Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » R + A? Proč ne?! - 3. kapitola

17.04.2011 (08:00) • TerinkaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1683×

3. kapitola - Seznámení

Pohled Renesmé

Ráno po nakupování s Alice mě šíleně bolely nohy. Příště už nikam nejedu. Šla jsem do kuchyně si dát něco k jídlu. Nic moc tu nebylo, takže jsem si dala kuličky s mlékem. Budu muset mamce říct, aby mi něco koupila. Zrovna jsem si sypala kuličky, když jsem ucítila pach nějakého upíra. Rychle jsem se otočila. Přímo přede mnou stál Alec Volturi v celé své kráse, jakože krásný opravdu byl.

„Ahoj,“ řekl svůdným, aspoň podle mě, hlasem.

„Čau,“ odpověděla jsem mírně roztřeseným hlasem. Byla jsem z něj trochu nervózní. Nic neřekl, jen mě propaloval pohledem, což mě znervózňovalo ještě víc. Vzala jsem si misku s kuličkami a šla si sednout. Když jsem jedla asi páté sousto, už to mlčení nevydržel.

„Tobě to vážně chutná?“ ptal se mě znechuceně Alec. Ach jo, co všichni máte proti mému jídlu? Prvně strejda Emmett, pak taťka. Prý, že jsem se nepotatila.

„Jo. Chceš?“ zeptala jsem se.

„Ne, ale díky,“ řekl. Když nechce, tak nechce, jeho smůla. Aspoň zbude víc na mě.

„Ty jsi Alec, že?“ zeptala jsem se.

„Jo. Ty jsi zase Renesmé, viď?“ ptal se na oplátku mě.

„Ano, ale říkají mi taky Nessie,“ řekla jsem a zčervenala, i když vůbec nevím proč. Přede mnou stojí jen neznámý a fakt nádherný upír, naprosto normální. Jedla jsem poslední sousto, a na sobě jsem pořád cítila jeho pohled. To nemůže koukat někam jinam? Nevidí, že mě znervózňuje? Vstala jsem od stolu a šla umýt nádobí. Uklidila jsem nádobí a chtěla odejít, když v tom mě zastavil jeho hlas.

„Nechceš třeba ukázat, jak vypadá tenhle hrad? Taková soukromá prohlídka,“ zeptal se. Vůbec jsem nevěděla, co odpovědět. Můj rozum říkal, ať nikam nechodím, že to může být nebezpečný upír. Moje srdce ale říkalo, ať jdu s tím krásným a sexy upírem na prohlídku. Co si vybrat? No, nakonec jsem si řekla, proč ne, a tak jsem souhlasila.

„Dobře, půjdu. Tak za hodinu před mým pokojem?“ zeptala jsem se.

„Za hodinu mi to vyhovuje. Tak se uvidíme za hodinu, zatím ahoj,“ řekl a odešel, ještě jsem za ním stihla říct ahoj. Honem jsem letěla do pokoje se připravit. Chtěla jsem vypadat skvěle, vzbuzoval ve mně zvláštní pocity, kterým jsem nerozuměla. Rychle se vysprchovala, vyfénovala vlasy, vybrala a oblékla oblečení a lehce jsem se namalovala. Měli jsme se sejít za pět minut, a tak jsem začala číst knížku. Nemohla jsem se soustředit, jak jsem přemýšlela nad následující chvíli. Za pár minut jsem slyšela, že se někdo blíží k pokoji, a tak jsem uklidila knížku a šla před pokoj. Byl to nečekaně Alec. Měl na sobě černou košily a rifle. Wow, šíleně mu to seklo.

„Ahoj,“ pozdravil Alec, když ke mně dorazil.

„Ahoj,“ odpověděla jsem s úsměvem na rtech.

„Můžeme vyrazit?“ zeptal se mě.

„Jasně, jdeme,“ řekla jsem. Prvně mi ukázal hrad a pak jsme šli do obrovské zahrady, kterou jsem včera navštívila. Byla nádherná. Šli jsme do středu té zahrady. Tam jsem se včera nestihla podívat. Zastavili jsme před malou fontánkou.

„Tak, a tohle je moje oblíbené místo,“ říkal zrovna Alec.

„Páni,“ vypadlo ze mě.

„Líbí se ti tady?“ zeptal se Alec.

„Líbí? To je slabé slovo, je to tu úžasné,“ odpověděla jsem se smíchem. A byla to pravda, tohle místo bylo kouzelné.

„Jsem rád, že se ti tady líbí,“ řekl a přiblížil se ke mně.

„Je to tu fakt krásné,“ řekla jsem.

„Ano to je,“ řekl. Byl skoro u mě, chyběl tak jeden metr, chtěla jsem, aby i ten překonal. Udělal poslední krok, a tak jsme se navzájem dotýkali. Můj srdeční tep se začal ještě zrychlovat. Začal se přibližovat k mým rtům. Těsně před nimi zastavil. Čekal na mou reakci. Já neváhala a přisála se na jeho rty. Páni, jeho rty chutnaly jako med. Tak sladké. Pootevřela jsem ústa a Alec toho využil a svým jazykem do nich hned vklouzl. Přitiskl si mě víc k sobě a já mu zase omotala ruce kolem krku. Naše jazyky se vzájemně proplétaly, a když mi docházel vzduch, přesunul se na můj krk. Páni, známe se jen pár hodin a už se líbáme. To je divné, ale co, bylo to nádherné, v břiše jsem cítila, jako kdyby mi tam létali motýlci.

„Mám tě rád, Renesmé, ani netušíš, jak moc. Od první chvíle mě k tobě něco táhne,“ řekl Alec a přitom se mi díval do očí. Já si uvědomila, že to cítím stejně.

„Taky tě mám ráda, Alecu,“ odpověděla jsem a znovu si přitáhla jeho rty ke mně. Nezaváhal ani chvilku a do polibku se hned ochotně zapojil. Zase se ve mně vzbudilo spousty pocitů a v břiše jsem cítila motýlky.

„Pojď, je už pozdě,“ řekl po chvíli Alec. A ruku v ruce jsme se vydali do hradu.

Autor: TerinkaCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek R + A? Proč ne?! - 3. kapitola: