Všechny ty kecy, že člověka tvoří souhrn všech událostí, které kdy v životě prožil a lidé se kterými se setkal jsou opravdu pouze kecy.
10.07.2014 (08:15) • chloe • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2289×
22. kapitola
Máma mě donutila zajít do salonu, kde jsem se sice rozhodla zůstat blond, ale nechala jsem si to udělat pořádně, protože opilá Jess byla vážně mizerná kadeřnice…
Když jsem vyšla ven, máma z toho nebyla ani trochu nadšená. Zřejmě stále doufala, že si to nechám spravit, ale to se nestalo.
„No co?“ ohradila jsem se.
„Proč chceš být blondýna? Nikdy jsi o ničem takovém nemluvila. Myslela jsem, že se ti tvá barva líbí,“ nechápala.
„To jo, ale chtělo to změnu.“
„Nebylo už těch změn v tvém životě dost?“ zeptala se a já najednou nevěděla, co na to říct.
Moje chování opravdu nedávalo moc smysl…
„Co kdybychom obarvily i Abygail? Asi by koukala, až se vzbudí,“ zažertovala jsem po cestě domů.
„Tak na to rovnou zapomeň. Vynesla by nás v zubech, protože blondýny bytostně nesnáší. Pamatuješ, jak jsem si jednou dala do vlasů melír a ona…“ Náhle se zarazila. „Promiň, to ode mě bylo hloupé,“ omlouvala se vzápětí.
„To je dobrý. Co udělala?“ vybídla jsem ji k pokračování.
„Smála se mi, že vypadám jako mop.“
„Proč zrovna mop?“ nechápala jsem.
„Nevím, ale byla docela legrace, když mu pak dávala pusu na dobrou noc v domnění, že jsem to já…“
„Aha. To nějak nechápu,“ přiznala jsem.
„To je jedno. Ona prostě vždycky byla jiná, než ty. Což je u jednovaječných dvojčat vážně zvláštní. Ona je ulítlé pometlo s nulovým smyslem pro zodpovědnost a tys vždycky byla ta, co měla rozum.“
„Jasně, jsem ta zodpovědnější půlka vajíčka,“ zasmála jsem se.
„I tak by se to dalo říct,“ souhlasila rozpačitě.
„Dělala Aby průšvihy často?“ zajímala jsem se.
„Jo. Zvládala toho dost. Na poslední z nich jsem přišla nedávno…“
„Co, co se stalo?“ vykoktala jsem.
„Vykopli ji ze školy. Proto se taky vrátila dřív, ale samozřejmě se nám s tím nepochlubila,“ oznámila mi.
„Vyhodili ji? Proč? Vždyť přece měla takový talent…“
„No, to já nevím. Byli dost skoupí na slovo a k tomu všemu odmítali mluvit anglicky. Tihle francouzi.“ Protočila oči.
„Tak to nechápu,“ přiznala jsem.
„Já taky ne,“ povzdychla si. „Ale je vám osmnáct, což v Evropě zřejmě znamená, že nemusí podávat informace rodičům. Taková blbost…“
„Takže ty vážně nevíš, co se tam stalo?“
„Ne. Vypadalo to, že je jim nepříjemné o tom hovořit.“ Pokrčila rameny.
„Aha, tak to fakt nevím, co se mohlo stát…“
Nedávno jsem se doma prohrabávala fotoalby a deskami s výkresy, které patřily Aby, a líbily se mi, ale moc jsem nechápala, co jimi chce vyjádřit. O umění toho moc nevím. Vlastně spíš nic, ale řekla bych, že měla docela talent. Já bych nic takového nesvedla. Sice jsem to nezkoušela, ale ani jsem na to neměla chuť.
Nicméně jsem vážně nemohla přijít na jediný důvod, proč by Abygail vyhazovali ze školy.
***
Jen jsme se vrátily, zašla jsem do svého pokoje, kde jsem se zavrtala do peřiny a pokusila se usnout. Na to, že jsou teprve čtyři odpoledne, jsem nedbala, ale bohužel se mi to nepodařilo. Nemohla jsem přestat přemýšlet.
Ano, měla jsem mámu ráda. A Phila i tátu, ale u něj jsem nikdy moc nevěděla na čem jsem. Prokazoval lásku zvláštním způsobem. Ne tak otevřeným a vřelým jako máma.
Musela jsem se více soustředit na drobnosti, jako třeba když mi každé ráno nachystal svačinu, omluvil mě ze školy, chodil mě v noci kontrolovat, když si myslel, že spím, zajímal se, zda beru pravidelně své léky, nechával mě použít koupelnu jako první a dopřával mi klid na přemýšlení i tolik potřebné soukromí.
Měl o mě strach, když vycítil, že něco není v pořádku. Možná to neřekl, možná mě neobjal vždy, když jsem to potřebovala, ale záleželo mu na mně. Viděla jsem to v jeho očích. Je až s podivem, že si to všechno uvědomuji až teď, když s ním nejsem.
Nechci se do Forks vrátit, ale vím, že už kvůli němu bych to udělat měla. Chybí mi jeho nesouhlasné mručení a jeho sarkastické poznámky. I to, jak jsem slýchávala, jak nadává na sportovce v televizi. Chybí mi prostě on celý.
***
Ke konci dalšího týdne jsem už opravdu začínala přemýšlet o svém návratu, ale nevěděla jsem, zda je to to, co skutečně chci. Ani co tam budu dělat.
Když jsem včera mluvila s tátou po telefonu, požádala jsem ho o číslo do rezervace k Blackovým. Neustále jsem ho nosila po kapsách, ale nedokázala jsem ho vytočit. Přesto jsem měla podivný pocit, že mě Jacob z nějakého důvodu potřebuje. Když jsem se na něj Charlieho ptala, řekl jen, že s ním nemluvil, protože je nemocný, ale Billy se o něj stará a brzy bude v pořádku.
No, poslední dobou se mi přece zdálo, že má teplotu, a ta nemoc se prý velmi rozšířila a postupně zamořuje polovinu Forks. Dokonce i tátův zástupce onemocněl. Jestli to tak půjde dál, škola bude muset vyhlásit chřipkové prázdniny...
„Bello?“ oslovila mě máma a vešla do mého pokoje, kde jsem se už zase zašívala.
„Ano?“
„Volá Edward.“
„Nechci s ním mluvit. Ani s nikým z jeho rodiny,“ odbyla jsem ji okamžitě.
„Dobře, jak si přeješ,“ řekla a přiložila si telefon ke rtům.
„Šlo by nějak zařídit, abych o něm už nikdy neslyšela?“ zeptala jsem se.
„Ach. Udělám, co budu moct, ale jestli to takhle půjde dál, pravděpodobně sem za tebou přiletí…“
Ztuhla jsem. Dostala jsem strach, že to skutečně udělá.
„Ne, to ne. To nesmí, mami. Nedovol mu to,“ rozvzlykala jsem se.
„Ššš. Neboj, zlato. Domluvím mu,“ slíbila.
„Edwarde? Tady zase Renée. Bella s tebou nechce mluvit a já tě moc prosím, abys její přání respektoval. Potřebuje totiž hlavně klid.“ Náhle zmlkla a naslouchala něčemu, co jí povídal Edward.
„No samozřejmě, že na ni dám pozor! Je to přece moje dcera!“ rozčílila se a hovor ukončila.
„Já, já se bojím, mami,“ přiznala jsem a pokoušela se otřít si zbytky slz z očí do rukávu.
„Drahoušku,“ povzdechla si a objala mě.
Tím jako by protrhla hráz a já neměla daleko k nervovému zhroucení… No, v nemocnici mi říkali, že teď budu náladová, ale tyhle výkyvy jsou trochu moc silný kafe…
***
Všechny ty kecy, že člověka tvoří souhrn všech událostí, které kdy v životě prožil, a lidé, se kterými se setkal, jsou opravdu pouze kecy.
Ani nevím, kdy mě máma začala zásobovat knihami tohoto typu, ale bylo to hrozně nezáživné a hlavně mi to k ničemu nebylo.
Měla bych reagovat na základě svých zkušeností… Hm, ale já přece žádné nemám, nebo si na ně alespoň nevzpomínám, a někdy instinkt prostě nestačí… Prostě samé žvásty a nic užitečného.
Znechuceně jsem knihu odhodila a posadila se. Už je to velmi dlouho, co jsem naposledy brečela, a to Edward volal neustále. Naštěstí se už neopakoval ten náhlý záchvat úzkosti jako před týdnem.
Připadala jsem si vyrovnaná a to znamenalo jediné.
„Myslím, že nastal čas se vrátit.“
Vyběhla jsem z místnosti a začala si balit kufry. No, balit je trochu silný výraz, spíš jsem si všechny své věci do kufru jen tak v rychlosti naházela, ale to bylo to poslední, čím bych se měla zaobírat.
Musela jsem odjet dřív, než si to rozmyslím…
Naškrábala jsem mámě krátký, ne příliš situaci objasňující vzkaz na lednici, popadla svou zpáteční letenku a vyběhla z domovních dveří, kde jsem mávla na právě přijíždějící taxi.
***
Co se pamatuji, letěla jsem všehovšudy třikrát a ani jednou jsem si to neužila. Poprvé jsem celý let prospala a podruhé ho pro změnu probrečela. Dnes jsem nedělala ani jedno z toho, ale byla jsem tak nervózní, že jsem se nezmohla na nic jiného, než si jen nervně podupávat nohou a poklepávat prsty o sedadlo přede mnou.
Divím se, že mě už po hodině někdo neposlal do háje, protože jsem to dělala v pravidelném rytmu a nepřetržitě…
Sotva se letadlo dotklo země, odepnula jsem si pásy a prodrala se skrz probouzející se dav k východu. Jen, co ho letušky zpřístupnily, už jsem pospíchala k terminálu se zavadly.
Při čekání, než je vyloží z letadla, jsem si celou dobu v duchu nadávala, že jsem si je sebou vůbec brala. Stejně mám u sebe v pokoji ještě spoustu oblečení, i když je většina od Alice, se kterou už nechci mít nikdy nic společného.
„No konečně,“ řekla jsem rozmrzele, vytáhla si kufr z pásu, na kterém konečně přijel, a vydala se k nejbližšímu stanovišti autobusů…
Až tam mi teprve došlo, že jsem to vážně udělala. Vrátila jsem se do Forks...
Tak jo, moc vám všem děkuji za komentáře a taky za případné doopravy. Jsme zpátky ve Forks. Co asi přijde???
Vaše chloe. xoxoxo
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: chloe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Prokletí ztráty paměti 22. kapitola:
Ahoj, nevím, co přijde, ale zdá se mi, že Bella moc cestuje a rodiče to trpí, podporují. Klidně bych si přála, aby Cullenovi znovu odešli, to by pro ni byla dost dobrá ledová sprcha! Bella, Edward se chovají jako děti, jeden hloupější než druhý. Kdyby nemlčeli! Copak neví, že láska hory přenáší?
Rýchlo ďalšiu 
super
Popořádku...
3. komentář? ok, není to první, ale trojka je spolu s devítkou moje oblíbené číslo, tak se spokojím i s číslem tři... 
Dál... moje komenty, že jsou hustý?? 
Fakt? 
Ok, přiznávám, někdy, když třeba za týden na svůj komentář narazím, tlemím se jak jeden můj mentalně postižený spolužák (nebudu jmenovat 
) 
. No, kéž by byly moje povídky (obě =DDDD) stejně hustý jako moje komentáře 
Tak, a teď konečně můj rozbor... kraťoučká kapitola!!! Jasně, moje kapitoly taky někdy nejsou nijak moc dlouhé, ale ono se líp komentuje než píše, že? 
Bella is back!!!!!!!! 
Tajně jsem v to doufala, ale spíš jsem Bellu tipovala, že půjde za Austinem (Austin.... óóóóch.... =3333 P.S. chloe, ty jsi vytvořila Austina, tak teď si vychutnej tu posedlost jím v každém komentu ), ne, že se vrátí... Myslím, že je zpátky kvůli Jakeovi... Ha, zajímalo by mě, jestli zase uteče, až se potká s Edwardem nebo jiným Cullenem )jestli je furt tak nešikovná, tak nakonec stejně skončí u Carlislea 
)... Ono když toho člověka nevidíte, říká se vám snadno, že už jste připravení (znám z vlastní zkušenosti - mívala jsem kámošku, ublížila mi, po dvou letech si říkám, dobrý, už se jí nemusím vyhýbat, jsem připravená, neurvu jí hlavu... skončila bez pár vlasů, no ) ale když toho člověka potkáte, všechno sebeovládání a připravenost se mění v prach, zvláště, když je ona tak přecitlivělá poslední dobou a Edward je tak dokonalý... Zajímalo by mě, jak by reagovala ona... Nevyznám se v ní. Není ani jako Abby, ani jako Bella... Jsou dvě možné reakce:
1. zaútočí. Vrhne se na Edwarda, ne tak, jako v originále (kniha tři, zatmění 
), ale pokusí se mu vyrvat pár vlasů a vylomit pár zubů (a nebude jí to nic platné 
) (Styl Abby)
Nebo 2. rozbrečí se. Protože se bude cítit opět hlavně podvedená, ne ani naštvaná... Možná se nerozbrečí hned, až později, doma... (styl Bella) A Edward ji určitě bude sledovat, bude se obviňovat a nedivila bych se, kdyby ji zase opustil (já vím, moje teorie je každý komentář jiný, ale prostě píšu to první, co mě napadne 
)
Nicméně... Co mi to děláš?? Chceš abych dostala infarkt? 
Tss "... ikdyž většina je od Alice, se kterou už nechci mít nikdy nic společného"?? WTF? 
Jak to, že se mnou nechce mít nic společného?? Já sem píšu komety a ona se mnou nechce mít už nikdy nic společného?? Pro dobrotu, na žebrotu... -_- (Samozřejmě, to ber pouze jako vtip 
)
No, Abby...( jakože ta druhá mimochodem, pokud to není Bella, a může to být někdo jiný, kurňa zajímalo by mě, kdo to je... Kdybych přemýšlela o škole tolik, jako o tomhle, už dávno studuju na harvardu... ) Netuším, za jakých okolností se probere... Netuším, jestli si něco bude pamatovat... Nicméně, takový můj nápad je, že by mohla... A pak by to konec konců mohla být ona, kdo srovná Bellu zpátky do latě. Kdo jí řekne, jak se má chovat, jak miluje Edwarda a jak je zodpovědná, jak nechce být blondýna ale bruneta a jak má ráda klasiku =DDD
Nicméně, jakou mám radost, že je ta druhá bruneta! Te´d už nemusím říkat "Abbybella", nebo "ta druhá", jednoduše řeknu: blondýna X bruneta!!!
Bruneta nesnáší blondýny? Wau =D Až se probudí, blondýna si to vyžere =DDDDD
Takže, na tak krátkou kapitolu, slušně dlouhý koment =D jsem na sebe hrdá
Krásná kapitolka, těším se na další
A rozloučím se svým novým, reklamním sloganem:
Zveřejňuj, publikuj, vydávej!!!
(Já vím, ten jsem nepoužila už dlouho, ale prostě to byla první věc, která mě napadla )
Hoj, novinářko! Doufám, že další dávka mé značky heroinu přijde brzy, protože do té doby se budu muset spokojit s obyčejným heroinem nebo mojí druhou nejoblíbenější značkou (Music 4ever <3)
Moc se těším na další kapitolu, jsem zvědavá, jak se to dál vyvine a jak bude vypadat její vztah s Edwardem a taky s Jacobem
WOW No doopravdy dech beroucí dílek, moc se těším na další takže doufám, že bude co nejdřív. A je to doopravdy čest mít 1 komentář
Tak teď ke kapitole. Vážně jsem doopravdy zvědavá co jí tak moc táhlo do Forks. Vím, že jí chyběl Charlie, ale mohlo by to být ještě něco. Nějaká pořádná pomsta Cullenům nebo strach o Jaka atd....
Už se těším, až se Aby(Bella) probudí a jak bude reagovat, jestli si bude něco pamatovat nebo ne.
Prosím piš rychle další a nenech mě dlouho čekat. Vím, že asi vždy čekáš na koment od Alice (já taky ) Jsou vždy fááákt hustý a moc dlouhý kolikrát si je nestihnu ani přečíst při přestávce na jídlo v práci
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!