Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 33.

aro


Prokletí nesmrtelných - část 33.Mám pro vás další část PN - opět ji vypráví Chris. Lareth:)

Tuto část vypráví Chris:


Stál jsem na pokraji propasti. Okolo mě byla jen divoká příroda. Nade mnou se slunce protahovalo v blížícím se spánku. Čekalo jen na vhodný čas, aby mohlo zapadnout za obzor. Přesunul jsem svůj upřený pohled z krásného symbolu končícího dne do znaku temnoty. Pode mnou zela černá díra. Prázdno, do kterého se dalo tak jednoduše skočit. Hluboká propast, která symbolizovala snadnou smrt. Bezbolestnou a mírnou. Přesunul jsem váhu na prsty u nohou. 
Zavřel jsem oči. Představil jsem si jen to jediné, co mě donedávna drželo při životě - lásku mého života. Sophiiny plné rty se roztáhly do nejnádhernějšího úsměvu, který patřil jen mně. Zdvihla ruku, aby se mohla dotknout mé tváře. Usmál jsem se. Udělal jsem krátký krok do neexistujícího prostoru. Vzduch byl najednou lehký tak jako já. Vánek objímal celé mé tělo. Přijímal ho do svého království. Na chvíli jsem mohl létat. Vznášel jsem se nad krásou, kterou vytvořila příroda. Celá má existence dávala smysl. Žil jsem pro to, abych směl zemřít. Abych mohl odletět. Moje jediná naděje začala odplouvat. Vzdalovala se ode mě s tím svým krásným úsměvem. Zmizela. 

Srdce mi bilo jako stádo divokých koní vzdorujících před zkrocením. Dech jsem měl zrychlený. Rozhlédl jsem se okolo sebe. Všiml jsem si, že ležím na posteli, na které jsem večer usnul. To musel být sen. Byl jsem v tom samém pokoji ve Volteře. Ozval se důvod mého náhlého probuzení. Někdo zběsile ťukal na dveře.
Vylezl jsem z postele. Oblékl jsem si to samé oblečení, které jsem měl včera. 
„Dále," zvolal jsem. Do mého pokoje vtrhly dvě upírky. Přetahovaly se, kdo vejde první.
„Dobré ráno, sluníčko," zašvitořila Julia.
„Jak ses nám vyspal v našem malebném sídle?" zazpívala Nicole strkajíc do své protivnice.
Obě se usmívaly. Já se zamračil.
„Hm..," zamručel jsem.
„Ale copak?" divily se obě najednou. Nicole přimhouřila oči, otočila hlavou a úsměv z její tváře zmizel. Semkla rty a otočila hlavu zpět ke mně. 
Julia se nadále usmívala jako ranní rosa dopadající na lístky spících květin.
Když jsem neodpovídal, slova se ujala Nicole, opět se usmívajíc. 
„Aro tě očekává, Christophere. Zavedeme tě k němu hned jak se nasnídáš."
„Nemám hlad," zamumlal jsem.
„Ale Christophere, přece nebudeš zlobit. Půjdeš a nasnídáš se," řekla s náhlou autoritou Julia. Na tváři jí nadále setrval temný úsměv.
„Fajn," zavrčel jsem. Nenávidím, když mě někdo do něčeho nutí. Julia můj tón nevnímala, jen se otočila zády a kráčela z místnosti. Nicole se na mě povzbudivě usmála a vyšla za ní. Nezbylo mi nic jiného, než je obě následovat.

Mlčky jsme procházely bludištěm temného sídla Volturiových. Děvčata zahnula za roh, kde se nacházela obrovská kuchyně. Julia si všimla mého udiveného výrazu.
„Musíme si potravu vykrmovat ne? Jejich krev není moc dobrá, když obsahuje málo živin." Povzdychla si, jak si připomněla chuť lidské krve.
„Chrisi je něco, na co bys měl chuť?" zapěla Nicole.
„Je mi to jedno," zavrčel jsem.
„Christophere, mám ti dát znovu lekci slušného chování? Ke svým hostitelům se máš chovat uctivě a slušně!" zahřměla a ten líbezný ďábelský úsměv se jí na chvíli ze rtů vytratil.
Zachechtal jsem se. Zvedla jedno ze svých dokonalých obočí. Z očí jí metaly blesky.
„Dám si to, co nabídnete, líbezné dámy," zazpíval jsem svým zvučným hlasem. V duchu jsem se uchechtl.
Obě se zasmály, což mělo zvláštní sladění. Harfa s flétnou. Žvýkal jsem rychle. Nemohl jsem se dočkat mého soudu. 
Nicole s Julií se o něčem tiše dohadovaly. Občas se ozývalo jen výhružné syčení. Co chvíli střílely očima ke mně. Dojedl jsem velice rychle. Soukal jsem do sebe všechno jídlo z donucení, ne z toho, že bych měl hlad. Ani jsem nevěděl, co jsem jedl.
Rychle jsem vstal, popadl jsem nádobí, abych ho mohl v rychlosti umýt.
„Ne, nech ho tu," řekla Nicole.
„Valentina, vieni qui. Immediatamente!" zakřičela Julia s odporem. /Valentino, pojď sem. Okamžitě!/
Do místnosti vběhla menší žena se smutným výrazem.
„Sì, signorina? Di cosa hai bisogno?" řekla s třesoucím se hláskem. /Ano, paní? Co potřebujete?/
„Questo lavaggio o alla fine oggi, come il mio." /Tohle umyješ nebo skončíš dnes jako můj předkrm./
Valentina vzala roztřesenýma rukama nádobí a zmizela s vyděšeným výrazem na druhé straně kuchyně. Julia se usmála s ďábelskou radostí, že tu ženu vyděsila. Já jsem se opět zamračil.
„Tak jdeme, ať může Aro vyřknout svůj ortel," zasmála se Julia. Já se bál. V krku mi vyschlo, nohy se mi klepaly a v hlavě jsem měl najednou prázdno. V uších mi hučelo. Ohlédl jsem se za vším, čím jsem prošel. Za vším, co se mi stalo. Před očima mi běžel můj život. 
Něco mě stáhlo zpět do kruté reality. Nicole do mě šťouchala. 
„Jdeme," zašvitořila. „Vzhůru za naším pánem," zasmála se, ale její oči zůstávaly smutné a plné strachu. 
„Mé druhé jméno je..."
„No tak, Nicole, nemáme čas na hlouposti," přerušila jí. Nicole jen zklamaně sklopila oči a Julia mě táhla za rukáv pryč od ní. Byl jsem jen kousek od pravdy a moje naděje se už podruhé rozplynula v dáli.


S



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 33.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!