Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Radši doživotně zavřená než rok s idiotem! 3. kapitola

06.09.2011 (15:45) • stmivani158 • FanFiction na pokračování • komentováno 44× • zobrazeno 2858×

„Budeš se tam smát dlouho?“ ušklíbla jsem se a on se jen znovu rozesmál.

„P-pro-prosím v-vás,“ vykoktal v záchvatu smíchu a strážník, který se třepal v tichém smíchu, kývl hlavou, že rozumí a ukázal na dveře.

„Ty jsi opravdu idiot!“ zaprskala jsem a odešla s chrastěním pout do místnosti. Ještě než strážník zavřel dveře, slyšela jsem Edwardův smích a vyheknutí, že cinkám jako kráva na paloučku.

„Sedněte si, půjde to tak líp,“ rozkázal a zatlačil mě dlaní do židle. Se zafuněním si klekl na jedno koleno a odemknul mi pouta na nohách a já se cítila snad o deset kilo lehčí.

„Stoupněte si, slečno,“ řekl znovu a chytil se za stůl, po kterém se vytáhl na obě nohy. A odemknul mi nakonec i pouta na zápěstí. Po tváři se mi rozlil vděčný a hlavně šťastný úsměv. Měla jsem pocit, že snad dokážu uběhnout míle a nic mě nedokáže zastavit.

„Takhle blbě se tváří každý, když mu je odemknu,“ zamumlal a pousmál se.

„Připadáte si nepřemožitelná, viďte?“ zeptal se a sklopil oči, jako by se snad za něco styděl.

„Jak to víte?“ zeptala jsem se a on se uchechtl.

„Znám to,“ špitl a doprovodil mě ke dveřím.

„Hodně štěstí,“ popřál mi a já se s tichým „děkuji“ vydala za Edwardem, který si mě, s přivřenýma očima do úzké štěrbiny, zkoumavě prohlížel.

„V tomhle nikam nemůžeš,“ zamumlal a ušklíbl se na moje oblečení.

„Starej se o svoje hadry, ty nádhero,“ zasyčela jsem a rozešla se k výtahům.

„Jak se jde bez pout?“ zeptal se ironicky a já zas měla tu ukrutnou chuť ho zabít, nebo aspoň něčím praštit.

Bouchla jsem pěstí do tlačítka na zavolání výtahů a hlasitě vydechla všechen vzduch, který jsem během čtyř kroků nabrala do plic.

„Funíš jako lokomotiva,“ poznamenal a dal si ruce do kapes.

Výtah se otevřel a oba jsme nastoupili a já odpočítávala sekundy, kdy se dveře zavřou a já mu zlomím vaz!

Dveře se s cinknutím skoro zavřely a mě začala svrbět ruka. V hlavě se mi rojily nápady, jak přesně mu vymlátím mozek z hlavy a rozlámu každou kost v těle, a co všechno budu potřebovat na odklizení těla, kolik času budu mít a kde tady bude asi úklidová místnost.

„Počkejte!“ zakřičel jemný ženský hlas a já měla na jazyku krátké a stručné: „Táhni po schodech!“

Edward samozřejmě šarmantně přiskočil a strčil ruku do dveří a já měla jedinečnou možnost vyměnit jeho ruku za hlavu a modlit se, aby se výtah porouchal a celou hlavu mu to rozmáčklo.

„Děkuji,“ špitla k němu nesměle ta kachna a celá zčervenala.

„Pro vás jsem tady kdykoliv, Kate,“ odpověděl galantně ten idiot a povytáhl jeden koutek úst. Vypadal jako bůh, aspoň podle toho, jak na něho ta stydlivka zbožně zírala. Mně naopak přišel jako naprostý idiot s velkým I.

„Vystupujeme, Isabello!“ řekl tvrdým hlasem a vystrčil mě z výtahu.

„Pěkný víkend, Kate,“ zavolal, než se výtah znovu zavřel a stydlivka snad omdlela, podle té rány, která se ozvala ihned po dovření dveří.

Rozhlídla jsem se, kde jsme, vypadalo to jako suterén.

„Parkoviště,“ oznámil Edward a já vycítila jedinečnou možnost, jelikož kamery byly za rohem a nikde nebyla ani noha.

Celou silou jsem ho natlačila na zeď. Žíly jsem měla napumpované adrenalinem a srdce jsem cítila až v krku, jak rychle mi tlouklo. Samolibě jsem sledovala jeho překvapený výraz.

„Ještě jednou se mě dotkneš, nebo řekneš něco, co se mi nebude líbit a zabiju tě,“ zavrčela jsem a mu se na tváři znovu usadil ten namyšlený pohled, ale pak se změnil na jiný.

„Bello,“ vzdychl moje jméno a chytil mě za zadek a natlačil mě víc na sebe. Mezi námi nebyl ani centimetr místa. Na svém břiše jsem pocítila, jeho plný rozkrok. „Líbíš se mi takhle,“ zachraptěl mi do ucha.

„Ano? A co tohle?“ zapředla jsem mu do ucha a rukou jsem mu přejela po rozkroku. Slastně zasténal a jednou rukou mi zajel pod tričko. Rozpřáhla jsem se kolenem a plnou silou jsem mu kopla do jeho nejcitlivějšího místa.

„Aaaaau!“ zaúpěl a chytl se za rozkrok.

„Tak co? Líbilo?“ zeptala jsem se smíchem, on se jen svezl po stěně a se žuchnutím padl na podlahu.

„Kráva blbá! Pizda! Debilní malá káča!“ ozýval se jeho písklavý hlas chodbami parkoviště a já se s úsměvem vydala za jediným autem, které tam parkovalo.

Po pár minutách za neustálých nadávek dohopsal k autu. Pořád se držel za rozkrok a při každém kroku vyhekl a zkřivil tvář.

„Hurá!“ zvolala jsem sarkasticky.

„Mlč!“ zavrčel a odemknul auto. Rozesmála jsem se a sedla si do auta.

Celou cestu nadával na provoz a mumlal nadávky, které s jistotou patřily jen a jen mně.

Po hodině cesty, která se táhla přes celé město, zastavil u většího řadového domku. Jako by z oka vypadl těm z amerických filmů.

Zaparkoval před šedým domem a vytáhl klíčky ze zapalování, vystoupil se zaúpěním. Nevěděla jsem, jestli mám taky vystoupit, nebo jestli si šel jen něco vyzvednout. Nezdálo se mi, že by si ve dvaceti pěti mohl dovolit tak obrovský dům, a to ani nemluvě o tom luxusním autu.

„Nemám na to celý den, tak vypadni z toho auta!“ zavřískl a odemknul dveře od domu.

Otevřela jsem dveře od auta a vystoupila. Došla jsem ke schodům a nakoukla do chodby.

„Bello, dělej, proboha!“ zakřičel vztekle a kopl do spodních kachliček.

„Něco jsem ti o tom řekla!“ řekla jsem v klidu a on na mě vyděšeně vytřeštil oči a chytl se znovu za rozkrok.

Otevřel dveře dokořán a sám šel napřed. Nejistě jsem vyšla schody a s vrznutím jsem překročila práh domu.

„Tanyo! Jsem doma!“ zakřičel do domu. Okamžitě k němu přicupitala sladká blondýnka a políbila ho na rty, znechuceně jsem si odfrkla a ona ke mně střelila ostražitým pohledem.

„Kdo to je, Edwarde?“ zeptala se naštvaně a založila si ruce v bok.

„Práce,“ odpověděl Edward a loudavým krokem se vydal pryč.

„Fajn, ale spí venku,“ prskla a odcupitala za ním.

Všimla jsem si, že zájem opadl a je mi to opravdu líto. Nevím co, se vám nelíbí, tak budu ráda za kritiku!

(Pokud bude víc jak třicet komentářů, přidám další kapitolu hned druhý den. Potřebuji motivaci, jelikož jsem nějak zlenivěla. :D)

Autor: stmivani158 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Radši doživotně zavřená než rok s idiotem! 3. kapitola: