Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prostopášník - 9. kapitola

25.11.2011 (07:15) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 56× • zobrazeno 7274×

9. kapitola

Od boha máme dvě ruce, to proto, abychom je mohli spolu proplést…

Dvě nohy, abychom mohli chodit…

Dvě oči, abychom mohli dobře vidět…

Dvě uši, abychom mohli lépe slyšet…

Ale proč jen jedno srdce?

Protože to druhé dal bůh naší spřízněné duši, teď otázka? Jak ji poznáme?

Isabella se opatrně protáhla. Cítila se… báječně. Tak se ještě nikdy nevyspala. Nebyla unavená, měla energii, poprvé se probudila a těšila se na den. Na čas, který stráví s ním. Opatrně se na posteli překulila, ale narazila do něčeho tvrdého. Vyděšeně se vymrštila vzhůru a otevřela oči. Vedle ní ležel usměvavý Edward, který se na ni díval laškovným pohledem.

Isabella ho přejela očima od hlavy až k trupu, její srdce se zcela automaticky rozbušilo. Vypadal naprosto neodolatelně. Neměl na sobě nic, což Isabellu, i když by to sama sobě nikdy nepřiznala, velice vzrušovalo. Po spánku a lenošení v posteli měl nádherně rozcuchané vlasy, do kterých chtěla Isabella vplést své prsty a nikdy je nevytáhnout. Jeho oči vůbec nevyzařovaly známky únavy, naopak přímo zářily odpočinkem. Isabella se dlouze zdržovala na jeho hrudi, která byla sem tam posetá světlými chloupky. Chtěla je pohladit, chtěla vědět, jestli jsou doopravdy tak jemné, jak vypadají.

Měl dokonale vypracované tělo, i když nebyl žádný kulturista. Isabelle se moc líbil. Byl prostě dokonalý. Pohled jí na okamžik sklouzl ještě níž, kde se zrovna tvarovala nádherná vyboulenina. Isabella sebou silně škubla a zatřásla hlavou, aby si z ní vyhnala tyhle prostopášné myšlenky. Je dámou, proboha! Tohle si nesmí dovolovat. I když… Která dáma by dobrovolně souhlasila, že se stane něčí milenkou? A ještě k tomu právě vévodovou? I když těm jeho přesvědčovacím metodám prostě nelze odolat. Znovu si přehrála v hlavě jejich polibek. Jak ten první, ten něžný, tak ten naprosto neodolatelně nestydatý! Líbá takhle všechny ženy? Kolik dam mu již na tenhle fígl naletělo? Je jen další z nich?

Ne, na tohle nesmí myslet. Užívej si ho, dokud můžeš…

Ačkoli Edward neuměl číst Isabelliny myšlenky, poznal, že se jejich tok neubírá dobrým směrem.

„Dobré ráno. Myslel jsem, že si ještě trochu pospíte, kdybych to věděl, uvařil bych kávu nebo tak…,“ řekl. Možná, že si to ani neuvědomoval, ale Isabelliny hudební uši lehce zachytily ten svůdně chraplavý podtón jeho hlasu.

„Já jsem ranní ptáče, ale kávu bych si docela i dala. Nemusíte se zvedat, nejsem nesvéprávná,“ odpověděla Isabella a už se zvedala. Když třeba bude v kuchyni, budou se na něj lépe vytěsňovat myšlenky. Na jeho úsměv, oči… Na jeho ústa, rty, jazyk, polibky…

„Pomohu vám,“ nabídl se jí. Isabella už chtěla říct ne, ale Edward ji předběhl.

„A nemusíte mi vykat, myslím si, že teď si na nějakou dobu budeme hodně blízcí,“ mrkl na ni a skoro nadpozemsky rychlým krokem od ní odešel.

***

Isabella seděla u stolu a musela se smát nad Edwardovy grimasy, které házel na dnešní novinový plátek.

„Co budeme dělat?“ zeptala se ho z ničeho nic Isabella.

Edward přesně věděl, co by rád dělal.

Nejradši bych dnešek strávil s tebou v posteli, drahá. A užíval si každý kousek tvého krásného těla do té doby, než bychom zmoženě spadli na postel a celí zpocení se k sobě nepřitulili.

Nahlas ale řekl jen; „Cokoli, co budeš chtít. Mám tu velice dobrou stáj… Přímo přetéká indiánskými plnokrevníky, slyšel jsem, že ráda jezdíš na koni, tak bychom si mohli dneska vyjet. Spolu…?“ napadlo ho.

Isabella se dlouze zamyslela. Rozhodně by se šla ráda projet, ale v duchu tajně doufala, že řekne něco jiného… Ne, bude lepší, když se to co nejvíce oddálí…

„Ráda,“ souhlasila a s chutí se zakousla do svého obloženého chleba.

***

„Líbí se mi ten bělouš,“ zašeptala obdivně Isabella.

Měl nádherně hustou hřívu, která byla sem tam spletena do copánků. Bílou srst měl dokonale čistou, jakoby nikdy nebyl venku! Musel být trénovaný, bylo to totiž poznat z jeho svalnatých noh.

Edward ji ale vůbec nevnímal. Když přišla do stáje, na sobě nosíc jen jezdecký obleček, zcela nad sebou ztratil kontrolu. Očima hltal její postavu a vždy jí ve dveřích dával přednost. Ne však kvůli tomu, že se to sluší, ale díky tomu, že když šla vpředu, měl neskutečný výhled na její smyslně pohybující se boky, útlý pas a nádherné kaštanové vlasy, které si svázala do drdolu na temeni hlavy. Už se jí však začal bortit, jelikož dva prameny jí spadaly podél jejího překrásného obličeje.

Ačkoliv byla Isabella blízko, pro něj byla vzdálená na tisíce kilometrů. Chtěl ji cítit ve svém náručí, potřeboval zasypat její obličej náruživými polibky.

„Ano, ten je krásnej - pojedeme už?“ zeptal se netrpělivě Edward.

Isabella jen protočila panenky a v duchu se zasmála. Pohladila koně po hřívě, vzala ho za uzdu a vyšla s ním ven.

Edward se za ní ihned vydal, jen co vzal z boxu svého nejmilejšího černého koně. Dal mu jméno Černý Satan. Taktéž on ho vzal za uzdu a vyšel s ním na denní světlo. Jedna z výhod poloupírství - na slunci nezáříte…

Jeho zrak padl na Isabellu, její kůň neměl sedlo, což Edwarda dosti překvapilo. Přejížděl očima po jejích křivkách těla, tak nádherně tvarovaný zadeček dlouho neviděl. Najednou se na koně prudce vyšvihla, ten pohyb byl tak ladný a líbezný, že se Edwardovi div hlava nezamotala.

Když na něj dosedla, Edward se nezmohl ani na jediné slovo. Její černý obleček zcela nepopsatelně krásně kontrastoval se srstí koně.

V hlavě mu blikalo jen jedno slovo…

Anděl.

Moc děkuji za komentáře u minulé kapitoly! Ještě teď skáču do vzduchu! Za to bude hned v další kapitole konečně slíbena část 18+! Teď je to jen na vás... Čím více komentářů, tím dříve ji tady máte... (Když bude stejná suma jako minule, do konce týdne už bude... ;))

10. kapitola

Autor: Sharken (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prostopášník - 9. kapitola: