Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proroctví dvojí krve 1 - Kde... ?

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Proroctví dvojí krve 1 - Kde... ?První kapitola naší povídky, psána Aryou z pohledu Samuela, jednoho z dvojčat. V této kapitole se Samuel s Elizabeth dozvědí nečekanou, ale vítanou novinu. Tu, na kterou čekali již tolik let.
Tato kapitola je o trochu kratší, ale doufáme, že to nevadí. Příští, tentokrát z pohledu Elizabeth, již bude o dost delší.

13.09.2010 (08:30) • AryaLan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 959×

Šel jsem tmavou, pochmurnou chodbou. Po boku mi byla moje sestra Elizabeth. Naše boty vydávaly klapavý zvuk, který se odrážel od rudě natřených stěn. Šli jsme v naprosté tichosti, pokud jsme někoho potkali, uklonili se nám. Nám, příbuzným samotných tří vládců upířího světa.
Byli jsme zde vychování, v téhle zkažené společnosti plné pomsty a bojů o moc, ale přesto to byl náš domov. Nic jiného jsme nepoznali. A za to můžou ty prašivé příšery, co zabily naše rodiče. Jak já nenáviděl ty vlkodlaky a nejvíc mě rozzuřovalo k nepříčetnosti to, že jsem jim tolik podobný. Také se přeměňuji ve velkého vlka. Ne, nejsem úplně, jako oni, ale jsem, jako otec. Ten byl výjimkou jejich druhu, a proto si ho také matka vzala, ale vůdce těch příšer přikázal zabít celou moji rodinu. Arovi se na poslední chvíli podařilo zachránit alespoň nás dva. Bylo to něco, za co mu budeme do smrti vděční, a proto mu budeme sloužit a uctívat ho.
Když jsme se ocitli na konci chodby, která naoko vypadala, jako slepá ulička, sestra se předklonila a zatáhla za drobnou, dobře zamaskovanou páku, která odkryla malý vchod.
Celá Volterra byla provrtána takovými malými chodbičkami, ale ten, kdo byl moudrý, o nich nikdy nemluvil a ani je nepoužíval v blízkosti někoho cizího.
Dnes jsme však měli přikázáno projít tímhle vchodem. Vedl totiž do Arovy pracovny. Ano, sám Aro si nás zavolal. Byli jsme potěšeni tím, že dnes opět dostaneme nějaký úkol, kterým alespoň trochu můžeme splatit to, co pro nás udělal.
Když jsme vstoupili do nejvíce střežené místnosti ve Volteře, do Arovy pracovny, vyšel nám naproti s milým úsměvem.
„Jsem rád, že vás vidím po tak dlouhé době. Měl jsem bohužel mnoho práce.“
Elizabeth promluvila svým jemným hlasem. „Také jsme potěšeni.“ Objala ho. Já jsem zůstal za ní. Neslušelo se, abych ho také objal, to tu prostě nepatřilo.
Jen jsem mu podal ruku. Skoro jsem cítil, jak mé myšlenky proudí do jeho mysli. Já ani Eli jsme to neměli rádi, ale byla slušnost podat si ruce.
Po přivítání Aro přešel k věci.
„Posaďte se prosím.“ Čekal až se usadíme a pak začal. „Už vím, kde se nachází vrah vašich rodičů.“
Zatajil jsem dech. Na tuhle chvíli jsme čekali od malička. Konečně přišel náš čas.
„Kde... ?“ vyhrkla Elizabeth.
Aro si nás dlouhou chvíli prohlížel. Dosedl s povzdechem do svého křesla. „Prosím, neukvapujte se. I přes vaše bojové schopnosti to jsou silní protivníci a já vás nechci ztratit stejně, jako dceru a jejího manžela, který pro mě byl synem.“
Mluvil o naší matce a otci, ale tohle je něco jiného. Příliš dlouho jsme toužili po pomstě a teď, když už jsme ji měli na dosah ruky, nás nic nemohlo zastavit.
„Slibuji, Aro, že tohle se nestane.“
Vypadal staře, tak jako nikdy. „Nebudu vám bránit, máte na to právo.“
Jistě on nás vždy v tomhle chápal, taky toužil pomstít naše rodiče.
„Děkuji,“ poděkovali jsme oba.
„Tak řekneš nám, kde... ?“
Narovnal se a pohlédl nám do očí. „Sdělím vám to, až se vrátí z mise Jane s Alecem.“
Trochu jsme se nad tím zastavili. Doufali jsme, že nám to řekne hned, abychom mohli vyrazit co nejdřív. Jane s Alecem se mohli vrátit i za několik týdnů. Ale museli jsme jeho rozhodnutí respektovat.
„Už můžete jít.“ Pokývl Aro rukou. Přikývli jsme. Z jeho pracovny jsme odešli stejnou cestou, jako jsme přišli. Hned jsme se vydali do našich komnat.


_ _ _

Bledý muž se usmál, ale jeho krvavě rudé oči zůstaly tmavé a zlé. Jak hloupoučcí jsou ti dva... Je to jednodušší než si myslel...
 _ _ _

 

 

Cestou jsme nemluvili, nebylo bezpečné to tady probírat, nikdy nevíš, kdo tě poslouchá. Tady i zdi měly uši.
Teprve, jakmile jsme zavřeli dveře, Lis promluvila. „Na tohle jsme čekali několik let... konečně.“
Přikývl jsem, ale pořád mi něco nedávalo smysl. „Proč myslíš, že nám to nechce říct teď?“
Zamyšleně se dívala někam za mě.
„Myslím, že nás nechce poslat z Volterry, když tu nejsou Jane s Alecem.“
„Taky jsem o tom uvažoval.“
Pokud jsi pamatuji, nikdy se nestalo, aby tu nebyl nikdo z nejmocnější čtveřice, do které patřili dvoje dvojčata. Já s Elizabeth a Jane a Alec. Vždy si tu Aro ponechal alespoň dva, kteří chránili Volterru.
Byli jsme rádi, že jsme nechodili na mise s nimi. Jane byla sadistická mrcha a Alec jednoduše vlezprdelka. Věčně se snažili upoutat Arovu pozornost a štvalo je, že nás Aro upřednostňoval, protože jsme byli jeho rodina.
Měl jsem dar ovládat vodu a oheň a Lis ovládala počasí, byly to mocné dary, ale nepatrně nás oslabovaly, na rozdíl od Jane, která dokázala přivodit bolest jedinou myšlenkou a Aleca, který dokázal ochromit mysl.
Dalo by se říct, že jsme tak odjakživa spolu soupeřili, tedy ne o moc, alespoň ne my, ale vždy se k nám chovali nepřátelsky a my jim to začali oplácet.
S povzdechem jsem šel do svého pokoje a svalil se na postel. Už jsme tu byli skoro šestnáct let, před dvěma měsíci jsme oslavili sedmnácté narozeniny. Od malička nás vychovávali jako budoucí bojovníky. Pamatuji si, jak jsme se sestrou v šesti letech bojovali v tělocvičně, tehdy jsme to ještě brali jako hru. Dnes už jsme věděli, že život není hra, náš život byl, je a bude jedna velká pomsta...

Autor: AryaLan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proroctví dvojí krve 1 - Kde... ?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře