Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » První láska - 5. kapitola

24.05.2012 (18:30) • sarze • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1758×

Než mi stačila odpovědět, přiběhla vrchní. „Ach, Bello. Koukám, že už jste se seznámily, tohle je tvá kolegyně. Lucy potřebovala přehodit směny a Elizabeth je tu nová a vy ji dokážete rychle a dobře zaučit.“

„Aha. Samozřejmě.“

Ell se jevila jako v pohodě holka. Ale nechápu Lucy, proč si přehodila směny.

Během rána jsem jí vysvětlovala nejdůležitější věci, co a jak děláme.

Když vtom vešel Edward a šel ke mně, chytl mě za pas a políbil lehce a rychle na tvář.

„Ahoj.“ Zazubil se.

„Ahoj. Ehm, Edwarde, tohle je Elizabeth, moje nová kolegyně. Ell, tohle je Edward, náš doktor.“

Ell vypadala, že asi omdlí, no nakonec se jí podařilo mu podat ruku. A ani se jí nedivím, protože on je prostě úžasný.

S Edwardem jsme prošli pokoje a dělali svou práci. Samozřejmě jako vždy byl okouzlující.

Když jsem přišla na sesternu, Ell byla zticha a nějaká zaražená. Nakonec z ní vypadlo:

„Ty, Bells. Já vím, že mi nic do toho není, ale jak to máš s Cullenem?“

Tím mě dostala. „No, chodíme spolu.“

„Víš, promiň, že tak vyzvídám, ale něco sem zaslechla, znáš to, jen nějaké drby.“

„Tak povídej.“

„No, povídá se leccos, ale to nejhlavnější je, že si ho prý přebrala té své kolegyni. A promiň, ale já si myslím, že pokud jsi to udělala, tak by ses měla stydět.“

Unaveně jsem jí odpověděla. „Přebrala? Aha. No, Ell, mají pravdu, všechny s ním chodily a všem jsem ho přebrala a ano, chci ho pro peníze a pro kariéru.“

Naštvaně jsem odešla a procházela jsem pokoje. Lucy se mě rozhodla zničit.

Na chodbě mě odchytl Edward. „Copak, lásko?“ A láskyplně mě políbil.

Už jsem nedokázala být silná a ta prekérní situace mě dostala na kolena. Vše jsem mu povyprávěla a on mě konejšil v náručí, líbal do vlasů a mně bylo tak příjemně. Starosti odpluly pryč.

V práci se mnou nikdo nemluvil, jako vždy, a Ell byla ze mě silně rozpačitá. Ani se jí nedivím.

Konečně konec služby. S Edwardem jsme nasedli do auta a jeli jsme pro překvápko. Když vtom mu zazvonil telefon.

„Copak je, Alice?“

Najednou se zamračil a rychle zastavil ke kraji, nechtěla jsem poslouchat, ale v tak malém prostoru to nejde. Což pochopil i Edward a vystoupil. Nechápala jsem, co se stalo. Snad nic s jeho rodinou. Venku procházel sem tam a divoce gestikuloval.

Když dotelefonoval a nastoupil do auta, tak si hluboce povzdechl a chytil se za kořen nosu.

„Stalo se něco?“ Přikývl.

„Promiň mi to. Pověz, co se stalo.“ Byla jsem zoufalá.

„Nemůžu, promiň. Tak rád bych ti to řekl, ale nemůžu. Stalo se něco a rodina musí odjet.“

Tak takovou ránu pod pás jsem nečekala. Byla jsem z toho tak vykolejená, že jsem nevěděla, co říct.

Chytil mě za ruce a hluboce se podíval do mých očí, z kterých už nezadržitelně stékaly slzy.

„Pojeď se mnou.“

Tato dvě slova změnila můj život. Nejdříve jsem to odmítla. Přece nemůžu opustit tak narychlo tátu s někým, koho znám pár dní. Edward mi dal den čas, což je krátká doba.

Nakonec jsem to zvážila a promluvila si o tom s Charliem.

Ten nebyl proti, řekl mi, že tím nemůžu nic zkazit. Buď se to povede a já budu šťastná, anebo ne a já se prostě vrátím. Protože náhlá rozhodnutí jsou někdy ta nejlepší.

Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla, že zavolám Edwardovi a prostě to rozseknu.

„Edwarde, ahoj.“

„Bell. Jsem tak rád, že jsi zavolala. Já... Chtěl jsem ti říct, omlouvám za to, že jsem tě vůbec žádal o takovou věc.“

„Ne. Neomlouvej se, já pojedu.“

„Opravdu? Víš co, já přijedu, za chvilku.“

Ukončil hovor a já jsem vyčkávala. Byl tu za opravdu krátkou chvilku.

„Ahoj.“ Políbil mě a vyrušil nás táta.

„Dobrý den, šerife.“

Kývl na něj a ukázal na něj, aby ho následoval.

„Edwarde, zdáš se jako fajn chlap. Hodnej, slušně vychovanej, studovanej. Tvůj táta je taky prima chlap. Chci ti říct, že musíš mít opravdu slušný důvod k odjezdu a já ti svěřuju svoji dceru. Ale pokud se jí něco stane, tak tě zabiju, najdu si tě a zabiju tě. Ne rychle, ale pomalu. Stačí, aby kvůli tobě uronila slzu, a půjdu po tobě.“

Edward kývl a snažil se tátovi ukázat, že ho zastrašil. Mně to samozřejmě vyvolalo úsměv na tváři. Holt policajt se nezapře.

Edward mi pomáhal balit, opět.

Udeřila jsem na něj. „Chci vědět, co se stalo. Pochop mě.“

Přestal balit a vzal si mě na klín. „Chápu tě. Víš, přemýšlel jsem nad tím. Řekni mi, všimla sis něčeho divného - na mně?“

Přemýšlela jsem a ano. „Jsi studený, nejíš a nepiješ…“ Ted mi to docvaklo. Ty quileutské legendy.

„Jsi upír?“

Přikývl a ostražitě mě sledoval. V hlavě mi běželo tolik myšlenek a já je nestíhala zpracovat. Jak je možné, že jsem si celý život nevšimla něčeho takového, že existují pohádkové postavy.

„Než mi povíš o sobě podrobnosti. Proč utíkáš?“

„Ehm. Tady ve Forks o nás vědí další. Indiáni v La Push. Oni mají také své tajemství…“

„Takže oni jsou doopravdy potomci vlků?“ skočila jsem mu do řeči.

„Jak to víš? No, to je jedno. To se vyřeší pak. Měli jsme dohodu a ta nakonec padla a oni nám dali na vybranou, buď půjdeme, nebo nás zabijou.“

„Proč to padlo?“

Sklopil pohled. A zašeptal. „Spojil jsem se s člověkem. Oni to vzali jako porušení dohody.“

Zalapala jsem po dechu. „Hrozí něco Charliemu?“

Zavrtěl hlavou. „Ani tobě ne. Já pochopím, když už mě nebudeš chtít. Rozhodně ti nebudu bránit.“

„No, abych řekla pravdu, trošku mě rozzlobilo, že jsi mi nic neřekl, ale chápu tě, že tohle nemůžeš vyprávět na potkání. Jdeme balit, ať jsme rychle pryč.“

Doufám že jsem tímto zvratem povídku nezkazila. Nezlobte se, že jsem nechala Bellu tak rychle pochopit, že Edík je upír.

Moc děkuji za komentáře. Potěšily mě.

Děkuji Makulce za její pomoc.

Autor: sarze (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek První láska - 5. kapitola: