Takže, i my konečně uvádíme do chodu na tomto serveru naši povídku. Povídka projednává život dvojvaječných dvojčat, chlapce a dívky, jejichž matka se řadí k upírům a otec k vlkodlakům. Samozřejmě, tyto poměry jsou nežádoucí, a tak jsou jejich rodiče usmrceni v době, kdy byly dvojčata nemluvňaty. A tak začíná spletitá cesta bolestí, proher a zrad, ve kterém Elizabeth se Samuelem poznají, že jejich život je vlastně jedna velká lež.
05.09.2010 (15:30) • AryaLan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1110×
Prolog
Na zemi krev,
po zemi se plazí,
nelidský řev,
až v zátylku mrazí,
nepokazíš
vrahům jejich práci
zvláště když
vrazi jsou vlkodlaci.
Ozvalo se zavytí vlka. Vyl tak úporně a mohutně, že se onen zvuk rozléhal do okolních lesů. O malou chvíli později se k němu přidali i další vlci. Ovšem nejednalo se o vlky. Lesy nebloudila ta stvoření tolik podobná psům. Lesem bloudili vlkodlaci. Kříženci.
Mohutné funění. Vše se točilo kolem domů v blízkosti lesa. Kroky. Čím dál rychlejší. Žena bledé pleti s blonďatými vlasy a hnědýma očima míchala cosi na sporáku, pohledem stále těkala k chlapečkovi a holčičce, kteří si hráli na koberci před puštěnou televizí, sem tam zaujatě hleděli na pohybující obrazy v té podivné, černé bedně.
Muž, snědý s uhrančivýma očima a černou barvou vlasů, seděl v křesle a usmíval se na své dvě děti. Posílal jim zatoulané vláčky a autíčka, podával holčičce omylem odhozené hračky. Jako správný otec. Za okny se mihl stín. Pak i druhý a nakonec třetí. Světla zablikala, televize se vypnula. Muž v okamžiku vstal. A žena se otočila od sporáku. Jejich vyostřené smysly cítily nebezpečí.
„Anastasio...,“ zašeptal muž, hledíc své ženě do očí.
„Ano, Bryane, cítím je také...,“ zašeptala na zpět a pár kroky byla u svých dětí. Popadla dívenku i chlapce a okamžitě je vynesla do prvního patra a uložila do postýlek. Oba dva políbila jemně na čelo, pohladila po líčku a pak zavřela dveře. Bryan stál zatím v obývacím pokoji, když Anastasia vešla. Zafuněl.
Světla již úplně pohasla. Za Bryanem se někomu rozlil úsměv na rtech. Bledá pokožka zazářila v němém svitu měsíce.
„Ale, ale...“
O chvíli později,
za noci černé,
ničí naději
stvoření temné,
nezavoláš o pomoc,
je to nad tvé síly,
tvá mladinká moc
nestačí na upíry.
Blonďatá žena si odplivla. Pod jejíma nohama ležela mrtvola Anastasie a žena se hořce zašklebila.
„Je to v háji...,“ zkonstatovala: „Aro říkal, že mu jeho ,dceru´ máme dovést. Jak mu tohle vysvětlíme?“
Hnědovlasý muž, velmi vysoký a silný, se zašklebil: „Usmrtilas ji ty, Jane. Já s tím nemám nic společného.“
„Ale no tak, Felixi. Jednoduše mu to vysvětlíme.“ Poslední muž v místnosti se Jane rozhodl pomoci: „Padla ti do rány, ne? Když bránila toho ubožáka. Nemůžeš za to.“
Jane se ušklíbla: „Máš pravdu, Demetri, máš pravdu... ale teď... Kde jsou ti spratkové?“ zasyčela téměř s nenávistí a rozhlédla se.
„Kde asi?“ Felix si odfrkl a vydal se za pachem, po schodech nahoru. Jane se vydala za ním, Demetri zůstal v místnosti. Felix se dostal až ke dveřím do dětského pokoje. Vešel a za ním Jane. Ta si odfrkla.
„To bych našla taky,“ zasyčela a sklonila se k jedné z postýlek. S mírným nechutenstvím popadla chlapce a zle se na něj zašklebila. Rozplakal se.
„Jen si fňukej, usmrkanče. Nepomůže ti to od života u Ara. On si vás, tebe společně s tvou sestrou, pěkně vychová,“ ušklíbla se. Felix protočil oči a popadl dívenku. Ta neplakala, jelikož se na ni Felix nedíval a nijak ji netrápil na rozdíl od Jane. Sešli s nimi dolů. Demetri se skláněl nad Bryanem.
„Ještě žije. Felixi, doraž ho.“ Podíval se na muže. Felix kývl, dříve než však mohl provést onu žádost, ozvalo se nedaleko vlčí zavytí.
„Sakra...“ sykla Jane, „vlkodlaci. Postavila bych se jim, ale máme ty spratky a ty musíme dodat Arovi živé. Jinak máme problém.“
Když vlkodlačí smečka vpadla do domu, po upířích zbyl jen pach. Alfa výhružně zavrčel, pak si však všiml těl na zemi. A ucítil, že muž je ještě živ. Ihned se k němu sklonil. Muž z posledních sil cosi zasípal.
„Zachraň...,“ odkašlal si, „mé děti.“
Pak pohled vyhasl, jiskra z očí se ztratila a Bryan vydechl naposledy. Alfa na něj smutně hleděl. Vlci úzkostně zavyli. Bryan byl mrtev.
Zničili vše,
co na oči přišlo
v téhle době zlé,
dobře jim to vyšlo,
krvelační upíři,
výbušní vlkodlaci,
kdo nicotu zří
navždy se v ní ztrácí.
Autor: AryaLan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Proroctví dvojí krve - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!