Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Radši doživotně zavřená než rok s idiotem! 1. kapitola

28.08.2011 (20:45) • stmivani158 • FanFiction na pokračování • komentováno 57× • zobrazeno 3870×

Bella

„Povstaňte!“ zakřičel ženský hlas a celou místností se rozlehlo vrzání židlí.

„Po dlouhém uvažování a přiklonění se k tomu, že dotyčná obviněná byla i obětí, uděluji trest patnáct let ve věznici s nejvyšší ostrahou.“ vyřkla rozsudek ta obtloustlá kráva a posměvačně si mě přeměřila. Nakonec klepla tou svou paličkou na maso, kterou jsem měla chuť jí rozmlátit hlavu!

„Cože?“ vyjekla jsem a zmateně těkala pohledem z mého obhájce na soudkyni.

„Ještě jedno slovo, slečno Isabello Swanová, a strávíte noc v naší vězeňské cele!“ zakřičela a zafuněla jako parní válec a těžkými kroky odcházela.

„Eriku, co to má znamenat?“ špitla jsem k mému právníkovi, který jen s nezájmem pokrčil rameny.

„Jak nevíš? Měli jsme to uhrát na sebeobranu!“ zavřískala jsem.

„Odvoláme se, nebo zkusím zatahat za nějaké nitky,“ odpověděl a tvářil se, jako by snad všechno bylo v pořádku. Přitom já jsem byla na pokraji zhroucení při představě, že budu patnáct let sedět za takovou volovinu!

„To ti doporučuji,“ zašeptala jsem výhružně a on jen vykulil oči a rychle si posbíral papíry a kufřík.

„Tak jdeme, slečno!“ rozkázal hrubý hlas policisty, který mě pevně chytil za paži.

„Eriku!“ sykla jsem a on se na mě vyděšeně podíval s otázkami v očích. Zasmála jsem se a přikývla, že udělám opravdu všechno, když mě odsud nedostane a že první, kdo si to odskáče, bude on!

Slyšela jsem jen, jak těžce polkl.

„Moment, ještě někam zaskočím a pak ji můžete odvést,“ řekl rozklepaným hlasem a vyběhl z místnosti.

Erik

„Jsem v prdeli! Jsem v prdeli!“ šeptal jsem si pořád dokola a snažil se najít aspoň skulinku v zákoně, když vtom se kolem mě prohnal Paul. Moje jediná záchrana!

„Paule!“ zakřičel jsem na starého známého, který mi dlužil víc než dost.

Paul

Prošel jsem kolem Erika, který byl kdysi můj žák. Dokud mě nepřistihl s mou nadřízenou. Pak už to byl pouhý hajzlík, který si rád vybíral své „službičky mlčenlivosti“.

„Paule!“ zakřičel mé jméno a já ztuhnul.

„Ahoj, Eriku,“ pozdravil jsem a v hlavě prosil boha, ať nic nechce.

„Víš, něco bych potřeboval, pomůžeš mi?“ zeptal se se zoufalým výrazem.

„Jistě,“ odvětil jsem mile a přešel k němu. Dal jsem mu ruku kolem ramen a zavedl ho do své kanceláře.

„Tak co to bude, Eriku? Dlouho jsme se neviděli,“ řekl jsem přes zaťaté zuby a s křečí v obličeji, která měla vypadat jako úsměv.

„Mám teď zvláštní případ. Dcera zabila svého otce a dostala patnáct let,“ odpověděl a pozoroval svoje špičky bot. Pokynul jsem mu k židli a on se po ní přímo svezl.

„Tak to ať je ráda, že nedostala doživotí,“ rozesmál jsem se a zakroutil pobaveně hlavou.

„Ale on ji týral,“ namítl hořce.

„Tak v čem je problém?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Nejsou k tomu žádné důkazy,“ pokrčil rameny a povzdechl si.

„Eriku, co jsem tě učil? Když nejsou důkazy, tak si je prostě udělej!“ poučil jsem ho přísně. Ach, ta stará dobrá škola.

„Ale já potřebuju čas a dneska ji odsoudili a má být už převezena!“ zafňukal a složil si hlavu do dlaní.

„To je problém,“ zamručel jsem a začal přemýšlet, jak ho odsud vykopnout.

„Ona je fakt magor, Paule, zabije mě!“ vyhrkl a začal popotahovat jako malé dítě.

„Kdo ji soudil?“ zeptal jsem a otevřel šuplík s papíry.

„Marry,“ vyřkl jméno mé nejdivočejší milenky.

„To jsi měl říct hned! Odvoláš se a já s ní promluvím, dostane tak rok,“ řekl jsem a považoval to za vyřešenou věc.

„Kolik jí je?“ optal jsem se ještě.

„Sedmnáct,“ řekl s povzdechem.

„Ouha, tak to je navíc na opatrovníka. Aspoň podusím toho zmetka, kterého mám na stáži,“ mrkl jsem na něj a on se rozzářil jako vánoční stromeček.

„Děkuji, Paule! Fakt díky,“ děkoval šťastně a rychle vstal.

„V pořádku,“ zamručel jsem a mával rukou, že to byla opravdu maličkost.

Když se zaklaply dveře, začal jsem přemýšlet, kde se ten zmetek nachází.

„Edwarde!“ zakřičel jsem z plných plic, dveře se hned rozrazily a nakoukla do nich hlava mého stážisty.

„Ano, pane Kortne?“ zeptal se třesoucím se hlasem. Ukázal jsem na židli a on si nesměle sedl. Připadal mi jako ublížené děvčátko.

„Víš, za ty problemy, co jsi udělal...“ začal jsem a on se na mě vyděšeně podíval. Měl jsem co dělat, abych nevybuchl smíchy.

„Pane Kortne, sám víte, že už jsem se napravil a -“ skočil do řeči a začal zmatkovat.

„Edwarde!“ zadržel jsem ho a zpražil přísným pohledem.

„Mám pro tebe práci. Vždycky jsi chtěl vlastní případ, ne?“ nabídl jsem mu a on se na mě zkoumavě podíval.

„No, ano, chtěl,“ přiznal a čekal.

„Fajn, budeš dělat opatrovníka,“ zamručel jsem a dál se věnoval rozdělaným papírům.

„Vy jste se zbláznil, ne?“ vykřikl naštvaně. Ihned jsem k němu střelil pohledem, pod kterým se přikrčil.

„Nemám k tomu žádné preference ani školu,“ blekotal dál a ještě víc se sesunul po židli.

„Vše potřebné zařídím,“ odpověděl jsem a nalil si sklenku whisky.

„A pak bude vše smazáno?“ zeptal se zájmem.

„Jistě, Edwarde,“ odvětil jsem a usmál se.

„Dobře a od kdy? Za měsíc, nebo dva?“ povzdechl si a já se znovu rozesmál.

„Za pět minut,“ zasípal jsem v záchvatu smíchu.

Je to nová povídka, takže budu ráda za názory, jestli pokračovat. Vím, že se tam skoro ještě nic neděje, ale jestli vás to aspoň malinko zaujalo. Díky

Jane

2. kapitola

Autor: stmivani158 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Radši doživotně zavřená než rok s idiotem! 1. kapitola: