Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proměna - Vstupenka do ráje! 18

08.10.2009 (15:15) • EGO • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1073×

Bella:

Akorát jsem byla u 46. stránky Pýchy a předsudku, když kolem mě prosvištěl Edward nadlidskou rychlostí a já jen spatřila jak se za ním větve keřů zavřely. Pak jsem jen slyšela tiché žuchnutí a slabé uchechtnutí.

„Edwarde?“ v tu chvilku jsem ze sebe nic víc nedostala. K smrti vyděšená jsem vyběhla z altánku a nasměrovala si to přímo ke křoví. No jasně, každý rozumný člověk by zůstal sedět na zadku a čekal až přiběhne jeho ochránce, kterému se nemůže nic stát. Bohužel já taková opravdu nebyla.

Naštěstí se akorát přede mnou větve opět rozestoupily a z nich vyšel Edward a nervozně, s troškou obavy se pousmál. Za ním však kráčela žena, spíše dívka, krásná, bledá stejně jako on. Vlasy měla roztřepené, na krátko střižené a hlavně úsměv měla od ucha k uchu. Udělala jsem krok zpět, ale když jsem se všimla jejích očí, přestala jsem se bát, měly stejnou barvu jako ty Edwardovo. Dívka okamžitě přiskočila ke mně a objala mne.

„Ahoj Bello, já jsem Alice.“ nečekala na odpověď a pokračovala dál. „Ano, budeme dobré přítelkyně.“ ujišťovala mne, Edwarda a možná i sebe. Po chvilce mě malinko odstrčila dál a se slovy, „Opravdu voníš báječně“, se otočila k Edwardovy a mírně sklopila hlavu, jako by čekala nějaké pokárání. Edward na ní však hodil jen přísný pohled a jako by s něhou se opět otočil ke mně.

„Nechtěl jsem Tě vyděsit. Teda Alice,“ jméno své sestry nezapoměl zdůraznit, „..tě nechtěla vyděsit.“

Nestačila jsem se divit. Tahle slečna nejen že vypadala velmi krásně, jako její bratr ale byla i velmi příjemná a pořád se smála. Vyděsila mě však slovy, které ihned pronesla.

„Dnes jste měli náročný den, co takhle vyrazit na nákupy, Bello.“ mluvila ke mně, ale já jí moc nevnímala. Jen slovo nákupy mě nahánělo hrůzu. Ve svém šatníčku jsem měla pár oblíbených věcí, které jsem nosila skoro pořád. Nějak jsem na módě nelpěla, to co jsem vlastnila se mi příjemně nosilo, tak proč si kupovat další nepohodlné oblečení.

Edward se mé reakce všiml a radši vše zahrál do autu. Naštěstí do takového, o kterém se mi mohlo jen zdát – večeře.

„Alice, dnes to nepůjde. Rád bych pozval Bellu na večeři.“ Poslední větou, jakoby se mě ptal. No proč ne. Srdce mi radostí poskočilo a já se zhluboka nadechla a při výdechu jen kývla hlavou na souhlas. Samozřejmě Alice měla své argumenty.

„Edwarde,“ jemně ho okřikla, „viděla jsem, že s Bellu půjdu na nákupy a nakoupíme hromadu nových věcí.“ mrkla na mě, „A protože na večeři můžete jít někdy jindy, dneska si jí beru do vlastních rukou já. Ostatně na večeři může jít se mnou.“

Ráda bych s Alicí šla, jen proto, že je mi velmi sympatická a vzubuzuje ve mně optimismus a spoustu radosti, ale dneska bych ráda strávila večer s Edwardem. Jen jak krásně vyslovil to slovo večeře, nemůžu ho dneska odmítnout a s Alicí můžu jít jindy. Stačila jsem ještě skočit Edwardovi do odpovědí a odmítla Alici za něj.

„Děkuju Alice, ale my si s Edwardem musíme dnes promluvit o důležitých věcech.“ Pro zdůraznění jsem se mírně narovnala a pokynula směrem k Edwardovi. Ten však netušil pravidla mé hry. „Musíme probrat pár záležitostí, které se týkají jen nás dvou.“ Tady už se malinko zarazil a já na něj jen šibalsky mrkla. Alice vše pozorovala, ale asi usoudila, že se mnou dnes nepohne a tak radši přestala naléhat. Edward byl malinko zmatený, ale nesnažil se na nic zeptat, dokud byla Alice na blízku. Doufala jsem, že se mě nezeptá ani na večeři..

„Dobře tedy, dneska jděte na večeři ale až se vrátíte za pár dní z vašeho výletu, půjdeme spolu na nákupy.“

Byla jsem si vědoma, že sem nad sebou tím pádem podepsala ortel, ale co se dá dělat..Jen jsem přikývla. Ona se ke mně opět přiblížila a jemně mě obejmula, jako bych byla z porcelánu a ona mi nechtěla ublížit. „Zítra bude hezký den.“ řekla narozloučenou. Na Edwarda se ani nepodívala, otočila se a najednou byla pryč, jen listí na keřích se mírně zachvělo.

'Zítra bude hezký den?' ptala jsem se sama sebe, co to mělo znamenat. Pro jistotu to nechám plavat..zase bych se jen zabývala nepotřebnýma věcma. Třeba ten zítřejší výlet bude opravdu něčím výjimečný.

Alice:

Byla skvělá. Byla úchvatná, takový malý smrtelný človíček, který má něco do sebe a hlavně nádherně voní. Bála jsem se, že se neovládnu, ale šlo to až neuvěřitelně lehce. Chtěla jsem je překvapit svojí návštěvou, ale zatím se na mě můj pomatený, zamilovaný bratr, vrhl jak na nějakého zločince. Když si konečně všiml že jsem to já, tiše zavrčel. Jasně, kazila jsem mu plány. Sama jsem mu už několikrát řikala, že jsem měla několik vizí o našem přátelství s Bellou, ale on mi pořád nevěřil. Teď už jsem nemohla osud pokoušet a tak jsem za nima vyrazila a hlavně se šla seznámit s mojí budoucí nejlepší kamarádkou a možná budoucí švagrovou. Bohužel ta druhá vydina ještě nebyla tak zřetelná, asi se ještě nerozhodli jeden pro toho druhého.

Zrovna včera mě přepadl další obraz budoucnosti, směřovaný na Edwarda a Bellu. Viděla jsem je na rozkvetlé louce, plné stromů, osvětlené slunečními paprsky. Jen tak tam leželi a vychutnávali si přítomnost toho druhého. Konečně byl Edward šťastný a já mu to přála.

Hlavně jsem si byla jistá ještě jednou věcí, tato osůbka vnese do naší rodiny další štěstí a všem vykouzlí na tvářích ten největší úsměv. A možná že se vše vrátí zase do starých kolejí. A ona vše zpraví co můj milovaný bráška spackal. Možná mu křivdím, ale tak za většinu těch všech věcí může on. Teď se hlavně musí o Bellu řádně postarat, nejen kvůli Charliemu ale i kvůli ostatním třem. Těm třem, kteří její krev chtějí tak moc dostat. Pořád jsou tady a čekají na vhodnou příležitost kdy zasáhnout. Já však ještě neviděla jejich rozhodnutí..vědí o mojí schopnosti a tak se rozhodnou jasně a rychle a určitě ve chvíli kdy to budeme nejméně čekat. Musíme být opatrní.

Edward:

Alice mě hrozně vyděsila. Co to sakra je. Místo toho aby dala vědět, hraje si na překvapení a zrovna v tu nejvhodnější dobu.

Pozoroval jsem to nejkrásnější stvoření na světě ze svého okna, jak si čte Pýchu a předsudek, pro mě jednu z nejoblíbenějších knih a vymýšlel plány na další dny. V tu nejvhodnější chvíli jsem uslyšel v křoví, blízko Belly šustot. Během okamžiku jsem byl ve křoví a držel pod krkem svojí sestru. Ach jo, ona si nedá pokoj. Zavrčel jsem na pozdrav aby si uvědomila, že tohle nebyl zrovna nejlepší způsob svého představení. Vyšel jsem ze křoví, Alice za mnou. Ihned se však začala s Bellou objímat. Je pravda že si dávala pozor, ale nemusela být hned tak na začátek až moc milá. Bella vypadala zaskočeně, ale nedala na sobě skoro nic znát.

To by nebyla moje sestra, kdyby Bellu ihned po svém představení, nezačala zvát na nákupy. Tohle Bella neměla ráda. Pochopil jsem to z jejího stylu oblékání a z jejího šatníku, který zůstával lehce pootevřený a já kolem něj dnes ráno procházel.

Musel jsem ji zachránit. Ihned mi napadl jediný nápad, který se mi samozřejmě hned zalíbil.

„Alice, dnes to nepůjde. Rád bych pozval Bellu na večeři.“ stejně jsem jí chtěl někam večer pozvat. Nemohl bych s ní být v jednom domě sám a ani se jí nedotknout. Takhle byla příležitost zajít na skleničku a popovídat si v prostředí plném jiných vůní a jiných lidí a možná to bylo i pro ní dobré. Bella jemně přikývla a mě zavalila vlna štěstí. Sestřička se však nedala tak lehce odbít. Věděla, že další tři dny budeme trávit na malém výletě, nejen kvůli tomu, že jsem to já sám chtěl, ale hlavně kvůli její ochraně.

„Edwarde,“ okřikla mě, „viděla jsem, že s Bellou půjdu na nákupy a nakoupíme hromadu nových věcí. A protože na večeři můžete jít někdy jindy, dneska si jí beru do vlastních rukou já. Ostatně na večeři může jít se mnou.“ Trošku se ušklíbla. Tušil jsem že tohle jsem prohrál na plné čáře, ale reakce Belly mě mile překvapila. Sama totiž Alici jemně naznačila, že radši půjde se mnou na večeři než s ní na nákupy. Navíc se zmínila o nějakých věcech které se mnou chce probrat. Nezmohl jsem se ani na slovo, jen jsem na ní nechápavě zíral a čekal na Aliciinu reakci. Ta mi stačila poslat jednoduchou myšlenku. Vyhrál si! Poraženě mírně sklopila ramena.

„Dobře tedy, dneska jděte na večeři ale až se vrátíte za pár dní z vašeho výletu, půjdeme spolu na nákupy.“ Nezapoměla dodat a já se jen usmál. Ano, vyhrál jsem a už se nemohl dočkat naší první společné večeře.

Objala Bellu na rozloučenou a špitla jí do ucha věc, kterou bych slyšet neměl ale rád si jí vyslech. Pak se jen otočila a zmizela.

Po chvilce jsem se podíval na Bellu, která tam jen stála a koukala směrem, kterým před chvilkou moje sestra odešla. Neslyšně jsem se přiblížil k jejímu levému uchu a zašeptal:

„Zvu Tě na večeři.“ uskočila a trošku zavrávorala. Ach ta její neohrabanost. I její srdíčko trošku poskočilo a jednou vynechalo a to mi dalo znamení, že je vše v pořádku a na správné cestě. Už mi nic nebránilo v uskutečnění mých plánů. Já se opět otočil a zmizel v baráčku, zašátral v taškách a vytáhl nádherné černé šaty, s velkým výstřihem, jemně odvážné, ale akorát pro mojí princeznu, která se možná o půlnoci stane královnou večera. Plány se trošku začaly měnit a mé v hlavě pobíhala další spousta nových nápadů. Dneska bude jeden z mých nejkrásnějších dnů v životě. Půjdu s mým andělem na večeři a poté do divadla na operu. Snad se jí vše bude líbit. Vzal jsem šaty a upíří rychlostí je přenesl do jejího pokojíku, když jsem se vrátil do pokoje akorát jsem uslyšel tichý povzdech a bušení srdce jako o závod. Asi spatřila můj první dárek..

Autor: EGO (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proměna - Vstupenka do ráje! 18: