Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 21. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Psí život 21. kapitolaTato kapitola by se mohla jmenovat "Nevnímala" nebo "Bílé světlo", ale jako vždy se nejmenuje nijak. V této kapitole se naše hlavní hrdinka půjde proběhnout, ale kde a jak vlastně dopadne? Jako vždy se nechte překvapit! A doufám, že budete aspoň trochu napnutí! Pěkné počteníčko a děkuji za komentář

17.06.2009 (18:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3987×

!!K této kapitole si pořád dokola pouštějte písničku. A bude i k dalšímu dílu, tka si ji kdyžtak stáhněte!!

Ten tlak jsem nevydržela a přeměnila jsem se. Tento den už po druhé. Nic mě vlastně v té době nezajímalo. NIC. Ani to, že zítra musím do školy a  na praxe. Jako bych měla v hlavě vygumováno. Rozhodla jsem se, že se proběhnu. Ani jsem nevěděla, kam vlastně běžím a ani jak dlouho jsem běžela. Odhadovala jsem, že běžím asi tak hodinu, když začala bouřka. Nijak mi to nevadilo. I když les byl hodně hustý, byla jsem zmoklá za pár minut. Kupodivu pršelo a déšť byl opravdu silný. Párkrát jsem se otřepala, abych se voda dostala z mé srsti, ale stejně jsem byla za pár minut zase promoklá a tak jsem to po pár pokusech vzdala. Najednou někdo poblíž udeřil hrom a pak blesk. Otočila jsem se za tím zvukem, ale nebála jsem se. Uběhla jsem sotva pár metrů, když najednou blesk udeřil do jednoho stromu vedle mě. Nestačila jsem zareagovat...

Zřejmě jsem omdlela, protože když jsem po chvíli otevřela oči, moje přední levá tlapka byla pod velkou větví a zadní pravá byla taky nějaká špatná. Tím jsem poznala, že jsem stále pes. Pršet nepřestalo a tak jsem byla zmoklá až do kůže a ani jeden chlup nezůstal suchý a to doslova. Pomalu jsem začala vyndávat tlapku z pod větve. Šlo to pomalu, ale hlavně, že to šlo. Hodně špatně se mi stálo na třech nohách a ještě ke všemu, když máte jednu pochroumanou. Po chvíli jsem měla packu volnou a já byla volná. Normálně bych řekla, že tu žádný problém už není, ale objevili se rovnou dva. Ten první, že se mi možná špatně srostou kosti a pak budu hodně těžko v nemocnici vysvětlovat, jak mi za pár hodiny srostly kosti. A pak ten druhý, který byl vážnější - vůbec, ale vůbec jsem netušila, kde jsem. Porozhlédla jsem se po okolí. Všude samý les. No super. Po chvíli váhání jsem se rozhodla, že půjdu vpravo. Hodně jsem kulhala a tak jsem šla pomalu. Zřejmě jsem měla i slabý otřes mozku, protože jsem chvílemi nic neviděla. Nevnímala jsem okolí a tak jsi si ani nevšimla, že jdu do kopce. Nevnímala jsem ani to, že jsem se přeměnila zpět v člověka. Nevnímala jsem to, že jsem na vrcholku nějakého útesu. Nevnímala jsem to, že mi kolem spánku teče krev. Nevnímala jsem to, že zraněnou ruku mám odřenou do krve. Nevnímala jsem, že moje oblečení je v hodně špatném stavu. Nevnímala jsem déšť, který na mě dopadal. Nevnímala jsem tu bolest, která pořád dokola proudila mým zraněným tělem. Nevnímala jsem to, že jsem na kraji útesu. Nevnímala jsem to, že jsem jen pár kroků od smrti. Nevnímala jsem rozbouřené jezero pode mnou, které jsem skoro ani neviděla, díky silnému dešti a mému zranění hlavy. Nevnímala jsem silný déšť, který mi zacuchával zkrvavené vlasy. Nevnímala jsem to, jak bylo moje oblečení těžké od dešťové vody a tvrdé od rychle schnoucí krve. Nevnímala jsem, že krvácení na hlavě je čím dál silnější. Nevnímala jsem, že bolest je silnější, bolestivější. Nevnímala jsem, že mi tečou slzy bolesti, sama jsem nevěděla, jestli to vůbec byly slzy nebo kapky deště. Nevnímala jsem, že jsem po pár minutách ztrácela vědomí, které se mi hned vracelo. Nevnímala jsem  realitu. Nevnímala jsem vůbec nic...Nevím přesně, co se stalo. Jediné, co si pořádně pamatuji je to, že jsem se zakymácela a pak...pak jsem necítila pod nohama žádnou pevnou půdu. Zřejmě jsem spadla nebo zakopla a já padala dolů, do rozbouřeného jezera, do velkých uklidňujících vln...Další co si pamatuji, je ostrá ledová bolest. Jakoby se mi tisíce nožů zabodávalo do celého těla. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to...Vlny mě unášely hlouběji a hlouběji, dál od světa, dál od života, od reality a vedla mě blíž a blíž k nepoznanému světu, k fantazii. Asi jsem narazila na dno a moje bolest hlavy se ještě zvýšila...A přibyla další bolest - někde v hrudi...Pak jsem zřejmě omdlela...nebo se rozhodla, že z tohoto světa odejdu a už se nevrátím...

Najednou jsem otevřela oči. Byla jsem zmatená. Všude bylo bílo. Jen to bílo. Porozhlédla jsem se. Opravdu jen to bílo. Co tohle je sakra za místo? Koukla jsem se na sebe. Byla jsem oblečená do svého oblečení, jen nebylo potrhané a mokré...a ani od krve. Znovu jsem se zmateně porozhlédla po...kde jsem to vlastně byla? Nevěděla jsem, kde jsem se právě nacházela. Najednou jsem spatřila ženu. Byla daleko, ale odhadovala jsem, že jde ke mně. Ze zájmem jsem neznámou ženu pozorovala. Čím byla blíž, tím více jsem si říkala, že ji znám...A taky že jo. Byla to moje teta z máminy strany. Když jsem byla malá, hodně se o mě starala. Zemřela před pěti lety, jela v autobusu a do něj narazil náklaďák. Zemřela pár dní po nehodě na zástavu srdce a selhání ledvin. „Ahoj Bello," usmála se na mě a já překvapeně zamrkala. Kde to, proboha, jsem? Ptala jsem se sama sebe. „To nikdo neví, kde se právě nacházíme, Bello," zašeptala a společně se mnou se porozhlédla po „místě." Vůbec mi nepřišlo divné, že mi moje teta čte myšlenky. A co tu vlastně děláme? Vůbec mi nepřišlo divné, že si právě povídám s tetou, která je už pár let mrtvá a ještě ke všemu mi čte myšlenky. „Za mě už můj osud rozhodl, ale ty...ty máš ještě šanci, zlatíčko," usmála se. Nechápala jsem. „To jsem jako v nebi?" zeptala jsem se poprvé nahlas. Teta nepatrně kývla hlavou. „Ano i ne...můžeme tomuhle místu říkat rozcestí...a ty máš právě možnost si vybrat, zlatíčko," odpověděla mi znovu teta. Nechápala jsem, v té chvíli jsem byla prostě vygumovaná. Ale naprosto. „Ale mezi čím?" porozhlédla jsem, jako bych čekala, že se někam na bílé místo napíše rozcestník. „Mezi životem a mezi fantazií...ber to první, zlatíčko," zašeptala teta a pohladila mě po vlasech, jak to vždy dělávala. Začínalo mi toto místo něco připomínat. Vlakové nádraží, kam jsme s mámou strašně rády chodily a pozorovaly ostatní lidi. Teta se nad mou myšlenkou usmála. „Vidíš, patříš zpátka...a taky by to byla chyba," usmála se znovu teta. Najednou mi to vše docvaklo. Tohle je brána ke smrti...a já mám šanci se rozhodnout...a moje teta mi tvrdí, ať žiji. Mám ale pro co? Teta mě znovu pohladí, tentokrát po rameni. „To se musíš rozhodnout sama...bohužel do toho nemůžu zasáhnout," řekla a koukla se mi do očí. „Stejně jsem už mrtvá...," zavrtím hlavou. „Nejsi, zlatíčko, ještě máš šanci," zašeptala teta. V momentě jsem byla rozhodnutá a zavřela jsem oči...

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 21. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře