Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prosím... - 10. kapitola

Já umírám, Ty stále žiješ. Kdo je na tom lépe?

Přeju příjemné čtení a nepříjemného dílu...

20.06.2012 (07:00) • VerCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 44× • zobrazeno 4556×

 

„Je to lepší než se pořád přetvařovat,“ ozvalo se za mnou společně se zapínáním zipu u kufru. Takže si nahoře byla sbalit...

 „Měj se,“ špitla ještě. Pak prostě odešla…

 …

 Bella:

„Najedla ses dosyta?“ otázala jsem se Nessie a nastartovala. Je to už pár let, co jsem za volant nesedla, tak doufám, že se nenabourám.

V restauraci jsme strávily asi dvě hodiny, takže se skutečně nedivím, že se opět rozpršelo. Navíc byla i v autě docela zima a já samozřejmě netuším, kde se tady ukrývá topení.

„Jo, zítra už nechci vidět jídlo.“ A já už nikdy nechci vidět toto auto. Budu mít nehodu, to vím…

„Bello, tak už jeď,“ napomenula mě Nessie. Rozpačitě jsem svůj zrak odlepila od čelního skla a bezradně se koukla na palubní desku. Ať bůh stojí při mně…

„Jsi zapásovaná?“ optala jsem se Renesmé, poněvadž mi moje zmražené tělo – kdo ví, jestli od podrážděnosti nebo od chladna – nepovolovalo se otočit.

„Ano,“ vzdychla Renesmé. Patrně jí už docházela trpělivost, co se týče mého strachu.

S upocenýma rukama, srdcem v krku a pevně skousnutými zuby jsem vyjela z parkoviště, přičemž jsem nespouštěla oči od čelního skla a krajinou prostoupenou přítmím před ním.

Nejen, že jsem se bála, že na vlhké silnici dostanu smyk a nafičím to do domu, ale taky jsem měla panickou hrůzu z toho, že někoho srazím. Lidí bylo všude habaděj, aut taky a nedá se tvrdit, že by byla třeba jen jedna skupina jmenovaných alespoň maličko ohleduplná.

Nakonec jsem to celé vzdala a sklesle zajela ke krajnici. Jakmile jsem vypla motor, Renesmé si odkašlala.

„Ano, Nessie?“ přeslazeně jsem se na ni usmála, což způsobilo, že se zašklebila.

„Proč nejedeme dál?“

„Protože se bojím,“ neskrývala jsem pravdu. Řízení je těžší než vypadá, obzvlášť, když nejsem v autě sama.

„To není ani pořádný důvod. Když jsem šla poprvé do školky, taky jsem měla strach, jenže potom jsem tam našla kamarády, a babičce jsem byla moc vděčná, že ji to napadlo. Později jsem už ale měla začít nepravidelně růst, tak sešlo z mateřské i té normální školy…,“ posmutněla. „Štěstí, že jsem je v oné době přemluvila, abych měla chůvičku,“ usmála se. Tak takhle to s tou chůvou tedy bylo. Asi by ji vždy „vyměnili", kdyby Renesmé nějak moc povyrostla.

„Nessie, ehm, to děkuju, ale ona se školka nedá srovnávat s řízením.“

„Vím, ale aby řeč nestála.“

„To jo… Ale domů dojdeme pěšky.“

„Když ono prší…,“ kňukla Ness dost podstatný fakt, ovšem ono je lepší zmoknout a dostat angínu než riskovat život v autě, které řídím já.

„Vezmeme to přes les, Nessie. To bude rychlejší.“

Jak jsem řekla, tak se stalo. Netrvalo to dlouho a my byly skoro doma. Nessie si v lese různě běhala, koukala do korun stromů a sem tam skočila do kaluže, kterých postupně ubývalo, jelikož déšť ustával, až skončil úplně.

Rozhodně se Nessie tahle procházka líbila víc než trčet na zadním sedadle, avšak já na tom stejně nebyla. Celá jsem se třásla, drkotala jsem zuby a cítila, že na mě leze nějaká ta chřipka.

Objala jsem si hrudník a přivřela oči, abych v tom šeru lépe viděla, a usilovala se zaostřit na Nessie. Jít tudy zřejmě nebyl nejlepší nápad. Třeba tu je i ten někdo, kdo unesl Jessicu… Při tom předpokladu mi tělem prošel otřes…

„Nessie?“ zařvala jsem a odezvou mi bylo ostré: „Tadý, Bello!“ Ness stála asi čtyři metry přede mnou a po tom vykřiknutí se chystala přeběhnout ulici do lesíka naproti.

„Stůj!“ zaječela jsem na ni, rychlostí blesku ji doběhla a chytla ji za rameno.

„Ach, Bello…,“ posteskla si Ness a protočila oči, ačkoliv se jí vzápětí tvářička nanovo rozjasnila: „Tam bylo nějaké malé zvířátko!“ zajásala nadšeně a ukázala na les naproti nám. Svojí pozornost jsem teda začla věnovat na místo, kam ukazovala, což jsem neměla dělat, jelikož jsem pod dlaní, kterou jsem měla ještě před chvílí na jejím rameni, ucítila vzduch.

„Nessie!“ zaječela jsem na ni.

„Ano?!“ otočila se na mě.

„Ne, ne, ne, pokračuj v cestě,“ popoháněla jsem ji, a abych svým slovům přidala na pádnosti, mírně jsem se naklonila dopředu a kroutila zápěstím. „Jsi na vozovce, může jet nějaká kára a…,“ zasekla jsem se. Na něco takového nechci ani pomyslet.

„Dobře,“ odsouhlasila mi a vesele si odskákala na druhou stranu.

Poté, co konečně stála na půdě protějšího lesa pod smrkem, jsem si oddychla a vydala se za ní.

Když jsem byla za půlkou silnice, uslyšela jsem hřmotné zatroubení, za kterým jsem otočila hlavu, a neprodleně ztuhla.

Ze zatáčky vyjel náklaďák… a rovnou na mě. V krku jsem pocítila směsku všeho možného a z pootevřených rtů se mi vydral výkřik, jenž ovšem nepřebil hlasité troubení a volání mého jména dětským hláskem. Světla toho vozu se přibližovala a přibližovala a já chtěla uhnout, ale nešlo to. Vůbec ne. Nepodařilo se mi ani pohnout prstem, ani se nadechnout, a když jsem se těch světel mohla skoro dotknout, okolím se rozeznělo poslední, co jsem mohla zaslechnout: „Bello, prchej!“ A na to…

 

Nikdo:

Na to se ozvala rána. A zakletí. A žalostivý, usedavý a bolestný pláč malého dítě, jenž společně s houkáním sanitky přerušoval smrtící ticho…

 

---

 

Korekce: WhiteTie...

 

Trochu kratší kapitola, ale což.  Tady jsem to prostě potřebovala „uříznout“. Nebo taky ukončit.   

Víte, já klidně napíšu pokračování, ale nejsem si jím jistá. Ruku na srdce - nikomu nedává všechno v životě úplně smysl a ne vždy je k Vám život spravedlivý.   A tak by to měla i Bella, i když jí přeju i ten jiný konec.

Je to čistě na na Vás, tak se v takovém pěkném políčku dole pod článkem můžete vyjádřit, popř. poradit či hádat, co bude dál (pokud nějaké dál bude :D). Za každý komentář moc děkuju...  

A jestli má být toto opravdu konec, tak máte (bez povídky Sperenza a mých výlevů :D) za sebou zhruba 16 364 slov fontem Verdana, velikosti 12, což činí 46 stran ve wordu.  Díky!

 EDIT: Rozhodla jsem se napsat pokračování. :)

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: VerCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prosím... - 10. kapitola:

Jupí!!!!!!! Bude pokračování!!!
Moc se těším na další dílek! I tahle kapitolka byla úžasná
Měla jedinou chybu: Moc rychle skončila! Ne - vážně! á jsem si ani nevšimla, že už jsem na konci, tak jsem si to musela přečíst ještě jednou

Tohle má být konec?! To snad ne?! Ještě, že bude další díl...
I když nevíme, jak to s Bellou dopadne, jen doufám ,že dobře

Ty máš takový štěstí, že to pokračování napíšeš! Protože jinak bys tu asi moc příjemný komentář nenašla... Jelikož kdyby to končilo takhle... asi by tím celá povídka v mých očích dost klesla, poněvdž pak by to vypadalo, že jsi prostě a jednoduše nevěděla jak dál, tak jsi nechala Bellu, aby ji přejelo auto... A přitom se nic nevyřešilo. No, jak říkám, máš fakt štěstí.
Přesto mi kapitolka připadala jako jedna z těch slabších. Asi to je tím, že sotva držím oči otevřené, ale zdálo se mi (a je dost možné, že se mi to opravdu zdálo, protože poravidelně každých pět minut usínám), že v celém tom dílku se nic nedělo... Teda, až na ten konec, ale prostě... Přišlo mi to takové... suché. Jo, to je to pravé slovo.
Ale abych nebyla jenom protivná, je super, že ses rozhodla pokračovat, pevně věřím, že další kapitolky budou už zase perfektní jako ty předešlé. Těším se, těším se, těším se!
Hezký zbytek dne a brou noc.

Díkybohu, že bude pokráčko!
Jinak nádherná kapitolka

Prosím, rychle pokračování

dalsi .. :)

cože? konec? no to snad nemyslíš vážně???? takhle nic nekončí
honem napiš pokráčko a hlevně ať je všechno v dobrém a Bella to přežije a dáse dohromady s Edwardem

musí to přežít!!!! aspoň jako upírka

...pááááni...moc se těším na další dílek :-) ...doufám, že si ji nezabila, že to Bella přežije

delenacullen, můžu to ukončit, jak chci. Nicméně - nech se překvapit.

neopovažuj se ukončit to takhle

Leni, rozhodně za její smrt nemůže vaše nekomentování. Za to může moje povaha.

Pokračování

Konec ne!!!
To nám přece nemůžeš udělat! Nemůžeš ji zabít!
Kapitolka byla jako vždy nádherná, no - až na ten konec Sice byl krásně napsaný, ale naprosto s ním nesouhlasím.
Tak trochu mi připadá, že jsme za Bellinu smrt zospovědní, protože ji očividně zabilo naše nekomentování Jo, přiznávám, nerada komentuju, protože mě baví číst a ne psát Ale tahle povídka si koment zaslouží, já bych nesnesla, kdyby měla skončit
Celou dobu jsem čekala, až někde objeví mrtvou Jessicu. Ale když Bella nasedla do toho Volva, tak jsem se docela začala bát V tom lese jsem měla husí kůži a když Nessie přešla přes cestu, tak nějak jsem čekala, že se Bells něco stane. To ale neznamená, že by se mi to líbilo Nesnáším smutné konce Já jsem vždycky pro takové ty sladké s mottem Navždy spolu a šťastní

Takže prosííím rychle pokračování

Já chci pokračovááánííííí

Ale sem nepřispívám jen já.
Každopádně - pokud mi ještě něco chceš, obrať se na mé shrnutí ( www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/povidky-od-vercullen/ ). Sice nemám problém komunikovat se čtenáři, ale asi to tak bude lepší.

jo no jinak ještě jsem chtěla říct že podle mě tyhle tvoje povídky čte hodně lidí ale většina nepíše komenty-asi tak jako já ale rozhodně se všem moc a moc líbí, protože tohle je bomba!!!

Ne!!!Konec ne!!!Pokračování prosím!!!

Záhlaví jsem neděla já, ale souhlasim s tebou - opravdu se povedlo.

jo jinak ještě abych nezapomněla nádherný záhlaví moc se povedlo

moc hezký i když ten konec no , ale musím říct že jsem to už na konci když Nessie přešla přes silnici tak nějak čekala , ale no mohlo by být pokračování!!!

Pokračování, to jsi nemohla ukončit jinak

pokračovanie!!!!

V žádném případě!!!
KONEC ANI ZA NIC!!!! Vždyť je to nádherná povídka, nezabíjej nás tím, že chceš skončit!!!

pěkné

O můj bože, já úplně ztuhla Ona není mrtvá, že ne??? Rychle další!!!

No takhle to nemůže skončit, prostě nemůže, musíš napsat jak to dopadlo

žádnej konec! nemůžeš to přeci teď takhle utnout takže doufám, že tu brzy uvidím další kapitolku

Tak na konec rovnou zapomeň! Já chci pokračování. Ideálně aby měla Bella konečně kousek štěstí v životě.

Konec nééééééééééé!!!! Pokračuj, krásně píšeš a krásně se to i čte

Další!!!

Žádný konec nebude!!! To teda ne!!!
Rychle pokračování

Konec??? No to snad ne!!! Ona musí žít, prostě musí!!!

No toto!!!
VerCullen, tohle mi nedělej! Pořádně jsi mě vyděsila Já teda doufám, že se Belle nic nestalo. Třeba ju Edward zachránil, nebo ji ten náklaďák přeletěl nebo... já vím, jsem blbá Ale nedovedu si představit, že by tahle povídka skončila.

A ke kapitolce? V tom lese jsem měla husí kůži i za Bellu Tu jízdu autem bych taky radši neriskovala ale když nad tím tak, přemýšlím, Bella by teď byla v pořádku. Takže... Jsem napnutá jak struna a nemůžu se dočkat pokračování!
PROSÍM PROSÍM, RYCHLE POKRAČOVÁNÍ!!!!!!!!!!!!!!!

No ja pozerám.... Tebe vážne šibe! Koniec!!!! Ty si sa zbláznila, Ver. Ako to že koniec?! To nemôžeš urobiť! Aký máš na to dôvod, preboha? Ver, čo sa stalo? Nemôžeš sem len tak šibnúť koniec. Myslím takýto koniec
Veď my chceme všetci HE! A ja osobne od tejto poviedky očakávať HE! Ver, prosím, musíš pokračovať! Sľúbila si mi romantiku! Veď oni si ani nedali pusu! Prosím, ty musíš ešte niečo napísať!
Samozrejme, ak ide o kapitolu, bola ako vždy báječná Ale nečakala som to. Nečakala som, že zabiješ takýto koniec. Keď som si všimla, že vyšla kapitola, tak som bola celá šťastná, že to bude znovu také oddychové a nakoniec toto. Prosím, ešte si to rozmysli. Nemôžeš to ukončiť v tom najlepšom, to nejde proste!
A nakoniec ten pohľad nikoho. Bol veľmi pekný, aj keď to boli len tri vetičky. Veľa toho povedal,no, žiaľ nič príjemné sme sa nedozvedeli.
Zlato, fakt, keby si to takto skončila, táto poviedka by nebola tým, čím bola doteraz. Chýba v nej totiž toľko očakávané E+B a pre mňa romantická kapitola
Už neviem, čo ti mám napísať, aby si pokračovala. Myslím, že týmto komentárom som povedala viac než dosť. Ver, ja umriem ak to takto skončí!
Veľmi pekne napísané!

pokračuj, prosím, je to úžasná povídka

Prosím další dílek

Přidat komentář:

Nick:

Text: