Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pugio per-sentio cor - 3

26.11.2009 (11:30) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 9670×

3. kapitola  Ples, odhalení, hádka a další bolest.

Když jsem vešla do pokoje jen zabalená v ručníku tam v křesle seděl Felix. Zarazila jsem se.

„Co tady chceš?“ ptala jsem se ho. On mně sjel od hlavy až k patě. Jeho pohled byl hnusný.

„Přišel jsem se podívat jak se ti daří.“ Nasadil hnusný úsměv, vstal a šel ke mně. Já jsem začala couvat.

„Vypadni Felixi.“ Řekla jsem mu. On se nezastavil. Šel dál ke mně. Udělala jsem kolem sebe štít, ale on jím prošel. Co to má být? Začala jsem ho mučit ale taky nic. Teď jsem nevěděla co dělat. Narazila jsem do stěny. On se na mně vrhnul.

„Nech mně Felixi. Pomoc.“ Zařvala jsem. On se začal smát.

„Nikdo tě neuslyší. A proč si trochu neužít?“ ptal se.

„Za tohle zaplatíš. Aro se to dozví.“ Řekla jsem. On mně vzal pod krkem.

„Jestli cekneš Cullenovy za to zaplatí.“ Hodil mně na postel. Začala jsem se bránit. Napadlo mně že bych mohla Ara zavolat pomocí myšlenek. Pořád jsem se bránila ale podařilo se mi Arovy dostat do hlavy.

Aro pomoc. Stačila jsem říct. Spojení mi vypadlo protože mně uhodil. Felix se rukama začal zajíždět pod ručník.

„Nech mně. Felixi nech toho.“ Kopla jsem ho do rozkroku. V tu chvíli Aro rozrazil dveře. Felix se na něj otočil. Já jsem přelezla na druhou stranu postele a svezla se na zem. Nechtěla jsem nic vidět ani poslouchat. Slyšela jsem rány ale já se zmohla jenom na vzlykání. Potom jsem u sebe ucítila Heidi.

„Isabelo. Ššt to bude dobré.“ Vrhla jsem si jí kolem krku a vzlykala jsem. Posadila mně na postel.

„Aro nevím jestli ten ples je dobrý nápad.“ Říkala Heidi.

„Taky si myslím. Jdu to vyřídit s Felixem. Postarej se o ní.“ Řekl jí.

„No tak Isabel. To bude dobré.“ Uklidnila jsem se.

„Pojď půjdeme nakupovat. Potřebuješ se rozptýlit.“ Začala tahat nějaké věci z tašky.

„Heidi dnes prosím ne. Chci si jen zalézt do postele a čumět do stropu.“ Žádala jsem í šeptem. Zastavila se.

„Naprosto tě chápu. Odpočiň si. Zítra ráno příjdu.“ Pohladila mně po vlasech a odešla. Já jsem si zalezla pod peřinu a koukala z okna. Prohlížela jsem myšlenky všech okolo. Zůstala jsem myšlenkami u Cullenů. Už to vědí. Vlastně to ví celá Volterra. Že mně chtěl Felix znásilnit. Nejmocnější upírka a přemůže jí nějaký škrt. Esme měla myšlenky čisté jako lilie. Potom jí pod ruku dostaly nějaké návrhy pokojů a ona neodolala. Tak jsem se zabavila i já.

Prohlížela si dva papíry, když v tom jsem jí začala našeptávat.

Skus tu skříň vyměnit. Jako do větru jsem í řekla. Ona se zarazila a ale udělala to. Její návrh byl hned lepší. Potom jsem šla do hlavy Emmetovy.

Našeptávala jsem mu vtipy. Bylo vždycky vtipné sledovat jak se začne šíleně smát.

Sleduju tě Emmete. Pořád tě sleduju. Jako duch sem zašeptala. Potom jsem přešla k Rose. Ta seděla před zrcadlem.

To na tom čele je pupínek nebo máš uhra. Ihned si začala kontrolovat čelo.

Nechceš si udělat plastiku nosu? Tenhle už vyšel z módy stejně jako tvůj ůčeš. Zavrčela naštvaně. Já jsem se začala smát.

Následoval Jasper s Alicí ale ti dělali něco co radši nebudu zmiňovat tak jsem je nechala. A je tu Edward tak u toho se snad nejvíce pobavím.

Bububu jsem duch a přišel jsem si pro tebe. Říkala jsem. Edward se zatvářil otráveně a chtěl začít řvát na Emmeta.

To není Emmet. On se zarazil. Začalo mu to šrotovat. Duch? To je blbost.

Není. Jsem tu a ty jdeš se mnou. Pojď ukážu ti něco. Táhla jsem ho do společenské místnosti kde byly Emmet, Rose a Esme.

Baf. Vybafla jsem na všechny kromě Esme. Všichni nadskočily. Začala jsem se smát. Ale i v jejich hlavách. Válela jsem se po zemi v záchvatech smíchu. Emmet začal vrčet, Esme se lekla.

„Co se děje Emmete?“ ptala se.

„Někdo si s námi dělá co chce. Našeptává nám blbosti. A směje se nám.“ Začal se koukat kolem sebe.

Nenajdeš mně. Já jsem tam, kam ty nemůžeš. Řekla jsem mu. Ležela jsem v posteli dlouho. Nakonec jsem vstala a šla do koupelny. Znovu jsem se umyla a oblékla jsem se. Hodila na sebe plášť a celá se do něj zachumlala abych byla tmavá jako stín. Šla jsem za Arem. Byl v pracovně. Zaklepala jsem. Vyzval mně tak jsem šla dál.

„Isabelo.“ Řekl překvapeně. Kývla jsem. Sundala jsem si kapuci a sedla si k němu do křesla.

„Aro víš když Felix byl v pokoji, pokoušela jsem se ho svou mocí nějak dostat pryč ale nereagoval na nic. Potom mi řekl že ví o Cullenech. Nevím co to znamená.“ Řekla jsem mu. Bylo ticho věděla jsem že Aro přemýšlí.

„Nevím jak by to mohl vědět. Ale to není vše že ne?“ ptal se. Znal mně moc dobře.

„Ne není. Chtěla bych na pár dní odjet. Být o samotě všechno si urovnat.“ Řekla jsem mu.

„Chápu tě. Můžeš klidně odjet. A kdy by jsi se vrátila?“ ptal se.

„Až by Cullenovy odjely. Možná plus mínus týden po jejich odchodu. Podle toho jaký budu mít pořádek ve svých věcech.“ Řekla jsem mu. On jen kývl. Pousmála jsem se.

„Díky Aro. Za vše.“ Řekla jsem s rukou na klice. Nasadila jsem si kapuci a odcházela. Šla jsem do knihovny. Zapadla jsem tam jako smrad. Byl tam Carlisle a zvědavě si mně prohlížel.

„Oh že se divím že jsi tu. Vím o tvé vášni k tajuplným věcem.“ Šla jsem kolem knihovny a jela prstem přes knihy. Zastavila jsem se na jedné a dala mu ji.

„Tu si přečti. Je dobrá.“ Šla jsem ke klavíru.

„Proč tu jsi?“ zeptal se. Otočila jsem se na něj. Chvilku jsem na něj koukala a potom odpověděla.

„Ztratila jsem vše na čem mi záleželo. Neměla jsem nic co bych mohla ztratit a tak jsem si řekla že začnu tady.“ Pokrčila jsem rameny.  Otočila se zpět ke klavíru. Nadzvedla víko a začala hrát. Chvilku jsem si jen ťukala dětský melodie. Slyšela jsem Carlisla jak se směje. Potom jsem se rozehrála. Ani jsem si nevšimla a přešla jsem do Edwardovy ukolébavky dokud mně na to neupozornil Carlisle.

„Odkud znáš tu melodii?“ byl naštvaný?

„Nevím nějak mi přišla na mysl. A teď když mě omluvíš už musím jít.“ Zavřela jsem futrál a protáhla se kolem Carlisla a vypadla. Šla jsem rovnou do svého pokoje a začala balit. Do batohu jsem si naházela pár věcí, ze stolu vyštrachala klíče od svého auta a šla do garáže. V recepci jsem potkala Heidi.

„Isabello co to děláš?“ ptala se Heidi.

„Odjíždím. Nevím na jak dlouho ale jedu pryč.“ Řekla jsem jí. Slyšela jsem jak někdo přišel do recepce. Heidi se mi podívala za záda.

„Cullenovy.“ Pokývala hlavou.

„Heidi.“ Řekli unisono.

„Já jedu vrátím se za pár dní. Zatím se měj hezky.“ Políbila jsem jí na tvář a přešla k výtahům.

„Počkej a kam jedeš?“ chytla mně za ruku.

„Nevím. Potřebuju být chvíli sama a urovnat si myšlenky.“ Řekla jsem jí. Pustila mně. Objala jsem jí.

„Ahoj Heidi.“

„Ahoj Isabelo.“ Rozloučila se. Zmáčkla jsem tlačítko a jela do garáže. Nasedla do Astona Martyna a jela ven z Volterry. Jela jsem dlouho a daleko. Nakonec jsem zastavila až v České Republice. Jela jsem do Prahy. Procházela jsem se po Karlově mostě a přemýšlela co všechno se mi za tu dobu stalo. Pozorovala jsem rodiny jak tudy procházejí a debatují. Každý má někoho o koho se může opřít tak proč já nemám nikoho? Ano je tu Aro ale já myslím někoho bližšího. Např. Edwarda. Pořád ho miluji. Už vím vrátím se a půjdu na ten ples tady si koupím nějaké krásné šaty a na plese budu odhalena. Ihned jsem se vydala po Praze a našla jsem skvělý obchod na plesové šaty. Vybrala jsem si nádherné nadýchané šaty.

http://isaty.info/maturitni-saty-15.jpg

Opatrně jsem si je dala do auta a jela. Celou cestu jsem nesundala nohu z plynu. Byla jsem na cestě dva dny. Když jsem přijela do Volterry byla noc. Přípravy na ples byly v plném proudu. U brány mi Felix rovnou otevřel a já zajela rovnou do garáží. Heidi už byla u mě.

„Konečně jsi tady. Kde jsi byla? Neozvala jsi se.“ Skočila mi kolem krku.

„Ahoj Heidi. Potřebovala jsem si urovnat myšlenky. Jsem rozhodnutá pro razantní krok. Pojď musíš mi pomoct.“ Vytáhla jsem šaty z auta a šla do svého pokoje. Cestou jsme málem potkaly Cullenovy. Když jsme došli do pokoje, šla jsem se hned umýt. Heidi mi pomohla s účesem a líčením.

(účes)

http://www.moda.cz/e/sites/www.moda.cz/Autori/Lucie_Lukacikova/20071217_Kouzelne_Ucesy_Na_Ples/images/1.jpg_1541401839.jpg

nasadila jsem si náhrdelník a náušnice tak aby ladily a oblékla si šaty. Heidi oněměla úžasem když jsem je vytáhla z vaku.

„Panebože ty jsou nádherné kde jsi je koupila?“ ptala se fascinovaně.

„No byla jsem v Praze. Je tam nádherně. A když jsem se rozhodla vrátit tak jsem si koupila šaty s tím že ten ples musím stihnout.“ Pokrčila jsem rameny. Oblékla jsem si šaty a Heidi mi pomohla zavázat korzet. Když jsem se koukla do zrcadla byla jsem nádherná. Moje červené oči celému vzhledu dodávaly temno a vše to k sobě až neskutečně moc ladilo.

„Jsi nádherná.“ Zašeptala. Usmála jsem se na ní. Hodila jsem přes šaty plášť a šla pomoct Heidi. Šli jsme k ní do pokoje. Heidi si oblékla úplný opak mně. Měla na sobě rudé šaty a vlasy si nechala rozpuštěné. Namalovala se a hodila na sebe plášť. Byly ještě dvě hodiny před plesem. Přípravy vrcholily a mi už byly hotové.

„Heidi půjdu za Arem a řeknu mu že jsem zpět. Ještě to nikdo neví.“ Ona se ušklíbla.

„Jasně běž.“ Vyhnala mně s úsměvem. Já jsem šla hledat Ara do jeho pracovny. Zaklepala jsem a on mně vyzval dál. Byl překvapen.

„Myslel jsem že se chceš vrátit až odjedou Cullenovy.“ Ptal se zvědavě.

„Ano to jsem měla v plánu ale nemíním se schovávat.“ Pokrčila jsem lhostejně rameny. Aro se usmál a pokynul mi abych k němu přišla blíže.

„Isabelo tento ples se koná na tvou počest. Chtěl bych tě uvést jako svojí dceru.“ Tím mě Aro dokonale vykolejil.

„O- opravdu si to přeješ?“ zakoktala jsem se.

„Přeju? Po ničem jiném netoužím od té doby co jsi zde.“ Chytnul mně za ramena. Díval se mi do očí. Já jsem se usmála.

„Strašně ráda.“ Sice bych měla říct něco jiného ale mě nic nenapadlo. Aro mně objal a na tváři mněl úsměv od ucha k uchu.

„Je tu menší problém.“ Vzpomněla jsem si.

„Jaký?“ ptal se vykolejeně.

„Neumím tančit.“ Aro se začal smát. Začal mně učit tanec. Za ty dvě hodiny jsem ho už uměla. Poděkovala jsem mu a šla pro Heidi. Upíři kteří se začali sjíždět z koutů světa začaly plnit trůní sál kde se slavnost konala. Heidi jsem našla u ní v pokoji. Nakoukla jsem jen dveřmi.

„Můžeme jít?“ ptala jsem se jí.

„Jistě.“ Řekla.

„Nesundáš si ten plášť?“ ptala se. Já jsem zakroutila hlavou že ne. Ona jen pokrčil rameny a nechala to být. Šli jsme do trůní ho sálu a slavnost začala. Aro přišel a vše zmlklo. Já jsem stála pod podiem a Alec si ode mě bral plášť. Aro vyšel nahoru a zacinkal lžičkou o skleničku na šampaňské kde byla lidská krev.

„Drazí přátelé. Tento ples se koná na počest jedinečné osoby která zavítala do Voterry před nedávnem. Je mi velkou ctí že vám ji mohu dnes představit jako svou dceru. Prosím přivítejte Isabelu Marii Volturriovou.“ Sálem to zašumělo a všichni začaly tleskat. Já jsem se na Ara usmála, ten na mně mrknul. Samozřejmě mě, teď už otec vyzval k tanci. Parket byl jen pro nás. Když píseň skončila započal zase rozruch a já si šla pro skleničku s krví. Váhala jsem jestli lidskou či zvířecí. Nakonec jsem zvolila lidskou. Nechtěla jsem Ara zahanbit hned první okamžiky kdy mně ohlásil. Stála jsem stranou a bavila se s pár přátely. Byla tu Heidi,Demetri,Alec,Jane. Byla to dobrá společnost. Demetri je něco jako Emmet. Pořád nás bavil svými vtipy. Stála jsem tam s nimi, oni si povídaly a já byla zticha a užívala si plesu. Kroutila jsem skleničkou a občas i trochu popila. Jen jsem tam stála potichu.

„Smím prosit?“ vytrhl mně z mých úvah sametový hlas. Otočila sem se s úsměvem na tváři.

„Jistě.“ On zalapal po dechu. Nemohl věřit svým očím.

„Bello.“ Hlas se mu zlomil. Šli jsme ale tančit.

„Nic neříkej. Nikdo kromě Ara neví kdo jsem tak mlč.“ Žádala jsem ho. On si mně k sobě přitiskl a držel mně pevně. Celou dobu se na mně jen díval.

„Vypadáš nádherně.“ Složil mi poklonu.

„Ty taky. Černá ti sluší.“ Řekla jsem mu. On se na mně pořád díval v očích měl bolest, strach, touhu, něhu a lásku? Hudba skončila a on mně nechtěl pustit.

„Edwarde pusť mě prosím.“ Žádala jsem ho. Ale on si mně přitiskl víc k sobě.

„Edwarde, prosím pusť.“ Žádala jsem ho. Nic. Začal se ke mně naklánět ale já uhnula. Vytrhla jsem se mu z náručí.

„Děje se něco?“ ozvala se mi za zády Jane. Vedle sebe měla Aleca. Ten se na Edwarda mračil.

„Nic. Pojď.“ Chytla jsem jí za ruku a táhla zpět. Ona zase čapla Aleca. Vypadali jsme jako vláček. Přišla jsem zase k našemu malému kolečku. Za chvilku se u nás objevil otec.

„Jak se bavíš má drahá.“ Ptal se a zkoumal mně pohledem.

„Skvěle. Jen je tu moc těsno.“ Poslední slovo jsem skoro zavrčela. Nejspíš ho slyšel.

„To se za pár hodin zpraví.“ Pohladil mně po paži a šel o dům dál.

„Asi už půjdu.“ Dopila jsem skleničku a rozloučila se s ostatními. Vymotala jsem se ze sálu a šla lidskou rychlostí do pokoje. V recepci jsem se zastavila a trošku si popovídala s Gianou.

„Páni tobě to dneska ale sluší. Docela všechny překvapilo že tě Aro prohlásil za svou dceru.“ Řekla mi.

„Díky. Abych pravdu řekla mně taky. Ale asi nejvíc byly překvapení Cullenovy.“ Řekla jsem jí.

„Proč zrovna oni?“ ptala se nechápavě.

„Jsou nejbližší přátelé Ara.“ Vysvětlila jsem jí. za sebou jsem ucítila Cullenovy.

„Mi o vlku a ono hovno na botě.“ Šeptla jsem k ní. Giana se začala smát. Otočila jsem se na Cullenovy.

„Ahoj bavíte se?“ ptala jsem se. Všichni na mně vykulily oči.

„Bello.“ Zašeptala Alice. Sjela mně od hlavy až k patě. Já jí ještě udělala piruetku.

„Líbí?“ ona na mně přitom zírala. Z otráveným výrazem jsem se otočila a zamířila k výtahům. Něčí ruka mi spočinula na rameni. Byl to Edward. Zastavila jsem se a koukla na tu ruku. Pomalu s naštvaným výrazem jsem se otočila.

„Sundej ji.“ Zavrčela jsem. On jí radši stáhnul. Otočila jsem se znovu k výtahům. Jeden se otevřel a já nastoupila. Zmáčkla jsem tlačítko na moje patro. Než se dovřely dveře někdo strčil ruku do dveří. Zasyčela jsem. Tak si aspoň uděláme srandu. Zase jsem se jim navrtala do hlavy. Edward to odnese.

Bububu. Už jsem tu zase. Začala jsem se mu v myšlenkách huhňat. On potichu zasyčel. Jely jsme dlouho výtahem.

Tak co? Co ples? Ptala jsem se ho v myšlenkách. Neodpovídal ale začalo to pod ním vřít. Povytáhla jsem jeden koutek úst. Jak snadno si někdo dokáže zlepšit náladu blbostí.

Co tu děláš? Ptala jsem se ho. Nedostalo se mi odpovědi.

Tak jinak proč tu ty a ostatní jste. Nevykázal jsi mně ze svého života už jednou? Chceš snad to samé udělat ještě podruhé? Na to ti Edwarde už nenaletím. Nejsem ta samá hloupá husička jako ve Forks. Řekla jsem mu. On zalapal po dechu. Naštěstí výtah zastavil na mém patře.

„Edwarde?“ ptala se ho Alice.

„Má jen infarkt. To se brzy spraví.“ Řekla jsem kysele a vystoupila. Slyšela jsem Emmetův smích a potom ránu jak jí schytal. Já šla rovnou do svého pokoje a přemýšlela nad tím co se děje. Šaty jsem sundala, vlasy rozpustila, a šla se umýt. Zabalila se do županu a natáhla se na postel. Zavřela jsem oči a ticho. Na nic jsem nemyslela jen se uvolnila a vychutnávala si ticho. Probralo mně až bouchání na dveře.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pugio per-sentio cor - 3: