Že by krásná noční romantická procházka? Nebo noční horor? Se nechte překvapit! Pěkné počteníčko a děkuji za komentáře! Odehnalka
05.07.2009 (08:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6935×
Na tuto kapitole se hodí písnička od Michaela Jacksona (+50, ve čtvrtek 25.6.2009) Smooth Criminal. Pusťte si ji tady a ať hraje hned od začátku, měl by ten začátek docela vycházet. Jinak tím chci vzdát čest takovému vynikajícímu zpěvákovi, tanečníkovi a kdoví, co vlastně všechno byl, ale jedno je jisté...žádný další Michael Jackson už nikdy nebude.
Zřejmě jsme tančili hodně dlouho, protože venku se ochladilo a už byla tma. Harry mě vedl směrem dál od školy, dál od parkoviště. Začínala jsem být nervózní. „Harry? Kam to vlastně vůbec jdeme?“ zeptala jsem se po chvíli ticha. Harry se jen usmál a ještě pevněji mě k sobě přitiskl. Tady mi něco nesedí. „Čau Harry,“ ozvalo se někde před námi a já se strašně lekla. Harry se jen ušklíbl.
„Zdarec Pete!“ On ho zná? Bože, odkud? „Čau kluci!“ ozval se další hlas a já se znovu lekla. Ti dva se tomu znovu jen ušklíbli. Chovám se fakt nemožně, mám tak dobře vyvinutý smysly a ani si nevšimnu, že přichází člověk. „Ahoj Sebe!“ usmáli se ti dva a mě to dojde…nebo aspoň jsem si to v té době myslela,…vlastně jsem myslela dobře, ale nevěděla jsem, že to tak dopadne. Určitě to musí být ti jeho kamarádi, kteří přiletěli za ním. Moc jsem neposlouchala jejich rozhovor.
„…Takže kvůli téhle jsme se vsadili?“ uslyšela jsem jako by s dálky, myslím, že to byl Seb. Trhla jsem sebou, jak jsem se udivila a oči jsem překvapením rozšířila. Co…cože? On se vsadil? Kvůli mně? Počkat…teď fakt jako nechápu! Proč se vsadil?.
................
Ale ne! NE! On je opravdu sukničkář. Tenkrát, jak měl obarvenou hlavu…říkal, že se vsadil…a prohrál…nějakou holku nesbalil a proto prohrál… A teď se vsadil, že dostane mě… Bože! Co budu dělat? Rychle jsem sebou škubla, ale Harry mě chytil ještě pevněji za paži a z druhé strany se přidal, nebo mu spíš pomohl, Pete. Chtěla jsem začít křičet, ale někdo mi zacpal pusu. Bože! Prosím, pomoz mi! Jakkoliv! Bránila jsem se, pořád jsem sebou pořádně šila, ale stejně jsem jim neutekla…drželi mě hodně pevně.
Nevím, jak dlouho jsem se vzpírala, ale po chvíli jsem ztratila všechny moje síly – a nemohlo za to jen fyzické vyčerpání, ale i psychické…začaly mi téct slzy. Zavřela jsem pevně oči…Prosím! Pomozte mi někdo! Kdokoliv! Hlavně, ať je to brzy…Už dávno jsem přestala vnímat jejich hlasy…na co taky? Někam mě zatáhli a já ani nevěděla kam,…bylo to vůbec důležité, kde vlastně jsem?...Vlastně ano…Kdybych byla někde támhle v tramtárii, tak by mě těžko někdo našel…šli jsme docela dlouho, takže kdoví, kolik kilometrů jsme od školy…
Namáčkli mě na zeď a na chvíli mi uvolnili pusu…opravdu jen na chvíli, protože mě někdo políbil…tvrdě, surově,…bez lásky… Byly pravým opakem těch Edwardových…Ach Bože, Edward! Moje láska! Jak se mu po tomhle budu moct kouknout do očí? Bože! Proč si mi tohle všechno udělal? Copak jsem netrpěla už dost? Copak už jsi mě dost netrestal? Edwarde, lásko, zachraň mě! Miluji tě, Edwarde Cullene a nikdy jsem nepřestala! Někdo, zřejmě Harry, začal mapovat můj hrudník a já se znovu začala vzpírat. Kluci se jen smáli a ještě pevněji mě přitiskli na zeď. Ten, kdo mě líbal – a já bych znovu řekla, že Harry, a že ti dva se chtějí jen koukat – mi svým jazykem vjel do pusy a málem mi ho rval až na mandle.
Snažila jsem se ho od sebe jakkoliv odstrčit…jenže marně…já se však jen tak nevzdávala…Vždy, když se mi podařilo Harryho od sebe odstrčit jen o pár centimetrů, mě Pete a Seb přitiskli na zeď a pevně drželi. Slzy nepřestávaly téct, spíše jich čím dál tím víc přibývalo…
Díky bohu, jsem měla šminky proti odolné vodě…Ježiši! To jsi tak blbá, Isabello Marie Swanová? Tobě tady jde o tvůj život…no život… o tvoji hrdost! O tvoji hrdost a tebe zajímá, jaký máš šminky, nebo jestli nemáš rozteklý obličej! No, skvělý Bello, už vážně upadám a jsem čím dál tím víc blbější! Jen mě může v takové chvíli napadnout jen taková blbost!
Zavrtěla jsem hlavou, hned kvůli věcem, abych zahnala takové myšlenky a abych se mohla zase bránit. Tentokrát se naštval i Harry a surově mě odhodil na zeď…Zalapala jsem po dechu, málem mi vyrazil dech…Pevně mě chytil kolem boků a pevně si mě k sobě přitiskl. Znovu jsem se začala vrtět a snažila se vymanit z jeho objetí. Teď jsem ho však naštvala snad ještě víc…Naž jsem se nadála, ztrácela jsem vědomí… Zřejmě mě něčím uhodili do hlavy. Jediné, co jsem jako poslední ucítila bylo to, jak mě Harryho ruce pustili, jestli ochotně, to říci nemůžu. Pak jsem omdlela…
Doufám, že jste trochu napnutí! Prosím napište nějaký komentík!
Možná mě teď většina z vás nebude mít zrovna v lásce, kvůli Harrymu, ale já to plánovala už dávno. Nebo mě většina bude milovat...
Jinak dodávám, že budou asi ještě tak dvě kapitoly a bude konec!
Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Psí život 34. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!