Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prosím... - 5. kapitola

22.05.2012 (11:45) • VerCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 4628×

Pomalu jsme s Ness přicházely k terase, a jak jsme se přibližovaly, sílil i nějaký sametový hlas, který jsem odněkud znala. Ale odkud?

Dalších několik kroků mi to obeznámilo – byl to hlas, díky kterému se mi z velké části zničil život.

Každá slabika, která se nesla okolím, a vyšla z těch stejných úst, co mi kdysi řekly, že jsem byla naivní, když jsem si třeba jen dokázala představit lásku mezi ním a mnou, se mi zabodla do srdce a dala striktní rozkaz mému mozku, jenž nařizoval němé stání, a nebýt Nessie, která mě chytla za rukáv, a dotáhla až k pootevřeným dveřím, byla bych tam zapustila kořeny.

„Stýskalo se mi, Tanyo,“ vyšlo z předsíně.

„No… To je hezké…“

„Hm, a kde je vůbec Renesmé?“

„Jela s jednou, ehm, šla s Bellou do kina...“

„Bellou?“

„Bellou.“

Při kterémkoliv slově, ve kterém zvonil jeho, Edwardův, soprán, se mi zatajil dech a rozklepala se mi kolena. V hlavě se mi honilo nespočet myšlenek, ale dohromady nedávaly vůbec žádný smysl – včetně té, ve které měla Nessie tolik síly, aby mě dovlekla přes celou terasu sem, ale to bylo postranní.

Za dveřmi se po chvíli začaly ozývat přerývané nádechy a výdechy, což jenom umocnilo můj úsudek – je to Edward. Edward Cullen. Tak už ví, že jsem tady.

„Ty do těch vrat nestrčíš, nebo co? Je tam můj táááta!“ zavýskala zvesela Renesmé a vrazila do dveří. Ten pohyb jí nezabral víc jak pět vteřin, ale mně to přišlo jako věčnost. Jak přiložila svou drobnou ručičku na dveře… Vší silou do nich strčila… a já… spatřila Satana v těle anděla, jak se k němu rozbíhá malinká holčička, a on si ji následně bere do náruče, ačkoli se na ni nedívá – to na mě upíral svůj zmatený pohled, který jsem mu, s knedlíkem v krku, opětovala.

Jako vždy byl samozřejmě perfektně upravený, oblečen v bílém triku a značkových džínech.

Při těch chvílích, co jsem na něj upírala zrak, jsem možná chtěla zakřičet, že on je největší kretén ve vesmíru. Možná jsem se chtěla otočit na patě a prchnout někam pryč. Možná jsem chtěla vlídně pozdravit a omluvit se Tanye, že přicházíme až teď, ale na nic jsem se nezmohla. Jenom jsem polkla a ucítila, že se mi na čele objevila kapička potu.

„Dobrou noc, Nessie,“ šeptla jsem nesměle a otázkou Tanyi - „Vy se znáte?“ - jsem se nehodlala zabývat. Očima jsem se nechala vést do obýváku, kde jsem si rychle vyběhla schody, a prošla na konec chodby do svého pokoje. Tam jsem se zamkla, s rozsvícením lustru jsem se neobtěžovala – svit úplňku za oknem nad mou válendou stačil – a pomalu si sedla doprostřed postele. Objímala jsem si kolena, pohled namířila ke dveřím a začala přemýšlet nad tím, co jsem tam vlastně viděla…

Vím nepochybně, že to byl Edward. Vím s jistotou, že Renesmé křikla, že tam má tátu. A Edward byl jediný muž v místnosti. Takže on musí být... její otec… Ale vždyť Edward je upír – nemůže mít děti, to tvrdil. Ovšem je tu možnost, že zase lhal.

Faktem ale je, že třeba taková Esmé, taky upírka, by děti chtěla bezpochyby a nemá je a upíři se ostatně ani nevyvíjí jako lidé.

Takže je nejpravděpodobnější, že Tanya je člověk, neboť, jak jsem si stihla povšimnout,  jí, spí a pije, a Nessie je její dcera – asi z minulého manželství, či nějako tak. Ness je přece jen dítě, asi jí ještě neřekli o tom, že její pravý otec je někdo jiný.

Nad svými domněnkami jsem zalapala po vzduchu. Všechno se to ve mně rojilo a rojilo a nešlo to zastavit. Tolik teorií a otázek na jednu věc.

A vůbec! Jakou věc?! Nessie není věc, Nessie je živá bytost…

Na tváři jsem ucítila slzu, kterou následovala další a další. Netrvalo to moc dlouho a já se tiše rozbrečela, přestože jsem se za to v duchu kárala.

„Edwarde,“ vyšlo mi neslyšně ze třesoucích se rtů, aniž bych o to žádala. „Bože, co jsem kdy a komu udělala, že mě takhle trestáš?“ zakvílela jsem, přičemž jsem zvedla hlavu nahoru.

Já se s Edwardem už nikdy nechtěla vidět, už jsem ho nemilovala, on byl prostě jenom přítěž, co mi ztěžovala život. Kvůli němu jsem si sáhla na studené dno, a když jsem se teď trošku vzchopila, zase spadnu, to je mi jasný. S ním nedokážu být v jednom domě. Cítím se vedle něho druhořadá. Musím pryč. Musím! „A kam půjdeš, ty chytrá?“ napomenula jsem se přes vzlyky.

 „Půjdu pod most,“ odpověděla jsem si okamžitě a čelo si přiložila na kolena. Nemusela jsem nad tím přemýšlet, bylo to evidentní. Z toho platu by mě nenechali přespat ani v penzionu.

„Sakra, že já nezůstala v trafice…,“ zaklela jsem, z krabičky na stolečku u postele si vzala papírový kapesník a utřela si nos. Potom jsem ho zmuchlala do kuličky a odhodila neznámo kam. Kéž by takhle šel zmačkat i můj život…

S povzdechem jsem si zajela do vlasů, lehla si a se slzami v očích se podívala ke stropu. „Co teď?“ broukla jsem. Takže, abych si to shrnula: Edward a Tanya jsou manželé – mají stejné příjmení - Nessie dcera Tanyi, o kterou se starám, a i když to neříkám s chutí, mám ji ráda. Hodně ráda. Teď jsou tedy dvě možnosti: Buď odtud vypadnu, díky čemuž už nikdy neuvidím Edwarda, nebo tu zůstanu a budu Culleny – krom Nessie – ignorovat…

K povídce: Kapitola je taková „myšlenková", ale ono se to už rozjede. :))) Teď už ano.  V další kapitole se dozvíme, jestli dá Bella výpověď. A taky bude mít Bella návštěvu v pokoji - kdo to bude?  A v následujících dílech odhalíme:

• Kde je Jess? (Postřehly jste? Ve třetí kapitole Tanya odešla z obýváku a Jess šla za ní - bylo slyšet třísknutí dveřmi a jediné dveře v obýváku jsou ty, co vedou do předsíňky - v předsíni byla pak ale jen Tanya.)

• Jak je to s Renesmé? (Věk, povaha, a tak dále.)

• Je Kevin člověk? (Vlkodlak to ale není.)

• Proč Alice neviděla Bellu, že u nich pracuje, proč ji Edward neucítil dřív, a co přesně dělali ve Volteře.

Snad tohle všechno, no... :D

Komentáře: Zase jich bylo o něco méně, ale víte vy, co? Přidání čtyřky mi trvalo dlouhou dobu, takže mi to ani moc nevadilo. Vlastně - potěšilo mě, že povídka ztratila jen pár komentujících čtenářek. Snad bude podobný počet i teď, už se těším na vaše názorky. I smajlík mi udělá radost, děvčata.  A navíc nakopne do psaní...

Věnování: Pro mého pusíka - forewertwilight. Seš pako, hele.

Korekce: Skvělá a úžasná WhiteTie, které tímto přeju jen to nejlepší k tomu dnu D. 

Autor: VerCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prosím... - 5. kapitola: