic nemám, ale kdo si, sakra, myslí, že je? Přece si nemůže jen tak přijít k něčímu stolu a bez požádání se posadit a flirtovat. Horší bylo navíc i to, že jsem tam seděla i já.

Cítila jsem na sobě pohledy ostatních hostů. Co si asi myslí? Nejspíš, že jsem chudinka, co nechá svého přítele takové couře, jako byla Natasha. Co to vůbec je za jméno?

„Co je to za holku?“ Bezpochyby mluvila o mně, protože na mě i neomaleně ukázala prstem. Vřelo to ve mně vzteky, ale nakonec jsem se ovládla a přemýšlela nad tím, co řeknu. Měla jsem sto chutí jí jednu plesknout.

Rozmyslela jsem se a chladně zašeptala. „Jsem jeho přítelkyně a myslím, že bychom oba ocenili, kdybys nás nechala a odešla pryč. Chtěli jsme si spolu užít krásný večer, ale jaksi to nepůjde, když nám budeš dělat křena.“

Zářivě jsem se na ni usmála a čekala na její reakci. Nic neřekla, ale zatvářila se, jako by dostala facku. V duchu jsem se vítězně usmála a jí nezbylo nic jiného, než beze slova odejít.

Stočila jsem pohled na Edwarda, který se na mě usmíval jeho pokřiveným úsměvem.

„Přítelkyně?“ zeptal se. Pokrčila jsem rameny a usrkla šampaňského.

„Pokud ti to vadí, klidně za ní půjdu a řeknu, že se spolu skoro ani neznáme,“ zašeptala jsem a laškovně zvedla obočí.

„Na to zapomeň. Náhodou bylo docela příjemné to slyšet.“ Položil svou ruku na mou a stiskl ji. Potěšeně jsem se usmála.

***

Dorazili jsme domů a já musela připustit, že se tento večer i přes malinké neshody, jako byla nevítaná návštěva Natashy u našeho stolu, to byl opravdu vydařený večer. Večeře byla skvělá, i když nevím, co jsem vůbec jedla, ale chutnalo to báječně.

„Byl to moc příjemný večer,“ řekla jsem mu a shodila ze sebe lodičky, od kterých jsem měla otlačené nohy.

„To teda, jsem moc rád, že si mé pozvání přijala, a že se ti večer líbil,“ zašeptal a prošel kolem mě do své ložnice.

Ani mě nepřekvapilo, když jsem se sem nastěhovala, že tu má jak svoji ložnici, tak pokoj pro hosty, kde jsem měla teď bydlet já. Byla jsem moc ráda, že nemusím bydlet v Edwardově pokoji, protože bych se tam cítila nesvá a navíc by mi bylo hloupě, kdyby kvůli mně spal na gauči. Byl sice pohodlný, ale na spaní to nebylo.

„Byl velice příjemný, takže doufám, že si to ještě někdy zopakujeme,“ zavolala jsem dost hlasitě na to, aby mě slyšel. Žádná odpověď se nedostavila a já litovala, že jsem vůbec něco takového plácla. Odešla jsem do kuchyně a natočila si sklenku čisté vody, protože mi znenadání vyschlo v krku.

Najednou mě zezadu objaly teplé, mužné paže a u mého levého ucha se ozýval Edwardův pravidelný dech. „Vážně bys o to stála?“ Políbil mě na ucho a po chvilce mlčenlivosti si mě otočil obličejem k němu. „Co ty na to? Sama si to navrhla, takže bych čekal, že se mi vrhneš kolem krku a začneš mě líbat. A hle, jsem tu před tebou a čekám na tvou reakci.“

To by mě tedy zajímalo, jak bys asi reagoval, kdybych ti vlepila facku, pomyslela jsem si. Ze široka jsem se na něj usmála. „Ano, stála, protože to byl jeden z nejpříjemnějších večerů v mém životě, ale na jednu podstatnou věc si zapomněl.“ Právě jsem udělala tu nejhloupější věc, ale co. Tak toho budu litovat, dřív nebo později bych to stejně asi udělala.

„Jakou?“ Pomalu se ode mě odtáhl a zatvářil se smutně.

„Kvůli líbání se nevrhám já na tebe, ale ty na mě.“ Mrkla jsem na něj a on se, podle mého očekávání, na mě vrhl. Líbal mě jemně, ale dravě zároveň, takže jsem si to užívala, jak jenom to šlo. No co, teď nebo později, jednou by k tomu stejně asi došlo. Sice to bylo docela brzo od posledního, ne moc příjemného polibku, ale co. Já byla spokojená a věřím, že Edward taky.

„Ani nevíš, jak tě chci,“ zašeptal mi do ucha a malinko se do něj zakousnul. „Chci být v tobě.“ Ztuhla jsem na místě. Do háje! Takhle jsem to nechtěla.

Takže, co bude dál. Chcete, aby Bella něco s Edwardem měla, nebo aby to skončilo jenom u pusy? Záleží jenom na vás, takže pište, co budete chtít, podle toho se rozhodnu. Vaše forewer. 

P.S.: Doufám, že se kapitola líbila. 

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande naslepo - 11. kapitola: