Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prosím, neodcházej! 1. kapitola

a,dfbm


Typické téma, když Edward opustí Bellu. Co se ale stane, když Victoria neodejde? Jak se Bella vypořádá s novým životem a nástrahami, které jí připravil? A co když má jednu nevídanou schopnost? To vše a ještě víc se dozvíte v mé povídce Prosím, neodcházej!

Nevím, jak dlouho tady bloudím. Snad minuty, hodiny nebo dny? Všechno se mi slévá a já nemám o čase ani ponětí. Snažila jsem se o jediné. Zapomenout. Jde to těžce, když vám někdo přirostl k srdci, když někoho milujete. Musím to ale překonat. Naletěla jsem a můžu si za to sama! Jak jsem mohla být tak bláhová a myslet si, že někdo takový, jako on, by o mě mohl mít zájem?! Chtěla jsem umřít, ale to nemůžu dopustit. Nejdřív ho musím najít a říct mu, co si o něm myslím! 

Ten večer, co mi řekl, abych se s ním šla projít do lesa a tam mi řekl, že mě nemiluje, že mě nikdy nemiloval, jsem toho nebyla schopná. Stála jsem tam a připadala si, že jsem zapustila kořeny do země a nemohla se ani pohnout. Na vteřinu jsem se podívala dolů, aby neviděl, jak jsem slabá. Nechtěla jsem mu to dávat najevo a přispět k jeho radosti. Když jsem opět zvedla oči od země, nebyl tam.

Neovladatelně jsem se rozběhla a myslela si, že ho někde najdu. Pořád si to myslím. Už ani nevím, co je za den, nemůžu rozumně myslet. Všechny mé myšlenky patří pouze jemu. Edwardu Cullenovi.

Prodírala jsem se lesem, když jsem to uviděla. Byla jsem na místě. Naše louka. Kolikrát jsme tu s Edwardem byli a povídali si nebo se líbali. Jak já bych to všechno chtěla vrátit. Aby přišel, objal mě a řekl mi, že to byl jen hloupý žert.

Vykročila jsem směrem doprostřed loučky, sedla si na zem a poslouchala zvuky kolem. Konečně jsem mohla na chvíli rozumně přemýšlet. Co se asi stalo s Charliem? Hledá mě ještě nebo už na mě zapomněl? A co Renée? Co asi udělala ona, když zjistila, že jsem zmizela? Tolik mi oba chybí. Měla bych se vrátit.

Vstala jsem a chystala se najít cestu domů, když jsem ji zahlédla. Její rezavé vlasy jí vlály ve větru. Měla v nich zamotané listy a hlínu. Na sobě měla umazané džíny a košili. Místy jsem si byla jistá, že košile je potřísněna krví. Otřásla jsem se nad tou představou. Vrátila jsem se k jejímu obličeji a zahleděla se do těch rudých očí. Nenávistně si mě měřila, když najednou vyšla směrem ke mně.

„Bello,“ řekla nenávistně a já se pod tou tího nenávisti, která čišela z jejího hlasu, otřásla. „Tak ráda tě zase vidím.“

„Victorie,“ bylo jediné, na co jsem se zmohla. Tupě jsem na ni zírala a nebyla schopná pohybu. Věděla jsem, že bych měla utéct co nejdále a nikdy se sem nevrátit, ale taky jsem věděla, co mě teď čeká a byla jsem s tím smířená.

„Už je to dlouho, co jsme se viděly. Naposledy, když mi tvůj Edward zabil Jamese!“ křičela na mě a já stále nepociťovala ten strach, který bych měla mít. Za zlomek sekundy byla u mě a chytila mě pod krkem. 

Začala jsem se sápat po její ruce a snažila se ji odtáhnout od krku. Věděla jsem, že je to zbytečné, ale musela jsem to zkusit. Pomalu mi začal docházet vzduch a já s tím byla smířená. Bylo to zvláštní, když jsem věděla, že umřu a nemohla nic dělat. Dívala jsem se jí do očí, kde jsem našla jen zlobu, nenávist a hlavně touhu po pomstě.
 
„Už dlouho tě sleduji, Bello, ale teď jsi konečně sama! Cullenovi tě opustili?“ ptala se a mě přitom píchlo u srdce. Victoria na nic nečekala, ohrnula vrchní ret tak, abych viděla její zuby. „Celé ty dny netoužím po ničem jiném, než po pomstě!“ dodala a už se skláněla k mému krku.

Bylo zbytečné se bránit, a tak jsem jí jen visela v náruči. Svírala mě ve svém železném sevření, když jsem cítila, jak mi její zuby projely kůží. Bylo to něco, co jsem ještě nikdy necítila. Jako by ze mě vyprchával život s krví, kterou Victoria lačně sála.

Už jsem věděla, že mi nezbývá moc času. Začala jsem litovat toho, že jsem utekla. Jak ráda bych teď byla s Charliem a objala ho. Jak ráda bych přes léto letěla k Renée. Jak ráda bych ještě chtěla vidět Edwarda. Mé poslední myšlenky patřily jemu. Vzpomínala jsem na jeho dokonalý obličej, ostře řezané rysy, bronzové vlasy, které měl vždy perfektně rozcuchané, a na ty jeho zlatavé oči, pod kterými by roztál i led.

Ani nevím jak a ocitla jsem se v tmě. Myslela jsem, že už mám všechno za sebou, když jsem uslyšela neznámý hlas.

„Příště si musím dávat větší pozor. Hlavně, že jsem se udržela,“ stihla jsem zaslechnout a najednou mě pohltila nesnesitelná bolest.

S bolestí, která přicházela, jsem já přicházela o rozum. Každá má myšlenka patřila jen bolesti, která se rozrůstala od krku do celého těla. Postupně procházela přes hrudník, břicho, stehna, lýtka, až ke konečkům prstů na nohách.

Bylo to nesnesitelné, myslela jsem si, že když jednou umřu, tak to nebude bolet. Prostě upadnu do tmy a neprobudím se. To jsem se ale pěkně pletla. Jako by mě někdo upaloval zaživa. Chtěla jsem, aby to skončilo, aby to bylo všechno v pořádku a já mohla v klidu odpočívat.

Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla a držela rty pevně semknuté k sobě, aby nikdo neslyšel mé srdcervoucí výkřiky, když bolest začala pomalu ustupovat. Byla jsem ráda aspoň za malou změnu. Když se oheň nacházel zhruba ve výši břicha, stával se ale ještě víc nesnesitelným než předtím. Plíživě postupoval k srdci, kde se zaměřil snad ještě s větší intenzitou.

Rukou jsem si drásala místo, kde se nacházelo mé srdce, které vedlo boj na život a na smrt. Věděla jsem, že tenhle boj mám předem prohraný. Srdce mi pomalu začalo vynechávat a já tušila, že tenhle boj už je u konce. Vynechalo jednou, podruhé, a pak už se k životu neprobralo.

Bylo to velmi úlevné. Najednou jsem si ale něco uvědomila. Slyšela jsem zvláštní zvuky. Nevěděla jsem, co to má znamenat, myslela jsem, že po smrti to bude jiné, že budu třeba někde v nebi a vznášet se na obláčku.

Celá zmatená jsem se pokusila nadechnout. Cítila jsem spoustu mně neznámých vůní. Až najednou jsem ucítila něco jiného. Jako smyslů zbavená jsem otevřela oči. I když jsem byla celá zmatená, co všechno se kolem mě děje, jsem nejvyšší rychlostí vyběhla za tou lákavou vůní. Znenadání mi došlo, co se stalo. Jsem upír. Novorozený upír, toužící po krvi, a právě zcela ovládaná svými instinkty, jsem pronásledovala svou první kořist.


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prosím, neodcházej! 1. kapitola:

 1
5. jella62
25.04.2013 [6:26]

mne se to moc libi a uz se nemuzu dockat pokracovani

4. Pinka25
22.04.2013 [21:56]

Docela hezký. Takový oddechový.

22.04.2013 [21:47]

BlackNessMrzí mě, že tady těch komentů není víc. Vím, že je to taková nudná kapitola, ale slibuji, že se to začne rozjíždět. Emoticon Emoticon

2. Jana
22.04.2013 [7:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Ace
21.04.2013 [19:41]

AceAhoj, na takové téma jsem napsala povídku i já, bez valného úspěchu, doufám, že ses poučila od ostatní autorů a do příběhu vloží velkou dávku fantazie, napětí! Jen tak dál.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!