Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » První láska - 6. kapitola

05.06.2012 (10:30) • sarze • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1672×

Asi si myslíte, že jsem blázen. Po několikadenní známosti se sbalit a vypadnout z rodného města se svým přítelem. A hlavní důvod, Edward je upír a moji známí jsou vlkodlaci, kteří měli mezi sebou smlouvu, která padla z důvodu našeho spojení. Když si to takhle zrekapituluju, tak jsem asi opravdu blázen.

Na jednu stranu to ve mně vyvolává vzrušení, které jsem tak dlouho postrádala.

Celý život jsem byla ve Forks, nejdále jsem byla v Seattlu. Vždycky jsem se snažila, aby táta byl na mě pyšný. Vystudovat školu, chovat se slušně, ale vlastně jsem nikdy nebyla šťastná. Byl to děsný stereotyp.

A Edward mi otevřel dveře toho nového života. Takže vykročit pravou nohou a hurá na to.

V práci jsem musela dát výpověď. Někoho to mrzelo, ale pár lidí hodně slavilo. Ještě před odjezdem mi Lucy řekla pár svých myšlenek. O tom, jak jsem špatná, a kdesi cosi. Naštěstí už ji nikdy neuvidím.

Jako hlavní důvod mé výpovědi jsem udala lepší pracovní nabídku, což se po celém Forks rozkřiklo. Nikomu neušlo, že Cullenovi také odjíždějí. Což vyvolalo hodně povedených drbů.

S Cullenovými jsem ještě neměla čest, seznámíme se až v Denali na Aljašce. Trošku se bojím, že mě nepřijmou, ale hlavně se bojím toho, že tam budeme žít s Tanyou. Uvidíme, třeba se blýská na lepší časy.

„Budeš mi chybět,“ řekla jsem a objala jsem tátu.

Políbil mě do vlasů a řekl se slzou v očích: „Ty mně taky. Volej a dávej na sebe pozor.“

„Neboj. Budu volat tak často, že mi ani nezvedneš telefon.“

Chlapácky jsem ho praštila do ramene a šla pomalu k autu. Edward mezitím skládal všechny věci do nablýskaného Volva.

Poslední rozloučení. „Ahoj, tati.“

„Ahoj, Bellinko. Zavolej mi a brzy přijeď.“

Přikývla jsem a naposledy jsme se objali. S Edwardem mi podal ruku a nasedli jsme do auta.

Kupředu nové budoucnosti.

„V pořádku? Jestli nechceš jet, já to pochopím. Jsem hlupák, když chci, abys jela se mnou.“

„Ne, já chci. Docela se těším. Raději mi pověz o tvé rodině a hlavně o tobě.“

Tak začal vyprávět příběh o svém minulém životě.

O španělské chřipce, na kterou zemřel. A o svém stvoření.

Byl to zvláštní pocit, když víte, že vašemu příteli je kolem sta let.

Ale svůj život si nevybral a snažil se žít normálním životem. Nechtěl být zrůda, a proto se svou rodinou žili kultivovaně a pili zvířecí krev.

Vyprávěl mi o Carlisleovi. Jak ho přeměnil, když umíral na španělskou chřipku. V Chicagu.

Dále přeměnil Esmé, svou manželku, která spadla z útesu.

Další na řadu přišla Rose, ledová královna, jak o ní mluvil Edward. Carlisle našel Rose, která umírala. Doufal, že se pro Edwarda stane tou, co pro něj Esmé. Bohudík se tak nestalo. Edward říkal, že spolu nemají zas tak ideální vztah. Další přírůstek do jejich rodiny byl Emmett.

Toho našla Rosalie, když ho málem zabili medvědi. Odnesla ho domů a tam ho přeměnili.

Edward na pár let odešel od rodiny a mezitím se mu do pokoje nastěhovala Alice s Jasperem. Prý viděla, jak budou rodina, tak si nejdříve našla Jaspera a pak Cullenovy.

Bylo to nesmírně zajímavé vyprávění a já jsem ani nedutala.

Cesta byla dlouhá, a tak jsem vyslechla celé vyprávění o světě upírů, o jejich darech.

Nejhorší zjištění bylo, že Edward čte myšlenky. To by se ve mně krve nedořezal. Naštěstí mi spadl kámen ze srdce tak, že to muselo být slyšet. Mně ty myšlenky nečte. Uf.

„Čemu se směješ?“

Zakroutila jsem hlavou zleva doprava. „Jen jsem ráda, že na mě ty tvé dary nepůsobí.“

„Já ale ne. Chtěl bych vědět, na co myslíš, zda mě máš ráda, jestli se ti líbím.“

Zalapala jsem po dechu. „Myslíš, že se mi nelíbíš? Tak to je dobrej fór, ty jsi sen každé holky. A jestli tě mám ráda, no, já nevím.“ Nevydržela jsem to a nahnula jsem k němu a líbala ho na krku až ke klíční kosti.

„Bell, tohle nedělej, jestli se nechceš vybourat,“ pověděl mi ochraptěle.

„Já myslela, že máš super instinkty.“ Zasmála jsem se, koho by nepotěšilo, že dokáže svého přítele odzbrojit.

„Za chvíli tam budeme.“

Edvardovi se rozezvonil telefon. SMSka. „To je od Alice, prý mají lehce zpoždění.“

„A teď mi pověz ty, jak to, že víš o upírech, vlkodlacích a dalších věcech. Byl jsem hodně překvapený tvou reakcí. Já pořád čekám, kdy s křikem utečeš.“

„No, víš, byl to pro mě šok. Ale celý život mě strejda Black krmil historkami z jejich kmene. Navíc to jejich přesvědčení, že nebudou chodit do nemocnice,“ odmlčela jsem se na chvíli, „já jsem tomu nikdy nevěřila a ani mě to hnedka nenapadlo, že jsi upír. Ale je pravda, že se mi na tobě zdálo něco divného.“

Zasmál se. „No, tak to ti teda děkuji.“ Usmíval se a já jsem věděla, že se nezlobí.

„Ne, víš, jak to myslím. Ty jsi prostě naprosto dokonalý. Mně se to líbí, ale uznej, že na tobě není ani jedna chyba.“

Napnul se. „Mýlíš se, jsem netvor.“

„Omyl, jsi anděl.“ To, co jsem řekla, jsem myslela naprosto upřímně. Já ho nepovažuji za netvora, ale za mého osobního anděla.

Začala jsem se psychicky připravovat na seznámení s jeho rodinou, příbuznými a hlavně na Tanyu. Ta, která chce dostat Edwarda několik desetiletí. Jak jsem ji spatřila, byla opravdu nádherná. Vedle ní mi sebevědomí hodně upadá.

No, doufám, že nebude dělat nějaké problémy.

Pomalu jsme se přibližovali k nějaké krásné vile, která vévodila uprostřed lesů. Byla stejně krásná, jako u Cullenů. Byla velká, krémové barvy, a měla i velká, prosklená okna. Řekla bych, že mi to připomíná styl paní Cullenové. Každý ve Forks věděl, jak je šikovná, a že má opravdu dobrý vkus.

U dveří nedočkavě čekalo pět nádherných upírů, nejspíše ti Denaliovi. Krása upírů mě nepřestává fascinovat.

Edward se usmál a pohladil mě po ruce. Byla jsem nervózní. A srdce mi utíkalo o sto šest.

„Vítejte. Edwarde, Bello,“ přivítal nás sympatický muž. Byl krásný, měl olivovou plet a černé, krátké vlasy. Jeho oči byly stejné jako Edwardovy, topazové.

„Bells, tohle je Eleazar. Tady je Carmen,“ představil mi ženu, která byla velice milá. Krásná hnědovláska.

„Moc mě těší,“ upřímně jsem odpověděla. Otočila jsem se na ostatní. Tři nádherné blondýnky. Každá měla trošku jiný odstín. Dvě dívky přihlížely s úsměvem, ale jedna se mračila a probodávala mě pohledem.

„A tohle je Kate, Irina a Tanya.“

Usmála jsem se na ně a ony mi to opětovaly, až na Tanyu. Zčervenala jsem a nevěděla jsem, co mám dělat s rukama, nohama, protože nastala trapná chvilka ticha.

„Nechápu, proč tu budeme trpět nějakou lidskou lůzu.“ Tanya se bojovně postavila a hodila po mně takový pohled, který ve mně vyvolal strach.

Edward mě chytil kolem pasu a políbil do vlasů. Dál ignoroval Tanyu.

„Mrzí mě to, ale raději pojedeme a podíváme se po městečku.“

Carmen chtěla něco říct, ale Edward ji zarazil. „Nedělejte si starosti.“ Usmál se. „Pojďme.“

Nasedli jsme do Volva a vyjeli. Nevěděla jsem, jestli mám něco říct, ale Edward mě předběhl.

„Moc se omlouvám. Tanya se dokáže chovat jako velká mrcha. Ona není špatná, ale je prostě nešťastná a hrozně žárlí.“

„Já ji chápu. Jen, jde z ní strach.“

Usmál se. „Konečně nějaká přirozená reakce. Už jsem si říkal, že nemáš žádný pud sebezáchovy. Vše jsi brala v pohodě.“

Dobíral si mě. „Hej. Já se nebojím jí jako upíra, ale jako ženské. Bojím se, že mi tě odvede. Já a ona jsme naprosto rozdílné. Já jsem spíš obyčejná myš. A ona modelka z prestižních časopisů.“

Zavrtěl hlavou. „Ty určitě nejsi obyčejná. Jsi ta nejkrásnější žena, kterou jsem kdy viděl. Milá, chytrá. Tanya ti nesahá ani po kotníky.“

Vyndal si telefon. „Musím zavolat rodině. A domluvím se s nimi.“

„Ahoj. Viděla jsi to? Tak kde se sejdeme? U domu? Dobře.“

Dům? Já myslela, že budeme bydlet u Tanyi.

Moc děkuji za vaše komentáře. Udělaly mi radost a hnedka jsem dostala nápady.

Jsem ráda, že povídka má pravidelné čtenáře.

 Děkuji za vaše rady a pomoc.

Autor: sarze (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek První láska - 6. kapitola: