Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proti srsti 1. kapitola

14.04.2013 (17:00) • • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1010×

Hustě pršelo a kapky deště se odrážely od střechy auta. Na obloze se mračil už týden šedý mrak a rozhodně se mu nechtělo přestat lít vodu na tohle městečko, na Forks. Pohlédla jsem z okénka a pozorovala ubíhající stromy a tmavě šedou mokrou cestu.

Nejeli jsme zrovna rychle, ale už jsem si zvykla na drncání a vše, co bylo spojeno se starým autem. Teplo tu nebylo, a tak jsem se choulila v bundě a čekala jsem, až se zahřeju. Jacob seděl vedle mě v triku s krátkým rukávem, takže mu byly vidět jeho čokoládově hnědé svalnaté paže.

Všechny dívky po něm ve škole šílely, ale já nechápala, co na něm vidí. Přeci jen to byl můj bratr a takové svaly měli všichni kluci v rezervaci, kteří chodily do školy v La Push. My s Jacobem chodíme do školy ve Forks, jelikož pro nás chce děda Billy, abychom se dostali někam dál, teda spíš já, protože s Jacobem o takových věcech vůbec nemluví a prý tu brácha musí zůstat. 

„Půjdeš dneska vůbec do školy?” přerušil Jacob mé přemýšlení a s veselou náladou mi pohlédl do očí. Vyplázla jsem na něj jazyk, samozřejmě ze srandy, protože on je o tři roky starší - je mi šestnáct - a trochu se navzájem škádlíme. Musí se o mě starat a o nás se zase stará děda Billy s babičkou Lenou, protože rodiče zemřeli, když v horách potkali medvěda.

Vystoupila jsem z auta a nohou jsem šlápla do kaluže hnědé vody. Práskla jsem dveřmi. S mokrou botou jsem se vydala do školy. Jacob šel do své třidy, a tak jsem postupovala dál rušnou chodbou sama. Crrr! Neúprosné zvonění zvonku ohlásilo začátek hodiny. Davy lidí se hrnuly do tříd a strkaly do mě. Byla jsem ráda, když jsem usedla do předposlední lavice a mohla si konečně přemýšlet. Učitel ještě nepřišel a už se mi začaly zavírat víčka.

„Bello!" S cuknutím jsem se probrala a chvíli mi trvalo, než jsem zaměřila pohled na vyhublého učitele stojícího přede mnou. Kolem ramen svíral cizí žákyni, která měla nicneříkající výraz a nevypadala nijak zdravě. Byla bledší něž sníh, papír nebo cokoli bílého, co si dokážete vybavit. Její blonďaté, rovné vlasy byly v porovnání s bledou kůží nažloutlé.

„Tohle je Jane, doufám, že si budete rozumět,” prohlásil pan Thin a s těmi slovy ji usadil do poslední lavice. Vůbec se mi nelíbilo, že seděla za mnou. Po chvíli, kterou si můžete představit jako sekundu, minutu nebo dokonce čtvrt hodiny, jsem pocítila nebezpečí. Pokud jste někdy byli sami doma a seděli jste v osvětlené místnosti a za vámi se černaly otevřené dveře do temného pokoje, tak víte, jak jsem se cítila, až na to, že vy jste si určitě říkali, že tam nic není, ale já cítila celým tělem něco, co mě ohrožovalo. Byl to tak silný pocit, že jsem se skoro bez vědomí prudce otočila a střetla jsem se s jejím pohledem. Zachvátil mě tak nenávistný pocit, že jsem se na ni div nevrhla. 

Jediné, co jsem vnímala úplně, byly ty rudé oči, tak lesklé a hluboké, že ani nemohly existovat. Ani jsem nepostřehla drnčivé zvonění oznamující oběd. My dvě jsme se ani nepohly. Už jsem se chystala vystartovat na ni, když mě čísi silné ruce popadly a vlekly mě ze třídy.

Autor: , v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proti srsti 1. kapitola: