Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát. Prolog + 1. kapitola

n.w.4

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

A konečně tu je prolog s první kapitolou té slibované povídky. Snad se bude líbit. Prosím o komentíky a názory co bych měla zlepšit... Vaše Cullenka

PS: Všem přeju opožděně krásné prožití prvních dnů nového roku a zábavu v jeho zbývající části.

04.01.2010 (18:30) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2172×

Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát.

1. kapitola - Let

 

 

„Vážně sis to nerozmyslela, Izi?“

„Ne, mami. Plánuji to od 15ti let. A navíc Alici jsem už dlouho neviděla.“ S funěním dotáhnu kufr ke schodům. Tam ho vezme taťka a odnese ho do auta.

„Ale budeš tak moc daleko...“ Pořád se jí to nelíbilo. Přitom mi to celé čtyři roky schvalovala. U dveří se k ní otočím a chytím jí za ramena.

„Kdykoliv za mnou můžeš přiletět. Klidně ti pošlu letenku. I tátovi. Víš, že je to můj největší sen: Amerika. Navíc s Al se mi nic nemůže stát. Mám zařízené bydlení i práci. Možná se rozhodnu pro vysokou. Všechno bude v pohodě. Věř mi.“ Obejmu ji a políbím na tvář.

„Dobře.“ Trochu se usmála.

„Ale slib mi, že budeš odepisovat na e-maily!“

„Samozřejmě.“ Zastrčila mi pramínek kaštanově hnědých vlasů za ucho a uvolnila mi cestu. Posadím se vedle táty na sedadlo spolujezdce a stáhnu okénko, abych mohla mamce naposledy podat ruku. Do usmívajících se rtů jí ukápla slza. Poslala mi vzdušnou pusu a auto se dalo pomalu do pohybu. Před zatáčkou jí zamávám a pak už se pohodlně opřu. Mířím přímo do náruče novému životu.

Možná by nebylo na škodu se představit a osvětlit situaci. Jmenuji se Izabela Štecherová. Ovšem jen do té doby, než přistanu v Americe jako Isabella Swanová. Stěhuji se do Seattlu, největšího města Washingtonu, za svou o čtyři roky starší sestrou Alicí. Je mi 19 a vystudovala jsem střední odbornou školu architektury. Chystám se udělat si za pár let výšku. Až vydělám a ušetřím nějaké peníze. Alice se před 5ti lety odstěhovala do New Yorku a o rok později z nám neznámého důvodu do Washingtonu. Našla si tam přátelé a prý i lásku. Jsem na něj zvědavá.

Táta zaparkoval v Ruzyni a šel mě vyprovodit do obrovské haly. Koupil mě i sobě čaj a na chvíli jsme si sedli. Letí mi to za hodinu a čtvrt. Ani jeden z nás není nějak moc výřeční, takže to vypijeme v tichosti. U odevzdávání zavazadel se se mnou rozloučil.

„Dej na sebe pozor, Izi.“

„Neboj tati.“ Políbil mě na čelo a koukal za mnou. Věnuji mu poslední úsměv a odcházím k nastupovacímu tunelu.

Ze všech míst jsem musela zrovna já dostat to nad křídlem. Ale nevadí. Alespoň nic moc neuvidím. Ze svého prvního letu mam docela strach. Vyslechnu si bezpečnostní vyklad a zapnu pás. Vedle mě se posadil starší potloustlejší pán s notebookem a něco do něj zuřivě klikal. Napíšu mamce smsku, že vzlítáme a podle pokynů vypnu mobil.

Mohutný stroj se rozjel po dlouhé dráze a poté co nabral potřebnou rychlost se odlepil od země, jako by vážil sotva to, co pírko. Po pěti minutách se rozhodnu, že je nejvyšší čas otevřít oči a povolit stisk týraných držadel od sedadla. Malinkou škvírkou mezi víčky jednoho oka vyhlédnu z okénka. Páni, to je nádhera. Zkrátka další půl hodinu jsem se nemohla odtrhnout od skla, za kterým leželo zapadající slunce v oblacích jako ve sladké šlehačce.

Když světlo vystřídala hustá tma s drobnými diamanty, začla chodit letuška s večeří a poté s polštářky. Let byl plynulý stejně tak, jako jízda v autě po dálnici. Skoro nebyl cítit žádný pohyb až na občasné zahoupání způsobené větrem.

Nevím kdy jsem usnula, ale o chvíli později mě vzbudilo hlášení o brzkém přistání. Letadlo se nenaklonilo čumákem dolů, ale jako by se začalo pomalu propadat. Zaléhali mi uši, takže jsem s díkem přijala peprmintový bonbon od vedlesedícího pána. Podvozek se lehce dotkl přistávací dráhy a pak se na ní položil celou svou vahou.

Odepla jsem se a začla se oblékat. Venku vládla tma. Bylo asi čtvrt na dvanáct v noci. Adrenalin z toho, že se za chvíli setkám se svou milovanou sestřičkou mě vyburcoval k větší rychlosti. Div jsem lidi neodstrkovala z cesty jak jsem se hnala do haly, kde se předávají kufry. Tam na mě má čekat. Pokud jde o výšku, tak si klidně můžeme podat ruce. Byla jsem vždycky jedna z nejmenších ve třídě. Na druhé straně místnosti na mě mávaly dvě malé ručky. Šťastně se za ní rozeběhnu. No nebyla bych to já, kdybych se nepřerazila o široko daleko jedinou překážku tady. Znovu jsem jí vyhledala očima a překvapením zpomalovala. 3 metry před ní se zastavím s pootevřenou pusou. Její dlouhé vlasy stejné barvy, jakou jsem měla já, zmizeli a vystřídali je o dost kratší a tmavší rozlétané do všech stran. Měla simetričtější a půvabnější rysy těla a její oči! Už nebyli hnědé. Chytali spíše nazlátlý odstín. Dvakrát naprázdno otevřu pusu. Usmála se a překonala vzdálenost mezi námi. Pevně mě obejmula a radostně mi vřískla do ucha. Z tohohle odlehnutí by mi nepomohlo ani 50 peprmintových bonbonů. (Pozn. Autora: Od teď už se mluví anglicky.)

„Ježišmarjá Bells, já tě tak moc ráda vidim!“

„Já tebe taky, Alice, ale nemůžu tak trošíčku dýchat,“ zasípu na ní.

„Ups... Promiň.“ Ihned mě pustila a omluvně se usmála.

„Pojď pro kufr.“ Chytla mě za ruku a táhla k pásu. Sundám si zrovna projíždějící zavazadlo. Prohlédla si mě stylem jako jestli to myslim vážně.

„Ty máš jen jeden kufr?“ Zmateně přikývnu.

„Budem muset na nákupy. Abys mohla plně využít tu šatnu, kterou jsem u tebe v pokoji zařídila.“ Poposkočila a zatleskala. Vůbec se nezměnila. Pamatuji se, že byla sebevražda, jít s ní nakoupit i třeba jen rohlíky. Vždycky se to protáhlo minimálně na dvě hodiny.

„Jsi pořád stejná. Teda až na...“ Hodím rukou jejím směrem.

„O mé vizáži později. Vlastnim tu kosmetický salónek, tak se nediv.“ Mrkla na mě a zavěsila se do mé ruky.

„Jdeme. Musíš se na zítřek vyspat. Mě v práci zastupuje kamarádka a ty nastupuješ až pozítří. Takže budu mít dost času tě tu provést...“ Tvář mi ozdobil úsměv, „ ...po nákupácích.“ který okamžitě strachy ztuhl.

„Neboooj,“ zachechtala se. Tedy spíš zacinkala svým jemným hláskem.

„Bude sranda. A jak se vůbec mají naši?“ Došly jsme ke kanárkově žlutému luxusnímu autu. Porshe 911 Turbo.

„Krásný auto.“

„Já vím.“ Pohladila ho pyšně po kapotě, odemkla a nastoupila. Nasoukám se za ní.

„Naši v pohodě a pozdravujou. Ale mamka to nese těžce. Vždyť jí znáš.“

„Jasně. Tak to abych přidala, abys jí mohla odepsat na mail než zešílí.“ Rozjela se širokými silnicemi jako drak. Vyhýbala se na ní moc pomale jedoucím autům. Pro upřesnění jeli zhruba tak 100 km/h. Hlasitě polknu až jí to rozesmálo. Je plná optimismu a to už mi dlouho chybělo. Potřebuji u sebe takového člověka každý den. Je to totiž nakažlivý. Smát se každé prkotině kvůli radosti, kterou tak rozdává všude kolem. Je ze zlata. Téměř nikdy jsme se nehádali. A když už, tak jen kvůli nákupům. Já jako malinká chtěla dokázat jak už jsem velká a chodit do obchodů. Jenže jí to jak vidim neopustilo ani ve 23 letech. Moment.

„Alice? Typla bych si tě věkově podle vzhledu na to, žes právě dodělala druhák. Bez urážky samozřejmě.“

„Díky. Snad tak budu vypadat i ve 40ti.“ Něco si zamumlala a přišlo jí to ohromně vtipné.

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát. Prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře