Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psí život 17. kapitola

Alice, Bella, Rosalie


Psí život 17. kapitolaV této kapitola se objeví první jména, které jste napsali vy sami. Objeví se Sophie od Lea a druhé je Annie od Singapur. Musím přiznat, že jsem chvíli váhala, aby se Annie stala další hlavní postavou, pak jsem si vzpomněla na svou oblíbenou písničku Smooth Criminal od Jacksona a řekla jsem si, že Annie si představuji jako hodnou holku...už to jméno to připomíná. A já potřebuji potvoru. Udělala mi tím Singapur radost. Chválím! :-D Jaké jméno jsem nakonec vybrala, to se budete muset nechat překvapit, ale můžete odhadovat, zbylo mi - Katie, Natalie, Sarah a Elizabeth. Je mi líto, ale ostatní jméne nepoužiji, ale i tak děkuji za spolupráci. Ale teď ke kapitole. V této kapitole se Mary setká s osobou, kterou potkala a něco si uvědomí. Co? A koho vlastně potká? Na konci kapitoly se naší hrdince změní svět? Jak? Jako vždy, se nechte překvapit, ano? Jinak děkuji za komentáře a pěkné počtení! Vaše Odehnalka

Byla sobota a já vstávala docela brzo. Musela jsem, chtěla jsem zajet k holičce a pak navštívit Cullenovi. Zajímalo mě, co s nimi je a taky...taky jsem se o ně bála. Vím, že jsem se o ně bát nemám a ani nemusím, ale...prostě se o ně bojím. I když mi ublížili,...já je mám pořád ráda...ráda je slabé slovo...všechny je moc miluji a beru je jako svoji rodinu, ale oni mě už ne...Zatřepu hlavou a nasednu do auta. Nastartuji a než se naději jsem za městem. Vlastně...pro mě už čas nic neznamená. Když nestárnu, tak co. Budu se moc kouknout na všechna možná místa...budu muset shánět nové papíry. Zeptá se Cullenů, kde je shání oni. Kruci, už zase oni. Já se jich snad nikdy nezbavím,...ale já...já vlastně se jich ani zbavit nechci. Vážně ne. Ale taky se nechci vtírat. Že jsem vjela do města Yellowknife jsem si nějak neuvědomila, až jsem si všimla na semaforu červeného světla, jsem prudce zabrzdila. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem už ve městě. Moc jsem se zamyslela. Když jsem vešla do kadeřnictví, hned jsem si všimla Diany. Zrovna stříhala nějakou malou holčičku. Počkat, tu holčičku znám. To je ta z letadla...Carol. Strašně ráda ji zase vidím. Koukla jsem se po místnosti, jestli nespatřím její matku, ale byla tu jen jedna dívka, asi stejně stará jako já, možná mladší a četla si nějaký časopis o módě. Zřejmě to bude její sestra, napadne mě a sednu si do křesla naproti ní. Diana zvedne hlavu od malé a když mě spatří, zamračí se. Já se naopak zakřením. Já na ni opravdu mám štěstí. No jo no, osud je osud. Malá Carol je ostříhaná hned. Dívka naproti mně  se znuděně zvedne. „No konečně už jsi, tak pojď musíme jít, mám sraz z kámoškami a ti na mě nebudou čekat až do půlnoci," vyjeden a svou mladší sestru. Ta jen zaboří svůj pohled do země. Zamračím se. Takhle by se ke své sestře neměla chovat. „Klidně se o ni postarám, s Carol jsme kamarádky, viď?" vložím se do toho. Dívka mě sjede od hlavy až k patě a to doslova. Pak chvíli přemýšlí. Koukne se na hodiny. „tak jo, fajn. Ona vám řekne, kde bydlíme. Doveď ji do dvou, jo?" řekne a než něco stihnu něco říct, zavírá za sebou dveře do kadeřnictví. Jen pokrčím rameny a otočím se na Prcka. Kleknu si k ní. Zvedne svůj pohled a koukne se do mých očí. Její oči jsou nádherné modré, jako moře. Povzbudivě se na ni usměji a ona mi nejistě úsměv oplatí. „Tak co, Prcku, co chceš dělat?" zeptala jsem se. Jen pokrčila rameny. „Tak víš co? Tady paní kadeřnice mě rychle ostříhá a tady druhá tě uplete copánky, jo? A pak se rozhodneme," usměji se. Přikývne. Požádám druhou kadeřnici, která se tu objevila, aby ji opletla dva copy a sama se posadím před zrcadlo. „Dobrý den Diano. Jak se máte?" zeptala jsem se, když se nade mnou objevila moje oblíbená kadeřnice. Čekám, že mi něco odsekne, ale dneska ne! Ona se na mě totiž usměje! Překvapeně zamrkám. Všimne si toho a usměje se ještě víc. „Bylo od vás milé, že jste si Carol vzala na starost. Její rodina ji tu většinou nechá a jdou si po svém, až po hodině si ji jdou vyzvednout. Jako kdybychom byli nějaká školka," vysvětlí Diana. Překvapeně zůstanu zírat a pak se kouknu na Carol. Vesele se baví s druhou kadeřnicí, myslím, že se jmenuje Annie. Tahle holka to fakt má těžký. Diana mi začne rozčesávat vlasy. „Chci se omluvit, za svoje chování, myslela jsem si, že jste jiná, nafoukaná," omluví se a já se přes zrcadlo kouknu do jejích očí. „Víte co? Co bylo, bylo. Jsem B...Mary," usměji se a natáhnu k ní pravou ruku. Diana si zřejmě oddychne a jemně mi ruku stiskne. Kvůli Carol si trochu pohne a přitom probíráme snad vše. Musela jsem se zeptat, jestli ta černá sleze, chyběly mi moje hnědé vlasy. Přikývla, ale chvíli to bude trvat. Když jsem chtěla zaplatit, jen nad tím mávla rukou. „Její rodina vám za to hlídání nedá ani dolar," zavrtí hlavou. „Vemte ji někam, nebo ji něco kupte," dodá, když natáhnu k malé pravou ruku, abych ji vzala za ruku. Vděčně se na ni usměji. „Tak kam půjdeme, Prcku?" zeptám se. Blonďaté vlásky ve dvou copech ji nádherně sluší. Znovu jen neurčitě pokrčí rameny. „Tak víš co? Pojedeme do jednoho obchodního centra a tak se vyblbneme, ano?" navrhnu a Carol jen přikývne. Pomůžu ji si sednout do auta a zapnout bezpečnostní pás. Za chvíli jsme v obchodním centru. Vezmu ji do jednoho obchodu. Až když vejdeme do obchodu se zářivě usměje a táhne mě k oblečení v dětské velikosti. Vyhne se však oblečení v růžové barvě a žene si to k modré, což mě překvapí. Vždy, když si něco vybere, hned to vrátí. Když ji navrhnu, že ji to koupím, jen zavrtí hlavou. Vzdychnu a zavrtím hlavou. Najednou mi do oka padne balení sponky všech odstínů modré. Porozhlédnu se, jestli Carol není poblíž a jednu balení vezmu. Skvěle se bude hodit k jejím očím. Najednou mě někdo zatahá za rifle. Otočím se. Stojí tam Prcek a v ruce drží ramínko s krásnými bílými šaty, které se podobají tunice. Šaty jsou sice bílá, ale na nich jsou krásné barevné kytičky. „Na, Mary, určitě ti budou," řekne a strčí mi ramínko do ruky. Než se naději, drží mě za volnou ruku a táhne ke zkoušecím kabinkám. Jen se usměji. Abych pravdu řekla, šaty na léto budu potřebovat a taky jsem si řekla, že bych mohla letět někam do tepla. Zimy jsem už měla po krk. Musela jsem uznat, že ty šaty mi padly jako ulité. Když jsem vylezla z kabinky, abych se ukázala Carol, vzpomněla jsem si na Alici. Chtěla mě vzít na nákupy...jenže ona teď je kdoví kde a Carol...tenhle prcek mi přirostl k srdci. Nemohla jsem ji nechat, aby se takhle trápila. Carol nadšeně zatleskala, když jsem vyšla z kabinky. Napadlo mě, že by mohla dělat návrhářku nebo něco podobného. Mohla by třeba oblékat lidi. To by ona uměla. Měla na to talent. Šaty jsem si nakonec koupila. K tomu jsme našli bílé lodičky a bílý šátek do vlasů. Pak jsem ji pozvala na oběd, na to říct nic nemohla. Musela něco sníst. Obě jsme se objednaly plněné knedlíky, posypané tvarohem, cukrem a polité máslem. K tomu jsme si daly bílou kávu. Když jsme dojedly, odnesli nám talíře, tak jsem ji o něco požádala: „Zavři oči, Prcku." Prve se na mě nevěřícně podívala, pak je však zavřela. Zašmátrala jsem v batohu a vytáhla sáček, kde bylo balení sponek. Vzala jsem si její do ruku a dárek do ní opatrně vložila. Překvapeně otevřela oči. Koukla se na sáček a pak mě do očí. „Otevři to," zašeptala jsem a ihned mě poslechla. Rychle dárek otevřela a když ho spatřila, zářivě se usmála. Než jsem se nadála, Carol mě objímala. Usmála jsem se a taky ji objala. „Děkuji, Mary. Mám tě moc ráda," zašeptala a já ji ještě pevněji objala.

 

Domů jsem se dostala kolem třetí. S Sophii, tak se její starší sestra jmenovala, jsme se domluvili tak, že každou sobotu budu Carol hlídat. Vůbec, ale vůbec mi to nevadilo. Chtěla jsem se podívat ke Cullenům, ale nevěděla jsem, jestli cestu najdu. Nikdy jsem k nim nejela po cestě, ale lesem. Nakonec lesní cestu najdu. Jejich cesta je odhrnutá, takže sněhem to nebylo. Jedu pomalu, nechci chytnout žádný smyk. Po půl hodině se přede mnou objeví krásný dům. Usměji se, vypnu motor a vystoupím z auta. Najednou se prudce otevřou vchodové dveře a objeví se Alice. Usměji se a otevřu pusu na pozdrav. „Bello! Co tady děláš?" sykne na mě a než se naději, je přede mnou. Překvapeně zamrkám. „Tak promiň, jestli ruším, jen jsem si o vás dělala starosti...a tak, když jsem jela z Yellowknife jsem si řekla, že se stavím i u vás, tak promiň, že jsem přijela," odseknu naštvaně. „Promiň, nechtěla jsem být nepříjemná, ale máme tu...meší problém," omluví se Alice a hned zbystří. „Yellowknife? Říkala jsem, že nakupovat pojedeme spolu," dodá. Usměji se. „Jela jsem se ostříhat a potkala jsem tam kamarádku," vysvětlím a když si všimnu, jak se Alice tváří, s úsměvem dodám: „Je jí osm, Alice. Seznámila jsem se s ní v letadle, když jsem letěla sem ze Seattleu," dořeknu a koutkem oka spatřím Edwarda ve dveřích. Stočím na něj pohled a ztuhnu. Za ním stála nádherná upírka. Neznala jsem ji. „Ta holka smrdí jako pes. Kdo to je, Ede?" zašeptala tak tiše, abych to neslyšela. Ale já ji slyšela. Měla namyšlený hlas. Tak jako Sophie. Neznámá upírka obejme Edward kolem pasu. Bodne mě u srdce. Jen na moment se kouknu do Edwardových zlatých očích, pak na Alici. „Tak...já nebudu rušit," zamumlám, nasednu do auta, nastartuji a co nejrychleji se otočím a odjedu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Psí život 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!