Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proti proudu - 4. Kapitola

24.06.2010 (16:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2234×

4. kapitola

Alice:

Věděla jsem, že se Renesmé trápí a chce si žít po svém, ale na druhou stranu mi bylo líto i Jacoba. Samozřejmě bych ho nikdy nestavila na svém žebříčku důležitosti před svou neteří, ale za těch pár let co s námi žil a mnohokrát nám dost pomohl, mi tak nějak přirostl k srdci.

A když jsem viděla, jak na něj v klubu křičí a on se sotva držel na nohou, nemohla jsem se na to jen tak koukat. Dala jsem Renesmé klíčky od auta a řekla jí, že má jet domů a ať se pro mě Jasper staví. Poslechla a já se vydala ke vchodu klubu. Vyhazovač už si mě pamatoval a se slizkým úsměvem mě ochotně pustil dovnitř.

Běžela jsme okamžitě k davu, který se shromáždil kolem Jacoba, který nehybně ležel na zemi.

„Pusťte mě!“ řvala jsme na lidi a drala se k Jakovi.

„Jaku, Jaku, prober se,“ mluvila jsme na něj a přitom jsme ho propleskávala po obličeji, aby se probral, ale on nic.

„Musím ho odvézt domů,“ oznámila jsme všem přítomným.

„Nebylo by lepší, kdybychom zavolali záchranku?“ nadhodil číšník.

„Ne, vezmu ho k nám. Můj otec je lékař, podívá se na něj. A navíc ho zná, léčí ho už léta,“ vymýšlela jsme si.

„Léčí?“ zeptal se někdo.

„Ano, on je vážně nemocný a jediný, kdo mu teď pomůže je můj otec. Tak pomůže mi s ním někdo?“ zeptala jsme se přítomných mužů. Asi by jim bylo divné, že někdo drobný jako já by uzvednul takovýho hromotluka. Už tak to bylo dost nápadné.

Zvedlo ho asi šest mužů a vynášeli ven. Modlila jsem se, aby tam už stál Jasper. Naštěstí stál přímo před vchodem s Edwardovým Ashtonem Martinem. Trochu se divil, co to jde se mnou za delegaci, ale naštěstí jen šel otevřít dveře. Dali jsme Jaka do auta a rozjeli se.

„Co se s ním stalo?“ zeptal se Jasper, hned jak jsme nasedli zpět do auta.

„Nevím, Renesmee na něj opět křičela a on to nějak neunesl a skácel se. Nemohla jsem ho tam jen tak nechat,“ obhajovala jsem se.

„A co teď jako s ním?“

„Odvezeme ho k Billymu a pak ať si s ním dělají, co chtěj,“ odpověděla jsem.

Dojeli jsme do LaPush, kam už jsme ve výjimečných situacích směli, a tohle byla výjimečná situace. Vyložili jsme Jaka u Billyho. Ještě stále se neprobral, ale tohle už není naše starost. My jsme se vydali zpátky domů, ať si s ním dělají, co chtěj.

Ale možná by se tam Carlisle mohl zastavit. Napadlo mě, ale to je poslední, co pro něho děláme. Natrápil se s naší Renesmee až dost.

 Jacob:

„Máte představu, co se s ním stalo, Carlisle?“ slyšel jsem Charlieho, jak šeptá. Nevím, co tu dělal Charlie asi pomáhal mému otci, když já jsem nemohl. Měl jsem zavřené oči, aby nezjistili, že už jsem vzhůru. Taky jsem byl zvědav, co se to se mnou stalo.

„No mám svoji teorii, Charlie, ale nevím, jestli je to možné. Myslím si, že takhle Jacobovo tělo zareagovalo na stres z jejího odmítání,“ těžce si povzdychl.

„Pokud mám pravdu, tak se z toho sám brzo vzpamatuje,“ dokončil Carlisle své vyprávění.

„Doufám, že máte pravdu. Nikdy jsem neslyšel, že by se něco podobného jemu stalo,“ řekl Charlie. Dál jsem slyšel, jenom kroky a tiché bouchnutí dveří. Zřejmě ho šel vyprovodit. Nedokázal jsem si představit, jak dlouho jsem byl mimo.

Co se vlastně tehdy stalo? Nessie se zase naštvala a to jsem jí ani nic neudělal a odešla a já se zhroutil. Proč jsem se vlastně pořád dvořil Nessie? Pomyslel jsem si. Z nějakého důvodu jsem na to nemohl přijít. Vždyť mě pořád odmítala, proč se radši nepoohlédnu po nějaké jiné dívce? Musím se zeptat taťky. Nejprve musím zjistit, jak jsem byl dlouho mimo.

Otevřel jsem oči a očekával ostré světlo, ale uvítala mě jen tma. Chtěl jsem se posadit, ale začala se mě točit hlava, tak jsem si radši zase lehl. No zřejmě musím zavolat na Charlieho.

 „Charlie!“ snažil jsem se zakřičet z plných plic, ale spíš se ozval chrapot. Zřejmě bych se potřeboval napít. Jenže nikde jsem sklenici vody neviděl.

Naštěstí jsem uslyšel, jak někdo šel po schodech. Super, takže Charlie už jde a snad pomůže do schodů i Billymu. Otevřely se dveře a v nich jsem uviděl dívku. Chvíli mi trvalo, než jsem poznal Nessie.

 „Jacobe!“ zvolala radostně a přišla blíž ke mně.

„Ahoj,“ odpověděl jsem prostě. Opravdu jsem nevěděl, co jí mám říct.

„Už si vzhůru? Já jsem tak šťastná, že ses probral,“ zašvitořila. Překvapilo mě její nadšení z mého probuzení. Přece jen už mě nechtěla nikdy vidět.

„Jak dlouho jsem byl v bezvědomí?“ zeptal jsem se.

„Šest dní, Jacobe. Ach, jaké já jsem měla výčitky,“ usmála se.

„To jsi nemusela, zavolala bys mi Billyho?“ Opravdu jsem se už potřeboval napít.

„Jakoby se stalo,“ odpověděla a upíří rychlostí vyběhla ze dveří. Než jsem se nadál, Billy se ukázal ve dveřích a za ním stála Nessie s Charliem. Zřejmě mu někdo vynesl vozík a pomohl mu nahoru.

„Chlapče, ty už jsi vzhůru,“ zašeptal nevěřícně Billy. „Víš, jak jsi mě vyděsil?“ řekl.

„To je mi líto, tati. Neměl sis dělat starosti, víš, že mě jen tak něco neskolí,“ usmál jsem se a oni dva se začali smát.

„Ne, že bych si stěžoval, ale nepřinesl by mi někdo vodu?“ zachraptěl jsem. Už jsem se vážně potřeboval napít.

„Jistě, hned ti pro ni zajdu,“ řekl Charlie a hnal se ze dveří a Billy vyjel za ním, že musí jet na záchod. To byla velmi průhledná lež. Zase jsem zůstal sám s Nessie v pokoji. Kupodivu mi to bylo nepříjemné. Neměl jsem potřebu se s ní bavit, ale ona zřejmě tu potřebu měla.

„Mamka bude nadšená, až jí povím, že jsi vzhůru. Opravdu se ti omlouvám, že jsem ti způsobila takové potíže, ale musíš mě pochopit, nechci se zatím vázat,“ zadrmolila a úzkostně se na mě dívala.

„Ale já to chápu. Neboj, už ti dám pokoj. Sám jsem si říkal, že bych se měl už poohlédnout po někom jiném,“ řekl jsem a doufal, že ji tím utěším.  Její výraz se však nečekaně změnil. Teď se na mě dívala šokovaně, jakoby mé slova nechápala. Naštěstí už došel Charlie a za ním Billy a já se mohl napít. Studená voda mi ovlažila hrdlo a já mohl už normálně mluvit.

„Promiň, Nessie, ale potřebuju si odpočinout, mohla bys odejít? A pozdravuj ode mě všechny doma.“

Ona se na mě nevěřícně dívala a nakonec něco zadrmolila a odešla. Opravdu jsem si oddychl, že už šla pryč. Všiml jsem si otce, jak se na mě díval a tvářil se zamyšleně.

„Proč jsi jí poslal pryč?“ zeptal se mě nakonec.

„Nebylo mi příjemné, že tu je a mohl bys mi říct, proč jsem za ní pořád běhal? Co jsem na ní proboha viděl?“ řekl jsem a čekal na odpověď. Billy se na mě šokovaně díval.

„Ty nevíš, proč jsi ji chtěl?“ řekl zaraženě. No, jemu to dnes opravdu nepálí.

„Ne, to nevím. Jo, je pěkná, ale přece to neustálé odmítání mě už mělo dávno odradit.“

„Jacobe, já nevím, co se tu děje, ale musím si promluvit s radou,“ odpověděl a vyrazil ze dveří.

Doufáme, že se vám povídka líbí. Budeme rádi za vaše komentáře.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proti proudu - 4. Kapitola: