Sice trochu kratší kapitola, ale aspoň něco. V příští už se můžete těšit na... No na někoho xD. Prosím omluvte mě za krátké kapitoly a za to, že nepřidávám moc často. Zkouškový období a hodně mi na něm záleží. Až to skončí, tak to určitě půjde líp :). I bez psaní chodim spát dýl než je zdrávo. Tak teď už pěkné čtení.
09.01.2010 (10:45) • Cullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1617×
Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát.
2. kapitola – Lev(já), skříň a Alice
Zaparkovala před vilkou na okraji města.
„Tak tady to je teď tvůj domov.“ Hodila ručkou do vzduchu k té nádheře, za kterou se rozprostírali rozlehlé louky a lesy. Sice měli jen černé a modré odstíny barev, za což mohla noc a měsíc, ale na kráse jim to neubralo.
„Tak to si nechám líbit.“ Odvedla mě dovnitř, zavřela za sebou a někam odcházela.
„Alice?“
„Ano?“
„Mohla bys rozsvítit? Vidim tu velký... ehm... tmu.“
„No jasně. Promiň.“ Cvakl vypínač a v hnědobéžové chodbě se rozlilo teplé světlo. Al zas někam zmizela a už se svítilo po celém domě. Pověsím si navlhlou budndu z lehkého mrholení na věšák a následuji štrachavý zvuk. Dostanu se nejspíš do obýváku. Pod oknem stojí dvě křesla, vedle nich pohovka s televizí a na opačné straně místnosti se nachází přeplněná knihovna. Vedle ní už na mě ze dveří vykukovala sestřička.
„Líbí?“
„Nemám slov. To ty?“
„Pomohla mi s tím žena, se kterou si budeš jistě rozumět. To ona tě zaměstná. Ale počkej až uvidíš pokoj. Na něm jsme si dali nejvíc záležet.“ Než stačím cokoliv říct, opět mě předběhne.
„Dáš si něco k jídlu? Mám toho spousta. Pečivo, sýry, uzeniny, vejce nebo kuře ti můžu udělat. Už je ugrilovaný.“
„Ne, děkuju. Už je moc pozdě. Půjdu si lehnout.“
„Dobře. Jak myslíš. Počítej s tím, že nejpozději do devíti vyjedeme.“ Jen něco zamrmlam a poté co vyšla z kuchyně ji následuji do druhého patra. Ukázala mi svůj pokoj sladěný do oranžovo žluté barvy a pak otevřela poslední dveře v chodbičce.
„Tak tady je tvé království.“ S pootevřenou pusou se rozhlédnu. Stěny, koberec a nábytek byli sladěny do světle fialové a černé. Zbylé doplňky jako vypínače, lustr a různé sošky byli v bílé. Jen se na ní bez dechu otočím. Můj výraz jí musel už všchno říct, ale stejně jsem poděkovala a pevně jí obejmula..
„To je... To je...“
„Já vím.“ Usnadnila mi to. Svalím se na znak na postel, až mě to vymrští pár centimetrů do vzduchu. Potom oběhnu celý pokoj dokola a zastavím se u dvou dveří v rohu. Každé vedli na jinou stranu a jedny z nich byli prosklené.
„Balkón? Já mam svůj balkón?“
„No ještě aby ne. V těch druhých dveřích máš i svou koupelnu.“
„No Alice. Já tě snad samým štěstím sežeru.“ Začala couvat s rukama nad hlavou.
„Já ti to kuře nabízela. Tys nechtěla,“ usměje se.
„Támhle máš notebook, ať už konečně můžeš napsat tý mamce. Já jdu spát, dobrou.“
„Dobrou a ještě jednou za všechno moc děkuju.“ Kývla a zavřela za sebou. Zapnu tu chytrou věc a přihlásim se na svůj e-mail. Jen jedna zpráva. Kliknu na ní:
Ahoj Bell, víš, že angličtina není moje silná stránka, takže doufám, že jsi po pár hodinách strávených se svou ukecanou sestrou nezapomněla svůj rodný jazyk. Jaká byla cesta? A co domek? Al už se sice chlubila, ale většinu zahrnoval její šatník :) . Uý jsi viděla jejího přítele? A jaký je vlastně Washington? Doufám, že odepíšeš co nejdříve, jelikož ti napíšu teď jen jednou. Vzpomínam si, jak mě Alice zdrbala za to, že jí zahlcuju schránku. Táta vás pozdravuje a své sestře to vyřiď i za mne. Papa.
Máma.
Kliknu do okénka pro rychlou odpověd a píšu:
Ahoj mami. Na naší krásnou a smysluplnou (narozdíl od AJ) češtinu zapomenout nelze. Cesta letadlem byla úchvatná. Cítila jsem se jako pták. Musíš to taky zkusit. Vilka je nádherná. A ten pokojíček! Alice mi kvapně chytala oči a podávala je, aby mi nic neuteklo. Normálně mam svůj balkón, koupelnu a šatnu!
Rozhlédnu se. No jo, kde je ta šatna? Za chvíli to prozkoumam.
Toho jejího kluka jsem ještě neviděla. Snad to co nejdřív napravím. Washington je hodně deštivej stát, ale ta příroda je úžasná. Tátu taky pozdravuj a měj se.
Bella.
PS: Kdybych se dlouho neozvala, tak mě alice utrápila na zítřejších nákupech.
Kliknu na odeslat a notebook zaklapnu. Vstanu a prsty lehce přejíždím po nezaprášeném povrchu nábytku. Dostanu se ke dveřím koupelny. Také byla ve fialové, ale o něco tmavší nakombinovaná se světle modrou. Dojdu ke skříni vysoké téměř stejně jako je tenhle pokoj. Vezmu za kulatý výbežek a otevřu jí. Na místě ztuhnu a vyděšeně před sebe zíram. Tady je ta Alicina slavná šatna. Skříň sloužila jako průchod do místnosti minimálně dvakrát větší, než je koupelna. Připadam si jako v blbý parodii na Narnii. Vybalim si věci, které se v tom prostoru samozřejmě ztratí. Už jsem hodně unavená. Lehnu si jen tak v oblečení do postele a usnula jsem dřív než bych řekla... Pomoooc, zítra nákupy s Alicí! A bylo to.
Autor: Cullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Promiň, ale své srdce nemohu darovat dvakrát 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!