Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prostopášník - 12. kapitola

03.01.2012 (14:30) • Sharken • FanFiction na pokračování • komentováno 45× • zobrazeno 6258×

12. kapitola

Před pár měsíci bych ji nazval jen krásnou. Bože, musel jsem být slepý...

Isabella seděla dole u snídaně a nutila se do sebe dostat nějaké jídlo. Ale nešlo jí to. Pokaždé, když pohledem zavadila o židli naproti, si vzpomněla na Edwarda. Bylo jí jasné, proč hned tak brzy ráno odešel. Chtěl jít za nějakou svou současnou milenkou. Co si myslela? Je nezkušená, měla pocit, že včera v noci vše obstarával jen Edward. Ano, sem tam ho pohladila, ale to bylo vše. Nic mu za jeho péči nedala na oplátku. Neukojila jeho touhu a chtíč. To proto ji jeho erekce ráno tlačila na bříško? Jak si mohla myslet, že je to kvůli ní?

I když něco takového očekávala, nemělo smysl si nalhávat, že se jí to nedotklo. Ona toužila, aby byl jen její. Chtěla ho jen pro sebe. Jak mohla být tak naivní? Nejspíš to s ní ani ty dva měsíce nevydrží… No, vlastně už jen měsíc a půl.

Při pomyšlení, že zrovna teď někde tam venku obšťastňuje jinou, se jí sevřely všechny útroby a srdce začalo bít na poplach. Na čele se jí objevily kapičky potu a dlaně se jí začaly potit bezradností.

(…)

„Isabello!“ zakřičel Edward do domu a bouchl za sebou dveřmi. Jak je to dlouho, co ji neviděl? Pět hodin? Pokud i tahle doba se mu zdá dlouhá, jak dokáže vydržet věčnost bez ní? Měl pocit, že když ji necítí ve svém náručí, že mu něco chybí. Když je naopak s ní, jeho osobnost plesá radostí. Mít ji při sobě bere jeho ego jako dar. Jako klenot, který patří jen jemu. A když si jen vzpomene, že za nějaký příliš krátký čas bude patřit jinému, podlamují se mu kolena a jeho aura zeje pustotou a smutkem.

„Tady,“ ozvalo se z ložnice celkem zbytečně, jelikož Edward ji už po její sladké vůni vystopoval. Ach, jak se mu bude stýskat po jejích voňavých vlasech, po té neskutečně hebké kůži, po plných rtech a ruměncích na tvářích. Po jejím těle, po kterém on tak bolestně touží. Ale i po ní samé. Po její povaze, po smíchu, duši. Po ní celé.

Pokud to bez ní vydrží rok, bude to hodně.

Jakmile otevřel pootevřené dveře, okamžitě pohledem vyhledal její tvář. Její rty se ihned zkroutily do úsměvu. Ale ačkoli se její ústa rozjasnila, oči zůstaly chladné. Cítil, jako by ho něco bodlo u srdce. Nelíbí se jí jeho přítomnost?

„Ahoj,“ zašeptala Isabella a posunula se na posteli, aby pro něj uvolnila místo. I když ona chtěla jen jediné. Vůbec by jí nevadilo, kdyby se museli dělit jen o jednu půlku. Nevadilo by jí, kdyby jejich těla byla na sebe přimáčknutá a jejich údy se o sebe navzájem otíraly. Líbila se jí myšlenka, že by do sebe byli zaháknutí. Ale jemu asi ne. Je známo, že pan vévoda má rád svůj osobní prostor. Vůbec se diví, že jí dovolil se ho po milování dotýkat. Většina žen, co s ním kdy spaly, tvrdily, že on ihned odejde. Ta myšlenka, že hned odchází od cizích žen, ale u ní zůstává, se jí strašně líbila.

Edward pomalu přešel k posteli, jako by se bál, jestli ji něčím nezastraší, a ještě pomaleji si sedal. Při sundávání bot si dával obzvláště na čas.

Když si konečně lehl, ihned se otočil směrem k Isabelle. A pak se to stalo…

Isabellu najednou přemohl chtíč. Když viděla jeho jemně rozcuchané vlasy, když se její oči začaly propadat do jeho sytě zelených, když se jeho ruce začaly jemně šinout k její noční košilce, vybuchla.

Nevěděla, co to dělá, nějak se jí zmocnily ženské pudy a ona se na něj obkročmo vyšvihla. Edward, který to sice neočekával, ale její vášeň za moment strhla i jeho, se na ni zářivě usmál. Položil jí ruce na boky a jemně svými dlaněmi přejížděl po jejím krásném zadečku.

Isabella se naklonila, takže teď se dívali přesně z očí do očí. Své prsty vpletla do jeho vlasů a za kořínky si ho přitáhla k ústům. Bylo jí jedno, že nejspíše ještě před hodinou byl v objetí jiné, že ukájel těmito lahodnými rty chtíč jiné ženy. Že tyhle ruce byly na těle ženy, která možná ještě teď přemýšlí o jeho smyslné zbrani.

Jazyky se proplétaly a jejich rty se hrubě otíraly o sebe. Edward po chvíli cítil, jak se jeho penis snaží probojovat ven. Ale nenechal ho. Nechce být hrubý jako posledně. Chtěl Isabelle nabídnout rozkoš tak silnou, že ani její budoucí manžel nebude umět překonat laťku, kterou Edward dneska stanoví. Násilím se musel odtrhnout od jejích rtů, ale hned se přisál k jejímu krku. Zuby ho okusoval a jazykem dráždil místa, která chvilku předtím zajaly jeho zuby. Jeho samotného to vzrušovalo, nemusel mít pro to ani tak vyvinuté smysly, aby věděl, jak hodně je vzrušená krásná Isabella. Do nosních dírek se mu drala nakyslá vůně jejího přirození. V ústech se mu začaly sbíhat sliny, chtěl ochutnat její sladké místečko.

Ve vteřině už vykasával sukni její košilky.

„Co to děláš?“ vyjekla Isabella.

„Pšt, vydrž. Chci tě jen ochutnat. Bude se ti to líbit, slibuji,“ přislíbil a s posledním slovem jí roztáhl nohy. Do očí mu padl zjev, který se málokdy vidí. Vryl se do jeho mysli tak hluboce, že už nikdy neměl šanci odtamtud vyváznout. Před ním ležela ta nejnádhernější žena, jakou kdy potkal, vlasy měla rozprostřené po polštáři jako lesní nymfa a své oči upírala jen na něj. Na čele se jí leskly kapičky potu, které pomalu stékaly po její tváři. Byla tak bezbranná s rozevřenýma nohama a s tím nejsladším místem všem na obdiv. Svými rty se přisál k jejímu roztouženému klínu a pak se z jejího hrdla ozval sten. Znělo to jak symfonická hudba, jako ráj pro jeho uši.

Zkušeným jazykem lízal její klín a za odměnu se mu do jeho hrdla drala ta nejchutnější šťáva, jakou kdy pil. Její nektar. Možná chutnější než lidská krev.

Po chvíli přidal i prsty. Rty sál, prsty kroužil. Zatoužil tohle dělat už po celý život. Být stvořitelem jejího orgasmu, být vlastníkem jejích stenů.

Nechtěl, nemohl dopustit, aby někdy patřila někomu jinému.

„Řekni, že budeš jen má, že už nikdy nebudeš patřit jinému, řekni to!“

Isabella neměla čas si něco pořádně promyslet, byla pohlcená rozkoší, a tak to řekla.

„Slibuji!“

U minulé kapitoly ubylo komentářů. :-( Hodně jste si mě rozmazlili, že? :-)

Chtěla bych znát váš názor na Edwarda a Bellu. Možná vám přijde Edward zmatený. Jednou to vypadá, že ji miluje, pak je to zase jen holka na noc. Chtěla bych to vysvětlit.

Edwardovi jsem přisoudila roli prostopášníka a lamače dívčích srdcí. A ten nemůže myslet stejně jako starý dobrý Edward. Slangově řečeno; jede na jiné vlně. Bojí se závazků s jednou ženou a o to víc s tou, která by měla vládu nad jeho srdcem. Nechce podlehnout té slepé lásce. On láme srdce na potkání, ale nedopustí, aby bylo tak ublíženo jemu...

Tak nějak to vidím já...

13. kapitola

Autor: Sharken (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prostopášník - 12. kapitola: