Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rande naslepo - 1. kapitola

14.02.2012 (18:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 5690×

Nikdy by mě nenapadlo, že bych se nechala přemluvit, abych šla na rande naslepo. Moje nejlepší kamarádka Angela mě k tomu přemluvila, protože ona sama, když toto podnikla, potkala Jeffa, její životní lásku.

„Ale no tak, nebuď taková,“ řekla mi u mě v bytu s úsměvem, když to na mě vybalila.

„Ang, já nevím, jestli je to dobrý nápad. Co když tam na mě bude čekat nějaký úchyl? Nebo co když se mě pokusí znásilnit? Já bych to neriskovala. A to, že tam potkám dokonalého muže jako ty, není moc pravděpodobné.“ Kousla jsem se do rtu a přikryla se dekou. Zrovna minulý týden se mi porouchalo topení a ten idiot, co vlastnil tento panelák, nebyl schopný ho opravit, nebo zavolat někoho, aby to opravil místo něj.

„Ale, Bello, ty všechno moc hrotíš. Jenom to zkus, bude to legrace. A navíc tím nic neztratíš,“ pověděla a přepnula televizi na jiný program.

„Jů, Sex ve městě. Necháme to?“ zeptala jsem se, abych tento rozhovor ukončila. Stalo se tak, koukali jsme na to společně.
Dívali jsme se, jak si Sarah Jessica Parker užívá s Panem Božským v posteli a přitom neví, že ji podvádí. Jak roztomilé.

„Ještě sis to nerozmyslela?“ přerušila ticho Angela, když naskočila na televizi reklama.

„Já opravdu nevím, jestli je to dobrý nápad. Přece jenom je trošku divné jít s někým na rande, když ho ani neznám.“ Povzdechla jsem si, protože jsem cítila, že se vzdávám a ona opět vítězí.

„O to jde, vždyť co je lepšího, než jít s někým na rande a neznat ho? Za ten večer ho poznáš a třeba se ti zalíbí. Je to adrenalin a bude se ti to líbit, uvidíš. Já jsem si také nebyla jistá, ale stálo to za to. Prosím.“ Udělala na mě psí oči a já jsem přikývla. Když nic jiného, tak ztratím jenom jeden hloupý den v roce. To se snad nic tak hrozného nestane.

„Paráda,“ vykřikla a objala mě. Usmála jsem se a objetí jí opětovala.

„A to se mám někde zaregistrovat, nebo co?“ zeptala jsem se, protože pokud se jednalo o takové věci, které jsem neznala, začala jsem být obrovský zmatkář.

„Vše je zařízeno,“ odpověděla a podala mi papír s informacemi.

„Cože?“ vyjekla jsem a ona mi podala papír.
Čas: 20:00
Místo konání: McBraun
Číslo stolu: 4

„Neříkej, že tě to nevzrušuje.“ Podívala se na mě.

Povzdechla jsem si, protože měla pravdu. Jistým způsobem to bylo opravdu vzrušení, ale na druhou stranu jsem také cítila obrovský strach.

„A kdy se to má konat?“ zeptala jsem se. Podívala se na mě způsobem, který jsem u ní vídávala, když udělala něco moc hloupého.

„Zítra,“ pípla a stáhla se ode mě trošku dál. Bála se, abych jí samou zuřivostí jednu nevybalila.

„Zí-zítra?“ koktala jsem a těkala očima. Musela jsem vypadat opravdu blbě, protože se Angela začala smát, až se za břicho popadala.

„Není to nějak narychlo? Já myslela, že to bude nejdřív tak za týden, a navíc nemám co na sebe.“ Nemluvila jsem tak docela pravdu, protože jsme minulý týden byli na obrovském nákupním maratónu, kde jsem vykoupila snad celý obchoďák.

„Abys nekecala.“ Mrkla na mě. „A navíc jsem ti něco koupila.“ Šla zpět na chodbu a odtamtud mi přinesla obrovský igelit.

„Co je to?“ zeptala jsem se.

„Otevři to a uvidíš.“

Vzala jsem za tkaničku a pomalu jsem vytáhla nádherné večerní šaty. Byly opravdu nádherné, až jsem zatajila dech. Krásnější šaty jsem snad ani neviděla.

„Ty jsou krásné,“ zašeptala jsem. „Děkuju moc.“ Objala jsem Ang, ale ona uhnula stranou.

„Ještě ne. Neviděla jsi totiž boty,“ řekla a vstala. Moc jsem nerozmýšlela, odkud zase něco vytáhne a místo toho jsem se začala svlékat a zkoušet si nové šaty.

Padly mi jako ulité. Jako by je šili přesně pro mě. Na moji výšku a váhu.

„Na,“ řekla a podala mi černou krabici. Odklopila jsem víko a čuměla. Uviděla jsem nejkrásnější boty. Okamžitě jsem si je obula a podívala se do zrcadla. Kdybych se ještě trošku upravila a udělala si krásný účes, vypadala bych jako princezna z pohádky.

„Jsi krásná.“ Angela vstala a prošla kolem mě dokola. „Jestli nebudeš v té restauraci ta nejkrásnější, tak asi skočím  mostu.“ Obě jsme se rozesmály.

***

Nastala chvíle CH a já se pomalu začala oblékat na svůj večer. Angela pozvala ke mně jednu svoji kamarádku, která se chtěla stát kadeřnicí, a nechala ji, aby si hrála s mými vlasy.

Nemohla jsem vidět do zrcadla, protože přes něj přehodily bílé prostěradlo.

Zatímco mě Carol česala, Angela mě líčila a nanášela make-up.

„Hotovo,“ řekla Carol a kousek ode mě poodstoupila.

„Já taky,“ přidala se Angela a společně odkryly zrcadlo. Zůstala jsem vykuleně stát, protože kdyby osoba v zrcadle nedělala stejná gesta jako já, nevěřila bych, že to můžu být já.

Měla jsem na sobě vrstvu řasenky a lehké růžové oční stíny. Rty jsem měla lehce přetřené leskem na rty a make-up ani nebyl vidět.

Mnohem víc se mi ale zalíbily vlasy. Rozplakala jsem se štěstím.

„Hlavně neplač,“ zarazila mě Angela a já ji objala. Společně jsme do party přijaly i Carol.

Moc prosím, aby každý, kdo toto četl, přidal alespoň smajlíka. Nechci pokračovat s povídkou, kterou čte 200 lidí a komentářů se objeví jenom 10. Takhle to u mě nefunguje. Moc prosím o kometáře. Alespoň teď.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rande naslepo - 1. kapitola: