Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronásledovaná - 3. kapitola 2. část

11.06.2010 (20:00) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4677×

3.   Kapitola 2. Část

„A nezastavím tě ani já? Já, který tě miluji od prvního okamžiku, kdy tě spatřil?“ pověděl mi to s takovou něhou a láskou v očích. Sledoval, jak zareaguji. Já stála a neměla slov. Pokračoval.

„Nikdy jsi nepřemýšlela nad tím, proč jsem se z vteřiny na vteřinu změnil? Našel jsem něco, kvůli čemu můj život za něco stojí. Našel jsem tebe. Každý tvůj úsměv mě hřeje u srdce. Je to jako kdybych znovu ožil,“ usmíval se na mě a hypnotizoval mě očima. Pomocí jeho očí jsem mu viděla až do jeho duše. Věděla jsem, že to, co říká, je pravda. Byla jsem celou dobu slepá. Viděl, jak jsem z toho mimo a začal se ke mně přibližovat. Oči mu zčernaly. Chvíli zaváhal, ale nakonec přitisknul své rty na mé. Ze začátku jsem nereagovala. Až časem jsem mu začala odpovídat. Víc jsem se k němu přitiskla a hrála jsem si přitom s jeho vlasy. Bylo to tak příjemné, že jsem nechtěla přestat. Hlásek ve mně říkal, že tohle není moje budoucnost. Nechtěla jsem se stát upírkou kvůli němu. Ale když jsem ho líbala, byla jsem téměř v sedmém nebi. Nevěděla jsem, co chci. Musela jsem pro sebe získat víc času. A v ten okamžik jsem se rozhodla. Odtáhla jsem se od Gabriela a začala od něj ustupovat směrem ke svému autu. Viděla jsem, jak mu ubližuji, ale já musela jít. Chtěla jsem poznat, jestli není na světě něco víc, jestli mi něco neuniká.

„Promiň, já nevím, co chci. Musím si všechno promyslet. Dej mi, prosím, čas na rozmyšlenou.“ S těmito slovy jsem ho opustila. Nasedla do auta a odjela. Bolelo mě u srdce.

Pár dní po odjezdu jsem váhala, jestli se nemám vrátit a skočit mu do náruče, ale něco mi říkalo, že můj osud to není. Za celou dobu, co jsem odjela od rodiny, jsem s nikým z nich nemluvila, aby nevěděli, kde jsem a jediný, kdo věděl, zda jsem v pořádku, byl Denny. James Dennyho neznal.

Zpátky do reality mě zavolal Dennyho hlas.

„Jsi tam?“ ozvalo se naléhavě.

„Jo, promiň, zavzpomínala jsem si,“ zamyšleně jsem odpověděla.

„Nechtěla bys mi konečně říct, co jste si s Gabrielem udělali? Prý byl úplně v posledních měsících zničený. S nikým nemluvil. Ale najednou se to všechno otočilo. Andrew říkal, že se vrátil zpět ten sobecký a zlý Gabriel, který ubližuje, komu se dá.“ Poslouchala jsem v telefonu Dennyho hlas a běhal mi mráz po zádech. Měla jsem chuť křičet. Všechno rozbít. Jak mi tohle Gabriel mohl udělat? Dává mi tím najevo, že už mě nemiluje nebo chce, abych se naštvala a jela za ním? Nejradši bych mu za tohle utrhla hlavu. Co si jako o sobě myslí? Sobec jeden. Doutnala jsem vzteky. Ale co s tím? Mám za ním zajet a vyčinit mu? Jakmile se totiž před něj postavím, tak mu podlehnu. A to nechci. Mám nechat zabíjet nevinné lidi? To taky nechci. Musím vše nějak vyřešit a ještě tenhle týden.

„Ne, promiň. Nemůžu ti říct, co se mezi námi stalo, ale slibuji ti, že si s Gabrielem nějak poradím,“ řekla jsem odhodlaně.

„Jak chceš. Kdybys potřebovala pomoct, dej vědět. Vždyť víš.“ Je prostě nejlepší kamarád pod sluncem.

Denny je pro mě naprostá jednička. Znám ho už od základní školy. Seděli jsme spolu v lavici od šesté třídy. Ze začátku jsme se spolu moc nebavili, protože jsem ho považovala za šprta. Měl vždycky samé jedničky a všechno věděl. Připadal mi jako chodící počítač. Časem jsem ale zjistila, že je hrozně fajn. Byl opravdu chytrý, jeho IQ je 197. Jedno z nejvyšších na světě. Do školy se mnou chodil pouze dva roky, než začal přeskakovat ročníky. Teď už studuje druhou vysokou. I přesto jsme spolu pořád v kontaktu a vídáme se spolu, co se dá. Prostě nejlepší kamarád. Asi bych vám měla popsat, jak vypadá. Je blonďák. Jeho sestřih je snad pokaždé úplně jiný. Hrozně si na tyhle věci potrpí. Náš manekýn. A jeho oči jsou tmavě modré. Má krásně vypracovanou postavu a na jeho těle vždycky najdete jen nejlepší kusy oblečení z celého světa. Prostě dokonalý muž s jednou chybičkou. Vzpomínám na chvíli, kdy jsem tuto chybičku zjistila.

Seděli jsme u mě v pokoji a koukali do různých módních časopisů, když najednou se na mě Denny podíval a řekl:

„Bello, já ti musím něco říct...“ Tvářil se hrozně nervózně. První, co mě napadlo, bylo, že mě miluje. Nelíbilo se mi to. Zničí to naše přátelství. Chvíle, kdy to vysloví, jsem se hrozně bála. Začal:

„Určitě sis všimla, že se mnou asi není něco v pořádku. Ne každý kluk chodí s holkami nakupovat a rád jim nalakuje nehty, pomáhá jim s česáním a tak dál.“ Teď jsem byla naprosto zmatená. Vůbec jsem nechápala, co mi chce říct. Nechápavě jsem na něj koukala, pak to vyslovil. „Jsem gay.“ Vyslovil to se strachem, jak budu reagovat. Když mi řekl pravdu, tak mi vše začalo dávat smysl. Jak se mnou chodí nakupovat, naše vlastně dámské večery s kosmetikou. Byl pro mě vždy nejlepší kamarádkou. Jakmile to vyslovil, tak mi všechno začalo dávat smysl. Usmála jsem se na něj a pověděla mu:

„Pro mě, Denny, budeš vždycky nejlepší kamarád, ať jsi nebo nejsi gay. Mám tě ráda takového, jaký jsi.“ Dennymu se vytvořil na tváři blažený úsměv.

„Děkuji ti, Bells.“ Od té doby jsme před sebou neměli žádné tajemství. Dokonce jsem mu řekla pravdu o upírech. A on se mi snažil vysvětlit, proč je silnější a inteligentnější než ostatní, ale to je zas jiný příběh. Byla jsem nucena se vrátit do reality.

„Bells, dáš mi vědět, až pojedeš za Gabrielem?“ Jak zatraceně ví, že za ním asi pojedu? Jasně, už zase jsem zapomněla na jeho chytrou hlavu.

„Nevím, jestli za ním pojedu. Ještě jsem se nerozhodla, ale dám ti vědět,“ odpověděla jsem mu.

„Nevíš, co s tím uděláš? Ještě ses nerozhodla? Bells, měla bys mi říct, o co jde. Třeba vymyslím řešení, které tě nenapadlo,“ smutně odpověděl. Já věděla, že mu to říct nechci.

„Promiň, musím končit. Měj se hezky.“ Zavěsila jsem rychle telefon, aby nemohl mít další zvídavé otázky. Když už mě probudil, tak jsem se rozhodla vstát. Budu muset jít rovnou na oběd. Po nějaké chvíli jsem se dostavila do restaurace. Než ke mně přišel číšník, tak do místnosti vstoupil Edward Cullen. A nedej Bože, mířil ke mně. Jeho zrak se upíral na mě a usmíval se. Co po mě zatraceně chce?

„Ahoj, my se ještě neznáme. Já jsem Edward. Ty jsi Bella, že?“ Usmíval se stále na mě a já kdybych stála, tak se mi podlomí kolena. Co to se mnou je? Vždyť jsem zvyklá na jejich omamování. Proč má na mě takový vliv?

„Můžu si přisednout?“ Usmál se na mě znovu a já byla úplně mimo. Musela jsem vypadat jak totální pitomec. Neodpovídala jsem, tak si přisedl bez vyzvání. No tak, Bells! Dej se do pořádku. Přece ho nesnášíš. Když jsem se na něj podívala, koukal na mě samolibým úsměvem. Jakoby slyšel, na co myslím. Umí snad číst myšlenky? Vyvalila jsem na něj oči. Podle jeho výrazu jsem pochopila, že mám pravdu. Vtom jsem se rozhodla, co udělám. Začal jsem mu koukat do očí a najednou jsem slyšela jeho myšlenky. Uklidňoval se:

„To bude hračka, tu sázku vyhraji.“

„Cože?“ ujelo mi v myšlenkách. Podíval se na mě nechápavě. Začal jsem si v myšlenkách radši přehrávat scény z mého oblíbeného seriálu Himym, aby neslyšel, že poslouchám jeho myšlenky. Dozvěděla jsem se z nich, že mě má dostat do postele než odjedu. Jinak bude týden chodit převlečený za ženskou. Vsadil se s Emmettem, ale co bude dělat Emmett, tak nad tím nepřemýšlel. Já byla rozhodnutá, že mu pěkně zavařím. Jeho hlas mě vyrušil z toku mých myšlenek.

„Cože jsi říkal? Promiň, trochu jsem se zamyslela.“ Koukal na mě tak zvláštně. Asi mu vrtalo hlavou, co mě na myšlenkách o seriálu tolik zaujalo.

„Ptal jsem se tě, jestli bys se mnou nešla na večeři a do kina?“ Hodila jsem na něj svůj sexy úsměv a s myšlenkou, že ho pěkně potrápím, jsem souhlasila.

3. kapitola 1. část 4.kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronásledovaná - 3. kapitola 2. část: