Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát. 7. kapitola

16.03.2010 (13:30) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3399×

Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát.

 7. kapitola

„A taky říkal, že ti moc sluší, když se červenáš.“ Nechápavě na něj kouknu, ale on si momentálně užíval další příval jejích rozpaků. Zmetek! To ho tak baví, trápit ji?

„Ale to jsem...“

„No to to ale letí. Už budu muset jít,“ přerušil mě.

Edwardův pohled:

Jasper si vítězně kráčil ke dveřím, mezi prsty si proplétal Alicinu kreditku a přemýšlel o tom, jaké bude jeho nálezné.

„Kluci, kdo tu zůstává? Budu potřebovat s něčim pomoct,“ zavolala Esmé z kuchyně a pomalu vešla do obýváku.

„Já musim za Alicí,“ ozvalo se od dveří.

„Já povezu Bellu domů,“ pípl jsem provinile.

„Promiň, Esmé, ale už mam něco domluveného.“ Zašklebil se Emm.

„Jó? A co prosím tě?“

„Půjdu se bavit se Cindy.“ Bella po něm střelila pohledem a Jasper zas po ní. Esmé se zarazila.

„Nejmenovala se náhodou Tina?“

„Ne. S tou jsem byl minulý týden. Vlastně předminulý. Minulý to byla Anastazie.“

„Cože?“ zaječel na něj zhrzeně Jazz, chytil se za pusu a vyčítavě koukl na Bell. V jeho hlavě byl velký zmatek. Vypadalo to u něj asi nějak takhle: `To je ale děvkař! Panebože a co je mi do toho? Takhle jí ranit! Asi mu půjdu nastínovat oči, aby se vzpamatoval. Co to kecam? Musim za Al.` Všichni jsme těkali pohledem z jednoho na druhého. Jen Bella se odvrátila. Neznatelně k ní trhnu hlavou, aby něco řekl. Podrbal se na hlavě a potom pronesl:

„Jestli chceš, tak můžeš jít taky. Mohl bych vás seznámit.“ No to je idiot! On si myslí, že je jí líto, že se nejde bavit i ona. Nevěřícně se na něj otočila.

Bellin pohled:

Dělá si ze mě srandu? To jim tam mam jít dělat křena? Je fakt, že nějaký odreagování by se mi šiklo. Aspoň bych zjistila, čím ho ta Cindy tak okouzlila.

„A kde to je? Možná se tam na chvíli stavím.“ Napsal mi na papírek adresu.

„Odvezeš mě prosím domů, Edwarde?“ Jen kývnul. Emm se ztratil ve druhém patře a Jazz vyšel ven s námi. Zamířil ke svému autu a my šli k Volvu. Ed má dobrý vkus. Otevřel mi dveře a šel taky nastoupit. Už bylo šero. Cesta proběhla v tichosti a už stavěl před domem.

„Děkuji.“ Usměju se na něj a abych ho neurazila, tak jsem počkala než obejde auto a znovu mi otevře. Stoupl si tak, že jsem nemohla odejít a k něčemu se přemlouval. Nebo spíš odolával. Nechápavě jsem mu oplácela pohled. Položil mi dlaň na rameno a pomalu mi sjel po paži. Pak pevně zavřel oči a rychle mě pustil.

„Promiň,“ zašeptal.

„Počkam tu a pak tě tam odvezu.“

„To ne. Je to kousek. Nebudu tě zdržovat.“

„Já tě tam rád odvezu.“

„Tak pojď aspoň nahoru.“ Usmál se a následoval mě do domu.

Edwardův pohled:

Dovedla mě k sobě do pokoje a pokynula mi k posteli. Posadil jsem se a sledoval, co bude dál. Přešla ke skříni. Teda k šatně. Když jsem si vzpomněl na Aliciny nadšené myšlenky plné téhle šatny, musel jsem se zakřenit. To je jí podobný. Naproti dveřím, vedoucím do holčičího království stál stolek se zrcadlem. Sledoval jsem na něm její záda. Pomalu si svlékla tričko a já se přemlouval k odtrhnutí od jejího božského těla. Bezvýsledně. Černá podprsenka kontrastovala s její světlou, téměř stejně bílou pokožkou, jako je ta naše. Pohledem jsem sjel na její štíhlý pas a vystupující boky. Postavila se na špičky a natahovala se pro nějaká trička. Pak se otočila. Rychle uhnu pohledem ke svým spojeným prstům.

„Edwarde?“

„Ano?“ Stále jsem se na ní nepodíval.

„Edwarde, prosím, poraď mi. Jaké si mam vzít?“ Vynucovala si mou zrakovou pozornost. Jen tak zpod řas zamrkám na ty dvě trička. Stála tam přede mnou jen tak. Jen tak... tak spoře oděná, jako by se nechumelilo. Opravdu jsem se snažil vnímat jen to oblečení. Jedno bylo fialové tílko s obrovským výstřihem. Víc jsem vážně dráždit nepotřeboval. To druhé na tom sice nebylo o moc lépe, ale i tak. Bylo černé s rukávy bez ramen. Elegantní a sexy. Jen jsem na něj ukázal a začal se zaobírat vlákny hebkého koberce. Kývla a odešla si vybrat spodek. Modlil jsem se, aby mi ho také nešla předvádět ještě méně oblečená. Nejspíš mě bůh vyslyšel. Po chvíli štrachání, zapínání zipu a poskakování přišla už oblečená. A moc jí to slušelo. K tomu tričku si vzala džínové kraťásky a úzký zlatý pásek (Tady).

„Vypadáš skvěle,“ řekl jsem popravdě.

„Děkuji. Jsi skvělý rádce.“ Usmála se, ale její tradiční červenání se nedostavovalo. Nejspíš ho neumím vyvolat.

„Můžem?“

„Jasně.“

„Nemáš hlad, Edwarde? Od té doby, co jsi přišel ze školy jsi nic nejedl.“

„Näcpal jsem se v jídelně,“ odpovím přesvědčivě. Uvěřila a sama se vydala ke kuchyni. Popadla tam jedno jablko a následovala mě do auta. Byl to kousek. Dorazili jsme asi za 8 minut.

Bellin pohled:

Z budovy se ozývala hlasitá hudba a smích. Před ní postávali skupinky lidí debatujících o ceně alkoholu, drog a sexu. Bože! Kam jsem se to dostala? Popadla jsem Edwarda a táhla ho dovnitř za sebou. Zezačátku trochu protestoval, ale po chvíli za mnou už dobrovolně vlál. Sama bych tam nešla. Rozhlédla jsem se a u baru jsem zahlédla Emmetta s nějakou blondýnou. Při každé příležitosti se se smíchem předklonila a umožňovala mu výhled do jejího výstřihu. A s Emmovým humorem to bylo každé dvě sekundy. Pomalým krokem jsme vyšli k nim. Zrovna začala nová písnička. Zatleskala, slezla ze židličky a vedla ho do davu lidí na podium. Rozčilením jsem Edwardovi stiskla ruku možná víc, než bylo třeba. Smutnně po mě střelil pohledem.

„Promiň,“ pípnu. To ho nemohlo snad tolik bolet. Najednou se mu rozjasnil obličej jako by přišel minimálně na záhadu Bermudského trojúhelníku.

„Mohu prosit?“ Nechápavě jsem stáhla obočí, ale nabídku jsem přijmula. Přibližovali jsme se k již zmíněné dvojici. Stáli jsme od nich sotva dva metry, když si mě Ed přitiskl na hruď. Museli hrát zrovna ploužák? Obmotala jsem mu ruce kolem krku, když vtom se na nás otočil Emmett. Mávla jsem mu, ale odpovědi se nedočkala, jelikož se Edward otočil tak, aby na něj viděl on a zajel mi prsty do zadních kapes kraťásků. Trochu jsem ztuhla. Zhluboka se mi zadíval do očí. Okamžitě jsem mu položila bradu na rameno, abych neviděla ten jeho upřímný úsměv a nenutilo mě to, myslet si určité věci.

Edwardův pohled:

Jen co jsme vešli, tak si Belliny oči našli mého bratra. Bylo mi jasné, že tu ona není kvůli zábavě. To ovšem nebránilo vzbouření mých pocitů. Lehký dotyk její ruky ve mně probouzel tracený život. Bylo to, jako bych stál na planetě bez gravitace. S ní bylo téměř nemožné stát nohama pevně na zemi. Začali hrát pomalou písničku a Emmett s tou holkou zmizel v davu. Její srdce se vzteky rozbušilo. Smutně na ní kouknu.

„Promiň.“ Provinile sklopila hlavu. Pochopil jsem až po zahlédnutí jejích zbělalých kloubů na mé ruce. Bylo mi líto, že myslí na někoho jiného, ale tak moc jsem jí chtěl pomoci. Najednou mi hlavou bleskl nápad. Třeba bude Emmett žárlit!

„Mohu prosit?“ Po malém zaváhání mě následovala na podium. Zastavil jsem kousek od mého bratra a jeho taneční partnerky a přitiskl si Bellu k sobě. Její vlasy rozvířili vzduch a v jeho myšlenkách jsem přečetl, že se právě otočil. V očích se jí rozzářila jiskra a mávla mu. Okamžitě se s ní přetočím tak, abych na něj viděl a Belle sjel na hýždě s úmyslem, že začne žárlit. Účinek byl ale trochu jiný. Podíval jsem se na ní a projela mnou vlna vzrušení. Ještě více se ke mně přiblížila a já tak ztratil oční kontakt.

Zarazili mě Emmovi myšlenky. `Jujda. Sorry brácha, že jsem na ní dneska tak dorážel. Byla to jenom sranda. Já ti do zelí nepolezu.` V duchu se zacechtal a dál si nás nevšímal. Tak tohle mi nevyšlo. Měl bych být smutný a né nadšený. Je to ode mne sobecké, ale citům neporučíte. Mam na ni zapomenout? Řekněte to mému srdci. Ale ne. Já jí chci pomoct. Nebylo by lepší Emmetta prostě zatáhnout někam za roh a všechno mu vyklopit? Když je to takovej zabedněnec. Ne! Do toho mi nic není. Jenže jsem smutný, když vidím Bellu, trápit se. Znam ji tak krátkou dobu a už mi tolik přirostla k srdci.

Písnička pomalu končila. Nechtěl jsem opustit její teplou náruč, ale ona nejspíš zastávala jiný názor. Ruce sesunula podél těla, rozpačitě se pousmála a zamířila k baru. Emmett se Cindy zůstali na další písničku. Dívky všude okolo na mě svůdně mrkaly a mávaly. Sice jsem muž, ale z tohohle mi bylo zle. Kdybych se na dnešní noc nabídl kterékoliv z nich, tak by přijmuly a bylo by jim jedno, kdo jsem. Na to já vážně nejsem. Jenže Bella se chová jinak než holky, které jsem dodnes poznal. A právě proto jí nechci stát v cestě při plnění jejího snu. Jestli mohu něco udělat, udělám to pr ni rád. Seděla na barové židličce a hrála si s prsty. Přisedl jsem si k ní.

„Dáš si něco?“ Zvedla ke mně své zmatené a smutné čokoládové oči.

„Tak mi vyber něco dobrého, prosím. Určitě se v tom vyznáš.“ Poplácala mě po rameni.

„Já si zatím odskočim.“

Bellin pohled:

Musím se srovnat. Je to dětinské a umanuté. Nemám na něj žádný nárok a navíc ho znam jen malou chvíli. Rozhlížela jsem se a hledala dívčí toaletu. Vešla jsem do pootevřených dveří a zamkla za sebou. Opláchla jsem si obličej a zadívala se na sebe do zrcadla. Jak se může člověk tak snadno a rychle zamilovat do někoho, o kom pomalu neví, co je zač? Třeba je Emmett jen povrchní a namachrovanej frajírek. Jenže to k němu vůbec nejde. Zatřepu nad tím hlavou a otřu si obličej papírovým ručníčkem. Někdo začal lomcovat s klikou.

„Moment.“ Doběhla jsem ke dveřím a odemkla je. Dovnitř se vehnala sotva 15ti letá dívka s rukou před pusou a zapadla do nejbližší kabinky. U toho být nemusim. Hudba tlumená dveřmi se mi znovu naplno opřela do ušních bubínků. Edward na mě mávnul od baru. Vedle něj stála vysoká sklenička s namodralou tekutinou. Zamířila jsem k němu, ale při pohledu do rohu místnosti jsem se zasekla v polovině kroku. Emmett stál opřený o stěnu a Cindy měla položenou dlaň vedle jeho hlavy s rty tak nanejvýš pět centimetrů od těch jeho.

Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát. 7. kapitola: