Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půl A Půl Jsou Jeden - Kapitola 2.

04.08.2009 (07:30) • Puntik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1458×

„ Ahoj Renesme“, Jakob kývl hlavou a srdce mu vyskakovalo zpod žeber.

Renesme mu pozdrav odkývala a najednou nevěděla, co říct.

„ Ahoj. Já jsem chtěla jít…“, ukázala prstem za sebe směrem do chodby, „ Promiňte, že jsem vás vyrušila.“, zmizela za Alicí a rychlým krokem došla až ke křeslu na konci chodby.

„ Půjdu za ní.“, Bella odešla po schodech z místnosti.

Renesme seděla na křesle a mnula si pramínek vlasů. Nepřítomně se dívala do země a v hlavě měla uragán myšlenek. Nerozuměla si. Chtěla sejít dolů a obejmout toho kluka, o kterém nevěděla vůbec nic. Najednou bylo vše v pohybu a nastal chaos. Renesme se chytla za spánky a přivřela víčka, nemělo to vysvětlení. Nikdy nic podobného nezažila, nevěděla, jak má na to, co cítí reagovat. Přestala vnímat okolí a nevšimla si, když si k ní na zem přisedla Bella.

Něžně vzala Renesme za ruku a starostlivě se sklonila, aby jí viděla do obličeje. Renesme vymrštila k Belle svůj pohled.

„ Renesme, jsi v pořádku?“, zašeptala Bella a stiskla ruku dívky v dlani.

„ Ne.“, Renesme prudce vrtěla hlavou, „ Ne, vůbec nejsem! Kdo je to?“

„ Jakob, Renesme. A myslím, že bych ti o něm měla říct spoustu věcí.“

Alice stále stála u zábradlí v patře a propichovala Jakoba pohledem.

„ Ráda tě vidím, ale proč jsi přišel?“, řekla a sešla svou přirozenou rychlostí ze schodů. Zastavila se u paty posledního schodu a propletla si prsty rukou.

Rosalie nebyla tak klidná. Stála u dveří a zatínala pěsti. Přemáhala v sobě neuvěřitelnou touhu rozcupovat Jakobovi záda.

„ Ona..“, Jakob nedopověděl větu.

„ Ona tě nezná, Jakobe. Co po ní chceš?“, Edward zodpověděl Jakobovu nevyslovenou otázku.

„ Co chceš po nás?“, Rosalie rázným krokem přešla pokoj a stoupla si za Edwarda.

„ Přišel jsem, abych vám řekl, že Volturiovi…“

„ Volturiovi už sem nepřijdou.“, Rosalie nemohla vystát, že se tu Jakob jen tak zjevil.

„ Nepřijdou, protože už nežijou v Itálii a už nemají žádnou gardu.“, Jakob se pozorně podíval do zlatých očí, které zpracovávaly Jakobova slova. Všichni byli tiše a bylo slyšet hlas Belly z patra, jak mluví k Renesme. Jakob přestal vnímat rozpoložení, které v upířím domě způsobil, chtěl slyšet všechno, co Bella řekne Renesme.

Jediný, kdo se netvářil překvapeně byl Edward. Stál a pozoroval zemi pod sebou.

„ A kde jsou?,“zeptal se Carlisle.

Jakob jakoby se probudil ze sna.

„ Soustřeď se!“, zasyčel Emmet, který poznal, že Jakob je duchem nepřítomný.

„ To nikdo neví.“, Edward poprvé po dlouhé době promluvil.

Jakob zakýval na souhlas.

„ Viděla bych to. To je nesmysl.“, Alice se otočila na Carlislea.

„ Ale nedokážeš vidět vlky.“, Alice vykulila hnědé oči.

Rosalie byla zmatená natolik, že zapomněla na hněv, který vůči Jakobovi chovala. Jasper se držel dál od společnosti v rohu místnosti.

„ Po tom, co si tenkrát Volturiovi přivedli tolik svědků na louku a vlastně stáhli uši, když zjistili, že nemůžou nic dělat, rychle zmizeli zpátky do Itálie. Ale vlastní zbraní si podepsali rozsudek. Většina svědků se rozutekla a nikde o tom, co viděla nemluvila, ale některý to vyprávěli. Rozneslo se, že Volturiovi poprvé narazili.“, Jakob ze sebe sypal slova, ale pořád se snažil zaslechnout alespoň jedno slůvko Belly.

„ Co se stalo?“, ptal se Carlisle.

„ Jeden pár svědků potom utekl do Skandinávie, do Finska. A tam potkali povahově dost silnou dvojici…“

„ Eleonor…..“, promluvil náhle Jasper.

„ A Nora.“, doplnil ho Carlisle.

Všichni se na ně otočili. Jasper si jich nevšímal, první začal mluvit Carlisle.

„ Potkal jsem je, ale jen jednou, krátce po tom, co se stalo v Londýně. Chtěly, abych s nimi zůstal, ale nebyly mi příjemné. Byly divoké a krvežíznivější, než jsem si tenkrát dovedl představit. Nejlépe si pamatuju jejich oči, každé mělo jinou barvu. Odešel jsem od nich pryč až za hranice Finska.“

„ Nevěděla jsem, že jsi byl ve Skandinávii“, Esme byla překvapená stejně jako všichni ostatní.

„ Nikdy jsem se tam potom nevrátil. Byl jsem tam krátce a pak už o nich neslyšel.“

„ Jaspere, co o nich víš?“, Esme se obrátila na zlatovlasého mladíka, který se opíral v rohu o zeď.

„ Jenom jsem o nich slyšel. Měly by to být sestry, téměř stejné. Eleonor je o rok starší. Jsou to upírky jako všechny ostatní, ale mají jednu zvláštnost. Každá z nich má jedno oko pomněnkově modré. Prý jim to zbylo z doby, kdy byly ještě lidé. To všechno mám jen z doslechu, ale ten člověk, co mi o nich řekl, nelhal.“, Jasper se podíval na Carlislea, ten zamyšleně kývl.

„ Když jsem odešel se svojí smečkou, žili jsme v Anglii. Poblíž nás žil jen jeden upír. Starý Milfred, měl bílý prořídlý vlasy a pichlavý oči. Nikdy jsem se ho nezeptal, jak se stal upírem, když byl tak starej. Hejbal se ale dobře. Žil ve starým domě uprostřed městečka Sheringhamu. Zvláštní na něm bylo, že se nás neštítil ani nebál a mluvil s náma vždycky když nás potkal. Měli jsme pravidla, že nesmí zabít člověka. Nevim, jak to dělal, ale žádnej člověk nikdy nezmizel. Od něj jsme se dozvěděli o Noře a Eleonor, a když jsme ho potkali naposled, řekl nám, kde teď jsou. Volturiovi už nejsou na hradě a místo nich tam seděj tyhle dvě. Volturiovic družina se rozpadla, postupně všichni odešli.“

„ Jak se mohla tak velká garda rozpadnout?“, Emmet se vložil do Jakobova monologu.

„ Myslím, že pár prvních musel Aro pustit, aby nevzbudil podezření a nemohl nic udělat ani těm dalším. Nedokáži si ale představit, jak odešel z hradu.“

„ Zůstali jenom Alec, Jane, Marclus, Ciaus a Aro. Tak nějak to Milfred řikal. A ještě někdo z družiny. Víc toho ale nevim.“

„ Byl to Marcus“, řekl nervózně Edward.

Jakob se na něj úkosem podíval.

„ Nemohla jsi nic vidět Alice, Eleonor a Nora se spřáhli s vlkem. Milfred to odsoudil a prskal vzteky, když o tom mluvil. Teď vlk chodí mezi lidi a obstarává oběti.“

„ Vlk obstarává oběti?“, Esme si položila ruku na ústa.

Jakob pokrčil rameny, „ Je to zvrhlík. Bůh ví, kdo to je.“

Místnost zalilo ticho. Stovky let sídlili Volturiovi na hradě a hlídali svět upírů. Byla to neměnná věc. To, že už tam nejsou znamenalo zbortění všech základů.

„ Co jsi nám tedy přišel říct?“, Alice stála jako na pružince a na půl kroku se naklonila k Jakobovi.

Bella nahoře seděla vedle Renesme na zemi a pořád ji držela za ruku.

„ Jakob tu byl s námi ještě než jsi se narodila. Byl to můj nejlepší  přítel, když jsem byla ještě člověk. Pak se náš vztah trochu zkomplikoval.“

Bella si nebyla jistá, jestli má Renesme říkat o tom, co k Jakobovi cítila a tak raději tuhle část vynechala.

„ Zkomplikoval?“, ptala se Renesme, volnou rukou si mačkala koleno.

„ Jakob není upír, to jsi poznala, ale není ani člověk, Renesme. Dokáže se proměnit ve vlka.“

Renesma ztuhla, sevřela nevědomky Belle ruku a zabušilo jí srdce.

„ On je vlkodlak?“, Renesmenin hlas zněl vyděšeně, jakoby se ujišťovala a přála si, aby neměla pravdu.

„ Ne tak docela, mohl by se přeměnit v cokoli jiného. Říkej tomu třeba proměňovač.“, Bella se na chvíli odmlčela, Renesme se tvářila pořád stejně.

„ Neměj strach Renesme, on by ti neublížil. Prostě by to nedokázal.“, Renesme jen kývla hlavou. Bella usoudila, že bude nejlepší pokračovat.

„ Není takový sám. Má svou smečku, všichni v ní se proměňují ve vlky. Jakob je jako jejich velitel, rozumíš mi?“, Renesme znovu nepřítomně kývla.

„ Vlci a upíři se nemají v lásce, a proto už to mezi mnou a Jakobem nemohlo být takové jako před tím, stala jsem se vlastně jeho nepřítelem. Jakob a jeho smečka jsou tu proto, aby před námi chránili lidi v okolí. Situace se ale trochu mění, když my lidi nezabíjíme, my a vlci tady ve Forks žijeme tak v míru. Existuje pomyslná hranice, kam nesmíme přijít my a kam nesmí vlci. Tahle dohoda funguje a její podmínkou je, že nikdo z nás nesmí na území Forks a jeho okolí kousnout člověka. Tahle dohoda byla porušená jenom jednou, když jsi se ty narodila.“, Renesme vzhlédla k Belle. Znala tuhle historii, ale vlci v ní nikdy nebyli.

Belle se v hlavě točily dva myšlenkové proudy. Snažila se Renesme říct, co nejvíce teď mohla a zároveň poslouchala hlasy dole v hale. Uváděly jí do naprostého údivu.

„ Bylo to ještě složitější, Renesme, ale nakonec Jakob povolil, abych se stala upírem a tím mě zachránil. Vlci nám tenkrát pomohli obrovskou měrou a my jim to dlužíme dodnes. Po tvém narození jsme vedle sebe žili ještě lépe, než před tím, ale pak museli vlci odejít. Víš o Volturiových, po tom, co odešli už o nich moc k doslechu nebylo. Pár dní po události na louce, se k nim ale doneslo, co se stalo mezi tebou a Jakobem,“ Renesme vydechla.

„ Cože?“

„ To ti povím později. Teď je důležité, abys věděla, proč Jakob odešel. Volturiovi už neměli moc možností, jak proti tobě zasáhnout, tvůj vztah s Jakobem byl ale trnem v oku pro každého a bylo téměř očekávatelné, že se téhle šance nepustí. Vydali něco jako příkaz, varování, že tvá existence sama o sobě není nebezpečná, ale Jakob už s tebou být nemůže. A pokud s tebou bude, budete muset být oba zničeni.“, Renesme sebou trhla, vyděšená vráska na čele se ještě prohloubila.

„ Renesme, musíš pochopit, že celá ta věc, byla čerstvá a Volturiovi měli ještě silné jméno. Ozvalo se několik připomínek, ale většina souhlasila. Okouzlila jsi každého, kdo se na tebe podíval, poznali, že nejsi hrozba, ale tohle z nějakého důvodu nedokázali tolerovat.“

Renesme se znovu dívala upřeně na zem.

„ To, co se stalo, když tě Jakob poprvé uviděl, by ti měl vysvětlit on.“, Bella Renesme zastrčila pramínek vlasů za ucho a opatrně se zeptala.

„ Co cítíš teď?“

„ Já nevím. Je to zmatené, je to úplně jiné.“

Nastalo ticho. Renesme potřebovala trochu času. Belle bylo líto, že Renesme udělala takový zmatek v hlavě, ale nemohla s tím teď nic dělat. Byly věci, které jí musel Jakob říct sám, ale ty drobné mezírky jí nic neulehčovaly. Bella věděla, že si budou muset promluvit, ale něco uvnitř jí varovalo, aby Jakoba držela od Renesme co nejdál. Její mysl ale věděla hned, že je to nereálné.

Náhle se Bella vymrštila a v mžiku stála nahoře u schodiště. Renesme se lekla a rychle se rukama vzepřela o opěradla křesla.

„ Ne!“, zakřičla Bella.

„ Všechno se změnilo, sestry chtějí Renesme.“

„ Ta pověst koluje po světě už přes sto let.“, začal Carlisle, „ Krev míšenců je vzácná a přináší krásu.“

„ Ne, nedovolím to. A ty, Jakobe, odejdeš, okamžitě! Přivoláš jenom pozornost!“, Bella zuřila, Edward přecházel po místnosti a zhluboka vdechoval vzduch, i když ho nepotřeboval. Uklidňovalo ho to.

„ Neopustím ji podruhé. Neodejdu, když je v nebezpečí!“, Jakob zvyšoval hlas, „ Chci s ní mluvit.“

Autor: Puntik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půl A Půl Jsou Jeden - Kapitola 2.: