Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půl a půl jsou jeden - Kapitola 1.

30.07.2009 (09:00) • Puntik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2170×

Renesme přišla na svět před pár lety. Její vrstevníci chodili do školky a připravovali se na školu. Někteří byli pyšní, že si zaváží tkaničky. V té době Renesme studovala knihy pro středoškoláky a s gustem by se vrhla na vysokou školu. Četla, kde se dalo a nejraději v létě pod stromy okolo domu její rodiny. Ona byla jediná, které se na slunci netřpytila pokožka.

Už byla náctiletá a měla pár přátel, se kterými se seznámila až v posledním roce, kdy přestala tak rapidně růst.

Renesme oslňovala všechny okolo sebe svou krásou a dobrosrdečnou povahou, díky které nedala nikomu ublížit. Usmívala se na přátele, usmívala se doma. Ale nedokázala potlačit zvláštní pocit, který jí užíral radost. Doma to poznali už jen díky Jasperovi. Renesme bavilo spoustu věcí, u kterých byla neskonale šťastná, ale nehořela jí duše. Chyběla jí míza, která by jí rozdmýchala, svět byl překrásný a stálo za to kvůli němu ráno vstávat a večer na něj myslet. Skládal se ze spousty věcí ale jedna Renesme chyběla a ona nevěděla, kde ji má najít.

„Nelíbí se mi to“, Edward stál opřený o futra vchodu do kuchyně a pozoroval Renesme, jak sestupuje ze schodů a bere si tašku.

„Já to vím“,odpověděla a dala hlavu ke straně.

Edward ani nemrknul.

„Vrátím se brzy“, Renesme se otočila, podívala se na Jaspera a vyšla skleněnými dveřmi na terasu.

„Nemiluje ho. Jenom hledá“, Jasper seděl na gauči s ovladačem v ruce.

„To vím“, Edward se otočil a zašel do kuchyně , „Vím to moc dobře.“

Byl trochu bezradný. Věděl, co Renesme hledá, koho potřebuje, ale kdyby jí o něm řekl, ublížil by jí. Renesme se o něm nesměla dozvědět. Jakob musel odejít, když byla moc malá. O tom se nedalo diskutovat. Kdyby tu zůstal, byla by Renesme i on v nebezpečí.Jenže, samozřejmě, Jakob Renesme chyběl, i když pořádně nevěděla, co jí chybí. Edward  si do teď pamatuje, jak za ním přišla Bella a řekla mu, na co se jí Renesme zeptala. Ptala se po klukovi s krátkými černými vlasy a s veselým úsměvem. A potom se tak spokojeně usmála. Paměť lidí je ošemetná a věci mění.Renesme měla půlku paměti lidskou. Jakoba si ale pamatovala přesně. Možná díky upířím smyslům anebo proto, že Jakob pro ní byl důležitý. Edward bouchnul pěstí do mramorové desky a na jejím druhém konci nadskočila vázička s růží.

Renesme jela autem směrem do středu Forks, aby se tam potkala s Jeremym, svým přítelem. Byla s ním tři měsíce a, i ona to věděla, nemilovala ho. S vysokým blonďatým klukem jí ale bylo dobře. Chvíli seděli v kavárně a pak se šli projít.

„Uvidíme se zítra?“, zeptal se Jeremy, když Renesme nasedala do auta. Slunce zapadalo v dálce za hory a pozlatilo zem.

„Ano.“

Políbili se a Renesme odjela. V lese už byla tma a nebe mělo mléčnou bledě-modrou barvu. Světla auta klouzala po vozovce a ztrácela se v černi lesa.

V domě seděli všichni na pohovkách v obýváku a horlivě diskutovali šeptem. Edward nasupeně propaloval očima skleněný  stůl a Alice se na něj dívala s přimhouřenýma očima.

„Jsi si jistá….?

„Naprosto Edwarde. Stál tam úplně stejný jako tenkrát.“

Alice neuhnula pohledem. Nemohla vidět budoucnost, co se týkalo vlků. Paradoxně to ale byla ona, která dnes ve městě viděla Sama.

„Něco se muselo stát. Jakob by Renesme nikdy takhle neohrozil“, Bella seděla vedle Edwarda a dívala se do dálky.

„Musí být Jakob s nimi?“, Esme se starostlivě otočila na Carlislea.

„Nemusí. Ale smečka se na takovou dálku nerozdělí.“

Uslyšeli auto na příjezdové cestě. Za pár minut v garáži bouchly dveře. Jasper odešel z místnosti. Edward v mžiku zapnul televizi. Rosalie si sedla vedle Edwarda a Emmet odkráčel po schodech do patra.Carlisle a Esme během sekundy seděli v kuchyni. Bella si četla v rohu a Alice oprašovala polici s květinami.

„Ahoj“, pronesla Renesme, když rozevřela skleněné dveře.

„Ahoj. Bavila ses?“, Bella položila knihu na křídlo a objala ji.

„Tak normálně“, Renesme se usmívala, „ Na co se to díváte?“,přišla ke gauči a usadila se na okraj.

Rosalie se usmála a řekla, že vlastně ani nevědí. V televizi byl záběr na hornatou krajinu a pak na potůček.

„Máš hlad?“, promluvila trochu víc nahlas v kuchyni Esme.

„Dala bych si něco malého. Spíš něco na zub.“, Renesme se zvedla a došla si za Esme.

Carlisle seděl u kuchyňského stolu a četl papíry.

„Co to je?“, Renesme se nahnula Carlisleovi přes rameno.

„To je karta jednoho pacienta. Má něco s klouby a nemůže se hýbat.“

„ A pomůžeš mu?“

„ Od toho tam jsem“, Carlisle se usmál a vrátil se zpátky k diagnóze.

„ Na, tady máš.“, Esme podala Renseme talířek, na kterém se klepal jahodový puding. Renesme se po něm mohla utlouct, zatřásla s ním.

„ Vezmu si ho nahoru“, řekla a otočila se , „ Tohle natřásání mě vždycky trochu vyděsí“, oznámila se smíchem, když se blížila ke schodům.

„Taky to děsně chutná.“, Emmet stál nahoře a nakláněl se přes zábradlí.

Dole u moře se točil vítr. Už byla úplná tma a vlny šuměly u břehu. K domečku na pláži La Push se blížili dva muži. Mladý a vysoký tlačil vozíček, na kterém seděl starý s pramínky bílých vlasů.. Došli až ke dveřím. Měly zrezlé panty a kliku. Na parapetech byl nános písku. Starý muž vytáhl klíč z kapsy a podal ho mládenci.

„Opatrně otevři“.

Mladík zastrčil klíč do zrezlé dírky a dvakrát s ním otočil. Pak sáhl na kliku ale dveře nereagovaly. Dřevo zapracovalo a celá deska časem zatuhla. Mladík se opřel, ozvalo se zapraskání a vrzání. Dveře povolily a místnost se otevřela. Byla tam tma a vlhký vzduch. Vzadu v kuchyni byla vymlácená okna, střepy se válely po zemi a skučel tu vítr. Mladík zkusil rozsvítit. Světlo dvakrát zablikalo a potom prasklo. Vešel dovnitř a v malé skříňce našel dvě svíčky, postavil je na stůl a vytáhl sirky, které měl v kapse. Chvíli hřál vlhký knot a potom svíčka chytla. Mladík dovezl svého otce dovnitř a dveře zatlačil zpátky.

„Dlouho jsme byli pryč“, řekl muž a podíval se na syna.

„Jakobe, jdi ke Cullenům. Čím dřív, tím líp.“

Jakob se zhluboka nadechl. Tak moc se bál, že ji uvidí, že se až těšil.

„Nejdřív ucpu ty díry. Ať ti sem nefouká.“

Jakob zatloukl okna, našel na kraji lesa soušku a zapálil oheň v krbu.

„Jdi“, pobídl ho Billy.

Jakob zabouchl dveře a rozběhl se do lesa. Běžel chvíli a zastavil se na kraji lesa před domem. Proměnil se a pořád stál. Viděl, jak Cullenovi sedí u stolu a mluví. Chyběla jen Alice. V tom Edward vyskočil a  v tu samou dobu otevřel dveře terasy.

Alice byla v pokoji u Renesme a probírala šaty ve skříni. Edward ji poprosil, aby Renesme chvíli zdržela, než dořeší smečku. Renesme si četla v knize a jen občas se na Alici se smíchem podívala. Alice se náhle napřímila, nosem jí projel ostrý zápach. Hned věděla, kdo přišel. Znovu začala prsty přejíždět po prádle na ramínku, ale už mu nevěnovala tolik pozornosti.

Jakob vyšel z lesa, přišel na terasu a překročil práh. V tu chvíli Renesme v patře zvedla hlavu od knihy, podívala se na zeď a potom z okna a usmála se.

„ Copak je?“, ptala se Alice.

„Nic. Jen mám dobrou náladu.“

V obývacím pokoji stáli všichni v pozoru. Nikdo se nehnul.  Bella svraštila obočí a Edward Jakoba propaloval pohledem. Pak zaťal čelist a chytnul se za spánky.Jakob si vzpomněl na to,co sem přišel říct.

Najednou každý zaslechl ze shora Renesme a podíval se na schody. Renesme potřebovala na záchod.

„Podívej se na tyhle“,dožadovala se její pozornosti Alice.

„Proč mě nechceš pustit?“, Renesme se nechápavě otočila na Alici.

Chvíli bylo ticho. Edward spustil ruce ze spánků.

„Nech ji jít, Alice“, řekl polohlasem.

Bella vytřeštila oči. Nahoře klaply dveře. První se objevila Alice a za ní Renesme. Zvřela dveře a přišla k Alici, která se opírala o zábradlí.

„Ahoj Jakobe“, pronesla Alice.

Renesme sklouzla pohledem z Alice do haly. A tam se zastavila. Chvíli se na Jakoba dívala. Nepohnula se ani o píď. Vzpomněla si. Byl to ten kluk, na kterého se jednou ptala Belly. Jen teď už neměl krátké  vlasy,spadaly mu na ramena.

„Renesme“, řekl Edward a přišel k Jakobovi, „ tohle je Jakob“.

Jakob stál podobně nehnutě jako Renesme. Byla tak krásná, jak si jí představoval a měl pocit, že kdyby se jí mohl dotknout, byla by ještě krásnější.

Ale změnila se. Měla vlasy až pod ramena a velmi jemné rysy. Pozorně se na něj dívala očima. Už nebyla dítě.

Autor: Puntik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půl a půl jsou jeden - Kapitola 1.: