Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 43.

Edward on the tree


Prokletí nesmrtelných - část 43.Tak jsem si pospíšila a je tu další PN, které chci darovat Nikol18:). Čtěte, komentujte, kritizujte... Vaše Lareth

Tuto část vypráví Edward:

 

Ani za nimi se nikdo neskrýval. Za zavřenými dveřmi se skrývala pouze prázdnota a šero. Po mém boku se postavili Jasper a Emmettem. Emmett na mě povzbudivě mrkl. Bez zastavení jsme prošli k výtahům, kde jsme do jednoho z nich nastoupili a nechali se vyvézt nahoru. V recepci také nebyl nikdo, ani recepční, která vždy uváděla jejich „hosty“. Teď už jsme věděli, kde všichni jsou. Zrak mi spočinul na menších nenápadných dveřích. Jejich uvítací síň. Vůbec jsme nevěděli, co očekávat.

„Mabel, nechceš tu zůstat?“ Jmenovaná jen důrazně zavrtěla hlavou. V hlavě jsem jí četl rozhodnost, ale strach, který ji nedovolil promluvit. Se smíšenými pocity jsem kopl do dveří. Ty se rozletěly na drobné třísky letící do místnosti. Nasadil jsem krutý výraz, neoblomný, ale za mojí maskou byla zkroušenost, strach, bolest a hlavně prohra a prošel jsem dveřmi. V rozsáhlém sálu byla velká garda Volturiových, ale co bylo potěšující, byla o dost menší, než dříve. Kdybych nebyl odhodlaný zachránit Chrise, zhroutil bych se k zemi. Vidět synka, jak stojí v těsné blízkosti Caia, Ara a Marcuse, oděného do jejich známého pláště, mě tolik ranilo. V mém mrtvém srdci se opět objevila pulzující bolest. Pevně jsem semknul zuby. Bylo těžké ovládnout vztek.

„Myslel jsem, milý Edwarde, že si ještě umíš zachovat slušnost, ale jak vidím…,“ řekl Aro a jeho oči zakotvily na třískách, které zbyly z dveří., „… trpělivost nepatří mezi tvé přednosti. Ostatně, to už všichni víme.“

„Přijmi moji omluvu. Až ti příště přijdu pozabíjet gardu, přivezu i nové dveře, které budou pasovat do tvého snobského sídla,“ řekl jsem jen ztěží klidně. Musel jsem se uklidňovat, abych si dokázal zachovat chladnou hlavu.

„Jak šlechetné,“ zasmál se.

„Nepřišel jsem proto, abych k tobě byl milý, Aro! Přišel jsem pro svého syna.“

„On s tebou nechce jít.“

„Laskavě za něj přestaň mluvit.“ Hněvivě jsem si ho měřil. Kdybych mohl, skočil bych mu po krku, rozsápal ho na kousky a ty spálil. On se mi vysmívá.

„Tak ať promluví. Drahý Christophere?“

„Zdravím tě, otče,“ řekl chladně Chris. „Něco s tebou mám v plánu, ale šťastná cesta k domovu to není!“

 

Tuto část vypráví Chris:

 

Na tváři Edwarda se objevilo zoufalství a bolest. Přesně to jsem chtěl, dostat ho na kolena. Zničit ho. Otevřel jsem ústa, abych mu pověděl, co všechno si myslím, ale najednou jsem spatřil nádherného ducha v podobě lásky, která zemřela mojí vinou. Pokusily se o mne mrákoty. Byla krásnější, než všechny moje nejživější představy. Naše oči se spojily. V jejích modrých očích jsem četl bolest.

„Zemřel jsem?“ zašeptal jsem přidušeně. „Spím či bdím? Určitě sním nádherným snem.“

„Ne, Chrisi. Opravdu je to ona. Nezemřela… pouze se proměnila v… náš druh.,“ řekl Edward. Jakmile jsem uslyšel jeho hlas, zvedla se ve mně vlna neutišitelného vzteku. Ač jsem nechtěl, odtáhl jsem zrak od Sophie. Přelétl jsem celou rodinu. Vždy sebevědomá okouzlující Mabel – mé krásnější dvojče – byla ve tváři zdrchaná, smutná a nesvá. Na líčkách měla dva potůčky slz. Cítil jsem její pocity. Tíhu na srdci, jak ztěžovala pravidelné bouchání srdce. Stín na duši, jež ji svazoval svým temným svazkem. Ale nehorší byla bolest, která se rozlévala celým tělem jako smrt. V hlavě se mi promítlo několik útržků. Zaklepal jsem hlavou, nemohl jsem se nechat zviklat. Celého mě, i navzdory situaci, prostoupila radost. Mé slunce opět svítí. Á květina znovu rozkvetla a já můžu dál žít. Avšak ze všeho nejdříve mě čeká jistý úkol.

„Chrisi, pojď domů. Promluvíme si. Zmizím z tvého života, ale nedělej hlouposti. Neohrožuj sebe, Sophii, Esme, tetu Alice, Rose, Emmett, Jaspera, Carlislem a Mabel. Nenuť je nastavovat své životy za čirou pomstu,“ šeptal. Caius se uchechtl, Aro zavrčel. Podíval jsem se na tetu Alici a mnou okamžitě projelo poznání. Hlavou se mi promítalo všechno, co mi nedávalo smysl. Všechno, co mi přišlo zmatené. Uvědomil jsem si pravdu. Tetina tvář byla ztrhaná. Ale i přesto jsem si dal dohromady jedna a jedna. Otočil jsem se na Nicole. Na okamžik jsem na všechno zapomněl. Ještě jsem někomu něco dlužný.

„To je ono,“ mumlal jsem si pro sebe. „Nicole, pojď sem. Rád bych tě někomu představil!“

 


 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 43.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!