Poslední kapitola děcka! Tak jsme se dožili krásných 40 dílů a to vlastně ani nebyli v plánu. Tato kapitola je jen epilog jak to všechno vlastně skončilo! Pěkné počteníčko a moc děkuji za komentáře!
12.07.2009 (14:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 6554×
Epilog
A jak to všechno vlastně skončilo? Dalo by se to říci jedním slovem – šťastně. Dokud jsme žili v Hay River, a bylo to docela dlouho, žili jsme odděleně. Nechtěla jsem tak rychle odejít, kvůli Blackovi a hlavně kvůli Carol. Ta se podle některých změnila díky mě, k lepšímu. Za ty tři roky jsme stihli hodně. Nejhorší však bylo loučení.
Já a Edward jsme jako jediný z naší rodiny, ano vím, už ji taky považuji za svou, měli nastoupit na vysokou školu a jak už se kdysi zmiňoval na Harvard. Na práva mě vzali a tak nebyl problém. Po pár letech jsem dostudovala svoji první vysokou školu a tak nějak jsem tušila, že nebude poslední. Bylo to totiž fajn, studovat daleko od otravné Alici a Emmetta. Edward mě po několika let přemluvil a dovolila jsem mu koupit mi nové auto. A to nebylo jediné, co nám koupil. Ještě nám koupil dům. Ale o tom jsem nevěděla – dal mi ho totiž k dvacátým narozeninám. Hezký dárek, nemyslíte?
Nejen, že jsem se nechala přemluvit k novému autu a k mnoho dalšího, ale nechala jsem se přemluvit k tomu, že budu paní Cullenová. Zní to dobře, že? Samozřejmě mi Cullenovi sehnali nové doklady a tak jsem zase byla Bella Marie Swanová. Takhle se mi to líbí víc. A za pár měsíců budu Bella Cullenová. Zní to docela dobře, nemůžu si stěžovat. Můžu vám říct, že o svatbě jsem věděla docela kulový. Jen jsem věděla datum svatby, jinak se o vše postarala Alice… Vlastně, nesměla jsem do ničeho zasahovat. Do své svatby! Jediné, co jsem si mohla určit byl můj svědek – samozřejmě šla Alice.
Měli jsme to skvěle s Edwardem promyšlené – jemu šel za svědka Emmett, Rose měla jít za nádhernou družičku a Jasper za elegantního mládence. A Carlisleho a Esme jsem osobně požádala, aby mě dovedli k oltáři. Myslím, že kdyby Esme mohla plakat, tak by brečela jako želva. Myslela jsem si, že si budu moct vybrat i šaty, ale i tohle jsem nesměla. Alice a Rose se prostě na mé svatbě vyřádily. Jen jsem to s úsměvem sledovala. Ten mě však přešel, když mi Emmett sdělil, že bude pánská rozlučka se svobodou… Nechtěla jsem tam Edwarda pustit. Popravdě – jemu se taky nikam nechtělo. Já jsem svoji rozlučku zakázala hned, jak jsem měla na prstu snubní prstýnek, ale stejně jsem ji měla. A ani moc jsem nelitovala.
Musela jsem uznat, že tolik lidí bych si přála mít na mé svatbě – mého bratra Alana, se kterým jsem byla v kontaktu, psali jsme si, pak svoji partu, Ritu, Carol, Jacoba, a hlavně… Phila, mámu a tátu. To však nešlo. Za prvé – pro některé jsem už mrtvá a za druhé – bylo by divné, že za sedm let jsem vůbec nezestárla a Cullenovi taky ne. Po nádherné svatbě jsme s Edwardem měli úžasné líbánky na ostrově Esme. Ač to znělo divně, bylo to tak. Ostrov Esme patřil Esme a kdysi ho dostala od Carlisleho jako dárek k výročí. Jen jsem doufala, že mi taky něco takového nekoupí. Co bych proboha dělala z ostrovem, že?
...
Jednou jsme se přestěhovali do Forks. Úplně se to tam změnilo a já po dlouhé době navštívila svůj hrob… a nejen svůj, ležel tam i Charlie. Proplakala jsem celou noc. Ale… co jsem vlastně čekala? Potkali jsme Jacoba. Oženil se a měl tři nádherné děti. Dva kluky a jednu holčičku – Bellu. Ani jsem si to nezasloužila. Nebyl zrovna dvakrát nadšený z toho, že jsem zase byla s Edwardem, ale když viděl, jak jsem šťastná, nechal to tak…
Ano, byla jsem šťastná a ještě stále to bylo slabé slovo. Měla jsem všechno, co jsem si mohla přát… Úplně všechno. Byla jsem se svojí rodinou, kterou jsem milovala a navždy budu milovat… A už nikdy je nenechám, aby odešli z mého pohledu, z mého srdce…
Tak a je tu konec, lidičky! Musím uznat, že nikdy jsem neplánovala, že bude mít tato povídka 40 kapitol. To fakt ne. Ale nakonec se jich dožila a jsem na to hrdá.
Strašně moc doufám, že se vám tato povídka líbila a sama musím uznat, že to byl originál. Já vím, samochvála smrdí.
Jinak chci poděkovat všem svým věrným čtenářům a oni ví, kdo to všechno je, protože tuto povídku musí znát jako své boty, chci mocinky poděkovat za komentáře! Moc pro mě znamenají! Doufám, že mi zůstanete věrní a budete mé povídky číst nadále. Nejen, že jsem se zase pustila do Příbuzných a do Střevíčků, ale mám nápad na další povídku! Tak se nechte překvapit!
Ještě jednou moc moc děkuji!
Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Psí život 40. kapitola - poslední:
moc pěkný
Moc hezká povídka
naozaj úžasná poviedka...
čítanie som si poriadne užila...
a ten nádherný koniec...
nádhera
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!